Předchozí (112)  Strana:113  Další (114) |
|
|||
113
|
|||
|
|||
Zaklubati, vz Zaklouti.
Zaklučiti, il, en, ení, zaklučovati, con-
cludere, schliessen, den Schluss ziehen. — co odkud. Z povier môže dômyseľný my- tholog mnoho zakľučať. Phld. III. 2. 191. Zaklučkovati, vz Zakličkovati.
Zakľuditi zakliditi, zavézti, weg-, fort-
schaffen, transportiren. — koho kam. Ja toho synka zakľudím do Vídně. Slez. Šd. Zákluka, y, f. = záklika. Na Ostrav.
Tě. Ale v těch záklukách bysme s tím ne- vyjeli. Slez. Šd. Včul v behu rovno idú, na malé včul z-ky krúťa; Už krvavý je Hron, krvavé sú z-ky Váhu! Hol. 313., 380. (Šd.). Zaklupati = zaklepati. — nač: na dvéře.
Mor. Šd. Zaklusati, zaklusávati, zaklusovati, an-
fangen zu traben. — abs. Kůň drobet za- klusal. Kdo ví, kam zaklusal (zajel, zaběhl). Ros. Zakluvati, vz Zaklouti.
Zakluzovati, vz Zaklzati.
Zaklvati, vz Zaklouti.
Zaklvnouti, vz Zaklouti.
Záklý, stockig. Z. dřevo. Šp.
Zaklzati = zaklouzati, zaklouznouti, za-
kluzovati, zu glitschen anfangen, ein wenig glitschen. — si kde: na ledě. Us. Tč. Zaklznati = zauzditi, v uzdu pojíti, koni
uzdu dáti, zäumen, den Zaum geben. Na Mor. a Slov. Bkř., Šd., Vck. — (co) komu: uzdu koni. Vck. Já mu zaklznám (hubu mu sevru, aby nemohl mnoho mluviti). Mor. Šd. Zaklznút = zaklouznouti, vz Zaklzati.
Zakmásati, zakmásnouti = zacásati. —
koho zač: za sukni. Mor. Šd. Zákmih, u, m., der Rückschwung, v tě-
locv. Vz KP. I. 465., 481., Čsk. Zákmit, u, m., der Schimmer. Us. Hráti
v barvách duhy pestrým zákmitem. Vrch. V růžném z-tu pláti. Vrch. Myth. I. 214. Z. řasy. Čch. Bs. 148. Slabý z. naděje ihned zase potuchl. Kos. v Km. Zakmitati (se), zakmitati (se); zakmit-
nouti (se), zahmitnouti (se), tnul a tl, utí = rychle se vyjeviti a zmizeti, schnell wie der Blitz sich vorüber bewegen. — se jak kde: mžikem (bleskem) se zakmitne paprslek na stržinách. Č. Z-tl se blesk v oblaku, po stěně. Myšlénka se mi v hlavě zakmitla. Dch. Tam v strmé výši zakmitla se mezi hroty hlava. Kká. K sl. j. 114. Kol rtů za- kmitlo se stáhnutí. Šml. I. 24. Snivá hvězda večerní z-la nad vlnou jezerní. Čch. Mch. 59. — čím. Z. ohněm, hořící metlou, schwin- gen. Us. Tč. — kudy. Zakmitlo se mu cosi hlavou. Šbr. Zaj. kr. Vác. 743. Král se díval právě z okna, když se mu stříbrohřívek přes cestu zakmitl. Němc. I. 30. — se kam od- kud. Zakmitl se blesk do světnice, z oblaku. Zakmitnouti, vz Zakmitati.
Zakmitnutí, n., das Aufschimmern, der
Schimmer. Zakněhovaný; -án, a, o, = do knih
vložený, verbucht, verbüchert, ingrossirt, in die Bücher einverleibt. Z. listina. Us. Pdl. Zakněhovati, vz Zakněhovaný.
