Zakouřiti, kuř, kouřil, en, ení; zakuřo-
vati, Rauch machen, räuchern, aufräuchern,
berauchen. — abs. Zakuř tam trochu. Ros.
— komu (zasmraditi). Us. Z. si fajku, an-
zünden. Tč. Komuže je lepšie jako panom
v pekle: dajú si zakúriť, sedia v teple.
Lipa I. 95. Zakúrim mu, že ho to zadusí.
Klčk. V. 116. — co: dýmku, špičku (na
cigara) = kouře tmavou barvu jí dáti, an-
rauchen; z. pec, kamna (zatopiti, einheizen).
Tab. lid. Zakúrila som hneď izbu (zatopila)
Lipa 202. O milý Bože! kolikrát já hřiešný
tvé milosti svaté zasmradím a zakúřím. Hus
I. 292. — co, se číms světnici čoudem,
dýmem. Us. Tč. Ako zakúriť pec (s) vo-
dou? (Hádanka). Mt. S. I. 139. Chudobný
človek sa dva razy hreje pri dreve (raz
keď ho rúbe, druhý raz ked si ním zakúri
do peci). Zátur. Vzal jeden úhel, dal ho do
fajfky a zakuroval (zapaloval) si (s) nim.
Slez. Šd. — komu čím: ohněm (einem
unter die Augen räuchern). Kom. — kde.
Tys ve světnici zakouřil. Z. v jizbě, v peci
(zatopiti). Slov. Tč. — se. Pokoj se už
celý z-řil. Daj to do komína, aby se to
nezakúřilo (= nestojí to za schování). Slez.
Šd. — se odkud. Pred nami jako čoby sa
zo zeme zakúrilo — to bol oblak prachu.
Phld. III. 2. 143. — kam jak. Zakúrila
mocně do pece (zatopila). Dbš. Sl. pov. I.
58. — si, ein wenig rauchen. Us.

Zakousalosť, i, f., die Verbissenheit. Dch.

Zakousalý = zakousaný, verbissen.

Zakousání, n., das Anbeissen, Annagen,
Benagen. — Z., die Tödtung durch den
Biss, Erbeissung. Vz Zakousati.

Zakousaný; -án, a, o, angebissen, an-
genagt, benagt. — Z., erbissen, todtgebis-
sen. — Z. = zakousalý, zabraný, verbissen.
Z. ve svém vzdoru, Mtc. 1. 1880., 24., do
něčeho. Us.

Zakousati; zakousnouti, snul a sl, ut,
utí; zakousiti, zakusiti, zakusovati, an-, ein-
beissen, einen Biss thun; kousnutím umrt-
viti, todt beissen, zu Tode beissen; po ně-
čem jísti, darauf essen, nachbeissen. — (se)
kam. Z. do chleba. Us. Psi se do sebe za-
kousli. Z. do země (umříti). Mt. S. Zakousl
do trpkého jablka. Koll. Cest. I. 47. Z-sl
se do toho jako pes do kosti (zarytě, ne-
ústupně se věci drží). Us. Dch., Kšá. — si,
komu co. Z. si jazyk (mlčeti). Plk. Pes
nám zakousl slepici. Us. — co, koho. Pes
zajíce zakousl. Us. Tam musí člověk mno-
hou věc zakousnouti, verbeissen. Dch. Ten
ukrutný myšilapák dostal se z komory a
zakousl mého kamarada. Němc. I. 147. Něco
zakousneme (pojíme) a hned půjdeme. Us.
Vypij šálek polévky a zakousni žemličku.
Us. Co jsi opět zakousl? Kéhos čerta za-
kousl (cos vyvedl, anstellen, stiften, sich
zu Schulden kommen lasen)? Bolesť, smích
z. (zatajiti, verbeissen, verschmerzen). D.
— koho čím: ostrými zuby.

Zakousiti, vz Zakousati, Zakusiti, Za-
kúsiti.

Zakousnouti, vz Zakousati.

