137

Návěští našich z-stí se týkající; zanášel se
vašimi z-stmi. Sych. O z-sti říše pracovati.
Kram. Z. zemská. ŘZ. Jel tam za obchod-
ními záležitostmi, lépe: za obchodem. Km
Obchodní z., Geschäftsangelegenheit, Nz.,
poštovní n. poštovnictví, Postwesen, n., do-
movská, Heiniathswesen, osobní, Privilegien-
Angelegenheit, hrdelní, Kriminalangelegen-
heit, J. tr., východní, Orientfrage, jednatelská,
závodní. Geschäftsache; obstaral mé z-sti.
Us. Dch. Z. hnojení, die Düngungsfrage,
pivní, die Bierfrage, berničná (bernictví), das
Steuerwesen, celní, peněžní, Geldgeschäft,
důchodková, Gefällsangelegenheit atd. Šp.
Záležitosti politické. Břetislav měl čas starati
se o vnitřní z-sti zemí svých. Ddk. II. 163.
(460.). Ráda bych věděla, za jakou z-stí tam
byl. Us. Z srdce. Šml. I. 39. Z. správní,
policejní, státní. Šmb. S. I. 167., 171. Z-sti
soukromé, rodinné. Mus. 1880. 446. Z-sti a
závazky mezi osobami a obcemi. Pal. Rdh.
II. 99. V z-stech obchodních. Šp. Z. hna-
necké, hnanectví. Er. Z. nutná, lépe: pilná,
neodkladná, nevyhnutelná potřeba. Cf. Brs.
2. vyd. 268. a Ht. Brs. 166. Bs.

Zaležitý. Manča je tuze z-tá = dá si na
sobě mnoho záležeti. U Rychn. On měl vše-
lijaké z-té spisy = na kterých záleželo. Ib.
Vk. Vz násl.

Záleživý. Je to z. člověk = který na
sobě záležeti dá. U Rychn. Čsk. Vz Zále-
žitý.
Zalgecať sa = zalécať sa. Na Slov. Bern.
Zalgečiť = zaléčiti. Na Slov. Bern.
Zalgečník, a, m. = zálecník, záletník.
Na Slov. Bern.
Zalgečný = zálečný, záletní. Na Slov.
Zalgevať = zalévati. Na Slov.
Zalhaný = lhář (o dětech). U Polič.
Kšá.

Zalhati, verleugnen. — koho. Ti, jež
k sobě vinul nejtoužněji, že ho zalhou, zradí,
opustí. Nrd. Ball. 6. — si, ein wenig lügen.
Trošku si zalhal. Us. Šd. — se kam, durch
List, Lüge irgend wohin kommen. Na Mor.
Tč.

Zalhavka, y, f. = lživé udání, klam, zá-
minka, der falsche Vorwand, lügenhafte Vor-
spiegelung. Us. Šd., Pk., Llk., Zkl. Aby
měla z-ku, říkala, že půjde pro kousek kú-
dele. Slez. Šd.

Zali, zastr. = zdali, ob. Hus.
Zálib, u, m., der Sport, die Vorliebe, das
Wohlgefallen, die Passion. Z. lovecký, jez-
decký atd., der Jagd-, Reitsport. Dch., Pl.
Vz Záliba.

Záliba, y, í. = zálib. Z. v tanci; cena
zvláštní z-by, pretium affectionis. Dch. Mají
z-bu v cizí poesii. Tf. Z-bu v něčem míti,
Dk. P. 157., Rk., Tč., Klč., z něčeho vzíti.
Kos. Tak málo v cizím muži znám já z-by.
Msn. Or. 25. S velikou zálibou něco konati.
Us. Pal. A tu díval jsem se se zvláštní zá-
libou na rozličné věci. Ddk. It. v. 71. —
Z. = zalíbení,přisvojení, přísvojba, die Adop-
tion. Kdo se buď zrozením, buď přisvojbou
či zálibou stává nápadníkem a nástupcem
majetku něčího. Sš. II. 43. Vz Zalíbenec.
Zálibek, bku, m. = zálib. Dch.
Zalíbená, é, f., ves u Uhlíř. Janovic. PL.

Zalíbenec, nce, m. = zalíbený, ein Be-
liebter. — Z. = zalíbený syn t. j. za vlast-
ního přijatý, ein Wahlkind. D.

