Předchozí (110)  Strana:111  Další (112) |
|
|||
111
|
|||
|
|||
Zaklínání = zažehnávání, n., das Ver-
fluchen, der Exorcismus. Zimnice tě stluč, souchotiny tě zasušte, mrtvice tě nemilo- srdně posedni. Tkad. Strany pořekadel vz Proklínání. Zaklínati, vz Zaklíti.
Zaklíncovati, verbolzen. Ssk.
Zaklínčený, vz Zaklínčiti.
Zaklínčiti,, il, en, ení = klínci zaraziti,
přibiti. Mor. Šd. Vz Zaklíniti, Zaklínkovati. Záklinek, nku, m., v horn., der Zapfen-
keil. Šm. Zaklínění, n., die Einkeilung. Dch.
Zaklíněný; -ěn, a, o, eingekeilt.
Zaklíní, n., der Hemmbalken. Mor. Jg.
Zaklíniti, il, ěn, ění; zaklinovati = klí-
nem upevniti, zatlouci, verkeilen, zu-, ein- keilen, vernageln. Jg., Šp., Posp. — co kam (jak): peň kříže do města. Lom. Víťazko z-nil šiarkana do země až po samé plecia. Dbš. Sl. pov. V. 61. — se. Předměty tyto nezachytí a nezaklíní se. Čerm. — co čím: sekerou. Zaklinkati, klingeln, anafangen zu klin-
geln, losklingeln. — čím na koho : zvoncem. Zaklínkovati = klínky zabiti, upevniti,
zaklínčiti, mit Holznägeln verschlagen. Na Ostrav. Tč. — co: sekeru, aby s topůrka nevypadla. Na Mor Šd. Zaklinouti, vz Zaklouti.
Zaklinování, n., die Ein-, Verkeilung.
Us., NA. IV. 199. Zaklinovaný; -án, a, o = klíny zara-
žený, upevněný, eingekeilt, verkeilt. Šp., Šd. Zapomněl si na mhlu v osí dírce z-nou. Kld. II. 298. — kde: v něčem. NA. IV. 199. Zaklinovati, vz Zaklíniti.
Zaklípati se = zajíti, wohin gerathen
(s příhanou). Ros. 1. Zaklíti, kleji, klej, kleje (íc), el, en
a et, ení a etí; na Slov. zaklať; zaklnouti, ul, ut, utí; zaklínati, zaklínávati = počíti klíti, fluchen, den Fluch hersagen; kletím za- říkati, beschwören; kletím vyhnati, bannen, beschwören; kletím, čarováním zatknouti, za- vříti, věziti, proměniti, verwünschen, bezau- bern ; vyobcovati, ächten, verbannen, in die Acht erklären; se = pod klatbou, pod pří- sahou tvrditi, sich verschwören, hoch und theuer schwören, betheuern, einen Schwur thun, sich verfluchen, verwünschen, ver- messen Jg. — abs. Zaklel, když ho dráž- dili. Us. Namrzel sa a zaklial. Dbš. Sl. pov. I. 8. (Učinili to) ni raz si nepopľujúc dlane, ni nezakľajúc, by ho hrom! Phld. IV. 4. Vz Zakletý. — co, koho: duchy, D., stra- šidla, oheň, Us., zem, Dal., čerta. Otec mä zaklial. Kyt. 1876. 20. Ježibaba škodila ča- rami a zaklínala ľudí. Dbš. Prosíme a za- klínáme vás, aby .... Ddk. II. 243. Keď ho bosorka ešče ráz zaklaje, už potom mu není spomoženo. Dbš. Sl. pov. VIII. 32. Ta mě zaklnula, dyž sem vodu brala. Sš. P. 143. Ta mě zaklnula: ostaň dcero, ostaň jaborem vysokým. Sš. P. 143. Na vodu som išla, neskoro som prišla; mamka ma zakliala, by kameň ostala, kameňom meravým, dre- vom javorovým. Sl. spv. I. 19. Ondřej biskup zaklel českou zemi. Dač. I. 323. Sv. Petr |
zaklev ducha vyhna jej. Hrad. 11. b Za-
