111

Zaklínání = zažehnávání, n., das Ver-
fluchen, der Exorcismus. Zimnice tě stluč,
souchotiny tě zasušte, mrtvice tě nemilo-
srdně posedni. Tkad. Strany pořekadel vz
Proklínání.

Zaklínati, vz Zaklíti.

Zaklíncovati, verbolzen. Ssk.

Zaklínčený, vz Zaklínčiti.

Zaklínčiti,, il, en, ení = klínci zaraziti,
přibiti. Mor. Šd. Vz Zaklíniti, Zaklínkovati.

Záklinek, nku, m., v horn., der Zapfen-
keil. Šm.

Zaklínění, n., die Einkeilung. Dch.

Zaklíněný; -ěn, a, o, eingekeilt.

Zaklíní, n., der Hemmbalken. Mor. Jg.

Zaklíniti, il, ěn, ění; zaklinovati = klí-
nem upevniti, zatlouci, verkeilen, zu-, ein-
keilen, vernageln. Jg., Šp., Posp. — co kam
(jak): peň kříže do města. Lom. Víťazko
z-nil šiarkana do země až po samé plecia.
Dbš. Sl. pov. V. 61. — se. Předměty tyto
nezachytí a nezaklíní se. Čerm. — co čím:
sekerou.

Zaklinkati, klingeln, anafangen zu klin-
geln, losklingeln. — čím na koho : zvoncem.

Zaklínkovati = klínky zabiti, upevniti,
zaklínčiti, mit Holznägeln verschlagen. Na
Ostrav. Tč. — co: sekeru, aby s topůrka
nevypadla. Na Mor Šd.

Zaklinouti, vz Zaklouti.

Zaklinování, n., die Ein-, Verkeilung.
Us., NA. IV. 199.

Zaklinovaný; -án, a, o = klíny zara-
žený, upevněný, eingekeilt, verkeilt. Šp.,
Šd. Zapomněl si na mhlu v osí dírce z-nou.
Kld. II. 298. — kde: v něčem. NA. IV. 199.

Zaklinovati, vz Zaklíniti.

Zaklípati se = zajíti, wohin gerathen
(s příhanou). Ros.

1. Zaklíti, kleji, klej, kleje (íc), el, en
a et, ení a etí; na Slov. zaklať; zaklnouti,
ul, ut, utí; zaklínati, zaklínávati = počíti
klíti, fluchen, den Fluch hersagen; kletím za-
říkati, beschwören; kletím vyhnati, bannen,
beschwören; kletím, čarováním zatknouti, za-
vříti, věziti, proměniti, verwünschen, bezau-
bern ; vyobcovati, ächten, verbannen, in die
Acht erklären; se = pod klatbou, pod pří-
sahou tvrditi, sich verschwören, hoch und
theuer schwören, betheuern, einen Schwur
thun, sich verfluchen, verwünschen, ver-
messen Jg. — abs. Zaklel, když ho dráž-
dili. Us. Namrzel sa a zaklial. Dbš. Sl. pov.
I. 8. (Učinili to) ni raz si nepopľujúc dlane,
ni nezakľajúc, by ho hrom! Phld. IV. 4.
Vz Zakletý. — co, koho: duchy, D., stra-
šidla, oheň, Us., zem, Dal., čerta. Otec mä
zaklial. Kyt. 1876. 20. Ježibaba škodila ča-
rami a zaklínala ľudí. Dbš. Prosíme a za-
klínáme vás, aby .... Ddk. II. 243. Keď
ho bosorka ešče ráz zaklaje, už potom mu
není spomoženo. Dbš. Sl. pov. VIII. 32. Ta
mě zaklnula, dyž sem vodu brala. Sš. P.
143. Ta mě zaklnula: ostaň dcero, ostaň
jaborem vysokým. Sš. P. 143. Na vodu som
išla, neskoro som prišla; mamka ma zakliala,
by kameň ostala, kameňom meravým, dre-
vom javorovým. Sl. spv. I. 19. Ondřej biskup
zaklel českou zemi. Dač. I. 323. Sv. Petr

