133

ovoce počátek hříchu zalehl. Štelc. Starý
mladej nic nevěří, zaléhá jí ode dveří. Sš.
P. 151., Sl. ps. Sf. II. 134. - jak: tajně
z., insidiari. Ž. wit. 9. 9 (30). Slnko zašlo
a do okola zaľahla tma. Dbš. Sl. pov. I. 265.
Zalehnouti na tyfus. Na Ostrav. Tč. Ucho
mu na kolik dní zalehlo. Kos. v Km. 1884.
674. — si na koho = na někom stále se-
děti. Us. Kšf. — kudy. čierne myšlienky
zaľahly mu modzgom a on na zlom lámal
si hlavu. Phld. III. 1. 2.

Zalehnutí, n., die Niederlegung auf Je-
mands Ort, die Einnahme des Ortes eines
Anderen atd., vz Zalehnouti.

Zalehnutý; -ut, a, o, vz Zalehnouti.

Zalechtati, vz Zalektati.

Zaleji, vz Zaliti.

Zalejka, y, f., slovanská dvojfletna. Dch.

Zalekati, vz Zaleknouti.

Zalékati, vz Zaleknouti.

Zaleklý, erschrocken. Šm.

Zaleknouti, knul a kl, ut, utí, zalekati
= zastrašiti, schrecken, in Schrecken ver-
setzen, einschüchtern. — koho. Pes ho za-
lekl. Us. Ta krátká lhůta ho tak zalekla,
že pro strach spáti nemohl. Němc. I. 289.
— koho čím. Jiří a Marek mrazem nás
zalek. Č. — se, erschrecken, vom Schrecken
befallen werden. Zalekl se, jak to uslyšel.
Us. Šd. Tak se zalekl, že živou mocí nemohl
potom ze sebe slova vyraziť. Us. Šd. Krev
se zalekla (říkají, uhodil-li se kdo a krev-li
dlouho neteče). U Chrud. Brv. — se čeho.
Dch. Zalekl se jeho hlasu. Sa. Ona se za-
lekla počínání malířova. Us. Tč.

Zaléknouti, zalíknouti, ul, ut, utí; (zastr.
zaléci, zaleku), zalékl, líkl, léčen, ení; za-
léčiti, zalíciti, il, en, ení; zaléceti, zalíceti,
el, en, ení; zalékati, zalíkati; zalékávati,
zalíkávati, zalekovati, zalikovati = polék-
nouti, nastražiti, aufstellen, Falle legen;
v osidlo chytiti, in die Schlinge fallen. —
co: pole, um ein Feld einen Jagdkreis, ein
Jagdnetz ziehen. Us. Šd. Zalikovati ženicha
a nevěstu (zatáhnouti jim provazem cestu,
jedou-li na vdavky nebo z nich). Mor. Kmk.,
Sd., Jsk., Kčr., Mtl., Vck., Bkř. Vz Zaly-
kovati.— co komu: osidla. Us., Ros. —
koho — v osidlo chytiti. Jg. — na koho
co. Us. Ten artikul i na bratří zaléčen byl.
Čr. Vz Zalikovati.

Zalekovati = zaříkati, zažehnati. —
komu. Máš-li nátku, dej si ji z. U Jilo-
vého. Mý.

Zalektati, zalechtati, lektám, lechtám,
lekci, lechci; zalektávati, zalechtávati, an-
fangen zu kitzeln, ein wenig kitzeln. —
koho kde: pod pažmi. Rad. zvíř. — čím:
prsty.

Zalektvařiti, il, en, ení = lektvařem po-
káleti, mit Latwerge beschmutzen. Plk,

Zálem, u, m. = obruba. Pl.

Zalemování, n., die Einsäumung.

Zalemovaný; -án, a, o, eingesäumt.

Zalemovati, einsäumen, einfassen, ver-
brämen. — co čím: hedvábím. Pustá Arabie
zalemována jest zeměmi. MProch.

Zaleněti, ěl, ění, vz Zaleňhovati.

