Kterak bych to snesl? Br. Jak samotný
zůstal? Br. Kolikrát ho dráždili? Br. atd.
— Pozn. 2. Zhusta mohou v jedné větě dvě
tázací slova, z nichž jedním podmětu, druhým
předmětu nebo výrokového přímětu se do-
tazujeme, sloučena býti. Taktéž v latině.
Vyšetřiž, kdo koho ošidil. Considera, quis
quem fraudasse dicatur. Kos. Vz Vřaďo-
vání. — I. Zájm. neurčitá (p. indefinitiva),
která osoby, věci a vlastnosti jich činem ne-
určitým (povšechným) znamenají: 1. kdo,
co, který, jaký. Vz Co. — 2. Předkládáním
slabiky ně-: někdo, něco, některý, některaký,
nějaký, několiký, několik, několikátý, něčí,
vz tato. — 3. Připojením slabiky -si: kdosi,
cosi, kterýsi, kteraký si, jakýsi, koliký si, ko-
liksi, vz tato. — 4. Připojením koli, - koliv:
kdokoliv, kterýkoliv, jakýkoli, číkoli, kdož-
koli, kterýžkoli atd., vz tato. — 5. Připo-
jením leda-: ledakdosi, ledacosi, ledakterýsi,
ledajakýsi, leckdos, leccosi, leckterýs, lec-
jakýsi; vz tato. — 6. Všeliký, všelijaký, vše-
likerý, všelikteraký atd., vz tato. — 7. Málo
kdo, málo co, málo který, málo koliko, ně-
kdo málo, některý málo, několiko málo. —
8. Nikdo, nikterý, nijaký, nikteraký, nižádný
n. žádný, vz Nikdo. —Pozn. Zájmena: taký,
takový, toliký, tolikerý, tolikátý, jiný, jaký,
koliký, kolikerý, kolikátý, kolik, tolik zove
Bž. náměstkami adjektivnými či přídavnými,
též adjektivy náměstkovými (148., 158.). —
K. Z. souvztažná (correlativa), která jedna
ke druhým vzájemně se vztahují. Rozestu-
pují se ve čtvero tříd. jsouce a) tázacími,
b) ukazovacími, c) vztažnými, d) neurčitými.
Vz Bž. 158. — Vz Zk. Skl. str. 336.—376.;
Zk. Ml. II. 74.—82. Cf. Mkl. S. 70.—124.,
S. N. V. 621., Hr. Sr. rol. 230.—243., Ht.
Sl. ml. 163. a násl., Bž. 147. —159., 62.
O zájmenech v ústech lidu českoslovan-
ského (naps. Vavř. Jos. Dušek) vz Listy
filolog. a paed. 1883. 406.—445.

Zajmouti, vz Zajíti, 2.

Zajmu, vz Zajíti, 2.

Zajmutí, n., v z Zajetí.

Zajmutosť, i, f., das Ergriffensein. Šm.

Zajmutý = zajatý.

Zajn = zaň. A zajn a za máteř jeho
peníze své dal. NB. Tč. 44.

Zajoh, u, m. = zajík, ovčí nemoc. J. Be-
ránek.

Zájom = zájem. Na Slov.

Zajonček, čka, m. = zajíček. Slez.

Zajordaní, n., die Gegend jenseits des
Flusses Jordan. Br.

Zajordanský, jenseits des Flusses Jordan
gelegen. Z. krajiny.

Zajouc, e, zajouček, čka, m., v obecné
mluvě = zajíc.

Zajouček, čka, m., vz Zajouc.

Zajst = zajíti. Na Slov. Dbš. Sl. pov.
I. 129.

Zajtra = zejtra, zastr., ale ve Slez. a na
Slov. a na Mor. posud. Vz Bž. 18., Zítra.

Zajtrašek, ška, m. = zítřejšek. Na Slov.

Zajtrejší = zítřejší, zastr. Stalo se jest
na z. den. BO.

Zajtrek, a, m. = zítřek. Na Slov.

Zajtrešný = zítřejší. Na Slov.