zaklev ducha vyhna jej. Hrad. 11. b Za-
klínají tě. Hr. rk. 237. Jenž své srdce za-
klel. Alb. 101. a. Jej zaklínal (prosil), aby
ho netrápil. BR. II. 150. Z. zemiu. Dal. 56.
Hospodin zaklnul je; Zakle kniežata Esaráš
(adjuravit); Zaklel jest mé pán moj (zavá-
zal přísahou). BO. A zaklel sem je a řekl
sem jim: Proč jste přede zdí? Hus I. 132.
Jak zaklínají ducha, aby peníze přinesl?
Vz Mus. 1854. 530. — koho, se kam: do
horoucího pekla. Sych. Z. se pode všecky
čerty. Star. let. Příbytek, do kterého váš
prorok druhdy zaklel ďábla. Shakesp Tč.
Do horoucí skály vše zaklínal. U Žamb.
Dbv. Zaklínám vás do lesa hlubokého. Er.
P. 509. Zrady by se dopouštěl, kdo by zpá-
tečnickým krokem samoděk se zaklínal v po-
měry středověké. Kos. 01. I. 103. — se.
Zaklínal se, aby ho ďábli brali. Us. Zakleli
jsme se (zavázali). BR. II. 463. a. Byť se
zaklínal, nevěříme lháři. Kmp. Č. 156. Kto
najviac sa zaklína a prisahá, tomu najmenej
veriť. Zbr. Hry. 120. — se, koho k čemu.
Dch. K tomu zaklel (přísahou zavázal)
všecky. BO. — koho jak (proč): skrze
Boha. Pass. Pilat zaklel korouhevníky skrze
zdraví císařovo t. j. zapřísáhl je, beschwor
sie. Čten. Nikod. A. 5. Z. koho skrze Boha
otce. Er. P. 507. Pro nižto (dceru) zaklínají
tě skrze dóstojnú svätosť našich bohóv. Pass.
34. (Hý.). Zaklínám vás, dcery jeruzalemské,
skrze syna, abyste .... Hus III. 27. Tých
neposlušníkov na věčné věky zaklínam, aby
sa jim nikdy dobre nevodilo. Dbš. Sl. pov.

I. 312. Čarodějníci a čarodějky zaklínali lidi
v kočky, ve vlky, medvědy a lvy atd. Kld.

II. 269. Hrozně, strašně se zaklínal. Us. Šd.
Pod přísahou zakleli jsme se ničeho ne-
okusiti. Tč. Sk. 261. Zaklel sem je v Bohu,
aby nedávali dcer svých synóm jich. Hus
I. 133. — na koho. Ten naň zaklel. Ros.
Zaklínal ses na duši. Er. P. 173. Never
šuhajovi, ako tomu psíčku, keď sa ti za-
kleje na hriešnú dušičku. Sl. ps. 371. —
Kká. K sl. j. 13. — koho, se čím. Za-
klíná se prorockým jménem. Kká. K sl. j. 3.
A tu sa jedna stará kdes' z kúta ohlási, ta
sa krížom, všetkými svätými zaklína, že
týmto pľúšťam, lejám len on, vraj, příčina;
Triraz sa zaklial Paromom na vodu, zem
i nebe, že slovka nerekne. Btt. Sp. 36., 55.
(Šd.). Nie, milosťslečna! Bohom vás zaklí-
nam, nie, ani krajciara. Phld. IV. 237. Za-
klínám tě Bohem živým. Hus I. 393. Hlas
Kristóv, jímž zaklíná dcery jeruzalemské,
aby ..... Hus III. 27. Z. někoho Bohem
otcem, synem i duchem svatým. Pass. 324.,
662. — koho kde. Po dvou rocích zpo-
mněl si na ty princezny, jak jich tam v té
hoře čarodějník zaklnul. Kld. II. 182.

2. Zaklíti, vz Zaklouti.

Zaklívati, vz Zaklouti.

Zaklížení, n., die Zukleisterung. Vz Za-
klížiti.

Zaklížený; -en, a, o, verkleistert, zuge-
leimt. Vz Zaklížiti.

Zaklížiti, il, en, ení; zaklihovati = kli-
hem zalepiti, verkleistern, zu-, verleimen,
einkitten. Us. — co. Us. — co komu. Spá-
nek zaklížil mu oči. Šml.