pleť, tvář). Jg. Kdo jí zajíce, je devět dní
hezký (z lat. slovní hry: lepǒrem — lepǒ-
rem. Vz o tom v Sbt. Výkl. 45). Panská
láska po zajících skáče (nestála. Vz Panský)
Dch. Panská láska roste na zaječím chvostě;
Panská láska po zajících běhá. Šp. Na ma-
lém zajačku učja sa psi srni jest. Phld. I.
2. 7. Je namazaný jak zajíc. Vz Opilý. Dal
pán Bůh zajíčka, da také oseníčka, gibt
der Herrgott ein Hasel, gibt er auch ein
Grasel. Dch. Dá Bůh zajíčka, Dá i trávníčka.
Slez. Šd. Boli by chytili zajáca, ale mal
krátky chvost. Mt. S. 1. 124. jindy z. v tom
důlku leží, kde se ho nejméně naděješ. Hkš.
Kdo zajáca pustí z hrsti, ťažko ho dohoní.
Slov. Tč. Bůh tresce i z-ce, tresce-li zele-
ninu. Hnš. Starého z-ce netřeba učiti do
zelí choditi. Pk. Čuší uťúpený (učúpený)
ako zajac v chrasti. Mt. S. 1. 88 Strany
pověr o z-ci vz Mus. 1853. 486. Cf. Ukázka.
Vz Ssavci, Liška. — Z. domácí = králík.

V jihových. Mor. Brt. — Z. zemský (Druh
myší v Aegyptě, v Arabii a v Sibiři). —
Z. mořský, lepus marinus = zej obrovský,
aplysia depilans). Vz Frč. 230., Schd. II.
356. — Z. = souhvězdí pod nohama Oriona.
Vz Stč. Zmp. 24. — Zajíček = koktal, der
Stotterer. Ona má synka zajíčka, on sa za-
jíká. U Kunovic. Tč. — Zajíci, pl., m., pa-
seky u Bystřice na Vsacku. U Z-ců. Vck.

2. Zajíc, e, m., osob. jm. Z. z Hazm-
burka, jm. čes. panské rodiny. Vz S. N. Z.
z Valdeka Vilém († 1349.), vz Dal. Jir. 164 .
171., 177. — 180.. Tk. I. 629., II. 553.. III,
663., IV. 746., V. 264., 265.. Jir. H. 1. II.
345., Blk. Kfsk. 17., Sdl. II. 281., Pal. Děj.
II. 1. 482.

Zajice, Saitz, hrad v Třeboňsku. PL.

Zajíci, vz Zajíc (konec). — Z., několik
domků u Vsetína.

Zajícovatý, zajícovitý, hasenartig. Totě
zajíc nejzajícovatější (= hňup). Ros. — Z.
ssavci, leporina. Krok I. 80.

Zajícovitý, vz Zajícovatý.

Zajícový, Hasen-. Z. veselí. Us. Šd.

Zajícův; -ova, -ovo, Hasen-. Mnoho psů
zajícova smrť. Prov.

Zajičák, u, m. = rukávník ze zaječí kůže,
Stutzel von Hasenbalg. Šd.

Zajičář, e, m. = kdo zajíce prodává, zvě-
řinář, der Wildhändler, Wildpretthändler,
Hasenhändler, Hasenverkäufer. Mor. Šd. —
Z. = pytlák, der Wilddieb. Mor. Šd.

Zajíče, ete, n. = mladý zajíc, ein junger
Hase. Us.

Zajíček, čka, m. = mladý zajíc. Vz Zajíc,
Zajíče. V. — Z. = koktal. Vz Zajíc (ko-
nec). — Z. Eduard, čes. žurnalista a spisov.

V z S. N. XI. 671., Mus. 1880. 258. Z.
z Hošřálkovic. Vz Blk. Kfsk. 921. Vz Za-
jíčky-

Zajičí = zaječí, Hasen-. Z. bobky (trus),
Šd., pysk, die Hasenscharte, zelí, Sauer-
klee, chléb Tč. Vz Zaječí. Z. vlas. Hdž.
Šlb. 51.

