novo. Lom. Kup. stř. — koho čím: nůž-
kami (zachytiti). Čern. Prací zajatý (zamě-
stknaný). Jg. Spis ten mládež i obsahem
i formou zajímá (interessirt). KB. VI. —co,
koho kam. V zemi, do níž zajati byli;
Lidé v manství ďáblovo zajatí. Br. Přišel
k ní šohaj z Krakova, zajal jí koně do
dvora ; Ješče's, děvečko, hrubě mlada, zajmi
kravičky, žen do stada. Zajmi moje mezi
svoje, možú być to všecky tvoje. Sš. P. 167 ,
340. (Tč.). A když těm súsedóm v Olešné
zajali dobytek do Ožice, hnali sú skrze naši
ves. Arch. I. 164 — čeho. Ta žíla má býti
tak sšita, aby jen zajal svrchku té žíly.
Ras. Běda mně, a já i té sekyry byl zajal
(vypůjčil si). Bj. Jakož jsem byl peněz za-
jal (si vypůjčil) pro potřeby královy u p.
Puška dobré paměti. Arch. II. 54. — kam
(jak). Smutný k ovcím s hanbou zajímal
(běžel). Na Slov. Plk. Zajat byl-li kdo do
krajiny cizí. Zř. zem. Jir. U. 11. — se oč.
Kdo pak se bude o to tak zajímati? Us.
Msk. — s kým (jak). S ním by ťa mohli
zajať (chytiti). Hol. 45. Zajmi s sebú čtyři
krávy a svini a žeň se preč. NB. Tč. 198.
Než ty musíš tolikéž dáti, což by dáti měl,
kdyby, od úřadu komorníka vezma, v úroce
krerémžkoli s ním zajímal; Ktož mocí svú
vedlé desk svých zajímá a ke dskám po
zájmu přijeda žádá . . . .; Jako ten, ktož
s komorníkem a poslem purkrabovým za-
jímá, vedlé desk svých a z práva zajímá,
též ten, ktož bez komorníka mocí svú béře,
vedlé desk a zápisu svého béře. Vš. Jir.
212., 325. — co, koho jak. To zajímá
velmi lékaře. Us. A z cizích některý trůn
zajme nás v potupnou zkázu rodu vašeho.
Shakesp. Tč. Sv. život jeho zajímal spiso-
vatele české co nejpilněji. Pal. Rdh. Nám
ku pomoci peněz u rozličných osob a přátel
svých jesti dobýval a s prací zajímal. Arch.
I. 208. Zaňali sme bez krveprelitia hniezdo
toto ošklivej mäteže. Zbr. Lžd. 175. Spis
jeho rozum i cit a obraznosť stejnou měrou
zajímá. Tf. — co ke komu. Horníci záhy
k němu zajali nedůvěru. Pk. exc. — co
komu proč. A ten, jehož sú lidé, má býti
obeslán, že těm lidem pro nedanie úrokuov
ten dobytek se zajímá. Arch. III. 250. Aby
bral a zajímal pro nezaplacenie úroku. Vš.
Jir. 328.

Zajití, n. = západ, der Untergang. Nz.
Noc nic jiného nenie než zastieněnie země,
jenž pocházie ze zastieněnie země a se za-
jitie slunce pod zemi. Hus III. 48. Vz Za-
jíti, 1.

Zajitřejší, zastr. = zejtřejší., zítřejší.

Zajitření, n., vz Zajitřiti.

Zajitřený; -en, a, o, schwürig. Z. vřed
se zavřel. Kom. J. 319. Vz Zajitřiti. Z-ná
rána. V.

Zajitří, zajtří, zejtří, der morgige Tag.
Ten úterý na zajitří po sv. Bartoloměji.
Arch. I. 54.

Zajitřiti se, il, en, ení = zahnojiti se,
podebrati se, eitern. V. — se komu. Za-
jitřela se mu rána. Us. Jg.

Zajitý = zašlý. Us. v Krkonš. Kb., Mus.
1864. 250. Jinak správně: zašlý.