klínají tě. Hr. rk. 237. Jenž své srdce za- klel. Alb. 101. a. Jej zaklínal (prosil), aby ho netrápil. BR. II. 150. Z. zemiu. Dal. 56. Hospodin zaklnul je; Zakle kniežata Esaráš (adjuravit); Zaklel jest mé pán moj (zavá- zal přísahou). BO. A zaklel sem je a řekl sem jim: Proč jste přede zdí? Hus I. 132. Jak zaklínají ducha, aby peníze přinesl? Vz Mus. 1854. 530. — koho, se kam: do horoucího pekla. Sych. Z. se pode všecky čerty. Star. let. Příbytek, do kterého váš prorok druhdy zaklel ďábla. Shakesp Tč. Do horoucí skály vše zaklínal. U Žamb. Dbv. Zaklínám vás do lesa hlubokého. Er. P. 509. Zrady by se dopouštěl, kdo by zpá- tečnickým krokem samoděk se zaklínal v po- měry středověké. Kos. 01. I. 103. — se. Zaklínal se, aby ho ďábli brali. Us. Zakleli jsme se (zavázali). BR. II. 463. a. Byť se zaklínal, nevěříme lháři. Kmp. Č. 156. Kto najviac sa zaklína a prisahá, tomu najmenej veriť. Zbr. Hry. 120. — se, koho k čemu. Dch. K tomu zaklel (přísahou zavázal) všecky. BO. — koho jak (proč): skrze Boha. Pass. Pilat zaklel korouhevníky skrze zdraví císařovo t. j. zapřísáhl je, beschwor sie. Čten. Nikod. A. 5. Z. koho skrze Boha otce. Er. P. 507. Pro nižto (dceru) zaklínají tě skrze dóstojnú svätosť našich bohóv. Pass. 34. (Hý.). Zaklínám vás, dcery jeruzalemské, skrze syna, abyste .... Hus III. 27. Tých neposlušníkov na věčné věky zaklínam, aby sa jim nikdy dobre nevodilo. Dbš. Sl. pov. I. 312. Čarodějníci a čarodějky zaklínali lidi
v kočky, ve vlky, medvědy a lvy atd. Kld. II. 269. Hrozně, strašně se zaklínal. Us. Šd.
Pod přísahou zakleli jsme se ničeho ne- okusiti. Tč. Sk. 261. Zaklel sem je v Bohu, aby nedávali dcer svých synóm jich. Hus I. 133. — na koho. Ten naň zaklel. Ros. Zaklínal ses na duši. Er. P. 173. Never šuhajovi, ako tomu psíčku, keď sa ti za- kleje na hriešnú dušičku. Sl. ps. 371. — Kká. K sl. j. 13. — koho, se čím. Za- klíná se prorockým jménem. Kká. K sl. j. 3. A tu sa jedna stará kdes' z kúta ohlási, ta sa krížom, všetkými svätými zaklína, že týmto pľúšťam, lejám len on, vraj, příčina; Triraz sa zaklial Paromom na vodu, zem i nebe, že slovka nerekne. Btt. Sp. 36., 55. (Šd.). Nie, milosťslečna! Bohom vás zaklí- nam, nie, ani krajciara. Phld. IV. 237. Za- klínám tě Bohem živým. Hus I. 393. Hlas Kristóv, jímž zaklíná dcery jeruzalemské, aby ..... Hus III. 27. Z. někoho Bohem otcem, synem i duchem svatým. Pass. 324., 662. — koho kde. Po dvou rocích zpo- mněl si na ty princezny, jak jich tam v té hoře čarodějník zaklnul. Kld. II. 182. 2. Zaklíti, vz Zaklouti.
Zaklívati, vz Zaklouti.
Zaklížení, n., die Zukleisterung. Vz Za-
klížiti. Zaklížený; -en, a, o, verkleistert, zuge-
leimt. Vz Zaklížiti. Zaklížiti, il, en, ení; zaklihovati = kli-
hem zalepiti, verkleistern, zu-, verleimen, einkitten. Us. — co. Us. — co komu. Spá- nek zaklížil mu oči. Šml. |
||
|
|||
Předchozí (110)  Strana:111  Další (112) |