Předchozí (139)  Strana:140  Další (141) |
|
|||
140
|
|||
|
|||
božtíkovi, aby nikoho nevyhleděl nebo aby
na něm tráva rostla (= po pohřbu píti. Cf. Zapíjeti dušičky). Na Mor Šd. Jedz Janíčko a nezalej si šaty (nepolij). Hdž Čít. 115 — jak. On dobře sází (jí)a pak dobře zalívá (pije). Dch. Květiny mírně, málo, mnoho za- lívati. Us. Dlj. Šuhajové oči vždy jasné bý- valy, teraz mu jich slzy potôčkom zalialy. Čjk. 49. — se. Loď se zalila. Us. By jí po- máhali, by sa nezalila (neutopila). Sš. P. 127. Čbán se poče zalévati (nabírati). Hr. rk. 391. — kdy. V tom okamžiku zaleje se na kahanu druhý konec. ZČ. I. 293. V žalosti se oči zalévají (oči pocházejí). Us. — koho kudy. Zaliala ho krev nosom, ústami i ušima. Zbr. Lžd. 104. — co kam: skoby do ka- mene olovem z. Koll.— se komu čím. Zalily se mu oči slzami. D., Sych., Ml. Zalití, n., das Begiessen, das Ersäufen;
die Uiberschwemmung. Dal jim pálenky až do z. Zbr. Báj. 5. Zalítiti se, il, cen, ení, böse, wüthend
werden. — proti komu čím: ukrutností. Koc. Zálitnice, e, f. = záletnice. Mor.
Zálitník, a, m. = záletník. Mor. Tč., Škd.
Zalítnouti, vz Zaletěti.
Zalitý (na Slov. zaľiatý, zaľatý), vz Za-
liti. A oheň jemu ke cti na vatre jak ve dne tak aj v noci jednostajne horáci poz- háša, podusí a zaľaté rozmete uhlí. Hol. 186. — čím: oči slzami, krví z., unterlaufen. Us., D., květiny vodou, begossen. Krví z. (po- dešlý, unterlaufen). Šp Kroupy (sutky) de- štěm zalité. Dch. Vynšli na tok, ten bol miesto hliny olovom zaliaty. Dbš. Sl. pov. I. 101. A brvno zaliaté súkrvicou z boku Pána, vztýča v tom úbočí. Lipa 176. Zaliubiti někomu něco = zaslíbiti. Vz
Zalíbiti. Dal. 112. Záliv, u, m. = zátoka mořská, der Meer-
busen. Z. = jest čásť moře, která se do souše vylévá. Blř. Největší zálivy: guinejský, mechický, hudsonský n. höcnský, bengalský. Tl. Z. v Europě: v moři baltickém: bot- nický, finský, rižský; v moři německém: zujderský. Vz Moře, S. N.. Stč. Zmp. 583. Zalívati, vz Zaliti.
Zálivek, vku, m. = malý záliv, ein kleiner
Meerbusen. Us. Zálivka, y, f. = zalévání. Ta z. zabírá
mnoho času. U Rychn. — Z. = čím se za- lévá. Slévárna zálivek. Dch. — Z. = šťáva zalháním na pečeni a j. utvořená. Šd. Obřezal sem korunu (kóru na stromě) a potom sem na tom místě nalezl zálivku tak na prst vy- litou. Slez. Šd. 1. Zalízati, vz Zalézti.
