tam, kde se ramena křižují. Křž. 563. Z.
kleští anglický, francouzský. Ib. — Z., der
Abschluss, das Ende des Processes durch
die Exekution. Gl. 380. Odhádání jest z. a
vrch práva, neb všecka práva jiná, kteréž
odhádání předcházejí, koná (končí), zamyká
a zavírá. Vš 192 , 203 , 206. Arch., II. 501. —
Z. = panské sídlo, zvláště na venkově, Das
Schloss. O zámcích vz Sdl. I. 225., 235., 168.,
II. 166., S. N. Úředník zámku; královský
z. V. Z. hraničný. Boč. Zamky markrabské.
Vz Tov. 23. Rodný z., Stamm-, povětrný,
Luft-, lovčí, Jagd-; v zámku se ubytovati.
Dch. Děti šli na z. Us. Dch. Ani z. na ráz
jedna ruka nepostaví. Na Slov. Tč. Dali by
mně chládeček, ten koryčanský zámeček
(Festungskerker); V tom zamečku byla pani
moravskeho malovani. Sš. P. 138., 179.
V jednom zámku sa paprčia (hnevají), ale
v druhom nerobia si z toho nič. Ppk. I.
250. Již vás pustím bojovati, města, zámke
dobývati; Tak se s nimi potýkali, Turkom
do zámku nedali. Sl. let. I. 281., 282. Vtedy
budzem žena tvá, keď vystavíš pekný z.
z kameňa. Sl. ps. 223. Na vode zámky sta-
vať. Mt. S. 92. To vieš, že ťa já nedám za
zámky celého kraja. Sldk. 40. Tovaryši pak
krejčího poručte, ať jest mi zámku prázden
(dass er mein Schloss verlasse). Žer. 348.
Aby nikoli král do země dopuštěn nebyl,
lečby prve zámci vyplaceni byli. Pal. Děj.
IV. 1. 71., Arch. II. 17. Aby tři dni napřed
dal věděti každému do domu neb na zá-
mek. Arch. IV. 469. Vzkázal, že Střela
všecko na z. stěhuje. Ib. V. 315. Zámky
z oblakov sú nastavené (po nebi), bude
búrka (dělají se na obloze hrady, mračna);
Nemaluj si zámky v povetrí. Us. Zátur. —
Nové Zámky. Neuschloss, Neuhäusel, na
Mor. Zámek Červený, vz Krakovec. Z. Nový
(Mutinsko), v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 529.,
546. Z. Nový, Neuschloss v Litom. Vz Blk.
Kfsk. 746., 765., 788., 831., 846. Pod zámky
= pole u Ledče. Pk.

Zamekati, aufmeckern. Koza z-la. Us.

Zaměkati; zaměknouti, knul a kl, utí;
zaměkávati, weich werden. — po čem. Br.
— čím: obkladky.

Zamekl, v z l. Zaměknouti, 2. Zamknouti.

Zameklova, myslivna u Brunšperka na
Mor.

Zaměklý, weichlich. Hrušky jsou už
z-klé. Us. Šd., Tč.

Zaměknouti, vz Zaměkati.

Zamekotati = zamekati. Na Ostrav. Tč.

Zamělič, e, f., Klein-Semlovic, ves u Ronš-
perka. PL.

Zámelka, y, f. = jídlo moučné, eine ge-
bröselte Mehlspeise. Na Slov. Plk. — Z-ky,
pl. = prach za luhem, který se tam zasype,
aby se tam obilí netratilo. Us.

Záměly, dle Dolany, Zamiel, ves u Vam-
berka. PL. Vz Sdl. II. 281.

Záměn, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Záměna, záměnka, y, f. = dání jednoho
za druhé, die Aus-, Vertauschung, der lausch,
Austausch. Č., Krok., Sté. Alg. 59. Z. my-
šlének, der Ideenaustausch; list na z-nu,
das Tauschblatt; Dáti děti na z-nu (na vý-
měnu). Vz Výměna. Dch. Z. dvou řádků n.

sloupců v determinantu; Z. podvojná, po-
stupná; cyklická z. přípon prvků determi-
nantu. Zh. 8., 7., 35. Z. úsudků. Mark. Vz
Enallage.

