Pavlem listu k Římanům; Vytýká konečný
z., proč. . .; Při tom posvěcení a očištění
měl Kristus na mysli poslední z.: Konečný
z. Kristův se tu vytýká; Z. divův a zá-
zrakův; Ale stěžejným záměrem mu bylo;
Tak spojil Bůh Několik z-rů v jedno Sš. I.
15., II. 115., 134., J. 87 , Sk. 2., 95. (Hý.). -
Z. = plat od krčmářů dávaný po vyšen-
kování ku př. dvou beček piva, das Schank-
geld. Dipl. 1567. — Z. = míra od mletí,
měřičné. Poněvadž sme z. brali, museli jsme
i spravovať (mlýn); Kdo z. bere, ten na-
kládat povinen jest. Sl let. V. 70. — Z. =
znamení v rybníce neb při stavu, nad kteréž
nesměla voda vystoupiti. Že vodu drží na
stavu nad úmluvu a z. uložený. Sd. kn.
op. — Z. = zaměření (střelce), das Zielen,
der Anschlag mit dem Gewehr, náměr, při-
lícení. Pod záměru, der Zielpunkt; čára z-ru,
die Visirlinie. Čsk.

Záměra, záměrka, y, f. = míra, tři žej-
dlíky, místy osm žejdlíkův, ein Mass. Jg.
Mlýny s mlýništěmi pustými v těch z-rách,
jakž sú z starodávna byly vysazeny. Arch.
III. 505.

Záměrek rku, m., metra, díl domu, zastr.
Rozk.

Zaměření, n. = zamíření. Vz Zaměřiti.

Zaměřený; -en, a, o = zamířený. Vz
Zaměřiti. — kam. Bylo naň zaměřeno, es
war auf ihn gemünzt. Dch. — komu kým.
Smrť ti bude Bohem z-na (ustanovena) Rkk.
53. — kdy. Dvojí hlavní stránka při ká-
zání evangelia z-ná. Sš. II. 206.

Zaměřiště, ě, n, der Zielpunkt. Čsk.

Zaměřiti, il, en, ení; zaměřovati = počíti
měřiti, napřahovati, zielen, visiren, richten;
v úmyslu míti, beabsichtigen; míru, meze
čemu ustanoviti, bestimmen, bemessen, be-
gränzen. Vz Zamířiti. — kam. Z. na ně-
koho, na něco. D., Dch. On zaměřuje na
tvoje peníze. Us. Šd. Kdo na nic nenaměří,
na nic neudeří. Hkš. Do výšky z., hoch
visiren, do hloubky z., in die Tiefe zielen.
Čsk. Z-li ku Praze. Ddk. II. 428. Z. ke
stromu, Us., k zlému. Sych. Prohodil, že
zaměřuje na falckrabě. Pal. Děj. IV. 2. 63.
Zaměřichu vsici v jednu stranu. Rkk. 51.
Protiv sobě zaměřista. Ib. 42. Z. proti ne-
příteli. Us. Jelen z-řil proti psům. Us. Šp. —
čím: ručnicí na ptáka, Us.; dělem. Bur. —
co: lánu, Kom., někam chody. Rkk. 10.—
co komu. Bůh člověku jistý okršlek, v kte-
rém by stál, zaměřil. L. — kam kdy. Kri-
stus pán k vůli otcově co k vrchovanému
účelu ve všem konání a utrpení svém za-
měřoval. Sš. II. 8. (Hý.). — kam proč.
Zaměřoval ctižádostí svou až ke koruně
římské. Pal. Děj. IV. 2. 271. —jak: dobře
z , gut zielen ; na někoho si ostře z.. Jem.
scharf aufs Korn nehmen. Dch. Vodorovně,
wagrecht, na půl vojáka, auf halben Mann,
přes neplnou, nízkou mušku, mit feinem, ge-
strichenem Korn, přes celou (plnou) mušku
z., mit vollem Korn visiren. Čsk. — s in-
finit. Zaměřuje toliko o pronásledování j
Neronově řeč vésti; Tak Bůh zaměřil spa-
siti lidstvo veškero; K němuž (pohanstvu)
Pán apoštoly rozeslati po smrti své zamě-
řil. Sš. I. 13., 111., J. 175. (Hý.).

Záměrka, y, f., vz Záměra.

Záměrkování, n., die Tendenzelei. Šm.

Záměrně = dle záměru, nach Zwecken.
čas z. rozdělený. Krok. Z. něco překroutiti,
tendentiös verdrehen. Dch. Z. mluviti. Sš.

I. 70.

Záměrnosť, i, f., die Zweckmässigkeit,
Absichtlichkeit, Planmässigkeit, Tendenz.
Mus., Pal.

Záměrný = podlé záměru, zweckmäs-
sig, planmässig, tendentiös. Z. deska, die
Zielscheibe, Nz , výstřel, der Visirschuss.
Čsk. Z. příčinnosť (Kausalität), Krok, přímka
(lépe: směrná Jg.). Sedl.

Zaměřovati, vz Zaměřiti.

Záměsící, n., der Raum hinter dem Monde.
Rk.