Zájizd, u, m. = zájezd, die Einfahrt, das
Einfahrtsthor. Slez. Šd.

Zájízdný, Nachtrabs-. Jednotlivé tlupy
Tökölovců jsouce předjízdným a zájízdným
vojem Turků. MP. Čas. kat. duch. 1883. 389.
(Šď.).

Zajizleti, vz Jizleti.

Zajízviti, il, en, ení, vernarben. Šm.

Zajížděti, vz Zajeti.

Zajíždka, y, f. = zajetí, zájezd, die Um-
fahrt, der Umweg (zu Wagen, Pferd, Schiff).
D. Tamtudy byla by veliká z. Us. Šd.

Zájižný, vz Zájužný.

Zajko, a, m. = zajíc. Na Slov. Spasený
z. Sldk. Bs. 8.

Zájmě, vz Zájmeno.

Zájmek, mku, m. = zájem, die Weg-
nahme, Pfändung. Kteříž by koliv holdové,
vzatkové anebo zájmkové byli tiem vojskem
přivedeni. Arch. IV. 442.

Zájmení, zájmí, n. = zájmeno. Puch.

Zájmenný, Fürworts-. Z-ná příslovce.

Zájmeno, a, zájmě, ene, n. = náměstka,
pronomen, das Fürwort. Nyní užíváme obyč.
slova náměstka. Zájmeny zoveme jména,
která zastupují místo jmen jiných (která
za jména jiná bývají kladena). Bž. 147.
Zájmena podlé významu: A) Z. osobná (p.
personalia), jež zastupují jména osobná: já,
ty, on, ona, ono, vy, my, oni, ony, ona. Vz
jednotlivá. Když zastupují podmět (jsou-li
podmětem), z pravidla se vypouštějí jako
v lat. a řečtině, poněvadž v příponách slo-
vesa se drží (poněvadž na osobní koncovce
slovesa snadno se poznávají. D.). Chodíme
na procházku. Chodíte do školy. Co to
mluvíš. Kladou se jen tehdy, když se jiným
osobám naproti staví aneb když na nich
důraz jest. Ty o něm dobře mluvíš, ale on
o tobě zle. Svěd. Protož i vy buďte hotovi.
Odešla tedy ona i družka její. Br. Ty's psal
a my čtli. Vz Já. — Poznam. 1. V pádech
nepřímých se nevynechávají. Záviděl jim té
slávy. Us. Otec větší mne jest. Br. —
Pozn. 2. V akkus., dat. a genit. sg. činí
se při těchto zájmenech rozdíl mezi formou
širší a užší: mne — mě, tebe — tě, mně —
mi, tobě — ti, jeho — ho, jemu — mu, jej —
ji. Užší formy jsouce příklonné a tedy o jiná
slova se opírajíce nikdy na počátku věty
nestojí. Vidělo se mu. Br. Zabil si ho. Svěd.
— Formy širší se kladou: 1. na začátku
řeči aneb když na nich přízvuk jest. Mně
náleží všecko to. Svěd. Stál jemu u noh.
Svěd. — 2. Když se jimi jména podstatná
omezují. I řekl mu tchán jeho. Svěd. Dej
jí to, ať má mne památku. Svěd. — 3. Ve
spojení s předložkami. A nyní k Tobě jdu.
Br. Obrátil se k němu. Br. Dopustili se vý-
stupku proti němu. Br. — Nicméně však
i v té příčině kladou se v akkus. a genit.
po předložkách kratší formy: Protož na tě
rozpomínám. Br. Potom dám za tě všecko.
Svěd. Někdy v již. Čech : za tě, pro tě, na
tě. Kts. Vz Se. — 4. Širší forma jejich
klade se vedlé formy jich jen tehdy, když
spojena jest s jmény podstatnými, jinak uží-
váme jenom formy jich. Sečti syny po do-
lních otců jich a po čeledech jejich. Br.
Učíval ve školách jejich. Br. Ponížíte jich.

296