130

Zakvačiti, il, en, ení; zakvačovati =
zatlačiti, zacpati, zudrücken, verstopfen. Res.

— koho. Prve nežli ho smrť bídná zakvačí.
Břez. 193. — koho kam. A hneď dal rozkaz
čeladi, aby Janka živého z-li do kocha. Dbš.
Sl. pov. IV. 49. — Z. = pověsiti, aufhängen.
co kam (komu). Potom vyňali ten naj-
krajší klobúk a na šípik mu no z-li. Er. Sl.
čít. 64. Pravotu mi na grg (na hrdlo) z-čil.
Mt. S. I. 109. On zadivený z-čí flintu na
plece a ide ďalej. Dbš. Sl. pov. I. 430.

Zakvačovati, vz Zakvačiti.

Zakvákati; zakváknouti, kl, utí, anfan-
gen zu krächzen, wie die Krähe. Vrána za-
kvákala. Ros., Šd. — kde. Ani vrána ne-
zakváká nad čertovou dolinou. Mt. S. I. 29.

Zakváknouti, vz Zakvákati.

Zakvapený; -en, a, o, mit Flaumfedern
bedeckt. Kabát z-ný. Vz Zakvapiti.

Zakvapiti, il, en, ení, zakvapovati, mit
Flaumfedern bedecken, überziehen. — se
kdy. Při převlékaní cich se člověk celý
zakvapí. Na Ostrav. Tč. — Z. = drobet kva-
piti, ein wenig eilen.

Zákvas, u, m., zákvasa, y, f. = zakva-
šení, co zakvašeno, das Einsäuern, das Ein-
gesäuerte, der Sauerteig, das Säuerungsmittel.
Jg. — Z., ulvina aceti, houba. Vz Schd.
II. 257.

Zakvasiti, il, šen, ení; zakvašovati =
kvasem zadělati, säuern, sauer machen, ein-
säuern. — abs. Když sa oko chytí krásy,
srdco tvoje hneď zakvasí. Na Slov. Tč. —
co: těsto. Us. — co kde: okurky v bečce
(naložiti, aby se zakvasily, aby zakysaly).
Mor. Šd., Tč. — nač. Na chléb jsem zakva-
sila. Brt. P. 91.

Zakvašení, n., die Einsäuerung. Us., V.

Zakvašený; -en, a, o, eingesäuert, mit
Sauerteig eingemacht, BR. II. 543. b. —
jak. Je za horka z-ný (= popudlivý), ein
Brausekopf. Us. — Z. = kyselý, sauer. Máme
z-né okurky. Mor. Ktk., Šd.

Zakvašovati, vz Zakvasiti.

Zakvečiti = zakvačiti, einklemmen. —
komu co. Dal si aj tento pazúry z. Dbš.
Sl. pov. I. 505.

Zakverlovati, z něm. querlen = moutiti,
zamoutiti, zatřepati. Rk.

Zakvésti, zakvísti, kvetu (zastr. zaktvu),
kvetl, kvetení, květení (zastr. zaktvení);
zakvětati, zakvétati, zakvítati, anfangen zu
blühen. Vz Kvésti. — abs. Poupata zakví-
tají (pukají). Čk. 312. Zakvítají žítka, Us.,
štěpnice, Lom., seno. V. Hned z jara, jak-
mile fialky zakvetou, že si přijede pro drahou
nevěstu Exc. Už skály zakvitnú, odejú sa
trávami písky. Hol. 366. Uzřímy, zakvetla-li
jest vinice. BO. Víno zakvitá, wird kahmig.

— komu. Mně již radosť víc nezakvete.
Ps. slez. Šd. Zdalo se mi, zdalo, že v poli
horalo, a to moji mile, moji najmilejši ličko
zakvitalo. Sš. P. 415., Brt. P. 159. — komu
kdy. Růže štěstí i naděje, jež jí zakvitala
ještě před třema dny. Šml. I. 95. — čím
(jak). Léto květem zakvitá. 1572. Zakvitla
čerešňa samým bielym kvetom. Ht. Sl. ml.
230. Pažiť zelená zakvitla kvetmi. Sldk. Bs.
5. Ty zakvitneš růží a já kalinú. Sš. P. 797.

