Předchozí (116)  Strana:117  Další (118) |
|
|||
117
|
|||
|
|||
loučeného třetího (p. cxlusi tertii intra duo
contradictoria), jednorodnosti (p. homoge- neitatis), tožnosti (p. identitatis), dostateč- ného důvodu (p. rationis sufficientis), po- dobnosti, posloupnosti, spolubytnosti, od- pornosti, možné srovnalosti, pokračování, postoupnosti; Z. lenivosti, setrvačnosti (lex inertiae). Rk. — Z. = starý, nový. Písma, knihy starého a nového z-na. V. Ustanoveni oběti nového z-na (svátosti oltářní). Dch. Co tresť starého zákona stanoví. Sš. I 37. Dsky z-na, die Gesetztafeln. BR. II. 759. b. Což psáno jest v knize zákona; Kdež pří- strojný a přípravný ráz z-na starého místněji provodí. Sš. II. 30., 41. (Hý.). Což proti první dště (desce) z-na čelí. BR. II. 496. b. Kázáním a naučením nového i starého z-na. Živ. Karla IV. Člověk ze starého z-na (kdo trvá při starých obyčejích a při starém kroji). Us. Kšá. Starého z-na knihy. Št. Kn. š. 1. — Z. duchovní, řád, řehole. Z. sv. Be- nedikta. Dal. Do z-na přijatu býti. Zák. sv. Ben. Svój z. dobře rozplodil (sv. Prokop); V svatého Benedikta zákoně. Hr. rk. 3., 11. Proč ty z-na (řádu mnišského pravidla) žádáš? Hr. rk. 11. Do praedikatorského z na šel. Pass. 351. Mistr najvyšší zákona křížovničieho s hvězdú; Markéta z Warten- berka, jeptiška z-na sv. Františka. Arch. I. 425., III. 511. A v tom prvém a nehodném kusu sú nynie mnozí kněžie a zákonníci, jenž se chlubie životem z svého z-na; Kto chce dobre bydlo mieti, slib se do z-na (do kláštera) jíti. Felices, qui claustra se- quuntur. Hus. I. 309., 428. Mnozí pro pecen (do z-na se dají. Hus. Panna oblečena do z-na v klášteře krumlovském. Břez. 247. — Z. manželský = stav. V z. sv. manželstvie vstúpil. Pass. 329. — Z. = úrok, der Zins. Byl z. svatojirský a svatováclavský. Z 15. stol. Mtc. 1875. 151. Platil svého úroku ne- bolito z-na z ½ lánu 11 groši. 1504. (Bdl. Obr. 26.). 2. Zákon, a, m., osob. jm. Tk. IV. 392.
Zákonář, e, m. = zákonodárce, soudce
(posměšně). Us. Zakonati = zadělati, zameziti, vermachen,
Ros. — co čím, se kam = dostati se, ge- langen. Na Slov. Nuž kdeže si sa ty tu zakonala, veď tu nechyrovať ani vtáčika, ani vrábika, kdežeby to človiečika; Keď | som sa už až sem zakonala a toľko vy- i stála, nože mi povedzte, jako vás mám vy- svobodiť? Dbš, Sl. pov. IV. 8., 13. (Šd.). Zakončení, n., die Beendigung, Schluss-
beendigung, Pointe, der Abschluss, die Spitze, zugespitztes Ende. Dch. Z. ověsku. Dch. Z. hry. Us. Od přípon pádových třeba ro- zeznávati z. Bž. 65. Udělej se mnou nějaké z. Sá. Zakončený; -en, a, o, beendet, abge-
schlossen, zugespitzt. Z. práce. Us. Z. strana (na níž se do knihy zaznamenává u zapsané směnky, že tato směnka se vydala, čímž její účet se zakončil). Skř. — jak. Slovo v souhlásku z z-né. KB. 2. vyd. 2. Slovo zakončené hláskou a. Křn. Slovo z-né na -um. Křn. Zakončiti, il, en, ení; zakončovati = za-
špičatiti, scharf zuspitzen; konec čemu uči- |
niti, beendigen, enden. — abs. Zakončujícím
sepisováním svého díla zaměstnán byl Jar- loch ještě r. 1214. Ddk. IV. 122. — co. Oba tito knížata mizí naprosto a zakončují vedlejší větev brněnskou; Závěrečná řeč předsedy, velká mše atd. zakončily celou slavnosť. Ddk. IV. 113. 292. — se komu. Nos se mu z-čil, barva v tváři zavadla. Us. Tč. — co čím: kůl sekerou, tužku nožem atd. Us. Tč. Takto byly kláštery, abychom z-li slovy Palackého, semeništěm . . . Ddk. IV. 329. Zakončitosť, i, f., die Pointe, die Zuge-
spitztheit. Dch., Jg. Zakončitý = ostrý, špičatý, spitzig, zu-
gespitzt. Z. list = náhle vybíhající v konec úzký přeostroúhlý. Rst. 521., čl. Kv. XXX. — kde. Země k jihu z. jest. Mus. Zakončovati, vz Zakončiti.
