Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |
|
|||
123
|
|||
|
|||
Zákrejs, a, m. Z. Frant., český spisov.,
nar. 1839. Vz S. N. (také v dodatcích), Tf. H. l. 2. vd. 138., 170. Zakřenělý = houževnatý. Z. dřevo. U Kr.
Hradce. Vj. Zakřepčení, n., vz Zakřepčiti. Zakřepčiti, il, ení = zatancovati. Bern. Zakřepelati, schlagen wie die Lerche. Křepelenka zakřepelala. Šd. Vz Zakřepeliti. Zakřepeliti = zakřepelati. Na Ostrav. Tč. Zakřesání, n., das Feuerschlagen.
Zakřesaný; -án, a, o, angeschlagen. Zakřesati; zakřesnouti, snul a sl, ut, utí; zakřesovati, zakřesávati, anfangen Feuer anzuschlagen, co: kámen (zatesati, anfangen zu behauen). — nač. Pravý skřemínek, za- křesalby naň (o ohnivém, prudkém). Prov. Z. na koně (zamlasknouti, mit der Zunge schnalzen). Sych. — kam. Zo zbútlelých bukov je voňavô práchno (troud), do kto- rého sä dá iskra zakresať. Hdž. Čít. 194. — čím kam: pantokem, sekyrou do dřeva, einhauen, Zeichen hineinmachen. Na Ostrav. Tč. — (komu) čeho kam. Zakřeš mi do fajky. Mor. Šd. Nech si ja zakrešem ohňa do fajočky. Sl. ps. I. 25 — si. Na okne sirka, kremeň, ocieľka: zakreš si, šuhajko, a podz, podzivaj sa! Sl. ps. 305., Mt. S. I. 15. Zakřesávati. vz Zakřesati. Zakřesly, pl., jm. polí v Pusté Polomi ve Slez. Šd. Zakřesnouti, vz Zakřesati. Zakřesovati, vz Zakřesati. Zakřesťaniti, il, ěn, ění = křesťany za- lidniti, mit Christen besetzen, bevölkern. — co: krajinu. Šd. Zakrhaný; -án, a, o, triefäugig. Šd. Zakrhávati, anfangen triefäugig zu sein. Vz Krhati. Ros. Zakrhkati = zakrákorati. — kde. Čierny
havran nad salošom zakrhká. Mt. S. I. 29. Zakričený = zaražený. Z. klínec. Na Slov. Zátur. Zakriačiť sa, sich anklammern. Na Slov.
Zátur. Zakříbení, n., vz Zakříbiti.
Zakříbený; -en, a, o, staudig. Réž už je pěkně z ná. Slez. Šd. Vz Zakříkovati. Zakříbiti se, il, en, ení, emporwachsen,
laubig, staudig werden. Na Ostrav. Tč. Zakričati = zakřičeti. Na Slov. Bern. Zakřičeti, vz Zakřiknouti. Zakříditi, vz Zakřidovati. Zakřídliti, il, en, ení, flügge machen; se, flügge weiden. Dch. — Z., zaskřidliti, skřidlicí pokryti, mit Schiefer decken. Na Ostrav. Tč. Zakřidlo, a, n., lacinia, zastr. Mm. Zakřidovati, ver-, überkreiden. — co kde. Us. Tč. Je v hospodě zakřidován (za- dlužen). Sml. Z. co u koho (vymluviti). Us. Zakřikati, vz Zakřiknouti. Zakřiknouti, knul a kl, ut, utí; zakřičeti, el, en, ení; zakřikati, zakřikovati, Jem. schwei- gen heissen, anschreien; einen Schrei thun, aufschreien. — abs. On rád zakřikuje (do řeči vskakuje, in die Rede fallen). Ros. — na koho. D., Dch., Tč. — koho, Einen |
zum Stillschweigen anschreien, Jem. durch
einen Schrei unterbrechen. Dch. Z. křiklouna. Sych., Ros. — jak. Juráci hned zavolali, na Turky hlasem zakrikli, k boji se pěkně chystali. Sl. let. I. 281. Zakričal silným hla- som. HVaj. BD. I. 48. Jak ho uzřeš, to eno zakřikni co hrdla: Daj ho tam! Slez. Šd. — kam. Jak do lesa zakřičíš, takou z lesa uslyšíš. Slez. Tč. Zakřiknutí, n., das Aus-, Aufschreien,
der Aufschrei. — Z., das Anschreien, An- fahren, das Gebieten zu schweigen. Us. Dch. Zakřiknutý; -ut. a, o, zu schweigen
geheissen. 1. Zakřikovati, vz Zakřiknouti.
2. Zakříkovati se = růsti do kříku,
do kře, na široko, staudig werden. Mor. Šd. Vz Zakříbiti. Zakristán, a, m. = kostelník, der Kir-
chendiener, Küster, Messner, Sakristan. Zakristánka, y, f. = kostelnice, die Kir-
chendienerin. Arch. IV 372. Zakristie, e, f., die Sakristei, Zimmer
zu den Kirchengeräthen. Us. Vz násl. Zákřišta, y, f. = zakristie. Mají býti
schovány v kostele pražském v zakriště podlé svátosti. Arch. III. 108. K oltáři sv. Anny v kapli za z-štou založenému. Arch. V. 542. Zakriváňský Z našeho zakřiváňského
Mnícha beží k severu do jeho prostriedku krajinská hranica. Phld. IV. 257. Vz Kri- váň (hora na Slov.). Zakřivení, n., die Krümmung. Střed, po-
loměr z.; z. geodetické. Vnč. 18., 106. Z. dráhy, NA. IV. 187., klenby. Us. Pdl. Zakřivenosť, i, f, die Krümmung. Nz.
Z. šavle, řeky, nosu, dráhy, páteře atd. Pdl. Z. jednoduchá, složitá. Nz. Zakřivený; -en, a, o (ein wenig) ge-
krümmt. Z. zrcadlo, plocha; rourka kruho- vitě z-ná. ZČ. III. 58., I. 294. Křivky dva- krát z-né. Stč. Dif. 199. Z. lodi. Puch. Maje rohy a z. nos. Cimrh. Myth. 180. — jak. Draha silně z-ná. Us. Pdl. Zakřivina, y, f., die Biegung. Šd.
Zakřiviti, il, en, ení; zakřivovati, krüm-
men, umbiegen. — co. Ros. — čím jak: kleštěmi do oblouku. Zakřivovati, vz Zakřiviti.
Zakřižování, n., vz Zakřižovati.
Zakřižovaný; -án, a, o, kreuzweise ge-
legt Z. ruce. Šd. Zakřižovati = křížem zažehnati, mit
dem Kreuze bannen, wegsegnen. — koho: zlého ducha. Jg. — Z. = na kříž, přes kříž, křížem položiti, kreuzweise legen. Kdosi nohy zakřižoval (říká se, když ve společnosti naráz všecko umlkne). Us. Tč. — se, sich bekreu- zen. Tč. Zakrkati, zakrknouti, kl, utí, anfangen
zu krächzen. — abs. Krkavec zakrkal. Ros. Přiletěl havran a zakrkal: Kr, kr! Dbš. Sl. pov. 561. — kde. Na vrchu širokej lipy zakrkalo 12 havranov. Ib. VII. 57. — koho. Utekej teraz, aby ťa žabka zakrknút nemohla. Mt. S. I. 193. Zakrkavčelosť, i, f., die Rabenhaftigkeit.
Zakrkavčelý = zakatilý, Raben-. Z.
matka, otec. D. |
||
|
|||
Předchozí (122)  Strana:123  Další (124) |