Záměsíčný. Z. hvězdy, die Mondsterne.
Nz.

Zaměsiti, vz Zamísiti.

Zaměsknati, vz Zaměstknati.

Záměstek, stku, m. (lépe: zaměstknání).
Jg, Krab.

Zamésti, vz Zametati.

Záměstí, n. = místo za městem, die Ge-
gend hinter der Stadt. Směti na z. vyvá-
žeti. Us. Tč.

Zaměstnanec, nce, m., der Beschäftigte.
Kaizl 287.

Zaměstknání, zaměstnání, n., die Be-
schäftigung, Handtirung, Arbeit, das Ge-
schäftsverhältniss. Vz Zaměstknati (na
konci). Z. jak škodlivě působí na zdraví
i život, Vz Čs. lk. VII. 14., 24, 31., 40.,
48., 64., 72., 80., 88., 104., 111., 127., 130.
Z. = nakládání práce za příčinou dosažení
nějakého cíle. Zaměstknání, zaměstnání, za-
měsknání, n. Někomu práci a z. činiti. Us.
Z. neměti. V. Z. mnohotvárné; od z. prázd-
nost míti; z. někomu dělati (těžkost, proti-
myslnosť). Kom. Z. domácí. Jel. Hodina od
z. volná. D. Zbytečné z. někomu způsobiti.
Sych. Jest ve svém z., er ist in seinem Ge-
schäfte; jíti za svým z-ním. Dch. Z. podlé
denního pořádku, die Beschäftigung nach
der Tagesordnung. Čsk. Vedlejší z. Mus.
1880. 462. Ktorékoľvek počestné zamest-
knanie je lepšie ako žiadno. Zátur. Priat.

II. 63. — Písně při z. Vz Sš P. 512., 551.
Zaměstknaný, vz Zaměstnaný.
Zaměstknati, zaměstnati, zaměsknati; za-

městknávati, zaměstnávati, zaměsknávati =
místo zajmouti, vyplniti, Raum umfassen,
nehmen, einnehmen, ausfüllen; pracemi za-
nésti, zaneprázdniti, beschäftigen; obtěžo-
vati, bemühen, beschweren, belästigen, Un-
gelegenheit o. Verdruss machen. Jg. — co:
místo (vyplniti, zajmouti). Br., D. Dům můj
zaměstknala chudoba. Jel. Tělesná velikost'
móž místo zaměstnati, räumlich einnehmen,
ausfüllen. Hnš. exc. To zaměstnává jeho
pozornosť. Us Pdl. Prosa jest vše, co za-
městnává toliko rozum. KB. 1. A tím sebe,
proč Pána zaměstnával, omlouval. BR. II.
76. — koho = pracemi zanésti; obtěžo-
vati. — koho, se čím: pracemi. V., Žer.,
Apol. Mnohou prací. V. Někoho psaním z.
Slon, šelma, kterážby sebou dům zaměst-
knala (vyplnila). Jel. Ničím jiným svět za-
městnávající časové. Kom. Z. někoho služ-