Zajičinec, nce, m. = zaječí bobek, trus.
Šd. Vz Zajičí.

Zajíčka, y, f. = zaječice. Msn. Or. 7. —
Z., jm. lesa u Bílovce ve Slez. Šd.

Zajíčkář, e, m. = zaječník.

Zajíčkov, a, m., Zajčkow, hájovna u Písku;
něm. Zajitschkow, ves u Pelhřimova. PL.,
Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 1172.

Zajíčková, é, f. Z. z Hošťálkovic. Vz
Blk. Kfsk. 7.

Zajíčky, pl., m., samota u Pacova. —
Z., vz Zajíček. — Z. = zaječí noha, trifo-
lium arvense, der Hasenklee; ramex aceto-
sella, der Schafampfer; jetel, oxalis aceto-
sella, der Sauerklee. D., Puch.

Zajídati, vz Zajísti.

Zajík, u, m. = zajíknutí. Zlíbal jsem
čílko mu v z-ku. Pokr. Z hor 58. — Z.,
ovčí nemoc. Jg., J. Beránek.

Zajíkač, zajikač, ě, m., der Aufseufzer,
Stöhner. Jg.

Zajíkání, n., paralalia literalis, das An-
stossen, Gestotter. Čs. lk. VII. 275., D.

Zajíkati (zastr. zajekati; na Slov. zaja-
kati); zajíknouti, knul a kl, utí; zaječeti,
zajikovati. — se = v mluvení se zastavo-
vati stenaje, škytaje, vzdychaje, koktaje, brep-
taje atd., mit der Zunge anstossen, gaksen,
in der Rede stocken, stammeln, stottern.
Kom., Lom., Sych. Kdo nemůže vyslovo-
vati řádně slov, aby u prostřed slova se
nepotkl či nezarazil. Šd. Honza polykal, až
se zajíkal. Mor. čes. ps. 16. — se kde:
v řeči. Us — se proč. Zajíkal sa od stra-
chu. Dbš. Sl. pov. I. 54. Z. se vztekem,
Kká. K sl. j. 146., úzkostí. Šml. I. 47. —
Vz Zajakati.

Zajíkavě, stotternd. Z. mluviti, praviti.
Jg., Šd., Wtr.

Zajíkavec, vce, m. = zajíkavý, der Stot-
terer, Stammler. Bern. Šd. Staré brablec za-
jíkavec stópil jí na pravé palec. Sš. P. 697.

Zajíkavo = zajíkavě. Z. šeptala. Syt. Táb.
227. Na ostatek predca osmelila sa a z. pre-
riekla. Frsc. Zor. I. 88.

Zajíkavosť, i, f. = zajíkání, das Stain-
meln, Stottern. D.

Zajíkavý, zajikavý (zastr. zajekaný; na
Slov. zajakavý) = kdo se zajíká, jektavý,
im Reden anstossend, gacksend, stammelnd,
stotternd. Zajíkavý, V., Kom., zajikavý. Br.,
Lom. Zajíkavý jazyk. D. Z kašel. Us. Pdl.
Vypravoval z-vým hlasem svůj příběh. Němc.
I. 246. O člověku hluchém a z-vém od Krista
uzdraveném. BR. II. 136. — čím. A ktož
ji (modlitbu) u větší milosti a v pokoře die,
ten ji řieká Kristovi podobnějie a tak lépe,
ač by řečí byl z-vý, šeplavý neb bublavý.
Hus I. 313.

Zajíklivosť, i, f. = zajíkavosť. Bern.

Zajíklivý = zajíkavý. Bern.

Zajímací loď, vz Zajímačka.

Zajímač, zajimač, e, m.. der Wegneh-
mer, Pfänder, Räuber. Vz Zájem. Zajímatel.
Z. dobytka buď do zástavy, buď v loupež.
V. — Z., osob. jm. Jan Z. z Kunštatu. Pal.
Děj IV. 1. 99. Jindřich řečený Z. Půh. II.
314.

Zajímačka, y, f. = zajímací loď, das
Kaperschiff. Čsk. — Z., die Wegnehinerin,
Pfänderin, Räuberin.

