117

loučeného třetího (p. cxlusi tertii intra duo
contradictoria), jednorodnosti (p. homoge-
neitatis), tožnosti (p. identitatis), dostateč-
ného důvodu (p. rationis sufficientis), po-
dobnosti, posloupnosti, spolubytnosti, od-
pornosti, možné srovnalosti, pokračování,
postoupnosti; Z. lenivosti, setrvačnosti (lex
inertiae). Rk. — Z. = starý, nový. Písma,
knihy starého a nového z-na. V. Ustanoveni
oběti nového z-na (svátosti oltářní). Dch.
Co tresť starého zákona stanoví. Sš. I 37.
Dsky z-na, die Gesetztafeln. BR. II. 759. b.
Což psáno jest v knize zákona; Kdež pří-
strojný a přípravný ráz z-na starého místněji
provodí. Sš. II. 30., 41. (Hý.). Což proti
první dště (desce) z-na čelí. BR. II. 496. b.
Kázáním a naučením nového i starého z-na.
Živ. Karla IV. Člověk ze starého z-na (kdo
trvá při starých obyčejích a při starém
kroji). Us. Kšá. Starého z-na knihy. Št. Kn.
š. 1. — Z. duchovní, řád, řehole. Z. sv. Be-
nedikta. Dal. Do z-na přijatu býti. Zák. sv.
Ben. Svój z. dobře rozplodil (sv. Prokop);
V svatého Benedikta zákoně. Hr. rk. 3., 11.
Proč ty z-na (řádu mnišského pravidla)
žádáš? Hr. rk. 11. Do praedikatorského
z na šel. Pass. 351. Mistr najvyšší zákona
křížovničieho s hvězdú; Markéta z Warten-
berka, jeptiška z-na sv. Františka. Arch. I.
425., III. 511. A v tom prvém a nehodném
kusu sú nynie mnozí kněžie a zákonníci,
jenž se chlubie životem z svého z-na; Kto
chce dobre bydlo mieti, slib se do z-na
(do kláštera) jíti. Felices, qui claustra se-
quuntur. Hus. I. 309., 428. Mnozí pro pecen
(do z-na se dají. Hus. Panna oblečena do
z-na v klášteře krumlovském. Břez. 247. —
Z. manželský = stav. V z. sv. manželstvie
vstúpil. Pass. 329. — Z. = úrok, der Zins.
Byl z. svatojirský a svatováclavský. Z 15.
stol. Mtc. 1875. 151. Platil svého úroku ne-
bolito z-na z ½ lánu 11 groši. 1504. (Bdl.
Obr. 26.).

2. Zákon, a, m., osob. jm. Tk. IV. 392.

Zákonář, e, m. = zákonodárce, soudce
(posměšně). Us.

Zakonati = zadělati, zameziti, vermachen,
Ros. — co čím, se kam = dostati se, ge-
langen. Na Slov. Nuž kdeže si sa ty tu
zakonala, veď tu nechyrovať ani vtáčika,
ani vrábika, kdežeby to človiečika; Keď |
som sa už až sem zakonala a toľko vy- i
stála, nože mi povedzte, jako vás mám vy-
svobodiť? Dbš, Sl. pov. IV. 8., 13. (Šd.).

Zakončení, n., die Beendigung, Schluss-
beendigung, Pointe, der Abschluss, die Spitze,
zugespitztes Ende. Dch. Z. ověsku. Dch.
Z. hry. Us. Od přípon pádových třeba ro-
zeznávati z. Bž. 65. Udělej se mnou nějaké
z. Sá.

Zakončený; -en, a, o, beendet, abge-
schlossen, zugespitzt. Z. práce. Us. Z. strana
(na níž se do knihy zaznamenává u zapsané
směnky, že tato směnka se vydala, čímž
její účet se zakončil). Skř. — jak. Slovo
v souhlásku z z-né. KB. 2. vyd. 2. Slovo
zakončené hláskou a. Křn. Slovo z-né na
-um. Křn.

