Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |
|
|||
Zakopanka, y, f., ves u Vamberka. PL.
— Z. = Zákopanice. Zakopaný; -án, a, o, vz Zakopati. Z.
mrcha. Us. Z. předprseň, eingeschnittene Brustwehr. Čsk. — jak. Náspy z-né kolkol vrcha. Rkk. 51. Je z-ný až po krk (zadlu- žen). Mor. a Slez. Šd. Zakopati, kopám a kopu; zakopávati =
kopáním zakryti, ver-, eingraben, verschar- ren ; se = zahrabati se, sich eingraben, sich verklüften, versetzen; ohraditi se příkopem, sich vergraben o. verschanzen. — co; pe- níze, Ros., své štěstí. Plk. Co kolíbka vy- houpala, to motyka zakopala. Us. Šd. — koho. Co jsem já věděl, jak mne zakopou (do dluhů, do neštěstí přivedou, obelstí)? Mor. Brt. Pachole's porodila, kam's ho za- kopala ? Sš. P. 111. — co, koho, se kde. Z-pal se rychle v lese. Skl. 103. Mrtvého v nějakém místě z. V. Ťažký zakopau pred nohma za medzník pojme kameň, čo by včul zdvihnuť dva nemohli pacholci. Hol. 149. Zrádná paní ty švagrová, tys pána za- mordovala a v tom hrobě zakopala; Na milého lúce zakopala ruce. Sš. P. 96., 150. Kaj si poděl tu našu sestřičku? Zakopal sem v lese při chodníčku a přikryl sem ju zelenu chvojičku. Ib. 193. Z. něco pod stromečkem. Er. P. 24. — kam (proč). Z. někoho do země, do hrobu. V. Mě v Špil- berk zakopali ku podzemní práci. Kká Td. 308. Ukradené peníze do země zako- pal. Us. Šd. Do zahrady ho zakopala, ešče po něm pošlapala; Ze země sem vyšel, na ní živnosť našel, po ní chodím jako pán, do ní budu zakopán; A my máme (děti , neprodáme, do dolinka zakopáme; Hneďs ho každé zmordovala a pod pécku zako- pala. Sš. P. 96., 506., 508., 774. Z někoho do hrobečka, pod zelený trávníček. Er. P. 77. Vz Z. co kde. — se. Jezvec se zakopal (zalezl). D., Šp. Vojíni se zakopali, ver- schanzten sich. Us. Čsk. — komu. Z-pal mu poklad. — co čím: mrtvolu motykou a rýčem. — se s kým kde. Se svými na vrchu se zakopal blíž Kaňka. V. Zakopávati, vz Zakopati.
Zakopčí, n., ves severozáp. nad Novým
Městem na Slov. Šd. — Z., jm. lesa v Ja- kubčovicích na Opavsku. Šd. Zakopčiti, il, en, ení = okopčiti. — co:
brambory (okopati). Mor. Šd. Zákopec, pce, m., die Eskarpe. Rk.
Zákopecký = kdo bydlí za kopcem.V Kunv.
Msk. Vz násl. Zákopečný = zákopecký. Mor. Šd.
Zákopí, n., samota u Sedlce. — Z. =
zákopy, die Verschanzung. Zlob. Zakopní = k zákopu náležející, zum
Graben gehörig. Z. koš, hradba, Bur., fa- šinky, Sapfaschinen, Čsk., práce. NA. III. 158. Zákopnický (pionérský), Pionir-, Sapeur .
Z. pluk se skládá z plukovního štábu, 5 pol- ních praporů po 4 polních setninách a zbroj- nické reservě. Vojínové: setníci, nadporučíci, poručíci, kadet náměstek důstojnický, šiko- vatelé, podšikovatelé, desátníci, závodčí, nad-, podzákopníci, účetní šikovatelé, tru- bači, vozkové, sluhové důstojničtí; mistr: |
kovářský, kolářský, provaznický. Rf. Z.
mužstvo, nářadí. S. N. XI. 95. Skladiště z-kého nářadí, das Pionirzeugsdepôt. Čsk. Z.. služba, sbor. Čsk. Zákopnictví, n., das Pionirwesen. Vz
Zákopnický a S. N. Zákopnictvo, a, n., das Sapeurkorps,
Pionirkorps, oddělení vojska, jež koná práce zákopnické a dílem i hradebnické, staví mosty. Vz S. N. Zákopník, a, m. = sapéř, der Sapeur,
Pionir. Čsk. Svévolným dobyvatelem nebyl (Otakar) ovšem nikdy, ale byl z-kem osvěty. Ddk. VI. 211. — Z., dyschirius, der Klump- handläufer. Z. lesklý, d. nitidus, z. kulo- vatý, d. globosus, trojzubý, d. thoracius, uhlazený, d. politus, prostřední, d. inter- medius, Bonelliův, d. Bonellii, rudobarvý, d. aeneus. Kk. Br. 30., 31. Zakopnouti, pnul a pl, ut, utí = kop-
nutím zabiti, mit dem Fusse stossend tödten. — koho. Hříbě zakoplo dvé kuřat. Šd. — čím: levou nohou. — oč, do čeho = mit dem Fusse anstossen, straucheln. Rk. Zákopný = za kopou (sena) jsoucí. Šd.
Zákopověda, y, f., die Pionirwissen-
schaft.
Zakoptění, n., vz Zakoptiti.
Zakoptěný; -en, a, o, schmutzig, russig.
Z. nos. Nz. lk., Dbv. Zakoptiti, il, cen, ení = koptem začer-
niti, berussen. — co kde. Ros. Zákopy, Zákupy, dle Dolany, mé. v Čech.,
Reichstadt. Vz Blk. Kfsk. CXLIX., S. N. — Zákopan, a, m. — Zákopský. Zákopytí, n. = místo za kopytem, die
Stelle hinter dem Hufe, der Mittelfuss. Presl. Zákorací, n., zákorace, e, f., beson-
deres Benehmen. Ten dělá z. Vz Orace. U Olom. Sd. Zakořenělý, eingewurzelt. Z. zvyk. Us.
Zakořenění, n., die Einwurzelung. Vz
Zakořeniti. Z. apruží. Nz. Zakořeněný; -ěn, a, o, eingewurzelt,
fest wurzelnd. Z. zvyky, Us., novota, Mus. 1880. 477, zlořád.— kde. Předsudky v lid- ské povaze z-né. Šmb. S. I. 561. — jak. Rostlina dobře, slabě z-ná. Dlj. 5. Zakořeniti, il, ěn, ění; zakořeňovati, ein-
wurzeln lassen, in die Wurzel schiessen lassen. — Z. = okořeniti, an-, einwürzen. — co. Ros. — komu = učarovati, bezau- bern. Ros. — se = zarůsti v kořen, an- wurzeln, sich einwurzeln, Wurzel fassen. D. — se kde: v zemi, Zlob., v srdci. Gníd Vyrvi vady z dětí dříve, než se v nich za- koření. Us. Tč. Nová soustava vojenská po všech krajích nezvratně se z-la. Osv. I. 343. Kde se pýcha z-ní, tamo požehnání není. Na Mor. Tč. — kdy. V těchto dobách byla přesvědčenosť o záslužnosti dobrých skutků hluboko z-na. Ddk. IV. 316. Zakorkovadlo, a, n., die Verkorkungs-
maschine. Šp. Zakorkování, n., die Verkorkung. Šp.
Zakorkovaný; -án, a, o, verkorkt. Z.
láhev. Šp. Zakorkovati, zu-, verkorken. — co:
láhev. Šp. |
||
|
|||
Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |