134

Zálesím, y, f.. hájovna u Písku.

Zalesnění, n., die Bewaldung, Auffor-
stung. Postupec z., der Aufforstungspara-
graph; výsledek z., lhůta k z., zkouška na
z., předpis o z, die Aufforstungsvorschrift;
účel z. Sl. les.

Zalesněný; -ěn, a, o, bewaldet. Z. stráně.
Dch.

Zalesňování, n., die Bewaldung, Auf-
forstung. Z. holých strání. Us. Pdl.

Zálesný = který je za lesem, hinter dem
Wald befindlich. Z. mlynář. Slez. Šd. Z-snú
zem sebe (sobě) a svojim potomkom nado-
budol. Sl. let. II. 15.

Zalesy, pl., několik domků u Bledovic
na Mor.

Záleš, ves u Litomyšle.

Zalešáci u Brumova. Kld. Vz násl.

Zalešák, a, m. = zalesák. Mor., u Král.
Hrad. Tč., Kšť.

Zálešná, é, f., jm. polí na Zlínsku. Brt.

Zaleští, n., jm. trávníku v Pusté Polomi
ve Slez. Šd.

Zaleštiti, il, ěn, ění, poliren. Us. Tč. —
co čím.

Zálet, u, m. = zaletění, die Verirrung
im Fliegen, der Wegflug. Slovanští ochot-
níci Normanům na záletech jejich tovaryšili.
Šf. — Zálety = námluvy, frejování, das
Courmachen, Freien. Na Mor. D. Na z-ty
choditi. Us., Sych., Šm., Šd., Vck., Tč. Po-
pred naše dvere na zálety nechoď; Šuha-
jíčko bledý, zálety ťa zedly (snědly), na
zálety nechoď. Sl. ps. 288. Ti hoši chodili
sice na zálety, ale Byli to hoši z Drážďan
a ne z Berouna (dráždili, ale nebrali). Němc.
II. 8. Jeden mladík jda ze záletu (od mi-
lenky) potkal se se smrtí a dle necudného
obyčeje záletníků začal se jí dotýkati. Kld.
II. 298. Naco by chodil po zaletách, dy se
eště němôže ženiť? Slez. Šd. Kaj to ideš
Kubíku? Na zálety, tatíku! Co to neseš na
hřbetě? Gořalenku Margétě! Slez. Šd. Z-ty
někomu prehraditi. Phld. IV. 18.

Zalétání, n. = opětné zaletění. Vz Zale-
tění, Zaletěti.

Zalétati, vz Zaletěti.

Zaletávati, vz Zaletěti.

Zaletěti, leť, letě (íc), ěl, ění; zalítnouti,
tnul a tl, utí; zalítati, zalétati, zaletávati,
zalítávati, zaletovati = za něco vletěti, wo-
hin fliegen, dahinter fliegen, fort-, wegflie-
gen, sich verfliegen. V. — abs. Sokol za-
letěl. D. Zaletěly včely. Jel. — (s kým)
kam: za horu, na skálu. Kos. Já tam za-
letím (zaběhnu). Us. Šd. Hle, až kam to
zaletělo! Dch. Já včilej zaletím dom (za-
běhnu). Slez. Šd. Myšlénky mé zaletěly da-
leko do minulosti. Hrts. Z. k děvčeti (na
zálety choditi). Us. Holub preč zaletěl. Us.
Tě. Tak zaletěla můra do světla. Shakesp.
Té. Zalítni k mý milý. Er. P. 401. V tom
húsočky drobné kriedla rozopäly, v dialku
zalietaly. Čjk. 45. Mládenecký duch zale-
toval si hore tam, kde hviezdičky oblohu
venčia. Lipa 334. Zaletěti s někým na
pusté hory. Výb. II. 59. Vobjem šíry
ľústva zaletěl. Sldk. 347. Vira zaletěla
za moře. Č. Z. na strom, do houští, mezi
husy. Mala som frajera, jako hus bielyho,

