102

fehlen, anbefehlen; přislíbiti, připověděti,
versprechen, zusagen; zamluviti, objednati,
bestellen; se = zavázati se, slíbiti, sich
verbinden, versprechen, sich anheischig ma-
chen, sich verpflichten, betheuern, ver-
heissen, versichern, verloben. Jg. — co:
noční zvonění (zapověděti), Us., střevíce
(objednati). D. Tam vínečko zakázali, by je
dívky nepíjaly. Čes. mor. ps. 212. — co čím.
To jest z-záno trestem smrti, lépe: pod
hrdlem. Km. — s inft. Zakázal závoru od-
strčiti. Sych. Zakázal mu to psáti. Us.
Múdrosť zakazuje mluvit, kde není potřebí.
Mor. Tč. — aby ne-. Zakázal, aby žádného
nepropustili. Kram. Mamka zakázala, bych
v nich nechodila, že by mne bila. Sš. P.
587. Vz. Z. kde (jak). Cf. Brániti (strany
záporného slovesa po něm), Zápor. — co
komu (=přislíbiti. Ros.). Ta paní mu za-
kázala (zapověděla) clům. Us. Moje jméno
,panno' jest mi zakázáno. Sš. P. 202. Něco
si z., sich etwas verbieten. Us. Dch. Co
nám příkaz zakazuje, každý nejvíc požaduje.
Na Mor. Tč. — se = zavázati se, slíbiti. V.
— se komu čím: přátelstvím, Ros., slovy.
Syr. Co se vám tímto zakazuje (pass. =
zapovídá). Š. a Ž. Tu sta oba markrabie
velmi se pánu zakazovali slibujíce, že chtie...
Arch. II. 256. Knížata rakouská zakázali se
Sigmundovi znamenitou pomocí. Pal. Děj
III. 54. Všemi službami manskými se za-
kázal německému císaři. Proch. Zakázal se
nám vším možným. Bck. II. 1. 145. Kurfirst
svou milostivou náklonností a přízní se
(Čechům) zakazoval a zamlouval. Skl. V.
312. Všem se zakazoval. Er. P. 346. —
se komu v čem. Někdo pro hanbu pří-
teli v lásce se zakazuje. Br. V tom se za-
kazovali. Ler. — Lom., Apol. — se komu
kde. Pak dal psaní čísti, v němž se za-
kazoval (sich erbieten, sich anheischig ma-
chen), že mu zaplatiti chce. Žer. — se komu
v co. Tuť mi se jest Malovec zakazoval
v službu. Ps. o záští. — se komu k čemu:
k příznivosti i ke všemu slušnému pohodlí.
Troj. Přikázal se jim ku přívětivosti. Troj.
Velmi se k tomu zakazoval a zamlouval.
Čr. Jménem pána svého zakazovali se ke
všemu, co by ze spravedlnosti a z lásky
království tomuto činiti měl. Pal. Děj. III.
3. 274. — co, se jak. Skrze proroka
v něčem se z. Lom. Vysoce se komu z.
V. Něco pod pokutou z., verpönen. Šp.
Někomu něco pod trestem klatby z. Us.
Sobě se zakazují na celý rok o masopustě.
BN. — se s inft. Zakazuje se (slibuje)
Vašnosti zase toho všelijak odsloužiti. Žer.
Zakázali se nebojovati. Bck. II. 1. 145. —
Apol. — se, že. Zakázal se, že chce milo-
stivým pánem býti. V. Zakázali se obadva,
že to jako jeho dobří přátelé chtějí oprav-
dově učiniti. Sl. Uh. 131., 147. Volal ze-
jména knížete Jindřicha k osobnímu se shle-
dání zakazuje se, že přivede s sebou bratra
jeho. Pal. V. I. 16. Z-val se mi, že mi chce
pomoci na každého živého člověka. Půh. II.
28. — kde (jak). V tom klášteře zakázali,
aby piva nevařili. Sš. P. 554. Za Doubravou
zakázali, aby vína nedávali. Čes. mor. ps.
213. Nebylo v starém zákoně jistými slovy

