Předchozí (137)  Strana:138  Další (139) |
|
|||
13.8
|
|||
|
|||
gefällig sein. Dch. Kdo se na noc do čisté
košile převléká, zalíbí se smrti. U Kr. Hradce. Kšť. Žádnému se nezalíbíš, nesplníš-li, co kdy slíbíš. Kmp. Č. 133., Hkš. Nikdo se nezrodil, co by všem se zalíbil. Tč. Zalibují se sobě. BR. II. 612. a. Těžko se mnohým z. V. Kdo chce se z. každému, nezalíbí se žádnému. Č.— Br., Sych., Ros. — se komu v čem. Zalíbil se mi v tom. Jel. Zalíbilo se Hospodinu v lidu svém. Ros. Toť jest můj syn, v němž se mi dobře zalíbilo. Sami se sobě v své moudrosti nezalibujte. Br. — sobě s kým (spojiti se). Pulk., Jg., Šm. — co s kým kdy. Toho dne zalíbi Hospodin slib s Abrahamem. BO. — se v koho: v děvu (zamilovati se). Sldk. 347. — koho v čem. Zalub ve všetkom Boha. Sldk. 347. — sobě v čem = kochati se v něčem. Zalibuje sobě v tom. Ros. — Lom., Reš. Zalibovali sobě v tom, že . . . vz Chváliti. — si na čem šp. m. : si co, v čem. Vz Zalíbení. — se do čeho (jak) = zamilovati se. Na Slov. Koll., Šm., Tč. I zalíbila sa vám do neho až po uši. Phld. III. 323. Lebo sa do jeho krásy až po uši všetka zaľúbila. Dbš. Sl. pov. I. 419. Doňho sa zaľúbila a on do nej. Dbš. Sl. pov. I. 27. — se komu čím. Ří- manům, pánům svojim, hleděl se zalíbiti divadly, půtkami a šermy gladiatorů a ji- nými hrami na okolech odbývanými. Sš. Sk. 141. Vyšším a moudrým osobám hleď se z. ctností, nižším zdvořilostí. Hkš. Starý Vít svou dobrosrdečností též se mu zalí- bil. Us. Tč. — (si, se) kde. Který (apo- štol) ve stínech zákona si zaliboval. Sš. II. 22. U nás se mu zalíbilo. Us. Tč. — jak. Nebo kteříkoli chtějí z. se v těle. Sš. II. 68. (Hý.). — proč. Každý z vás bližnímu svému zalibuj se k dobru, ku vzdělání. Sš. I. 138. Zaľúbila som ta nie zo všetečnosti,
ale sa mi páča pekné čnosti. Sl. spv. III. 96. — aby, že. Zalíbilo se pánu Bohu, že , . ., aby. — Us. Šd. Ne bez příčiny za- líbilo se všemohoucímu Bohu, aby . . . Ddk. II. 284. — s inft. Z-lo se nám k zámku si
zajíti. Sych. Zálibivosť, i, f. = snaha zalíbiti se, die
Gefallsucht, Koquetterie. Aby ho z. neporá- něla. Sš. II. 11. Zálibka, y, f. = zalíbení, das Gefallen.
Nemá ve hře zálibky. Us. Dch. Zálibnice, e, f, die Koquette. Rk.
Zálibník, a, m., der Liebhaber von Rari-
täten u. drgl., der Sportsmann. Dch. Zálibnosť, i, f. = záliba. Zkr.
Zálibný, liebgewinnend. Dch.
Zalibování, n., vz Zalíbení. Z. se sobě
v svých penězích. BR. II. 822. Zalibovati se, vz Zalíbiti.
Zalícený; -en, a, o, in Fallstricke ge-
fangen. Z. zajíc, srnec. Šd. Zalíceti, vz Zaléknouti.
Zalíciti, vz Zaléknouti.