Zaměnitelnosť, i, f., die Aus-, Vertausch-
barkeit.

Zaměnitelný, aus-, vertauschbar.

Zaměniti, il, ěn, ění; zaměňovati = jedno
za druhé dáti, vzíti, ver-, austauschen. —
co: rozprávku (o jiném mluviti). Č. — co
za co: slovo za slovo z. D. Vola za tele
z. Us. Tč. A Pavel sám proč zaměnil za
ně (za jméno Pavel) předešlé jméno svoje
hebrejské? Sš. Sk. 153. — co jak: statek
bez platu z. Ms. dipl. 1565. Z. něco v pe-
nězích. Dch. — co komu, se čím: obilí
slamou. Národnosť je taký poklad, ktorý
sa inými statkami zameniť nedá. Ppk. II. 7.
— co s kým. Z-nil s ní několik slov. Us.
Opět zaměňuje apoštol počet množný s poč-
tem jednotným. Sš. II. 46. — co, kde, kdy.
Kde (v Gaslaru) císař dne '/i 1158. s Jindři-
chem Lvem některé statky zaměnil. Ddk.
III. 223. Hellenista je člověk, žid, který
v národnosti své vlastní přirozený jazyk
zaměnil řeckým. Sš. Sk. 68. — co, se nač.
Židé pronásledovali jej ještě více, dobrodiní
na vinu zaměňujíce; Až život ten zamění
se na věčnou blaženosť; Že prý kniha skut-
kův apoštolských od kapitoly této ... na
spis biografický se zaměňuje. Kněži ti dle
řádu levitského či Aronova zaměnili úřad
ten svůj na kněžství podlé řadu Melchise-
dechova; Tudy ono slovo Páně na slovo
boží z. se vidělo. Sš. J. 85., 205., Sk. 107.,
139., 239. (Hý.).

Záměnka, vz Záměna.

Záměnnosť, i, f., die Substituirbarkeit.
Stč. Alg. 10.

Záměnný, Tausch-. Z. podnik, obchod.
Dch.

Zámeno, a, n. = zájmeno. Na Slov. Phld.
III. 3. 226.

Zaměňovati, vz Zaměniti.

Záměr, u, m. = každý úmysl směřující
k nějakému účelu. S. N. Die Unternehmung,
Absicht, Richtung, das Ziel, der Zielpunkt,
Vorsatz, Plan. Z znamená totéž co účel,
ale se strany podmětné jakožto úmysl. Úče-
lem z. se spravovati má Brt. S. 3. v. 180.
Společný z. Krok. Shodovati se o záměr.
Sych. Někoho do svých záměrů zaplésti.
D. Za záměrem svým jíti, k němu postupo-
vati; velké záměry na mysli míti; záměru
svého dojíti; záměr na zřeteli míti, zrušiti,
vzdáti; pevný z.; z-ru se chybiti; daleko-
hledné záměry míti; za z-rem se nésti, sein
Ziel verfolgen, z-ru napomáhati; náměř a
z., Plan und Ziel. Dch. Velký záměr chová.
Kká. Š. 95. Setrval při něm i z-rech jeho;
Aby zvěděl, jaké náhledy a z-ry má císař
s ním; I pojal z. jej překvačiti a zajíti;
Leč z. jeho zmařen prozřetelností manželky
Bedřichovy; Ukazuje, kam nesl se záměr
císařův a co měl za lubem; Neměl-li asi
při tom také své vlastní z-ry na zřeteli;
Kde spatřují lepší zdar svých ctižádosti-
vých záměrů, tam se obracejí. Ddk. III. 97.,
241., IV. 28., 32, 289., V. 275. (Tč.). Po-
tvrzení jich u víře byl hlavitý z. daného