114

zakokrhal. Us. Tč. Kohout z plna hrdla za-
kokrhal. Brt. — kdy. Zakokrhá-li kura ráno,
znamená to úmrtí v tom domě nebo na blízku.
Na mor. Valaš. Vck.

Zakoktati, zakoktávati, ein wenig stam-
meln, anfangen zu stottern. — abs. Zako-
ktává. Zakoktal se. Ros. Nebylo však na
něm proto nedostatku viděti, leda snad že
někdy zakoktával se. Pal. Děj. IV. 2. 575.

Zákol, u, m. = záhyb, die Umbiegung,
Serpentine. Ta řeka dělá samé zákoly. Mor.
Tč. — Z. = oběť zákolná, zabitná, das
Schlachtopfer. To větší jest všechněch zá-
palů a zákolů. Sš. Mr. 54. (Hý.).

Zakolácati = do kola zatřásti, zatřepati,
rundherum schütteln. — čím. Zakolácal tím,
až to dolů sletělo. Cf. Kolácati, Klátiti. Na
Mor. a Slov. Šd.

Zakolanská, é, f., čes. tanec. Škd. exc.

Zakolany, dle Dolany, něm Zakolan, ves
u Středokluk. Vz S. N., Tk. I. 400., 407.,
411., III. 70., 74.

Zakolatati, zakolytati, in Bewegung set-
zen. — čím: sloupem, který v zemi trčí.
Vz Kolytati. Na Ostrav. Tč.

Zakolčiti, il, en, ení, vz Kolčiti. Ros.

Zakolébati, zakolíbati, zu wiegen an-
fangen, ein wenig wiegen. — koho: dítě
v kolébce. Us. Tč. — čím. Zakolíbej ko-
lébkou, aby se dítě neprobudilo. Us. Šd. —
jak. Ty sestřičko námladší, zakolébaj málo,
aby neplakalo. Brt. P. 81.

Zákolečník, u, m. = hřeb při zadní
šárce (vozu), der Wehrnagel an der hinteren
Schale. Rohn.

Zakoledovati = koledu zazpívati. Kos.
v Km. 1884. 632. — komu. Prosí Valentin
dědečka, aby šel s nimi do kostela zako-
ledovat Ježíškovi. Bes. ml.

Zakolembati = zakolébati. Poďte mi toto
dieťatko z. Dbš. Obyč. 128.

Zakolendrovati = odebrati se. Kdyby-
chom už chtěli někde se obveseliť, to bych
už radil, z. takhle do republiky francouzské.
Humory 1883. č. 40.

Zakolení, n. = zatarasení (řeky, přístavu),
die Verpfählung, Verpallisadirung, Estacad.
Čsk. Z. = kolová ohrada, kolové roubení.

Zákolení, n. = místo pod kolenem, po-
ples. Nz. lk.

Zákolenný, popliteus. Vz Zakolení. Nz.
lk.

Zákolesník, u, m. = lounek, zákolník
(hřebík v ose vozní, aby kolo nevylezlo),
der Achsennagel. — Z. = svorní hřeb (hřeb
vozní za osou zadní v rozvoře, který zadek
vozu s předkem svírá), der Steuernagel am
Wagen. D., Msk., Hk.

Zakoli, vz Zaklati.

Zakolíbati, vz Zakolébati. Ros.

Zakolíkovati, mit Pflöcken befestigen.
— co: síť. Us. Šd.

Zakolísati = zakolíbati, anfangen zu
schaukeln, zu wiegen. Na Slov. Plk. Vz Ko-
lísati. — Z. něčím, zum Wanken bringen;
se, ins Wanken gerathen. — kdy komu.
Při poskoku se vám hlava zakolísá. Hdk.

1. Zakoliti, il, en, ení = kolím ohraditi,
verpfählen, verpallisadiren, zupflöcken. —

co kde k čemu: místo k prádlu na břehu,
Zlob.; místo ke koupání v řece. Us.

