140

božtíkovi, aby nikoho nevyhleděl nebo aby
na něm tráva rostla (= po pohřbu píti. Cf.
Zapíjeti dušičky). Na Mor Šd. Jedz Janíčko
a nezalej si šaty (nepolij). Hdž Čít. 115 —
jak. On dobře sází (jí)a pak dobře zalívá
(pije). Dch. Květiny mírně, málo, mnoho za-
lívati. Us. Dlj. Šuhajové oči vždy jasné bý-
valy, teraz mu jich slzy potôčkom zalialy.
Čjk. 49. — se. Loď se zalila. Us. By jí po-
máhali, by sa nezalila (neutopila). Sš. P. 127.
Čbán se poče zalévati (nabírati). Hr. rk.
391. — kdy. V tom okamžiku zaleje se na
kahanu druhý konec. ZČ. I. 293. V žalosti
se oči zalévají (oči pocházejí). Us. — koho
kudy. Zaliala ho krev nosom, ústami i ušima.
Zbr. Lžd. 104. — co kam: skoby do ka-
mene olovem z. Koll.— se komu čím.
Zalily se mu oči slzami. D., Sych., Ml.

Zalití, n., das Begiessen, das Ersäufen;
die Uiberschwemmung. Dal jim pálenky až
do z. Zbr. Báj. 5.

Zalítiti se, il, cen, ení, böse, wüthend
werden. — proti komu čím: ukrutností.
Koc.

Zálitnice, e, f. = záletnice. Mor.

Zálitník, a, m. = záletník. Mor. Tč., Škd.

Zalítnouti, vz Zaletěti.

Zalitý (na Slov. zaľiatý, zaľatý), vz Za-
liti. A oheň jemu ke cti na vatre jak ve
dne tak aj v noci jednostajne horáci poz-
háša, podusí a zaľaté rozmete uhlí. Hol. 186.
— čím: oči slzami, krví z., unterlaufen. Us.,
D., květiny vodou, begossen. Krví z. (po-
dešlý, unterlaufen). Šp Kroupy (sutky) de-
štěm zalité. Dch. Vynšli na tok, ten bol
miesto hliny olovom zaliaty. Dbš. Sl. pov.
I. 101. A brvno zaliaté súkrvicou z boku
Pána, vztýča v tom úbočí. Lipa 176.

Zaliubiti někomu něco = zaslíbiti. Vz
Zalíbiti. Dal. 112.

Záliv, u, m. = zátoka mořská, der Meer-
busen. Z. = jest čásť moře, která se do
souše vylévá. Blř. Největší zálivy: guinejský,
mechický, hudsonský n. höcnský, bengalský.
Tl. Z. v Europě: v moři baltickém: bot-
nický, finský, rižský; v moři německém:
zujderský. Vz Moře, S. N.. Stč. Zmp. 583.

Zalívati, vz Zaliti.

Zálivek, vku, m. = malý záliv, ein kleiner
Meerbusen. Us.

Zálivka, y, f. = zalévání. Ta z. zabírá
mnoho času. U Rychn. — Z. = čím se za-
lévá. Slévárna zálivek. Dch. — Z. = šťáva
zalháním na pečeni a j. utvořená. Šd. Obřezal
sem korunu (kóru na stromě) a potom sem
na tom místě nalezl zálivku tak na prst vy-
litou. Slez. Šd.

1. Zalízati, vz Zalézti.

2. Zalízati, zalíznouti, zalizovati, an-
fangen zu lecken, ein wenig lecken. — čím.
Kobyla pohla sa a žriebä za ňou. Vlkovi už
tiekly slinky a jazykom zalizoval. Dbš. Sl
pov. VIII. 15. — co, se čím. Nehnul sa
drak; iba rozďavené pysky jazykmi zali-
zoval a plameň z nich púšťal; Dvanásť hlav
mala a jazykmi zalizovala sa ako dákymi
ohnivými palošmi. Dbš. Sl. pov. VI. 41., III.
53. (Šd.). Prizerá sa, ako tá sedem hláv
okrúca, siedmými jazykmi zalazuje sa a vy-
tŕča zuby. lb. III 51. (Šd.).

