13.8

gefällig sein. Dch. Kdo se na noc do čisté
košile převléká, zalíbí se smrti. U Kr. Hradce.
Kšť. Žádnému se nezalíbíš, nesplníš-li, co
kdy slíbíš. Kmp. Č. 133., Hkš. Nikdo se
nezrodil, co by všem se zalíbil. Tč. Zalibují
se sobě. BR. II. 612. a. Těžko se mnohým
z. V. Kdo chce se z. každému, nezalíbí se
žádnému. Č.— Br., Sych., Ros. — se komu
v čem. Zalíbil se mi v tom. Jel. Zalíbilo se
Hospodinu v lidu svém. Ros. Toť jest můj
syn, v němž se mi dobře zalíbilo. Sami se
sobě v své moudrosti nezalibujte. Br. —
sobě s kým (spojiti se). Pulk., Jg., Šm. —
co s kým kdy. Toho dne zalíbi Hospodin
slib s Abrahamem. BO. — se v koho: v děvu
(zamilovati se). Sldk. 347. — koho v čem.
Zalub ve všetkom Boha. Sldk. 347. — sobě
v čem = kochati se v něčem. Zalibuje sobě
v tom. Ros. — Lom., Reš. Zalibovali sobě
v tom, že . . . vz Chváliti. — si na čem
šp. m. : si co, v čem. Vz Zalíbení. — se
do čeho (jak) = zamilovati se. Na Slov.
Koll., Šm., Tč. I zalíbila sa vám do neho
až po uši. Phld. III. 323. Lebo sa do jeho
krásy až po uši všetka zaľúbila. Dbš. Sl.
pov. I. 419. Doňho sa zaľúbila a on do nej.
Dbš. Sl. pov. I. 27. — se komu čím. Ří-
manům, pánům svojim, hleděl se zalíbiti
divadly, půtkami a šermy gladiatorů a ji-
nými hrami na okolech odbývanými. Sš.
Sk. 141. Vyšším a moudrým osobám hleď
se z. ctností, nižším zdvořilostí. Hkš. Starý
Vít svou dobrosrdečností též se mu zalí-
bil. Us. Tč. — (si, se) kde. Který (apo-
štol) ve stínech zákona si zaliboval. Sš. II.
22. U nás se mu zalíbilo. Us. Tč. — jak.
Nebo kteříkoli chtějí z. se v těle. Sš. II.
68. (Hý.). — proč. Každý z vás bližnímu
svému zalibuj se k dobru, ku vzdělání. Sš.

I. 138. Zaľúbila som ta nie zo všetečnosti,
ale sa mi páča pekné čnosti. Sl. spv. III.
96. — aby, že. Zalíbilo se pánu Bohu,
že , . ., aby. — Us. Šd. Ne bez příčiny za-
líbilo se všemohoucímu Bohu, aby . . . Ddk.

II. 284. — s inft. Z-lo se nám k zámku si
zajíti. Sych.

Zálibivosť, i, f. = snaha zalíbiti se, die
Gefallsucht, Koquetterie. Aby ho z. neporá-
něla. Sš. II. 11.

Zálibka, y, f. = zalíbení, das Gefallen.
Nemá ve hře zálibky. Us. Dch.

Zálibnice, e, f, die Koquette. Rk.

Zálibník, a, m., der Liebhaber von Rari-
täten u. drgl., der Sportsmann. Dch.

Zálibnosť, i, f. = záliba. Zkr.

Zálibný, liebgewinnend. Dch.

Zalibování, n., vz Zalíbení. Z. se sobě
v svých penězích. BR. II. 822.

Zalibovati se, vz Zalíbiti.

Zalícený; -en, a, o, in Fallstricke ge-
fangen. Z. zajíc, srnec. Šd.

Zalíceti, vz Zaléknouti.

Zalíciti, vz Zaléknouti.

Zalíčati sa = dvořiti se, lichotiti. Na
Slov. Sl. ps., Hdk. C. Vz Zaléčiti.

Zalíčení, n., das Be-, Uiber-, Zuschmie-
ren, Verstreichen. — Z., das Austünchen,
Ausweissen. — Z. = nalíčení, das Aus-
schminken. Us.

