Předchozí (98)  Strana:99  Další (100) |
|
|||
99
|
|||
|
|||
Kterak bych to snesl? Br. Jak samotný
zůstal? Br. Kolikrát ho dráždili? Br. atd. — Pozn. 2. Zhusta mohou v jedné větě dvě tázací slova, z nichž jedním podmětu, druhým předmětu nebo výrokového přímětu se do- tazujeme, sloučena býti. Taktéž v latině. Vyšetřiž, kdo koho ošidil. Considera, quis quem fraudasse dicatur. Kos. Vz Vřaďo- vání. — I. Zájm. neurčitá (p. indefinitiva), která osoby, věci a vlastnosti jich činem ne- určitým (povšechným) znamenají: 1. kdo, co, který, jaký. Vz Co. — 2. Předkládáním slabiky ně-: někdo, něco, některý, některaký, nějaký, několiký, několik, několikátý, něčí, vz tato. — 3. Připojením slabiky -si: kdosi, cosi, kterýsi, kteraký si, jakýsi, koliký si, ko- liksi, vz tato. — 4. Připojením koli, - koliv: kdokoliv, kterýkoliv, jakýkoli, číkoli, kdož- koli, kterýžkoli atd., vz tato. — 5. Připo- jením leda-: ledakdosi, ledacosi, ledakterýsi, ledajakýsi, leckdos, leccosi, leckterýs, lec- jakýsi; vz tato. — 6. Všeliký, všelijaký, vše- likerý, všelikteraký atd., vz tato. — 7. Málo kdo, málo co, málo který, málo koliko, ně- kdo málo, některý málo, několiko málo. — 8. Nikdo, nikterý, nijaký, nikteraký, nižádný n. žádný, vz Nikdo. —Pozn. Zájmena: taký, takový, toliký, tolikerý, tolikátý, jiný, jaký, koliký, kolikerý, kolikátý, kolik, tolik zove Bž. náměstkami adjektivnými či přídavnými, též adjektivy náměstkovými (148., 158.). — K. Z. souvztažná (correlativa), která jedna ke druhým vzájemně se vztahují. Rozestu- pují se ve čtvero tříd. jsouce a) tázacími, b) ukazovacími, c) vztažnými, d) neurčitými. Vz Bž. 158. — Vz Zk. Skl. str. 336.—376.; Zk. Ml. II. 74.—82. Cf. Mkl. S. 70.—124., S. N. V. 621., Hr. Sr. rol. 230.—243., Ht. Sl. ml. 163. a násl., Bž. 147. —159., 62. O zájmenech v ústech lidu českoslovan- ského (naps. Vavř. Jos. Dušek) vz Listy filolog. a paed. 1883. 406.—445. Zajmouti, vz Zajíti, 2.
Zajmu, vz Zajíti, 2.
Zajmutí, n., v z Zajetí.
Zajmutosť, i, f., das Ergriffensein. Šm.
Zajmutý = zajatý.
Zajn = zaň. A zajn a za máteř jeho
peníze své dal. NB. Tč. 44. Zajoh, u, m. = zajík, ovčí nemoc. J. Be-
ránek. Zájom = zájem. Na Slov.
Zajonček, čka, m. = zajíček. Slez.
Zajordaní, n., die Gegend jenseits des
Flusses Jordan. Br. Zajordanský, jenseits des Flusses Jordan
gelegen. Z. krajiny. Zajouc, e, zajouček, čka, m., v obecné
mluvě = zajíc. Zajouček, čka, m., vz Zajouc.
Zajst = zajíti. Na Slov. Dbš. Sl. pov.
I. 129. Zajtra = zejtra, zastr., ale ve Slez. a na
Slov. a na Mor. posud. Vz Bž. 18., Zítra. Zajtrašek, ška, m. = zítřejšek. Na Slov.
Zajtrejší = zítřejší, zastr. Stalo se jest
na z. den. BO. Zajtrek, a, m. = zítřek. Na Slov.
