Předchozí (129)  Strana:130  Další (131) |
|
|||
130
|
|||
|
|||
Zakvačiti, il, en, ení; zakvačovati =
zatlačiti, zacpati, zudrücken, verstopfen. Res. — koho. Prve nežli ho smrť bídná zakvačí.
Břez. 193. — koho kam. A hneď dal rozkaz čeladi, aby Janka živého z-li do kocha. Dbš. Sl. pov. IV. 49. — Z. = pověsiti, aufhängen. co kam (komu). Potom vyňali ten naj- krajší klobúk a na šípik mu no z-li. Er. Sl. čít. 64. Pravotu mi na grg (na hrdlo) z-čil. Mt. S. I. 109. On zadivený z-čí flintu na plece a ide ďalej. Dbš. Sl. pov. I. 430. Zakvačovati, vz Zakvačiti.
Zakvákati; zakváknouti, kl, utí, anfan-
gen zu krächzen, wie die Krähe. Vrána za- kvákala. Ros., Šd. — kde. Ani vrána ne- zakváká nad čertovou dolinou. Mt. S. I. 29. Zakváknouti, vz Zakvákati.
Zakvapený; -en, a, o, mit Flaumfedern
bedeckt. Kabát z-ný. Vz Zakvapiti. Zakvapiti, il, en, ení, zakvapovati, mit
Flaumfedern bedecken, überziehen. — se kdy. Při převlékaní cich se člověk celý zakvapí. Na Ostrav. Tč. — Z. = drobet kva- piti, ein wenig eilen. Zákvas, u, m., zákvasa, y, f. = zakva-
šení, co zakvašeno, das Einsäuern, das Ein- gesäuerte, der Sauerteig, das Säuerungsmittel. Jg. — Z., ulvina aceti, houba. Vz Schd. II. 257. Zakvasiti, il, šen, ení; zakvašovati =
kvasem zadělati, säuern, sauer machen, ein- säuern. — abs. Když sa oko chytí krásy, srdco tvoje hneď zakvasí. Na Slov. Tč. — co: těsto. Us. — co kde: okurky v bečce (naložiti, aby se zakvasily, aby zakysaly). Mor. Šd., Tč. — nač. Na chléb jsem zakva- sila. Brt. P. 91. Zakvašení, n., die Einsäuerung. Us., V.
Zakvašený; -en, a, o, eingesäuert, mit
Sauerteig eingemacht, BR. II. 543. b. — jak. Je za horka z-ný (= popudlivý), ein Brausekopf. Us. — Z. = kyselý, sauer. Máme z-né okurky. Mor. Ktk., Šd. Zakvašovati, vz Zakvasiti.
Zakvečiti = zakvačiti, einklemmen. —
komu co. Dal si aj tento pazúry z. Dbš. Sl. pov. I. 505. Zakverlovati, z něm. querlen = moutiti,
zamoutiti, zatřepati. Rk. Zakvésti, zakvísti, kvetu (zastr. zaktvu),
kvetl, kvetení, květení (zastr. zaktvení); zakvětati, zakvétati, zakvítati, anfangen zu blühen. Vz Kvésti. — abs. Poupata zakví- tají (pukají). Čk. 312. Zakvítají žítka, Us., štěpnice, Lom., seno. V. Hned z jara, jak- mile fialky zakvetou, že si přijede pro drahou nevěstu Exc. Už skály zakvitnú, odejú sa trávami písky. Hol. 366. Uzřímy, zakvetla-li jest vinice. BO. Víno zakvitá, wird kahmig. — komu. Mně již radosť víc nezakvete.