Zakoněřiti, il, ěn, ění = zatarmarčiti,
verthun, hinthun. — co Ros. Zákonice, e, f., die Nonne. Gl., Pulk.
Eliška, z. od sv. Jakuba v Olomúce. Půh. II. 405. Vz Zákonnice. Zákonický, vz Zákonnický.
Zákonictví, vz Zákonnictví.
Zákoničí, vz Zákonničí.
Zákonička, y, f. = zákonnice.
Zákoník, vz Zákonník.
Zákonitel, e, m , zastr. = zákonodatel,
der Gesetzgeber. Kdožby nesnázky práv rozplésti mohl, než jedno ten, jemuž . . . půjčeno jest býti zákonitelem totižto zákonů neb práv ustanovitelem. CJB. 283. Zákoniti, il, ěn, ění, Gesetze geben. Exc.
Zákonitosť, i, f. = zákonnosť, die Gesetz-
mässigkeit, Gesetzlichkeit. Aby z. dědictví jeho označil. Sš. L. 16. Z. výjevů v přírodě. ZČ. 5. Protizákonný skutek měl schválením zemského sněmu nabyti z-ti. Dch. II. 77. Zákonitý. Tohoto slova často chybně
užíváme m. zákonní, ku př. zákonité je- dnáni, zákonitá cesta atd. Bs. Z-itý — nové slovo m. dobrého zákonní. Šb., Mšk. Vz -atý. Z. smýšlení, legale Haltung, Dch., po- žadavek, KB. IV., řád, Ddk. IV. 2., sňatek, dědic, potomstvo, choť, pán. Šmb. S. II. 192., 195., 217., 273., 277. (Pdl.). Zákonně = podlé zákona, gesetzmässig.
Něco z. vydati, mluviti. Br. Zákonné, ého, n. = poplatek dávaný
m. obilí. Z 15. stol. Mš. Zákonní (-ný) = zákon obsahující, zá-
kona se týkající, Gesetz-, das Gesetz be- treffend. Z. kniha, Us., dsky, D., moc, J. tr., platnosť. Šp.— Z. = podlé zákona, gesetzlich, nach dem Gesetze. Z. spravedl- nosť, Ros., způsob řízení, Řd., soudce (řádný n. zákonem zřízený. Šb.). Z. zástava, Prag- matikalhypothek. Z. předpis. Dch. Štěpán z-ného dědictví více se nadíti nemohl; Ale- xandr nepotřeboval takového mamidla k udr- žení své z-né volby. Ddk. III. 49., 240. Slíbil, že učiní potřebné kroky z-né, aby . . Ddk. IV. 72. Boriš nebyl zploděný z lože z-ného. Let. Mtc. Sl. VIII. I. 49. Volení cestou z-nou. Pal. Děj. IV. 1. 15. Z-ných obřadů pilen býti; Muž obyčejům z-ným uvyklý; Z-né skutky; Účel tohoto pěstounství z-ného. Sš. II. 25., 10., 42. Z-né oběti. Hus III. 93. |
||
|
|||
Předchozí (116)  Strana:117  Další (118) |