Zaljatí, n. = zalití. Na Slov. Sladu ta-
kového nachází se šestero zaljatie, co sa
zalieva po peti lukniech. Sl. let. III. 79.

Zalkati, zu ächzen, seufzen anfangen. —
abs. Zalkalo děvče a zdvihlo uslzené oko
k nebi. Němc. I. 186. Ston větrů zalkal. Osv.
VI. 56. — jak. Zalkal z duše. Vrch. Z-ti
písní trudnou. Obzor 1878. 40. Zástup hla-
sitě zalkal nad jinochem. Lpř. Sl. I. 59. —
kde. Zalkal tu někdo. Us. Z. pod břemenem
svým. Ráj. — proč: touhou. Mus. — co:
bolesť, neštěstí (lkaním zapuditi). Ros. Z-kal
slova úchvatná. Kká. K sl. j. 146.

Zalklý = který se zalkl, der Erstickte. —
Z. dříví (které nebylo na vzduchu). Kb. Je
tam u nich zalklo (dušno) Us. u Dobrušky.
Vk.

Zalknouti, knul a kl, ut, utí, zalykati,
herunter-, verschlucken; se, ersticken. —
abs. Z-kl se. V. Pláče, až se zalyká. Ros.
Zalkly n. zalekly ryby. Us. Plakal jest velmě,
až se zalknul a nemohl řeči dokonati. Hus
II. 125. — se čím: vedrem, horkem, parnem,
prachem, žízní, smíchem, větrem, kašlem,
vodou se z. Us., D., Plác. Ježíš zalkny(u)
sě duchem (zastonal). Jan 11. 33. (15. stol.
Č). Zalknuv se pláčem řekl. Hus II. 307.
Jednak se bolesti zalkával, jednak . . . Ler.
— na čem. Zalkne dítě na tom kuse chleba.
Us. — kde. Ve vodě se z. T. Ve světnici
je puchu, až by tam zalkl. Us. Šd. V tom
prachu by člověk až zalkl. Us. Šd.

Zalknutí, n., das Ersticken. Čs. lk. Vz
Zalknouti.

Zalknutý; -ut. a, o, erstickt.

Zalmanov, a, m., něm. Sollmus, ves
u Bochova. Vz S. N., Bfk. Kfsk. 99.

Zalnava, y, f., jm. místní. Sdl. II. 37.

Zaloditi, il, ěn, ění, zaloďovati, zu schiffen
anfangen, ein wenig schiffen. Bl. Živ. Aug.
62.

Zalodniti, il, ěn, ění, einschiffen. Šm.

Záloh, u, m. = založení i co založeno. —
Z. = základ (stavení atd.), der Grund. Pulk.
Majíc nejprve záloh všie dobré přiezni a
milosti, milujtež se věrně spolu. Št. Vz Zá-
klad. — Z., na Mor. a Slov. — zástava, das
Pfand. Dal mu plášť do zálohu. Daj nám,
děvče, daj nám záloh, že's na panském trávu
žalo. Sš. P. 190. Nedávaj ména tvojého ni-
komu na záloh. Na Slov. Tč. Vera my vas
nepuščime, slabe mosty mame, by sce pola-
maly, napravic nedaly. Ta ked polameme,
napravic vam dame, čo najkrajšu pannu do
zalohu dame. Sl. spv. VI. 232. Nebohý pán
majiteľovi hradu tohoto požičal značnú sum-
mu, za ktorú do zálohu obdržal majetok
tento. Phld. III. 388. Hia, ale králevič mal
ešte aj záloh, zlatú črievičku. Dbš Sl. pov.
I. 445. Beriem vesť tú potěšitelnú za záloh
šťastného panovánia. Zbr. Lžd. 57. — 2.
Záloha = osidla. Orb. p. — Z. I má nám
od sebe činiti po věčné časy podlé zálohu
tohotu listu i. e. na čem ten list záleží, tedy
tenor literarum, der Inhalt. 14l8. Bdl.

Záloha, y, f.; o původu vz Mz. 57. = za-
ložení i to, co se založí, das Hin-, An-, Ver-
legen, die An-. Hin-, Vorlage, Die Vorlegung,
der Verlag. Z. u sukně, der Uiber-, Auf-,
Einschlag. L. — Z. = závada v cestě, das