Zaleňhovati, zaleněti = líným se státi,
lässig, träge werden. Lom.

Zaleniti, il, ěn, ění, z něm. verlehnen.
— co komu: statek. D.

Zálepek, pku, m. = přílepek. Bern.

Zalepení, n., die Verklebung, Verklei-
sterung. Šp.

Zalepený; -en, a, o, verklebt, verklei-
stert. — čím: okno papírem z-né. Us. Pdl.

Zalepitel, e, m., der Verkleber, Ver-
kleisterer. Us.

Zalepiti, il, en, ení; zalepovati, verkle-
ben, verkleistern, zukleben, zu-, verleimen. —
co: díru, oči. Us. Vady zalepovati. Dch. —
se komu. Zalepily se mi oči. Us. — co
čím: mazem. Us. Ona řiekla, že komu
mlieko odejmú, aby kadlecovi cievku ukra-
dol a jeden konec voskom a druhý chlebom
zalepil a do komína zapravil. Phld. III. 3.
298. — co komu: oči (podplatiti ho). Us.
Kšť. Božec edem oči ludom zalepuje (klame).
Us. na mor. Val. Brt.

Zalepovati, vz Zalepiti.

Zalesák, a, m. = za lesem obývající, der
Hinterwäldler. Dch., Vck., Šd. Z. americký.
Vz KP. III. 352. — Z., osob. jm. Šd.

Za lesí, hájovna u Bernardic.

1. Zálesí, n. = krajina za lesy, die Ge-
gend hinter dem Walde. Us. Tč. Byli jsme
na z. Šd.

2. Zálesí, n., Zales, vsi u Králové Dvora,
u Chotěboře, u Přeštic; dvůr u Vlašimi,
samota u Čáslavi; vsi u Neveklova, u Vo-
tic; samoty u Benešova, u Vamberka, u Ne-
pomuk, u Mor. Ostravy, u Čimelic. PL. Vz
Blk. Kfsk. 50., 93., 155., 238.

Zalesiti, il, en, ení, zalesovati = lesem
vysázeti, bewalden. — co čím: stráň boro-
vicemi.

Zálesk, u, m. = zalesknutí, der Erglanz,
Glanz. Jg., Dch.

Zaleska, y, f., jm. cesty v Pusté Po-
lomí ve Slez. Šd. — Z., samota u Zbra-
slavic na Mor.

Záleská, é, f. Z. Boh., vl. Augustinova,
rodem Zelená. Vz Tf. H. 1. 2. vyd. 144.

Zalesknouti se, knul a kl, utí; zalesko-
vati se, anfangen zu glänzen. — abs. Něco
se tu zalesklo. Us., Ros. Zaleskl se hrot.
Č. — kde. Světlo zalesklo se na stěně.
Zalesklo se ve světnici, v lese. V oku za-
leskla se mu slza. Us., Hrts. Jen skryté
nad životem slza v oku se zaleskne. Kyt.
1876. 85. — se komu. Když se ti zaleskne
(prstýnek), srdce si zasteskne po děvčátku.
Čch. L. k. 44. Starci zaleskla se diaman-
tová slzička v oku, když počal vypravo-
vati. Nitra. VI. 308. — jak. Černá její očka
živým zaleskla se ohněm. Bes. ml. Zlatem
zalesklo se líce. Hlk. Listy se zaleskly
svěží zelení. Hrts.

Zaleskotati se = zalesknouti se. Svetlo
nezasvítí, ľahká nezaleskoce iskra. Hol.
175.

Zalesky, pl., samota u Křelovic na Mor.

1. Záleský = zálesní. Z. obyvatelé. —
Mikuláš z Ujláku, vévoda Z-ský (transsilva-
nus, Siebenbürger). Háj., Výb. II. 717.

2. Záleský, ého, m. Z. ze Smyslova, čes.
rodina vládycká. Vz S. N. Z. z Prostého.
Vz Sdl. III. 36., 290.