Předchozí (132)  Strana:133  Další (134) |
|
|||
133
|
|||
|
|||
ovoce počátek hříchu zalehl. Štelc. Starý
mladej nic nevěří, zaléhá jí ode dveří. Sš. P. 151., Sl. ps. Sf. II. 134. - jak: tajně z., insidiari. Ž. wit. 9. 9 (30). Slnko zašlo a do okola zaľahla tma. Dbš. Sl. pov. I. 265. Zalehnouti na tyfus. Na Ostrav. Tč. Ucho mu na kolik dní zalehlo. Kos. v Km. 1884. 674. — si na koho = na někom stále se- děti. Us. Kšf. — kudy. čierne myšlienky zaľahly mu modzgom a on na zlom lámal si hlavu. Phld. III. 1. 2. Zalehnutí, n., die Niederlegung auf Je-
mands Ort, die Einnahme des Ortes eines Anderen atd., vz Zalehnouti. Zalehnutý; -ut, a, o, vz Zalehnouti.
Zalechtati, vz Zalektati.
Zaleji, vz Zaliti.
Zalejka, y, f., slovanská dvojfletna. Dch.
Zalekati, vz Zaleknouti.
Zalékati, vz Zaleknouti.
Zaleklý, erschrocken. Šm.
Zaleknouti, knul a kl, ut, utí, zalekati
= zastrašiti, schrecken, in Schrecken ver- setzen, einschüchtern. — koho. Pes ho za- lekl. Us. Ta krátká lhůta ho tak zalekla, že pro strach spáti nemohl. Němc. I. 289. — koho čím. Jiří a Marek mrazem nás zalek. Č. — se, erschrecken, vom Schrecken befallen werden. Zalekl se, jak to uslyšel. Us. Šd. Tak se zalekl, že živou mocí nemohl potom ze sebe slova vyraziť. Us. Šd. Krev se zalekla (říkají, uhodil-li se kdo a krev-li dlouho neteče). U Chrud. Brv. — se čeho. Dch. Zalekl se jeho hlasu. Sa. Ona se za- lekla počínání malířova. Us. Tč. Zaléknouti, zalíknouti, ul, ut, utí; (zastr.
zaléci, zaleku), zalékl, líkl, léčen, ení; za- léčiti, zalíciti, il, en, ení; zaléceti, zalíceti, el, en, ení; zalékati, zalíkati; zalékávati, zalíkávati, zalekovati, zalikovati = polék- nouti, nastražiti, aufstellen, Falle legen; v osidlo chytiti, in die Schlinge fallen. — co: pole, um ein Feld einen Jagdkreis, ein Jagdnetz ziehen. Us. Šd. Zalikovati ženicha a nevěstu (zatáhnouti jim provazem cestu, jedou-li na vdavky nebo z nich). Mor. Kmk., Sd., Jsk., Kčr., Mtl., Vck., Bkř. Vz Zaly- kovati.— co komu: osidla. Us., Ros. — koho — v osidlo chytiti. Jg. — na koho co. Us. Ten artikul i na bratří zaléčen byl. Čr. Vz Zalikovati. Zalekovati = zaříkati, zažehnati. —
komu. Máš-li nátku, dej si ji z. U Jilo- vého. Mý. Zalektati, zalechtati, lektám, lechtám,
lekci, lechci; zalektávati, zalechtávati, an- fangen zu kitzeln, ein wenig kitzeln. — koho kde: pod pažmi. Rad. zvíř. — čím: prsty. Zalektvařiti, il, en, ení = lektvařem po-
káleti, mit Latwerge beschmutzen. Plk, Zálem, u, m. = obruba. Pl.
Zalemování, n., die Einsäumung.
Zalemovaný; -án, a, o, eingesäumt.
Zalemovati, einsäumen, einfassen, ver-
brämen. — co čím: hedvábím. Pustá Arabie zalemována jest zeměmi. MProch. Zaleněti, ěl, ění, vz Zaleňhovati.