2. Zakoliti, vz Zaklati. Jg., Hlč.

3. Zakoliti, il, en, ení, zakolovati = kolo
udělati, umbiegen, umwinden; — se, sich
umdrehen. — se kde. Řeka se u lesa za-
kolila. Na Ostrav. Tč. — se kudy. Řeka
se po lukách zakoluje. Ib. Tč

Zakolkati, zakolkovati = kolkem zastrčiti,
mit einem Pflock, Stift zumachen. — co:
vrata, dvéře. Mor. a slov. Šd. — co čím.
Tak vystrojiv se vyšiel z domu, za sebou
tížko zatvárajúc dveriatka staré, vrzgotavé
a zakolkajúc kolčiatkom, tu vzozrel . . .
Phld. IV. 7.

Zakolkovaný ; -án, a, o = kolkem za-
strčený. Vz Zakolkati. Z. vrata, dvéře. Mor.
a slov. Šd., Dbš. Obyč. 82.

Zakolkovati, vz Zakolkati.

Zákolní, hinter dem Rade befindlich. Z.
hřeb (= zakolník). V.

Zákolníček, vz Zákolník.

Zákolník, u, m., zákolníček, čku, m.
= zákolní hřeb, lounek, lonek, na Mor. zá-
osek, der Achs-, Radnagel, die Lone. Jg.,
Šp., Šd., Čsk., Němc. I. 81. Vz Zákolesnik.

Zakolomazený; -en, a, o, mit Wagen-
schmiere beschmutzt. Chodí z-ný (= jako
kolomazník). Us. Šd.

Zakolomaziti, il, en, ení, mit der Wagen-
schmiere beschmutzen, an-, bestreichen. —
co, si co: podlahu, sobě kabát. Us.

Zakolotati, vz Kolotati.

Zákoltří, n. = místo za koltrami, ústupek.

Rozžehnav se s legatem, tam odtud z kom-
naty své a z. byl vylezl. Lesl. leg. 96.

Zakoltrovati = koltrami zastříti, mit
Vorhängen verdecken. Pam. kut.

Zakolytati, zu rütteln, zu bewegen an-
fangen. — čím kde: kyjem ve vodě, stro-
mečkem. Na Ostrav. Tč. Vz Zakolatati.

Zakombelati = zakolíbati dítě v kombe-
láči (v zavěšené plachtě). Mor. Tč.

Zakomoliti, il, en, ení = komolým učiniti,
stumpf machen. — co čím.

Zakomrsati = zaškrábati, kritzeln. —
čím: perem. Mor. Jg.

1. Zákon, a, m., z kon (konati). Schl.
Z. = ustanovení, nařízení, lex, das Gesetz.
Ž. wit. 77. 1. Bezeichnet konb den Anfang
der Handlung, bedeutet z. den Schluss o.
das Resultat derselben; in specieller Bezie-
hung ist konati traetatio forensis, die Ver-
handlung, daher z. das Resultat dieser Ver-
handlung, der Vertrag, daher konnte arca foe-
deris mit stan úmluvy übersetzt werden u.
noch im Půh. brn. 1406. wird z. und úmluva
als identisch gebraucht. Vz více v Gl. 378.,
Sbn. 296., 305., 730. Z toho z-na (= z té
úmluvy), co by mělo na páté léto na 30 hř.
úroka míti. Půh. II. 29. Z. jest právní pra-
vidlo stanovené státní mocí. Exc. Z. boží,
V , Št. Kn. š. 4., církevní, světský, městský,
Jg.; z-ny božské, lidské, občanské, trestní,
soukromého práva, veřejného práva, abso-
lutní, hypothetické, vz více v S. N.; z. ná-
silný, Šm.; pozdější, později vydaný, dopl-
ňovací, dokládací, přírody, přirozený (Vš.
571.), psaný (Vš. 571.), daný, platný, Us.,
domovní, RZ., J. tr., zdravotní, k ochraně