Zaknihař, e, m., subdiaconus, zastr. Rozk.
|
Zaklusati = zahoupati, zaklátiti. Vz
Knísati. — se kde. Hodí ručeň do kúta, až vráta zaknísaly se na vrzgotných čiapoch (čepech). Phld. IV. 73. — se odkud. A zrázu z chytenej zakníše sa zástava hradby. Hol. 121. Zaknoflíkovati, zuknöpfen. — co: kabát.
Na Ostrav. Tč. Zaknotiti, il, cen, ení, zaknocovati — za-
drhnouti. U Plzně. Dšk. Zakňouhati = počíti kňouhati, anfangen
zu wimmern, zu mnauen. Ros.
Zakňourati = počíti kňourati, anfangen
zu wimmern. Pes zakňoural. Vz Zakňučeti. Us. Šd. Zaknouti m. zaklnouti. A byla jedna
mlynařka, zaknula (zaklínila) svého synačka. Sš. P. 779. Někdy se též zakne (zaklne). Slez. Šd. Zakňučeti, el, ení, zu wimmern, zu win-
seln anfangen, ein wenig wimmern o. winseln, — kde: pes za dveřmi, v boudě, na dvoře atd. z-čel. Us. Tč. Zakobrtnouti, tnul a tl, utí = zakop-
nouti, kIopýtnouti, stolpern. — oč: o práh. Us. Kšť. — kam, do čeho Kšť. Zakohácení, n. = zacpání. Z. jater. Presl.
Zakoháceti, el, en, ení = rumem, blátem
zadělati, unrein machen. — co: cestu. — Z. = zacpati, verstopfen. — co: strouhu. Us. Dch. Zakohoucení, zakohoutění, n., die Er-
röthung. Vz Zakohoutiti. Zakohoutiti se, il, cení a tění = zardíti
se, wie ein Hahn von Zorn erröthen. — Starší dvě kněžny se z-ly, ústa ohrnuly a pyšně prohodily. Němc. I. 249. — se proč: studem. Us., Jg., Šm. — se na koho (vyplísniti ho. Vz Domluva). Č. Zakochaný; -án, a, o = zamilovaný.
Vz Zakochati. Z-ných krajů zvuk. Hdk. L. k. 88. Zakochati = zamilovati, lieb gewinnen.
— koho. L. Ja bölem na čači, kupovalem krove, zakochalem Katke, curko fojčíkové; Videl som ťa, zakochal, zrel som očká tvoje; to more, očí tvojich robí vo mne boje. Ppk. 1. 208., 11. 204. — si koho. Panny se (si) ho zakochaly, pěkné dary jemu daly. Sš. P. 28. — se do koho. Ve Slez. Tč. — se v co. V krásy tvé se z-chal. Kom. — se v kom, v čem — zamilovati se; zalíbiti sobě. L. Z. se v přízni všech. Kom. Hříšnosť zakochající se v žádosti své, námětek hříchu z toho bere. Sš. I. 77. (Hý.). Jestli se v něm zakochal, nechť ho vytrhne nyní. Kom. — se s kým. Kdo se s kým zakochá . . . Čes. mor. ps. 176. Kto se s kym zakochá, šmerc sobe gotuje. Sl. ps. Šf. II. 162. Zakojení, n., ablactatio, druh štěpování
v rostl. Vz Rst. 521., 307., 308. Zakojiti = jistým způsobem štěpovati,
Vz Zakojení. Zakokrhati, zakokrhávati, zu krähen an-
fangen.— kde: v dáli. Us. Kohout na dvoře, v zahradě atd. zakokrhal. — za kým. Ani kohout za ním nezakokrhá (nikdo si naň nevzpomene). Us. Šd. — nad čím. Ani kohout nad tím nezakokrhal (nevšiml si toho nikdo). Us. Kf. — jak. Kohout už po třetí 297
|
||
|
|||
Předchozí (112)  Strana:113  Další (114) |