Předchozí (84)  Strana:85  Další (86) |
|
|||
85
|
|||
|
|||
boké spaní (nepaměť), z něhož nemocný jen
s velikou snažností probuzen býti může, lethargia, die Schlafsucht. V. Z. mrtvicový, der Schlaganfall. V z-tech, anfallsweise. Nz lk. Přicházívá naň z. Sych. 1. Zachvátiti, chvať, chvátě, til, cen, ení;
zachvacovati = uchytiti znáhla, chytaje za- lapiti, zarvati, ergreifen, erhaschen, anpacken, überfallen, überraschen. — abs. Nedejte se z., lasst euch nicht hinreissen. Us. Dch. Ta holka nezachvacuje (nezajímá). Jnda. Světz. 1884. 583. — co, koho. Peklo ho zachvátilo; Co zachvátí, co zhubil. V. Smrť ho zachvá- tila (naň připadla). D. Zachvacuje mne mysli prudkosť. Jel. Přišel do lesa, kde ho noc z-la. Us. Vck. Zimnice ho z-la. Us. Šb. 7. Tam z-lo potomky zbojníků rámě spravedl- nosti; Neobyčejný mor z-til vojsko císařské. Ddk. II. 404 , III. 266. Kdo cé tam opatři, dy cě smrć zachvácí. Sš. P. 21. Keď je vóla božia, tu nás smrť zachváti. Na Slov. Tč. Sotva že som jednej uvládal pohrome vy- hnúť, už mňa iná a temer horšá zachvátila zkáza. Hol. 4. Jižť vás ta noc a tma z-la v níž nelze žádného díla dělati. BR II. 112. b. (Jaroslav) Kublajevica zachvátí. Rkk. 55. Bázeň z la je. Hus. II. 356. — Br., Rkk., Kom. — koho čím: křídly, D., osidlem. Plác. Vášně hněvem zachvacují náhlým stří- zlivé. Msn. Or. 152. — V. Kom — koho kde: někoho v poklísce z. D. Bratří, byl-liby také zachvácen člověk v nějakém úpadku. Sš. II. 64. Vsiu silu v tvrdě hradě z. Rkk. 19. — Rvač. — koho jak. Bůh nás skrze morovou ránu zachvacuje. Mladici Smoličku z-til proud toku s sebou. Dač II. 24. V městě vašem remeslo delal a tu z dopuštění božího smrtí jest zachvácen. Sl. let. V. 76. — koho (gt.). Výmluvnosť jeho posluchačů zachvá- tila, šp. m.: posluchače (akkus.). Brt. Tam jich (je) z-li a 37 vozů pobrali. Kron. hrad. (Tč.). — kam. Tys jich z-til sebou k vy- sokosti. Lipa 345. — kdy. Smrť dne 24/6 z-la míšenského markrabí Albrechta; O rok dříve z-cen touže nemocí kněžic Děpolt. Ddk. IV. 92., 78. V tom jest Tomana smrť z-la. NB. Tč. 169. Roku 1126. z-la smrť ještě jiné tři osoby historické. Ddk. III. 13. Je- dnoho dne z-la ho noc v cestě. Kld. II. 96. 2. Zachvátiti se = sraziti se (o těstu),
schliefig werden. Chmela. Záchvativý = ospánlivý, schlafsüchtig;
hinreissend. D. Vz Záchvatný. Z. slovo, řeč, pohled. Us. Tč. Řečnil tak živo a z-vo. Lipa 223. Záchvatka, y, f. = záchvat. Na z-tku
svoje pouta kouť. Hdk. L. k. 25. Záchvatný, hinreissend. Vz Záchvativý.
Dch. Z. nadšení. Msn. Or. 46. Vichr na z-né žatvě. Hdk. Lum. V. 258. Záchvatovitý = záchvativý. Chmel.
Záchvěj, e, m. = zachvění, die Erzitte-
rung, Bebung Erschütterung, Schwingung, Vibration. Z-je podélné či longitudinalné, příčné, vzduchové. Vz KP. II. 291., 282., Nz. Uzlyz-je, die Schwingungsknoten, oblouk z-je, der Schwingungsbogen; šířka (dálka) z-je, die Schwingungsweite, trvání z-je, die Schwingungsdauer, bod (střed) z-je, der Schwiriguiigspunkt. Nz. Pokud Pán svémocně |
čistě lidskému a přirozenému před ohavnou
smrtí otřesu a z-ji oddati se uhodlal. Sš. J. 203. — Z., osob. jm. Šd. Zachvělosť, i, f., die Bebung, Erbebung.