Zakvitaj bělúčkým kvitečkem, zasedaj čer-
veným jablíčkem. Sš. P. 438. — jak. Vinice
Páně krásně zakvetla. Pal. Děj. III. 1. 326.
Tu se jí modro k nohám vine, dále zeleně
zakvitá. Mcha. Lilie vodní zakvétá nad
temné modro. Mcha. Nejblíž se modro k břehu
vine, dále zeleně zakvitá. Mcha. — kde.
Nad potokom rakyta bielym kvetom zakvitá.
Ht. Sl. ml. 230. Víno v sudě zakvítá, wird
kahmig. Us. Květiny v zahradách, na stráních
atd. zakvítají. Us.

Zákvět, u, m. Pl. V leknínu hýčká pů-
vabně z. nesčíslný. Pokr. Z hor. 13. Vz Zá-
květí.

Zakvětati, vz Zakvésti.

Zákvětí, n. = pozdní květ, späte Blüte.
Pl. Vz Zákvět.

Zakvičeti, el, ení; zakvíknouti knul a
kl, utí; zakvíkati, anfangen zu quicken,
quitschen, zu winseln, einen Schrei ausstos-
sen. — abs. Prase zakvíklo. Jg., Tč., Šd.
Zakvíkla (zavřískla), až jsem se lekl. Us.
Šd. — jak. Kluk radostně zakvíkl. Us. Wtr.
Krouže vysoko ve vzduchu racek žalostně
zakvíkal. Kos. v Km. — kde. Prase na
dvoře, ve chlívku z-klo. Us.

Zakvíliti, il, ení = počíti kvíleti, auf-
jammern. Bel. — jak. Divě zakvílí. Vrch.
— nad čím. Us. Tč.

Zakvísti, vz Zakvésti.

Zakvítati, vz Zakvésti.

Zakvítkovati = kvítky ozdobiti, ver-
blümen. — co čím: věnec růžičkami.

Zakvitlý = rozkvetlý. Z-lé vŕby mílo
dýchajú. Sldk. 246.

Zakvitnutý; -ut, a, o = rozkvetlý, auf-
geblüht. Na Slov. Lebo jak šarvanci keď
pásajú voly, za letačkou jastria v z-tom poli;
Nad Hronom mladý breh sa ti zjaví bielou
ružou z-tý. Sídk. 253., 270. Po vrškoch
krásne z-té stromy. Lipa III. 352. Šedivý
ako z. jabloň. Zátur. — jak. Iba pred hradom
bola zahrada krásna utešeným kvietim z-tá.
Dbš. Sl. pov. V. 14.

Zakvokati, zakvoknouti, zu gackern an-
fangen, ein wenig gackern. — abs. Slepice
zakvokala. Kura zakvokala, chce seděť. Us.
Tč.

Zaky, zakým = zakud, pokud, so lange
als. Mor. Mtl., Brt., Vck. Zaky je živ. Kld.
I. 235.

Zakyckati = zašpiniti, besudeln, beflek-
ken. Na Slov. Bern.

Zakydati, zakydávati, bewerfen, voll wer-
fen. — co čím: hnojem, Ros., blátem. Aesop.

Zakydávati, vz Zakydati.

Zakýhati, zu gackern anfangen. Starší
husa zakýhala (zagagala, zagvagala). Sš. P.
133.

Zakýchati, vz Zakýchnouti.

Zakýchnouti, chnul a chl, utí; zakýchati,
aufniesen, zu niesen anfangen, ein wenig
niesen. Ros., Šd., Tč.

Zakykmati, ganz besudeln, beschmieren.
U Olom. Sd.

Zakykyríkati, kikirikí schreien. — na
koho. Kohút radostně naň z-kal. Dbš. Sl.
pov. III. 76.