Zalíčený; -en, a, o, getüncht, übertüncht,
ausgeweisst. Šd. Už je stěna zalíčená, má
milá s ním rozlóčená. Sš. P. 182. — Z. =
za-, vymazaný, verschmiert, überschmiert,
zugeschmiert, verstopft. — Z. = nalíčený,
geschminkt. Us.

Zalíčiti, il, en, ení; zaličovati = líčením
zatříti, be-, über-, verschmieren, zuschmie-
ren; austünchen, ausweissen; ausschminken.

— co (čím): vápnem. Kom. Slávu něčí
chytrostí a lstí z-ti. Br. Vraždy na vraždy
množá, i krvou zem zhusta zalíča. Hol. 144.
Sósedova stěna bílá, celá krvjú oprščená;
panenka ju zaličuje, krev nevinná přestupuje
(proniká). Sš. P. 182. — kde. Zalíčili jsme
ve světnici a v kuchyni. Us. Šd. Už jsme
na svátky všude zalíčili. Us. Šd. — se
komu = dvořiti se, lichotiti se, zu gefallen
suchen, schmeicheln, hofiren. Na Mor., Slov.
a ve Slez. Tč., Němc. VII. 192. Ti se Slo-
vákovi umí zalíčati. Hdk. C. 166. Ked chce
dieťa zaliečať sa. Phld. III. 3. 254. Hneď sa
tej mladej vyskiera, hneď stare zalieča.
Chlpk. II. 15. Ani sa mi, šuhajko, nezalie-
čaj. Sl. pov. 227. Z. sa dievčaťom. Na Slov.
Šd. Královna sa začala svojmu mužovi za-
liečať, líškala sa mu a chválila tú jeho moc
a slávu; Ale teraz už pekne okolo neho
prihovárajú sa, vyzpytujú sa, zaliečajú sa
mu, len aby slova vyvábili z neho; Tie (psi)
začali teraz okolo Janka chvostmi krútiť a
zaliečať sa mu, aknáhle obadali, že už Janko
prebudil sa. Dbš. I. 451., IV. 68., VII. 91.
(Šd.). Zalieča sa jej slepý Janko (když ženská
dříme). Na Slov. Zátur. Nebudzem se ženic,
až mi sto lat (let) mine, musim sa zaličac
tej krasnej dzivčine. Sl. ps.

Zálička, y, f. = zalikování. U Olom. Šd.

Záličník, a, m. = kdo zalikuje ženicha
a nevěstu. U Olom. Šd.

Zálidnění, n., die Bevölkerung. Z. země.
Osv. I. 521. Husté z. Ddk IV. 237. Země z.
schopné. Osv. I. 526.

Zalidněný; -en, a, o, bevölkert. — jak.
Krajina hustě, slabě zalidněná. Osv. I. 526.

Zalidniti, il, ěn, ění; zalidňovati, be-
völkern. — co kým: města novými osad-
níky, Ameriku Europany. Krajiny jiným
národem z. Pal. Děj. III. 1. 337. Město Ko-
rynt svobodníky z-li. Sš. I. 153. — jak:
zemi silně z. Us., Ddk. IV. 310. — odkud.
Z Heiligenkreuzu zalidněn byl cisterciácký
klášter zlatokorunský. Ddk. VI. 11. — se.
A ovšem víc a více se z-val (Solun). Sš. II. 235.

Zaligotati = zablýskati, zamíhati, blitzen.

— čím: hořící metlou. Slez. Tč. — se =
zatřpytiti se, erglänzen. Len sa to zaligotalo.
Mt. S. I. 53. Když se chtěl z. světu. Hdk.
C. 355. Kniežaťu se zaligotaly oči. Klčk.
V. 30. — se kam. Jako slnko z-la sa mu
do očí. Dbš. Sl. pov. I. 122. — se kde. Vz
Zalygotati. — odkud. Ako z čierných mrakov
keď sa zaligotá na polia něbeská jasnota.
Chlpk. Sp. 42.

Zatíhání, n. = zaléhání. Vz Zalehnouti.

Zalíhati, vz Zalehnouti.

Zalíhnouti, vz Zalehnouti.

Zalíhnutý ; -ut, a, o. vz Zalehnouti. —
kde. Červy v ranách z-hnuté. Phld. III. 3.
284.