Zakončiti, il, en, ení; zakončovati = za-
špičatiti, scharf zuspitzen; konec čemu uči-

niti, beendigen, enden. — abs. Zakončujícím
sepisováním svého díla zaměstnán byl Jar-
loch ještě r. 1214. Ddk. IV. 122. — co.
Oba tito knížata mizí naprosto a zakončují
vedlejší větev brněnskou; Závěrečná řeč
předsedy, velká mše atd. zakončily celou
slavnosť. Ddk. IV. 113. 292. — se komu.
Nos se mu z-čil, barva v tváři zavadla. Us.
Tč. — co čím: kůl sekerou, tužku nožem
atd. Us. Tč. Takto byly kláštery, abychom
z-li slovy Palackého, semeništěm . . . Ddk.
IV. 329.

Zakončitosť, i, f., die Pointe, die Zuge-
spitztheit. Dch., Jg.

Zakončitý = ostrý, špičatý, spitzig, zu-
gespitzt. Z. list = náhle vybíhající v konec
úzký přeostroúhlý. Rst. 521., čl. Kv. XXX.
— kde. Země k jihu z. jest. Mus.

Zakončovati, vz Zakončiti.

Zakoněřiti, il, ěn, ění = zatarmarčiti,
verthun, hinthun. — co Ros.

Zákonice, e, f., die Nonne. Gl., Pulk.
Eliška, z. od sv. Jakuba v Olomúce. Půh.
II. 405. Vz Zákonnice.

Zákonický, vz Zákonnický.

Zákonictví, vz Zákonnictví.

Zákoničí, vz Zákonničí.

Zákonička, y, f. = zákonnice.

Zákoník, vz Zákonník.

Zákonitel, e, m , zastr. = zákonodatel,
der Gesetzgeber. Kdožby nesnázky práv
rozplésti mohl, než jedno ten, jemuž . . .
půjčeno jest býti zákonitelem totižto zákonů
neb práv ustanovitelem. CJB. 283.

Zákoniti, il, ěn, ění, Gesetze geben. Exc.

Zákonitosť, i, f. = zákonnosť, die Gesetz-
mässigkeit, Gesetzlichkeit. Aby z. dědictví
jeho označil. Sš. L. 16. Z. výjevů v přírodě.
ZČ. 5. Protizákonný skutek měl schválením
zemského sněmu nabyti z-ti. Dch. II. 77.

Zákonitý. Tohoto slova často chybně
užíváme m. zákonní, ku př. zákonité je-
dnáni, zákonitá cesta atd. Bs. Z-itý — nové
slovo m. dobrého zákonní. Šb., Mšk. Vz
-atý. Z. smýšlení, legale Haltung, Dch., po-
žadavek, KB. IV., řád, Ddk. IV. 2., sňatek,
dědic, potomstvo, choť, pán. Šmb. S. II.
192., 195., 217., 273., 277. (Pdl.).

Zákonně = podlé zákona, gesetzmässig.
Něco z. vydati, mluviti. Br.

Zákonné, ého, n. = poplatek dávaný
m. obilí. Z 15. stol. Mš.

Zákonní (-ný) = zákon obsahující, zá-
kona se týkající, Gesetz-, das Gesetz be-
treffend. Z. kniha, Us., dsky, D., moc, J.
tr., platnosť. Šp.— Z. = podlé zákona,
gesetzlich, nach dem Gesetze. Z. spravedl-
nosť, Ros., způsob řízení, Řd., soudce (řádný
n. zákonem zřízený. Šb.). Z. zástava, Prag-
matikalhypothek. Z. předpis. Dch. Štěpán
z-ného dědictví více se nadíti nemohl; Ale-
xandr nepotřeboval takového mamidla k udr-
žení své z-né volby. Ddk. III. 49., 240. Slíbil,
že učiní potřebné kroky z-né, aby . . Ddk.
IV. 72. Boriš nebyl zploděný z lože z-ného.
Let. Mtc. Sl. VIII. I. 49. Volení cestou
z-nou. Pal. Děj. IV. 1. 15. Z-ných obřadů
pilen býti; Muž obyčejům z-ným uvyklý;
Z-né skutky; Účel tohoto pěstounství z-ného.
Sš. II. 25., 10., 42. Z-né oběti. Hus III. 93.