ale mi zaletěl do pola cuzyho. Sl. ps. Šf.
1. 72. Ach, jak sa vzal, tak letel, na cin-
terín zaletel; sadol si tam na jej hrob, na
konča jej bielých nôh; Nechal si ma, nechal
v žiali postavenú a ty si zaletel za horu
zelenú. Sl. spv. I. 23., III. 102. (Šd.). —
komu. Zaletěla nám husa. Zalétati komu =
na zálety choditi. Na Ostrav. Tč. Už jí
(matce) tak zalecíš, jako v hore zacel (dé-
tel). Mor. ps. Skřivan zaletěl sobě do vzdušné
samoty. Osv. I. 274. Sčít mu daleko zaletě.
Rkk. 42. Kdo Martinka často světí, husy,
koury mu zaletí. Reš. — jak. Jim v zá-
pětí strach a hrůza zaletí. Puch. — odkud
(kam). Takoví potom zaletí od pánův.
Rad. zv. Zaletěl od něho. GR. Z okna
vězně zrak zalétá ven za hluky vod. Mcha.
Máj. 5. vyd. 13. Často zalétala mysl jeho
z ciziny do vlasti. Us. Pdl. — čím kam.
K assessoru očkem zaletí. Kká. Td. 102. —
kudy. Zplašené vzlietly vysoko husice, za-
lietly svetom, dunaj preletely, letely juhom,
letely východom. Sldk. Mart. 51. Od sloupu
k sloupu lampy svit dlouhou zalétá síní.
Mcha. Z. branou v dálku. Mch. Máj. 5. vy-
dání. 32. — kdy kam. Není volno po snu
těžkém k ránu zaletět myšlénkou v tu
stranu . . . Hdk. Noční ptáci přede dnem
do doupat zalétají. Us. Tč. Ty rány sotva
při mši k němu zaletěly. Kká. Td. 44. —
s kým kam jak. V cvál z. s koněm ně-
kam. Mcha.

Záletí, n., der Spätsommer. Šp.

Zaletněti, zletněti, ěl, ění, verjähren, alt
werden.

Záletnice, e, f. = ženská přílepná, die
Kokette. Kamar., L., Msn. Or. 58., Tč., Hrbň.
Jsk. — Z. = milá, die Geliebte. Na Slov.
Dbš. Obyč. 12.

Záletnický, Liebes-. Z. piesne. Mt. S.
I. 206., Dbš. Obyč. 12.

Záletník, a, m. = frejíř, der Galan, Cour-
macher. D., Koll., Kld. II. 298. Z. Alžbětin.
Zbr. Hry. 192. Nastrojiv záletníkovi osidla
neviditelná Hefaistos odebral se z domu.
Cimrh. Myth. 83.

Zaletniti, il, ěn, ění, zaletňovati, machen,
dass etwas verjährt, verjähren. Jg.

Záletnosť, i, f. = záletnictví, die Freierei,
Liebelei, Buhlerei, Galanterie.

Záletný = milý, milovaný. Ms. 16. stol.
Č. — Z., Freier-, Liebhaber-.

Zaletování, n, die Verlöthung.

Zaletovaný; -án, a, o, verlöthet.

1. Zaletovati, verlöthen. — co čím:
cínem, olovem.

2. Zaletovati, vz Zaletěti.
Zálety, pl., m., vz Zálet.
Zaleuk-os, a, m., zákonodárce Lokren-

ských v Italii, asi r. 650. př. Kr. Vz S. N.

Zalev, u, m., záleva, y, f, zálevek,
vku, m., zálevka, y, f. = zalévání, zalití,
das Vergiessen, Uibergiessen, Uiberschwem-
men, Versehwemrnen. L., Ráj. — Z. = zá-
liv, der Meerbusen, die Bucht. Sych.

Záleva, y, f., vz Zálev.