Zalíčati sa = dvořiti se, lichotiti. Na
Slov. Sl. ps., Hdk. C. Vz Zaléčiti. Zalíčení, n., das Be-, Uiber-, Zuschmie-
ren, Verstreichen. — Z., das Austünchen, Ausweissen. — Z. = nalíčení, das Aus- schminken. Us. |
Zalíčený; -en, a, o, getüncht, übertüncht,
ausgeweisst. Šd. Už je stěna zalíčená, má milá s ním rozlóčená. Sš. P. 182. — Z. = za-, vymazaný, verschmiert, überschmiert, zugeschmiert, verstopft. — Z. = nalíčený, geschminkt. Us. Zalíčiti, il, en, ení; zaličovati = líčením
zatříti, be-, über-, verschmieren, zuschmie- ren; austünchen, ausweissen; ausschminken. — co (čím): vápnem. Kom. Slávu něčí
chytrostí a lstí z-ti. Br. Vraždy na vraždy množá, i krvou zem zhusta zalíča. Hol. 144. Sósedova stěna bílá, celá krvjú oprščená; panenka ju zaličuje, krev nevinná přestupuje (proniká). Sš. P. 182. — kde. Zalíčili jsme ve světnici a v kuchyni. Us. Šd. Už jsme na svátky všude zalíčili. Us. Šd. — se komu = dvořiti se, lichotiti se, zu gefallen suchen, schmeicheln, hofiren. Na Mor., Slov. a ve Slez. Tč., Němc. VII. 192. Ti se Slo- vákovi umí zalíčati. Hdk. C. 166. Ked chce dieťa zaliečať sa. Phld. III. 3. 254. Hneď sa tej mladej vyskiera, hneď stare zalieča. Chlpk. II. 15. Ani sa mi, šuhajko, nezalie- čaj. Sl. pov. 227. Z. sa dievčaťom. Na Slov. Šd. Královna sa začala svojmu mužovi za- liečať, líškala sa mu a chválila tú jeho moc a slávu; Ale teraz už pekne okolo neho prihovárajú sa, vyzpytujú sa, zaliečajú sa mu, len aby slova vyvábili z neho; Tie (psi) začali teraz okolo Janka chvostmi krútiť a zaliečať sa mu, aknáhle obadali, že už Janko prebudil sa. Dbš. I. 451., IV. 68., VII. 91. (Šd.). Zalieča sa jej slepý Janko (když ženská dříme). Na Slov. Zátur. Nebudzem se ženic, až mi sto lat (let) mine, musim sa zaličac tej krasnej dzivčine. Sl. ps. Zálička, y, f. = zalikování. U Olom. Šd.
Záličník, a, m. = kdo zalikuje ženicha
a nevěstu. U Olom. Šd. Zálidnění, n., die Bevölkerung. Z. země.
Osv. I. 521. Husté z. Ddk IV. 237. Země z. schopné. Osv. I. 526. Zalidněný; -en, a, o, bevölkert. — jak.
Krajina hustě, slabě zalidněná. Osv. I. 526. Zalidniti, il, ěn, ění; zalidňovati, be-
völkern. — co kým: města novými osad- níky, Ameriku Europany. Krajiny jiným národem z. Pal. Děj. III. 1. 337. Město Ko- rynt svobodníky z-li. Sš. I. 153. — jak: zemi silně z. Us., Ddk. IV. 310. — odkud. Z Heiligenkreuzu zalidněn byl cisterciácký klášter zlatokorunský. Ddk. VI. 11. — se. A ovšem víc a více se z-val (Solun). Sš. II. 235. Zaligotati = zablýskati, zamíhati, blitzen.
— čím: hořící metlou. Slez. Tč. — se =
zatřpytiti se, erglänzen. Len sa to zaligotalo. Mt. S. I. 53. Když se chtěl z. světu. Hdk. C. 355. Kniežaťu se zaligotaly oči. Klčk. V. 30. — se kam. Jako slnko z-la sa mu do očí. Dbš. Sl. pov. I. 122. — se kde. Vz Zalygotati. — odkud. Ako z čierných mrakov keď sa zaligotá na polia něbeská jasnota. Chlpk. Sp. 42. Zatíhání, n. = zaléhání. Vz Zalehnouti.
Zalíhati, vz Zalehnouti.
Zalíhnouti, vz Zalehnouti.
Zalíhnutý ; -ut, a, o. vz Zalehnouti. —
kde. Červy v ranách z-hnuté. Phld. III. 3. 284. |
||
|
|||
Předchozí (137)  Strana:138  Další (139) |