2. Zalízati, zalíznouti, zalizovati, an-
fangen zu lecken, ein wenig lecken. — čím. Kobyla pohla sa a žriebä za ňou. Vlkovi už tiekly slinky a jazykom zalizoval. Dbš. Sl pov. VIII. 15. — co, se čím. Nehnul sa drak; iba rozďavené pysky jazykmi zali- zoval a plameň z nich púšťal; Dvanásť hlav mala a jazykmi zalizovala sa ako dákymi ohnivými palošmi. Dbš. Sl. pov. VI. 41., III. 53. (Šd.). Prizerá sa, ako tá sedem hláv okrúca, siedmými jazykmi zalazuje sa a vy- tŕča zuby. lb. III 51. (Šd.). |
Zaljatí, n. = zalití. Na Slov. Sladu ta-
kového nachází se šestero zaljatie, co sa zalieva po peti lukniech. Sl. let. III. 79. Zalkati, zu ächzen, seufzen anfangen. —
abs. Zalkalo děvče a zdvihlo uslzené oko k nebi. Němc. I. 186. Ston větrů zalkal. Osv. VI. 56. — jak. Zalkal z duše. Vrch. Z-ti písní trudnou. Obzor 1878. 40. Zástup hla- sitě zalkal nad jinochem. Lpř. Sl. I. 59. — kde. Zalkal tu někdo. Us. Z. pod břemenem svým. Ráj. — proč: touhou. Mus. — co: bolesť, neštěstí (lkaním zapuditi). Ros. Z-kal slova úchvatná. Kká. K sl. j. 146. Zalklý = který se zalkl, der Erstickte. —
Z. dříví (které nebylo na vzduchu). Kb. Je tam u nich zalklo (dušno) Us. u Dobrušky. Vk. Zalknouti, knul a kl, ut, utí, zalykati,
herunter-, verschlucken; se, ersticken. — abs. Z-kl se. V. Pláče, až se zalyká. Ros. Zalkly n. zalekly ryby. Us. Plakal jest velmě, až se zalknul a nemohl řeči dokonati. Hus II. 125. — se čím: vedrem, horkem, parnem, prachem, žízní, smíchem, větrem, kašlem, vodou se z. Us., D., Plác. Ježíš zalkny(u) sě duchem (zastonal). Jan 11. 33. (15. stol. Č). Zalknuv se pláčem řekl. Hus II. 307. Jednak se bolesti zalkával, jednak . . . Ler. — na čem. Zalkne dítě na tom kuse chleba. Us. — kde. Ve vodě se z. T. Ve světnici je puchu, až by tam zalkl. Us. Šd. V tom prachu by člověk až zalkl. Us. Šd. Zalknutí, n., das Ersticken. Čs. lk. Vz
Zalknouti. Zalknutý; -ut. a, o, erstickt.
Zalmanov, a, m., něm. Sollmus, ves
u Bochova. Vz S. N., Bfk. Kfsk. 99. Zalnava, y, f., jm. místní. Sdl. II. 37.
Zaloditi, il, ěn, ění, zaloďovati, zu schiffen
anfangen, ein wenig schiffen. Bl. Živ. Aug. 62. Zalodniti, il, ěn, ění, einschiffen. Šm.
Záloh, u, m. = založení i co založeno. —
Z. = základ (stavení atd.), der Grund. Pulk. Majíc nejprve záloh všie dobré přiezni a milosti, milujtež se věrně spolu. Št. Vz Zá- klad. — Z., na Mor. a Slov. — zástava, das Pfand. Dal mu plášť do zálohu. Daj nám, děvče, daj nám záloh, že's na panském trávu žalo. Sš. P. 190. Nedávaj ména tvojého ni- komu na záloh. Na Slov. Tč. Vera my vas nepuščime, slabe mosty mame, by sce pola- maly, napravic nedaly. Ta ked polameme, napravic vam dame, čo najkrajšu pannu do zalohu dame. Sl. spv. VI. 232. Nebohý pán majiteľovi hradu tohoto požičal značnú sum- mu, za ktorú do zálohu obdržal majetok tento. Phld. III. 388. Hia, ale králevič mal ešte aj záloh, zlatú črievičku. Dbš Sl. pov. I. 445. Beriem vesť tú potěšitelnú za záloh šťastného panovánia. Zbr. Lžd. 57. — 2. Záloha = osidla. Orb. p. — Z. I má nám od sebe činiti po věčné časy podlé zálohu tohotu listu i. e. na čem ten list záleží, tedy tenor literarum, der Inhalt. 14l8. Bdl. Záloha, y, f.; o původu vz Mz. 57. = za-
ložení i to, co se založí, das Hin-, An-, Ver- legen, die An-. Hin-, Vorlage, Die Vorlegung, der Verlag. Z. u sukně, der Uiber-, Auf-, Einschlag. L. — Z. = závada v cestě, das |
||
|
|||
Předchozí (139)  Strana:140  Další (141) |