Zalévač, zalevač, e, m., der Uibergies-
ser, Begiesser, Ausgiesser, Hingiesser. Jg.

Zalévadlo, zalevadlo, a, n., das Begiess-
geschirr. Jg.



	134

	Zálesím, y, f.. hájovna u Písku. Zalesnění, n., die Bewaldung, Auffor- stung. Postupec z., der Aufforstungspara- graph; výsledek z., lhůta k z., zkouška na z., předpis o z, die Aufforstungsvorschrift; účel z. Sl. les. Zalesněný; -ěn, a, o, bewaldet. Z. stráně. Dch. Zalesňování, n., die Bewaldung, Auf- forstung. Z. holých strání. Us. Pdl. Zálesný = který je za lesem, hinter dem Wald befindlich. Z. mlynář. Slez. Šd. Z-snú zem sebe (sobě) a svojim potomkom nado- budol. Sl. let. II. 15. Zalesy, pl., několik domků u Bledovic na Mor. Záleš, ves u Litomyšle. Zalešáci u Brumova. Kld. Vz násl. Zalešák, a, m. = zalesák. Mor., u Král. Hrad. Tč., Kšť. Zálešná, é, f., jm. polí na Zlínsku. Brt. Zaleští, n., jm. trávníku v Pusté Polomi ve Slez. Šd. Zaleštiti, il, ěn, ění, poliren. Us. Tč. — co čím. Zálet, u, m. = zaletění, die Verirrung im Fliegen, der Wegflug. Slovanští ochot- níci Normanům na záletech jejich tovaryšili. Šf. — Zálety = námluvy, frejování, das Courmachen, Freien. Na Mor. D. Na z-ty choditi. Us., Sych., Šm., Šd., Vck., Tč. Po- pred naše dvere na zálety nechoď; Šuha- jíčko bledý, zálety ťa zedly (snědly), na zálety nechoď. Sl. ps. 288. Ti hoši chodili sice na zálety, ale Byli to hoši z Drážďan a ne z Berouna (dráždili, ale nebrali). Němc. II. 8. Jeden mladík jda ze záletu (od mi- lenky) potkal se se smrtí a dle necudného obyčeje záletníků začal se jí dotýkati. Kld. II. 298. Naco by chodil po zaletách, dy se eště němôže ženiť? Slez. Šd. Kaj to ideš Kubíku? Na zálety, tatíku! Co to neseš na hřbetě? Gořalenku Margétě! Slez. Šd. Z-ty někomu prehraditi. Phld. IV. 18. Zalétání, n. = opětné zaletění. Vz Zale- tění, Zaletěti. Zalétati, vz Zaletěti. Zaletávati, vz Zaletěti. Zaletěti, leť, letě (íc), ěl, ění; zalítnouti, tnul a tl, utí; zalítati, zalétati, zaletávati, zalítávati, zaletovati = za něco vletěti, wo- hin fliegen, dahinter fliegen, fort-, wegflie- gen, sich verfliegen. V. — abs. Sokol za- letěl. D. Zaletěly včely. Jel. — (s kým) kam: za horu, na skálu. Kos. Já tam za- letím (zaběhnu). Us. Šd. Hle, až kam to zaletělo! Dch. Já včilej zaletím dom (za- běhnu). Slez. Šd. Myšlénky mé zaletěly da- leko do minulosti. Hrts. Z. k děvčeti (na zálety choditi). Us. Holub preč zaletěl. Us. Tě. Tak zaletěla můra do světla. Shakesp. Té. Zalítni k mý milý. Er. P. 401. V tom húsočky drobné kriedla rozopäly, v dialku zalietaly. Čjk. 45. Mládenecký duch zale- toval si hore tam, kde hviezdičky oblohu venčia. Lipa 334. Zaletěti s někým na pusté hory. Výb. II. 59. Vobjem šíry ľústva zaletěl. Sldk. 347. Vira zaletěla za moře. Č. Z. na strom, do houští, mezi husy. Mala som frajera, jako hus bielyho,	ale mi zaletěl do pola cuzyho. Sl. ps. Šf. 1. 