Zajtrešný = zítřejší. Na Slov.
|
Zajtří, n., die Morgengabe. Er. — Z., vz
Zajitří. Ale jeho nevinil než teprv na zajtrie, am folgenden Tage; Na z. pak ráno zavěsili list na pranieř; Jan rybář znal, kterak on na z. k nebožtíkovi přišel. NB. Tč. 24., 85., 197. A světští též majíce péči, aby neměli co na z. jiesti; Psal sem vám tento list v žaláři v okovách, čakaje na z. na smrť odsúzenie. Hus II. 50., III. 282. (Tč.). — Z. = ráno, mane, der Morgen. Tuto řeč mluvil jest Tomáš v pátek a v sobotu na z. jsme vypáleni. NB. Tč. 81. Spal až do z., usque ad mane. Bj. Zajtrok, a, m. = zítřek. Na Slov. Sldk.
Zajúc, e, m. = zajíc. Na Mor. Jg. Slov.
Zajuchati, aufjauchzen. — kde: v ho-
spodě, v lese, na poli. Us. Tč. Zajutřie, í, mane, ráno, der Morgen. Na
z. přivedše Jezúše před Pilata. Hr. rk. 241. Zájužný, zájižní, südlich. Obyvatelé zá-
južných ostrovů. Mark. L. 54. Zajže = zažže, od zažhu.
Zajžení, n. = zažžení. Št. N. 391.
Zajžený = zažžený, od zažhu. M.
Zakabeliti se, il, en, ení = zamračiti
se, finster werden. Z-lo se (je tma jako v kabeli). Na Mor. a Slov. Šd. Zakabonělosť, i, f. = zakaboněnosť.
Zakabonělý = pošmourný, trüb, düster.
Z. nebe. D. Zakabonění, n., vz Zakaboniti.
Zakaboněný; -něn, a, o, getrübt, trüb,
düster. Z. nebe (pošmourné), člověk (mrzutý, škaredý, zamračený), Us., čelo, Sá. Zakaboniti, il, ěn, ění; zakaboňovati,
zakabonívati = zakaliti, zamračiti, trüb machen, trüben. — se, trüb werden, sich trüben, sauer sehen. Tvář jeho se z-la. Hrts. Slunce, nebe se zakabonilo. Us. Dch., Šd. Ach, lidské pověry! z-nil se pan farář. Us. Tč. — se na koho = zamračiti se, finster anschauen. Sá. — co čím. Z-nil hrdé čelo třístoličník chmurou mraků. Mkr. Zakabonívati, zakaboňovati, vz Zaka-
boniti. Zakabousiti se = zakaboniti se. Us.
Zakáčkati, vom Entengeschrei. Na ten
hurt ztrepoce kačka krídlama a zakáčka: ták! ták! ták! Dbš. Sl. pov. III. 78. Zakáď = dokud. Na Slov. a ve Slez.
Holý. Z. žije. Ve Slez. a na Slov. Šd. Sľu- buje ti, zakáďs' neni za ním (dokud nejsi jeho). Sl. ps. 36., Sl. spv. I. 38. Zakaditel, e, m., der Einräucherer.
Zakaditelka, y, f., die Einräucherin.
Zakaditi, il, ěn, ění; zakaďovati = dý-
mem naplniti, zakouřiti, räuchern, beräu- chern, mit Rauch erfüllen; zasmraditi, ein- stänkern: — co čím: pokoj kadidlem. Ros. Z-dil temiánom. Dbš. Sl. pov. IV. 86. — (co) komu: dům (zasmraditi). Puch. Ten nám zakadil, hůře než tchoř. Sych. — komu kam: pod nos (zasmraditi). Us., Jg. — kde (jak). Zakaď (zakuř) tu trochu. Ros. Ten pes tu zakadil! Us. Šd. Nieto toho domu, aby sa v ňom nezakadilo (aby tam nebylo trochu mrzutosti). Na Slov. Zátur. Dvě led- vince zakadi (spálil) na oltáři. BO. Zakadlubovaný; -án, a, o, vz Zakadlu-
biti. Z. modla. NA. III. 128. 296*
|
||
|
|||
Předchozí (98)  Strana:99  Další (100) |