Zajtří, n., die Morgengabe. Er. — Z., vz
Zajitří. Ale jeho nevinil než teprv na zajtrie,
am folgenden Tage; Na z. pak ráno zavěsili
list na pranieř; Jan rybář znal, kterak on
na z. k nebožtíkovi přišel. NB. Tč. 24., 85.,
197. A světští též majíce péči, aby neměli
co na z. jiesti; Psal sem vám tento list
v žaláři v okovách, čakaje na z. na smrť
odsúzenie. Hus II. 50., III. 282. (Tč.). —
Z. = ráno, mane, der Morgen. Tuto řeč
mluvil jest Tomáš v pátek a v sobotu na
z. jsme vypáleni. NB. Tč. 81. Spal až do z.,
usque ad mane. Bj.

Zajtrok, a, m. = zítřek. Na Slov. Sldk.

Zajúc, e, m. = zajíc. Na Mor. Jg. Slov.

Zajuchati, aufjauchzen. — kde: v ho-
spodě, v lese, na poli. Us. Tč.

Zajutřie, í, mane, ráno, der Morgen. Na
z. přivedše Jezúše před Pilata. Hr. rk. 241.

Zájužný, zájižní, südlich. Obyvatelé zá-
južných ostrovů. Mark. L. 54.

Zajže = zažže, od zažhu.

Zajžení, n. = zažžení. Št. N. 391.

Zajžený = zažžený, od zažhu. M.

Zakabeliti se, il, en, ení = zamračiti
se, finster werden. Z-lo se (je tma jako
v kabeli). Na Mor. a Slov. Šd.

Zakabonělosť, i, f. = zakaboněnosť.

Zakabonělý = pošmourný, trüb, düster.
Z. nebe. D.

Zakabonění, n., vz Zakaboniti.

Zakaboněný; -něn, a, o, getrübt, trüb,
düster. Z. nebe (pošmourné), člověk (mrzutý,
škaredý, zamračený), Us., čelo, Sá.

Zakaboniti, il, ěn, ění; zakaboňovati,
zakabonívati = zakaliti, zamračiti, trüb
machen, trüben. — se, trüb werden, sich
trüben, sauer sehen. Tvář jeho se z-la.
Hrts. Slunce, nebe se zakabonilo. Us. Dch.,
Šd. Ach, lidské pověry! z-nil se pan farář.
Us. Tč. — se na koho = zamračiti se,
finster anschauen. Sá. — co čím. Z-nil hrdé
čelo třístoličník chmurou mraků. Mkr.

Zakabonívati, zakaboňovati, vz Zaka-
boniti.

Zakabousiti se = zakaboniti se. Us.

Zakáčkati, vom Entengeschrei. Na ten
hurt ztrepoce kačka krídlama a zakáčka:
ták! ták! ták! Dbš. Sl. pov. III. 78.

Zakáď = dokud. Na Slov. a ve Slez.
Holý. Z. žije. Ve Slez. a na Slov. Šd. Sľu-
buje ti, zakáďs' neni za ním (dokud nejsi
jeho). Sl. ps. 36., Sl. spv. I. 38.

Zakaditel, e, m., der Einräucherer.

Zakaditelka, y, f., die Einräucherin.

Zakaditi, il, ěn, ění; zakaďovati = dý-
mem naplniti, zakouřiti, räuchern, beräu-
chern, mit Rauch erfüllen; zasmraditi, ein-
stänkern: — co čím: pokoj kadidlem. Ros.
Z-dil temiánom. Dbš. Sl. pov. IV. 86. — (co)
komu: dům (zasmraditi). Puch. Ten nám
zakadil, hůře než tchoř. Sych. — komu
kam: pod nos (zasmraditi). Us., Jg. — kde
(jak). Zakaď (zakuř) tu trochu. Ros. Ten
pes tu zakadil! Us. Šd. Nieto toho domu,
aby sa v ňom nezakadilo (aby tam nebylo
trochu mrzutosti). Na Slov. Zátur. Dvě led-
vince zakadi (spálil) na oltáři. BO.

Zakadlubovaný; -án, a, o, vz Zakadlu-
biti. Z. modla. NA. III. 128.

296*