Zajímání, n., die Pfändung. Wegnahme.
Vz Zájem. Z. Dobytka, Kom. J. 867, lidi.
Dač. 1. 217.



	92

	pleť, tvář). Jg. Kdo jí zajíce, je devět dní hezký (z lat. slovní hry: lepǒrem — lepǒ- rem. Vz o tom v Sbt. Výkl. 45). Panská láska po zajících skáče (nestála. Vz Panský) Dch. Panská láska roste na zaječím chvostě; Panská láska po zajících běhá. Šp. Na ma- lém zajačku učja sa psi srni jest. Phld. I. 2. 7. Je namazaný jak zajíc. Vz Opilý. Dal pán Bůh zajíčka, da také oseníčka, gibt der Herrgott ein Hasel, gibt er auch ein Grasel. Dch. Dá Bůh zajíčka, Dá i trávníčka. Slez. Šd. Boli by chytili zajáca, ale mal krátky chvost. Mt. S. 1. 124. jindy z. v tom důlku leží, kde se ho nejméně naděješ. Hkš. Kdo zajáca pustí z hrsti, ťažko ho dohoní. Slov. Tč. Bůh tresce i z-ce, tresce-li zele- ninu. Hnš. Starého z-ce netřeba učiti do zelí choditi. Pk. Čuší uťúpený (učúpený) ako zajac v chrasti. Mt. S. 1. 88 Strany pověr o z-ci vz Mus. 1853. 486. Cf. Ukázka. Vz Ssavci, Liška. — Z. domácí = králík. V jihových. Mor. Brt. — Z. zemský (Druh myší v Aegyptě, v Arabii a v Sibiři). — Z. mořský, lepus marinus = zej obrovský, aplysia depilans). Vz Frč. 230., Schd. II. 356. — Z. = souhvězdí pod nohama Oriona. Vz Stč. Zmp. 24. — Zajíček = koktal, der Stotterer. Ona má synka zajíčka, on sa za- jíká. U Kunovic. Tč. — Zajíci, pl., m., pa- seky u Bystřice na Vsacku. U Z-ců. Vck. 2. Zajíc, e, m., osob. jm. Z. z Hazm- burka, jm. čes. panské rodiny. Vz S. N. Z. z Valdeka Vilém († 1349.), vz Dal. Jir. 164 . 171., 177. — 180.. Tk. I. 629., II. 553.. III, 663., IV. 746., V. 264., 265.. Jir. H. 1. II. 345., Blk. Kfsk. 17., Sdl. II. 281., Pal. Děj. II. 1. 482. Zajice, Saitz, hrad v Třeboňsku. PL. Zajíci, vz Zajíc (konec). — Z., několik domků u Vsetína. Zajícovatý, zajícovitý, hasenartig. Totě zajíc nejzajícovatější (= hňup). Ros. — Z. ssavci, leporina. Krok I. 80. Zajícovitý, vz Zajícovatý. Zajícový, Hasen-. Z. veselí. Us. Šd. Zajícův; -ova, -ovo, Hasen-. Mnoho psů zajícova smrť. Prov. Zajičák, u, m. = rukávník ze zaječí kůže, Stutzel von Hasenbalg. Šd. Zajičář, e, m. = kdo zajíce prodává, zvě- řinář, der Wildhändler, Wildpretthändler, Hasenhändler, Hasenverkäufer. Mor. Šd. — Z. = pytlák, der Wilddieb. Mor. Šd. Zajíče, ete, n. = mladý zajíc, ein junger Hase. Us. Zajíček, čka, m. = mladý zajíc. Vz Zajíc, Zajíče. V. — Z. = koktal. Vz Zajíc (ko- nec). — Z. Eduard, čes. žurnalista a spisov. V z S. N. XI. 671., Mus. 1880. 258. Z. z Hošřálkovic. Vz Blk. Kfsk. 921. Vz Za- jíčky- Zajičí = zaječí, Hasen-. Z. bobky (trus), Šd., pysk, die Hasenscharte, zelí, Sauer- klee, chléb Tč. Vz Zaječí. Z. vlas. Hdž. Šlb. 51. Zajičinec, nce, m. = zaječí bobek, trus. Šd. Vz Zajičí. Zajíčka, y, f. = zaječice. Msn. Or. 7. — Z., jm. lesa u Bílovce ve Slez. Šd.	