zakázáno. Sš. Sk. 126. Z-zal (objednal) si
u ševce nové boty. Us. — kdy. Při tom
z-val se zvláště Rokycana, že co nejsnažněji
přičiniti se chtěl o uzavření jednoty. Pal.
Děj. III. 3. 100. Já si dnes zakážu, eine
Predigt halten. Us. Šd. Užívání losu se v cír-
kvi při volení předavenců a vůbec zakazuje.
Sš. Sk. 16. Ten celý dům dceři své po její
smrti z-la (= odkázala). List z r. 1667. Tč.
— se proti komu jak. JM. se vždy proti
mně zakazovala k mému dobrému. Arch.
II. 421. — kam. Pougár zakazuje do rich-
tárov (= svolává, na Mor. porúčá). Na Slov.
Dbš. Obyč. 73. Zakázali na vojnu (Aufruf
erlassen), sedlákovi do domu. Sš. P. 107.

Zakazčík, a, m = zákazník. Na Slov.
Šd.

Zakazený = nakažený, verdorben. Skúpy
(skoupý) kúpil za poloviční cenu, ale ovo-
cinu z-nú. Na Slov. Zbr. Báj. 8.

Zakaziti, il, žen, ení = pokaziti. Na Slov.

Zakázka (na Mor. zákažka), y, f., od
zakázati; cf. uchýlka od uchýliti, zahrádka
od zahraditi, zastávka od zastaviti. Mk. Z.
= zámluva, die Bestellung, Kommission,
der Auftrag. Vz Objednávka. Na z-ku n.
na zákaz dělati. Ros. Střevíce na z-ku, Plk.,
boty na z-ku. Th. Na z-ku pracovati. Us.,
Er., Nz. Kniha na z-ky. Nz. Z. na jisto.
Seznam zakázek, das Bestellregister. Šp.
Z-ku v čas vyříditi (effektuiren), provésti;
z. bursovní, Börsenordre, z. z venku, aus-
wärtiger Auftrag (beim Handel). Dch. Všecko
jde jako na zákazku, wie auf Bestellung.
Na Mor. Šd. Boty, které jsem si dal ševci
ušiti, jsou boty dělané na zákažku (boty
zákažkové); které koupím na trhu již hotové,
jsou boty jarmační. Na Mor. Džl. — Z. =
zákaz, zakázání, přislíbení, die Verheissung,
Versprechung, Zusage. Na sliby a z-ky město
odevzdati. Har. Panská z. nebývá jistá. Us.
Z-ku splniti, odbyti, vykonati. Nz. Z-ku
zrušiti, odvolati. Bs. — Z. = zákaz, zápověď,
das Verbot. Mnoho z-ky, málo překážky.
Reš. Syr. 38. — Z. = sázka, die Wette.
Sekáči jako o zákažku síkli. Us. u Uher-
ského Brodu. Tč.

Zakázkový (na Mor. zákazkový), auf Be-
stellung gemacht, Bestellungs-, Kommissi-
ons-. Z. práce, Dch,, Pal., kniha (na zakázky),
Šd., boty, vz Zakázka, bestellt, dílo, Bestell-
arbeit, Šd., dělník, der Kundenarbeiter. Šp.

Zákazlivý = zakazující, verbietend. Z.
právo. Nic zákazlivého v tom nenacházím.
Zlob.

Zákazník, a, m. = kdo si na zákaz něco
dělati n. zasýlati dává, der Besteller, Kunde,
die Kundschaft. Mš., Šd. Vz Objednatel. Hlavní
z., der Hauptkunde, peníze od z-ků, das
Kundengeld, stálý z., feste Kundschaft. Šp.
Odraziti si z-ka, sich einen Kunden abwendig
machen. Dch. Švec právě dodělané boty
svému z-ku nesl. Kld. II. 245.

Zakazovač, e, m., der Besteller; Verbieter;
Versprecher. Jg. Vz Zakázati.

Zakazování, n., das wiederholte Verbie-
ten. Z. kadidla. Bj. A my takové jich z.
slyšiec. Arch. II. 256.

Zakazovatel, e, m. = zakazovač. Rk.

Zakazovati, vz Zakázati.