Zalíbení, n., zalibování, das Wohlgefallen.
Vz Zaľúbení. Z. míti, nemíti,, V., v něčem.
D. K z. mluviti, činiti. V. Učiň mi to k z.
(k libosti). Ros. S velikým mým z-ním. Har.
Z. nad něčím míti. Flav., Sych. Z. v ně-
čem míti. Sych., Berg. — Z., das Verspre-
chen. Z mnohých těch z. božských. Ms.
15. stol. Z. na čem míti, šp. m.: z čeho,
v něčem. Jg., Mus, Jv., Brs. 2. vyd. 268.,
Pal. Rdh. I. 192. Anežka neměla zalíbení
v polském živobytí dvorském. Ddk. III. 141.
Ta dcera si vzala do z. kočku; Přiznala se,
že má z. v kočce. Kld. II. 157., 158. Tudy
také židé z. božího nedošli. Sš. I. 17. Ne-
mýlí-li mne jediné mé sebe samého z. Jel.
Enc. m. 6. Neučinil mi v tom žádného z.
Žer. 333. V čem kdo z. mívá, hned mu na
jazyku bývá. Šd., Hkš. Zrcadla nosí k zalibo-
vání se sobě. Kom. Zalibování sebe samého.
Kom. — Z. = za syna přijetí, die Annahme
an Kindesstatt. V. Syn skrze z. Brikc

Zalíbenosť, i, f. = zalíbení, das Wohl-
gefallen.

Zalíbený; -en, a, o, beliebt, angenehm.
Vz Zalíbiti, Zaľúbený. Z. slovo (zamilované),
der Liebesausdruck. Sš. — komu. Tým sa
Verunka umyje, aby byla pěkná bílá, pánu
Bohu z-ná. Mor. ps. Brt. Církev sv., jenž
jest choť Kristova z-ná. Hus III. 215. — Z.
dcera, syn (za vlastního přijatý, an Kindes-
statt angenommen). Ben. V.

Zalíbiti (dříve a posud na Slov. a na
Mor. zalúbiti), lib, líbil, en, ení; zalibovati
= zamilovati, anfangen zu lieben ; sjednotiti
se, spojiti se, sich mit Jem. verbinden;
oblíbiti, lieb gewinnen, erwählen, Wohlge-
fallen finden; kochati v čem, Wohlgefallen
haben; za vlastní dítě přijíti, an Kindes-
statt annehmen, adoptiren; se = líbiti se,
gefallen ; zamilovati se, gefallen, sich ver-
lieben Jg. — koho, lieb gewinnen. Ach
Bože, prebože, čo som urobila, keď som ťa,
milý môj, zrazu zaľúbila?; Čo som urobila,
chudobnej matere syna zaľúbila. Sl. ps. 117.,
44. Oči moje, oči, dobre nechodíte ak koho
vidíte, hned ho zaľúbite. Sl. ps. Šf. I. 70.
Z-la som ho, čo ja môžem z toho? Sl. spv.
VI. 202. — co, koho, se komu. Jestliže
sobě zalibujete královské stolice a berly.
Br. Z. si oběti. Br. I zalíbi také slib Ho-
spodinu (vovit votum). BO. A že jsem o tom
pannám psal dříve, zalíbiti-li jest lépe či-
stotu či nezalíbiti. Št. Z. si nevěstu. Ros.
Bohu slib, čistotu z. = zaslíbiti. O 7 vstup.
— se. Už se chlapci zaľúbili (zamilovali),
ešte som maličká. Sl. ps Šf. 1. 43. — se
komu. On se mi zalúbil. Tč. Viděl sem tě
po prvníkrát, jaks na poli pásla, hned si se
mi zalíbila, žes pěkně zpívala. Brt. P. 157.
Abych se mládencům z-la. Sš. P. 633. Šlo
děvčátko žito žat k zelenému háju, nadešel
ho mládenec, zalubilo sa mu. Sš. P. 547. Oj,
veď kto si krásu děvy nezalúbi, pro něž
počal život, s hrobom sa zasnúbi. Sl. spv.
I. 33. Zalúbim si dvoch, alebo aj troch, keď
ma jeden neha, budem mať ešte dvoch Sl.
ps. 51. Nechť se ti to zalíbí, lass dir's wohl-