Zaleňhovati, zaleněti = líným se státi,
lässig, träge werden. Lom. |
Zaleniti, il, ěn, ění, z něm. verlehnen.
— co komu: statek. D. Zálepek, pku, m. = přílepek. Bern.
Zalepení, n., die Verklebung, Verklei-
sterung. Šp. Zalepený; -en, a, o, verklebt, verklei-
stert. — čím: okno papírem z-né. Us. Pdl. Zalepitel, e, m., der Verkleber, Ver-
kleisterer. Us. Zalepiti, il, en, ení; zalepovati, verkle-
ben, verkleistern, zukleben, zu-, verleimen. — co: díru, oči. Us. Vady zalepovati. Dch. — se komu. Zalepily se mi oči. Us. — co čím: mazem. Us. Ona řiekla, že komu mlieko odejmú, aby kadlecovi cievku ukra- dol a jeden konec voskom a druhý chlebom zalepil a do komína zapravil. Phld. III. 3. 298. — co komu: oči (podplatiti ho). Us. Kšť. Božec edem oči ludom zalepuje (klame). Us. na mor. Val. Brt. Zalepovati, vz Zalepiti.
Zalesák, a, m. = za lesem obývající, der
Hinterwäldler. Dch., Vck., Šd. Z. americký. Vz KP. III. 352. — Z., osob. jm. Šd. Za lesí, hájovna u Bernardic.
1. Zálesí, n. = krajina za lesy, die Ge-
gend hinter dem Walde. Us. Tč. Byli jsme na z. Šd. 2. Zálesí, n., Zales, vsi u Králové Dvora,
u Chotěboře, u Přeštic; dvůr u Vlašimi, samota u Čáslavi; vsi u Neveklova, u Vo- tic; samoty u Benešova, u Vamberka, u Ne- pomuk, u Mor. Ostravy, u Čimelic. PL. Vz Blk. Kfsk. 50., 93., 155., 238. Zalesiti, il, en, ení, zalesovati = lesem
vysázeti, bewalden. — co čím: stráň boro- vicemi. Zálesk, u, m. = zalesknutí, der Erglanz,
Glanz. Jg., Dch. Zaleska, y, f., jm. cesty v Pusté Po-
lomí ve Slez. Šd. — Z., samota u Zbra- slavic na Mor. Záleská, é, f. Z. Boh., vl. Augustinova,
rodem Zelená. Vz Tf. H. 1. 2. vyd. 144. Zalesknouti se, knul a kl, utí; zalesko-
vati se, anfangen zu glänzen. — abs. Něco se tu zalesklo. Us., Ros. Zaleskl se hrot. Č. — kde. Světlo zalesklo se na stěně. Zalesklo se ve světnici, v lese. V oku za- leskla se mu slza. Us., Hrts. Jen skryté nad životem slza v oku se zaleskne. Kyt. 1876. 85. — se komu. Když se ti zaleskne (prstýnek), srdce si zasteskne po děvčátku. Čch. L. k. 44. Starci zaleskla se diaman- tová slzička v oku, když počal vypravo- vati. Nitra. VI. 308. — jak. Černá její očka živým zaleskla se ohněm. Bes. ml. Zlatem zalesklo se líce. Hlk. Listy se zaleskly svěží zelení. Hrts. Zaleskotati se = zalesknouti se. Svetlo
nezasvítí, ľahká nezaleskoce iskra. Hol. 175. Zalesky, pl., samota u Křelovic na Mor.
1. Záleský = zálesní. Z. obyvatelé. —
Mikuláš z Ujláku, vévoda Z-ský (transsilva- nus, Siebenbürger). Háj., Výb. II. 717. 2. Záleský, ého, m. Z. ze Smyslova, čes.
rodina vládycká. Vz S. N. Z. z Prostého. Vz Sdl. III. 36., 290. |
||
|
|||
Předchozí (132)  Strana:133  Další (134) |