Zajíčkář, e, m. = zaječník. Zajíčkov, a, m., Zajčkow, hájovna u Písku; něm. Zajitschkow, ves u Pelhřimova. PL., Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 1172. Zajíčková, é, f. Z. z Hošťálkovic. Vz Blk. Kfsk. 7. Zajíčky, pl., m., samota u Pacova. — Z., vz Zajíček. — Z. = zaječí noha, trifo- lium arvense, der Hasenklee; ramex aceto- sella, der Schafampfer; jetel, oxalis aceto- sella, der Sauerklee. D., Puch. Zajídati, vz Zajísti. Zajík, u, m. = zajíknutí. Zlíbal jsem čílko mu v z-ku. Pokr. Z hor 58. — Z., ovčí nemoc. Jg., J. Beránek. Zajíkač, zajikač, ě, m., der Aufseufzer, Stöhner. Jg. Zajíkání, n., paralalia literalis, das An- stossen, Gestotter. Čs. lk. VII. 275., D. Zajíkati (zastr. zajekati; na Slov. zaja- kati); zajíknouti, knul a kl, utí; zaječeti, zajikovati. — se = v mluvení se zastavo- vati stenaje, škytaje, vzdychaje, koktaje, brep- taje atd., mit der Zunge anstossen, gaksen, in der Rede stocken, stammeln, stottern. Kom., Lom., Sych. Kdo nemůže vyslovo- vati řádně slov, aby u prostřed slova se nepotkl či nezarazil. Šd. Honza polykal, až se zajíkal. Mor. čes. ps. 16. — se kde: v řeči. Us — se proč. Zajíkal sa od stra- chu. Dbš. Sl. pov. I. 54. Z. se vztekem, Kká. K sl. j. 146., úzkostí. Šml. I. 47. — Vz Zajakati. Zajíkavě, stotternd. Z. mluviti, praviti. Jg., Šd., Wtr. Zajíkavec, vce, m. = zajíkavý, der Stot- terer, Stammler. Bern. Šd. Staré brablec za- jíkavec stópil jí na pravé palec. Sš. P. 697. Zajíkavo = zajíkavě. Z. šeptala. Syt. Táb. 227. Na ostatek predca osmelila sa a z. pre- riekla. Frsc. Zor. I. 88. Zajíkavosť, i, f. = zajíkání, das Stain- meln, Stottern. D. Zajíkavý, zajikavý (zastr. zajekaný; na Slov. zajakavý) = kdo se zajíká, jektavý, im Reden anstossend, gacksend, stammelnd, stotternd. Zajíkavý, V., Kom., zajikavý. Br., Lom. Zajíkavý jazyk. D. Z kašel. Us. Pdl. Vypravoval z-vým hlasem svůj příběh. Němc. I. 246. O člověku hluchém a z-vém od Krista uzdraveném. BR. II. 136. — čím. A ktož ji (modlitbu) u větší milosti a v pokoře die, ten ji řieká Kristovi podobnějie a tak lépe, ač by řečí byl z-vý, šeplavý neb bublavý. Hus I. 313. Zajíklivosť, i, f. = zajíkavosť. Bern. Zajíklivý = zajíkavý. Bern. Zajímací loď, vz Zajímačka. Zajímač, zajimač, e, m.. der Wegneh- mer, Pfänder, Räuber. Vz Zájem. Zajímatel. Z. dobytka buď do zástavy, buď v loupež. V. — Z., osob. jm. Jan Z. z Kunštatu. Pal. Děj IV. 1. 99. Jindřich řečený Z. Půh. II. 314. Zajímačka, y, f. = zajímací loď, das Kaperschiff. Čsk. — Z., die Wegnehinerin, Pfänderin, Räuberin. Zajímání, n., die Pfändung. Wegnahme. Vz Zájem. Z. Dobytka, Kom. J. 867, lidi. Dač. 1. 217.