Ps. slez. Šd. Zdalo se mi, zdalo, že v poli horalo, a to moji mile, moji najmilejši ličko zakvitalo. Sš. P. 415., Brt. P. 159. — komu kdy. Růže štěstí i naděje, jež jí zakvitala ještě před třema dny. Šml. I. 95. — čím (jak). Léto květem zakvitá. 1572. Zakvitla čerešňa samým bielym kvetom. Ht. Sl. ml. 230. Pažiť zelená zakvitla kvetmi. Sldk. Bs. 5. Ty zakvitneš růží a já kalinú. Sš. P. 797. |
Zakvitaj bělúčkým kvitečkem, zasedaj čer-
veným jablíčkem. Sš. P. 438. — jak. Vinice Páně krásně zakvetla. Pal. Děj. III. 1. 326. Tu se jí modro k nohám vine, dále zeleně zakvitá. Mcha. Lilie vodní zakvétá nad temné modro. Mcha. Nejblíž se modro k břehu vine, dále zeleně zakvitá. Mcha. — kde. Nad potokom rakyta bielym kvetom zakvitá. Ht. Sl. ml. 230. Víno v sudě zakvítá, wird kahmig. Us. Květiny v zahradách, na stráních atd. zakvítají. Us. Zákvět, u, m. Pl. V leknínu hýčká pů-
vabně z. nesčíslný. Pokr. Z hor. 13. Vz Zá- květí. Zakvětati, vz Zakvésti.
Zákvětí, n. = pozdní květ, späte Blüte.
Pl. Vz Zákvět. Zakvičeti, el, ení; zakvíknouti knul a
kl, utí; zakvíkati, anfangen zu quicken, quitschen, zu winseln, einen Schrei ausstos- sen. — abs. Prase zakvíklo. Jg., Tč., Šd. Zakvíkla (zavřískla), až jsem se lekl. Us. Šd. — jak. Kluk radostně zakvíkl. Us. Wtr. Krouže vysoko ve vzduchu racek žalostně zakvíkal. Kos. v Km. — kde. Prase na dvoře, ve chlívku z-klo. Us. Zakvíliti, il, ení = počíti kvíleti, auf-
jammern. Bel. — jak. Divě zakvílí. Vrch. — nad čím. Us. Tč. Zakvísti, vz Zakvésti.
Zakvítati, vz Zakvésti.
Zakvítkovati = kvítky ozdobiti, ver-
blümen. — co čím: věnec růžičkami. Zakvitlý = rozkvetlý. Z-lé vŕby mílo
dýchajú. Sldk. 246. Zakvitnutý; -ut, a, o = rozkvetlý, auf-
geblüht. Na Slov. Lebo jak šarvanci keď pásajú voly, za letačkou jastria v z-tom poli; Nad Hronom mladý breh sa ti zjaví bielou ružou z-tý. Sídk. 253., 270. Po vrškoch krásne z-té stromy. Lipa III. 352. Šedivý ako z. jabloň. Zátur. — jak. Iba pred hradom bola zahrada krásna utešeným kvietim z-tá. Dbš. Sl. pov. V. 14. Zakvokati, zakvoknouti, zu gackern an-
fangen, ein wenig gackern. — abs. Slepice zakvokala. Kura zakvokala, chce seděť. Us. Tč. Zaky, zakým = zakud, pokud, so lange
als. Mor. Mtl., Brt., Vck. Zaky je živ. Kld. I. 235. Zakyckati = zašpiniti, besudeln, beflek-
ken. Na Slov. Bern. Zakydati, zakydávati, bewerfen, voll wer-
fen. — co čím: hnojem, Ros., blátem. Aesop. Zakydávati, vz Zakydati.
Zakýhati, zu gackern anfangen. Starší
husa zakýhala (zagagala, zagvagala). Sš. P. 133. Zakýchati, vz Zakýchnouti.
Zakýchnouti, chnul a chl, utí; zakýchati,
aufniesen, zu niesen anfangen, ein wenig niesen. Ros., Šd., Tč. Zakykmati, ganz besudeln, beschmieren.
U Olom. Sd. Zakykyríkati, kikirikí schreien. — na
koho. Kohút radostně naň z-kal. Dbš. Sl. pov. III. 76. |
||
|
|||
Předchozí (129)  Strana:130  Další (131) |