72. Ach, jak sa vzal, tak letel, na cin- terín zaletel; sadol si tam na jej hrob, na konča jej bielých nôh; Nechal si ma, nechal v žiali postavenú a ty si zaletel za horu zelenú. Sl. spv. I. 23., III. 102. (Šd.). — komu. Zaletěla nám husa. Zalétati komu = na zálety choditi. Na Ostrav. Tč. Už jí (matce) tak zalecíš, jako v hore zacel (dé- tel). Mor. ps. Skřivan zaletěl sobě do vzdušné samoty. Osv. I. 274. Sčít mu daleko zaletě. Rkk. 42. Kdo Martinka často světí, husy, koury mu zaletí. Reš. — jak. Jim v zá- pětí strach a hrůza zaletí. Puch. — odkud (kam). Takoví potom zaletí od pánův. Rad. zv. Zaletěl od něho. GR. Z okna vězně zrak zalétá ven za hluky vod. Mcha. Máj. 5. vyd. 13. Často zalétala mysl jeho z ciziny do vlasti. Us. Pdl. — čím kam. K assessoru očkem zaletí. Kká. Td. 102. — kudy. Zplašené vzlietly vysoko husice, za- lietly svetom, dunaj preletely, letely juhom, letely východom. Sldk. Mart. 51. Od sloupu k sloupu lampy svit dlouhou zalétá síní. Mcha. Z. branou v dálku. Mch. Máj. 5. vy- dání. 32. — kdy kam. Není volno po snu těžkém k ránu zaletět myšlénkou v tu stranu . . . Hdk. Noční ptáci přede dnem do doupat zalétají. Us. Tč. Ty rány sotva při mši k němu zaletěly. Kká. Td. 44. — s kým kam jak. V cvál z. s koněm ně- kam. Mcha. Záletí, n., der Spätsommer. Šp. Zaletněti, zletněti, ěl, ění, verjähren, alt werden. Záletnice, e, f. = ženská přílepná, die Kokette. Kamar., L., Msn. Or. 58., Tč., Hrbň. Jsk. — Z. = milá, die Geliebte. Na Slov. Dbš. Obyč. 12. Záletnický, Liebes-. Z. piesne. Mt. S. I. 206., Dbš. Obyč. 12. Záletník, a, m. = frejíř, der Galan, Cour- macher. D., Koll., Kld. II. 298. Z. Alžbětin. Zbr. Hry. 192. Nastrojiv záletníkovi osidla neviditelná Hefaistos odebral se z domu. Cimrh. Myth. 83. Zaletniti, il, ěn, ění, zaletňovati, machen, dass etwas verjährt, verjähren. Jg. Záletnosť, i, f. = záletnictví, die Freierei, Liebelei, Buhlerei, Galanterie. Záletný = milý, milovaný. Ms. 16. stol. Č. — Z., Freier-, Liebhaber-. Zaletování, n, die Verlöthung. Zaletovaný; -án, a, o, verlöthet. 1. Zaletovati, verlöthen. — co čím: cínem, olovem. 2. Zaletovati, vz Zaletěti. Zálety, pl., m., vz Zálet. Zaleuk-os, a, m., zákonodárce Lokren- ských v Italii, asi r. 650. př. Kr. Vz S. N. Zalev, u, m., záleva, y, f, zálevek, vku, m., zálevka, y, f. = zalévání, zalití, das Vergiessen, Uibergiessen, Uiberschwem- men, Versehwemrnen. L., Ráj. — Z. = zá- liv, der Meerbusen, die Bucht. Sych. Záleva, y, f., vz Zálev. Zalévač, zalevač, e, m., der Uibergies- ser, Begiesser, Ausgiesser, Hingiesser. Jg. Zalévadlo, zalevadlo, a, n., das Begiess- geschirr. Jg.