Dch. Zachvění, n., das Erbeben. Vz Záchvěj.
Z. harfy. Kyt. 1876. 48. Záchvěv, u, m. = záchvěj. Mus. 1880.
363., Nz lk., Šp., Hd. Lehký z. Čch. Mch. 46. Z. rtů, Vrch., hlasu, Brt., ňader. Čch., Bs. 45. Citů z. Nrd. Zachvístaný; -án, a, o, bespritzt, be-
schmutzt, besudelt. Vz Chvístačka. Us. Šd. Zachvístati, zachvístnouti, stnul a stl,
ut, utí, zachvistovati = chvístem pokáleti, mit dem Kothe verunreinigen. Ros. — co: prádlo. Zachvístnouti, vz Zachvístati.
Zachvistovati, vz Zachvístati.
Záchvit, u, m. = záchvěj. Do modra jak
safír planou tichým z-tem. Vrch. Myth. I. 207. Zachvíti, chvěji, chvěl, ěn, ění; zachví-
vati= pohybovati, zatřásti, wanken o. schwan- ken machen, erschüttern; se, wanken, schwan- ken, erzittern. — (se) čím. Jedno kohoutí zakokrhání celou zachvělo blažeností. Puch. Z-la se pocitem nevýslovné rozkoše. Hrts. Zachvěje listím větřík. Č. Zachvěl se mra- zem. Bázeň mým srdcem z-la. Dch. Jun Hlasem tím se zachví v barce. Kká. K sl. j. 107. Srdce jeho zachvívalo se podobnými city. Osv. I. 273. Její rty tou z-ly se řečí. Vrch. Plesem tím se zachvívalo nebe. Vrch. O víně. 165. Hrůza z-la mnou. Šbr. Hněv zachvívá v těle každou žilou. Osv. I. 593. Zachvěje se mrazným dechem. Čch. L. k. 9. Písně zachvívají nejjemnějšími strunami srdce. Tč. exc. O choć bych ja zachvjal stromečkami dvěma, juž taká něbudzě, jako prvša byla. Sš. P. 383. Lupení větrem se zachvívá. Sš. Mat. 26. — co. Palma zlehka zachvívá své rozsochy zelené. Atal. Zachvěješ višinku, panenka ci (ti) spadně. Sš. P. 383. — se kde komu. Starci se berla v ruce z-vá. Krok. Ruka její z-la se v ruce jeho. Šbr. Slza na brvách se mu z-la. Vlč. Abso- lutismus zachvěl se ve svých základech okřídlenou myšlénkou. Osv. I. 364. Před ním se největší páni zachvívali. Kká. Td. 298. Ty v mém se zachvíš náručí. Kká. K sl. j. 46. Mech pružný pod její se zachvěl no- hou. Vrch. Náhle neobvyklý ton se zachvěl v tichém dolu. Vrch. Národové se zachvívali před kalicha září krvavou. Čch. L. k. 67. Srdce celé z-lo se v žalném jeho hlase. Čch. L. k. 85. Dva stíny zachvěly se v krytbě. Čch. Mch. 77. Zachvěl se na celém těle. Nitra. VI. 313. — se komu. Že se králi srdce z-lo. Němc. I. 88. Srdce mé se zachvěje. Čch. L. k. 28. Vrba se z-la, studánka za- šuměla. Němc. I. 89. — se proč. Duše za- chvívá se hrůzou. Šml., Vrch. Bolem zachvěla se duše. Osv. I. 275. Zachvíval se při tom radosti. Šml. I. 51. Ňadra se touhou zachvěla. Kká. K sl. j. 106., 88. Tak zachvívá pro šemetné království se tyran strachem. Sš Bs. 59. — jak. Někdy jenom od kořene do vrcholku se zachvěje. Kyt. 1876. 85. Z-la sa ako lihačka. Klčk. Zb. IV. 104. Zlehka |
||
|
|||
Předchozí (84)  Strana:85  Další (86) |