Zakousnutí, n., das Todtbeissen. Z. sle-
pice. — Z., der Verbiss. Z. se psů, divo-
kých kachen pod vodou v rakosí. Šp. —

Z. = snědek, der Imbiss. Půjdeme do sklepa,
pošli nám tam něco k z. Kkk. Máte li co
k z.? Není sousta k z. Sych. Vz Zakousati.

Zakoušeti, vz Zakusiti.

Zákout, u, m , zákoutí, n., zákoutek,
tku, m. = kout skrytý, das Versteck. Mus.,
Star. let., Dch. Z. horské, das Hinterthal.
Tč. Konečně ani jediného zákoutí nebylo,
ježto by nepodrobilo se vládě Otakarově.
Ddk. V. 288. Ihned táhl jest odtud mezi
jedny lesy, kdež jsú bahna a luhové, i po-
ložil se takto mezi zákoutí. Let. 59.

Zákoutek, vz Zákout.

Zakouti, zakuji, ul, ut, utí; zakovati,
zakovávati. — co: díru (kovaje zadělati,
zuschmieden, vermachen, fest zuschlagen),
Ros., koně (hřebíkem do živého zajíti a
hřebík v rohu nechati; zajmouti koni — do
živého hřebík zaraziti, ale jej vytáhnouti,
ein Pferd vernageln). Ja. — co čím: oštěp
hrotem zakovati, L., hřebík kladivem koni do
rohu z. — koho kam. Teba v otrocké
zakula okovy. Nitra VI 12. — co komu.
Kovář mi zakul koně. Us. Šd. — co komu
kam. Zakujte mi v uši kámen, nech ne-
slyším píseň o něm. Ps. sl. Šf. I. 143. Z.
hřebík do železa, zloděje do želez, do pout.
Us. Národ naozaj vzdelaný nedá sa zaviesť
do temnosti a zakovať do rabstva. Phld.
III. 2. 172. — kdy kam. Sok ohavný za-
koval ho v spánku do pút nezbedných. Na
Mor. Tč. — jak. Ach, cos udělal Janóšku,
že tě zakuli za nožku. Sš. P. 569. Z. ně-
koho na nohách a rukách. Hol. 391. Do-
lanský kovář zakul mi koně na tři nohy.
Kmk.

Zákoutí, n. = zákout. — Z., jm. lesa
u Dehtova. — Z., ves u Jilemnice, samota
u Semil. PL. Vz Zákout.

Zákoutně, ě, f. = soutka, úzký průchod
(ulička) mezi dvěma domy. Na Želivsku. Sř.
Vtiskli jej (kněze) do jedné zákoutně v Újezdě
rnezi Luskanovým domem a Křiežkovým.
Pč. 32.

Zákoutní, Winkel-, im Winkel verbor-
gen. Z. církev. Jel.

Zákoutský, ého, m., osob. jm. Šd.

Zakouzliti, il, en, ení; zakouzlovati, ver-
hexen, verzaubern. —- co komu. Ros.

Zákov, u, m., gladiolum, vagina, zastr.
Ms. lex. Vodn.

Zakování, n., vz Zakouti.

Zakovaný; -án, a, o, vz Zakouti. — kde.
Aj ten má v ušiach kameň z-ný (neslyší).
Mt. S. I. 87.

Zakovati, vz Zakouti.

Zakovec, vce, na., Zakowetz, ves u Do-
brušky ; samota u Sedlčan.

Zákovsko, a, n., Zákovy, pl., m., jm.
lesa u Ml. Boleslavi. Č.

Zákovy, vz Zákovsko.

Zakožiti, il, en, ení = koží povléci, ver-
ledern. — co. D.

Zákožka, y, f. = pavouk, sarcoptes. Krok.
— Z-ky, acaridae, drobnohledí roztoči, těla
měkkého, bez očí: roztoč sýrový, acarus
siro; z. svrabová, sarcoptes scabiei. Vz Frč.
113., 114., Schd. II. 525., Zákožkovatý.

Zákožkovatý. Z-tí, acarea, die Krätz-
milben. Nz. Vz Zákožka.