	Pavlem listu k Římanům; Vytýká konečný z., proč. . .; Při tom posvěcení a očištění měl Kristus na mysli poslední z.: Konečný z. Kristův se tu vytýká; Z. divův a zá- zrakův; Ale stěžejným záměrem mu bylo; Tak spojil Bůh Několik z-rů v jedno Sš. I. 15., II. 115., 134., J. 87 , Sk. 2., 95. (Hý.). - Z. = plat od krčmářů dávaný po vyšen- kování ku př. dvou beček piva, das Schank- geld. Dipl. 1567. — Z. = míra od mletí, měřičné. Poněvadž sme z. brali, museli jsme i spravovať (mlýn); Kdo z. bere, ten na- kládat povinen jest. Sl let. V. 70. — Z. = znamení v rybníce neb při stavu, nad kteréž nesměla voda vystoupiti. Že vodu drží na stavu nad úmluvu a z. uložený. Sd. kn. op. — Z. = zaměření (střelce), das Zielen, der Anschlag mit dem Gewehr, náměr, při- lícení. Pod záměru, der Zielpunkt; čára z-ru, die Visirlinie. Čsk. Záměra, záměrka, y, f. = míra, tři žej- dlíky, místy osm žejdlíkův, ein Mass. Jg. Mlýny s mlýništěmi pustými v těch z-rách, jakž sú z starodávna byly vysazeny. Arch. III. 505. Záměrek rku, m., metra, díl domu, zastr. Rozk. Zaměření, n. = zamíření. Vz Zaměřiti. Zaměřený; -en, a, o = zamířený. Vz Zaměřiti. — kam. Bylo naň zaměřeno, es war auf ihn gemünzt. Dch. — komu kým. Smrť ti bude Bohem z-na (ustanovena) Rkk. 53. — kdy. Dvojí hlavní stránka při ká- zání evangelia z-ná. Sš. II. 206. Zaměřiště, ě, n, der Zielpunkt. Čsk. Zaměřiti, il, en, ení; zaměřovati = počíti měřiti, napřahovati, zielen, visiren, richten; v úmyslu míti, beabsichtigen; míru, meze čemu ustanoviti, bestimmen, bemessen, be- gränzen. Vz Zamířiti. — kam. Z. na ně- koho, na něco. D., Dch. On zaměřuje na tvoje peníze. Us. Šd. Kdo na nic nenaměří, na nic neudeří. Hkš. Do výšky z., hoch visiren, do hloubky z., in die Tiefe zielen. Čsk. Z-li ku Praze. Ddk. II. 428. Z. ke stromu, Us., k zlému. Sych. Prohodil, že zaměřuje na falckrabě. Pal. Děj. IV. 2. 63. Zaměřichu vsici v jednu stranu. Rkk. 51. Protiv sobě zaměřista. Ib. 42. Z. proti ne- příteli. Us. Jelen z-řil proti psům. Us. Šp. — čím: ručnicí na ptáka, Us.; dělem. Bur. — co: lánu, Kom., někam chody. Rkk. 10.— co komu. Bůh člověku jistý okršlek, v kte- rém by stál, zaměřil. L. — kam kdy. Kri- stus pán k vůli otcově co k vrchovanému účelu ve všem konání a utrpení svém za- měřoval. Sš. II. 8. (Hý.). — kam proč. Zaměřoval ctižádostí svou až ke koruně římské. Pal. Děj. IV. 2. 271. —jak: dobře z , gut zielen ; na někoho si ostře z.. Jem. scharf aufs Korn nehmen. Dch. Vodorovně, wagrecht, na půl vojáka, auf halben Mann, přes neplnou, nízkou mušku, mit feinem, ge- strichenem Korn, přes celou (plnou) mušku z., mit vollem Korn visiren. Čsk. — s in- finit. Zaměřuje toliko o pronásledování j Neronově řeč vésti; Tak Bůh zaměřil spa- siti lidstvo veškero; K němuž (pohanstvu) Pán apoštoly rozeslati po smrti své zamě- řil. Sš. I. 13., 111., J. 175. (Hý.).	Záměrka, y, f., vz Záměra. Záměrkování, n., die Tendenzelei. Šm. Záměrně = dle záměru, nach Zwecken. čas z. rozdělený. Krok. Z. něco překroutiti, tendentiös verdrehen. Dch. Z. mluviti. Sš. I. 70. Záměrnosť, i, f., die Zweckmässigkeit, Absichtlichkeit, Planmässigkeit, Tendenz. Mus., Pal. Záměrný = podlé záměru, zweckmäs- sig, planmässig, tendentiös. Z. deska, die Zielscheibe, Nz , výstřel, der Visirschuss. Čsk. Z. příčinnosť (Kausalität), Krok, přímka (lépe: směrná Jg.). Sedl. Zaměřovati, vz Zaměřiti. Záměsící, n., der Raum hinter dem Monde. Rk. Záměsíčný. Z. hvězdy, die Mondsterne. Nz. Zaměsiti, vz Zamísiti. Zaměsknati, vz Zaměstknati. Záměstek, stku, m. (lépe: zaměstknání). Jg, Krab. Zamésti, vz Zametati. Záměstí, n. = místo za městem, die Ge- gend hinter der Stadt. Směti na z. vyvá- žeti. Us. Tč. Zaměstnanec, nce, m., der Beschäftigte. Kaizl 287. Zaměstknání, zaměstnání, n., die Be- schäftigung, Handtirung, Arbeit, das Ge- schäftsverhältniss. Vz Zaměstknati (na konci). Z. jak škodlivě působí na zdraví i život, Vz Čs. lk. VII. 14., 24, 31., 40., 48., 64., 72., 80., 88., 104., 111., 127., 130. Z. = nakládání práce za příčinou dosažení nějakého cíle. Zaměstknání, zaměstnání, za- měsknání, n. Někomu práci a z. činiti. Us. Z. neměti. V. Z. mnohotvárné; od z. prázd- nost míti; z. někomu dělati (těžkost, proti- myslnosť). Kom. Z. domácí. Jel. Hodina od z. volná. D. Zbytečné z. někomu způsobiti. Sych. Jest ve svém z., er ist in seinem Ge- schäfte; jíti za svým z-ním. Dch. Z. podlé denního pořádku, die Beschäftigung nach der Tagesordnung. Čsk. Vedlejší z. Mus. 1880. 462. Ktorékoľvek počestné zamest- knanie je lepšie ako žiadno. Zátur. Priat. II. 63. — Písně při z. Vz Sš P. 512., 551. Zaměstknaný, vz Zaměstnaný. Zaměstknati, zaměstnati, zaměsknati; za- městknávati, zaměstnávati, zaměsknávati = místo zajmouti, vyplniti, Raum umfassen, nehmen, einnehmen, ausfüllen; pracemi za- nésti, zaneprázdniti, beschäftigen; obtěžo- vati, bemühen, beschweren, belästigen, Un- gelegenheit o. Verdruss machen. Jg. — co: místo (vyplniti, zajmouti). Br., D. Dům můj zaměstknala chudoba. Jel. Tělesná velikost' móž místo zaměstnati, räumlich einnehmen, ausfüllen. Hnš. exc. To zaměstnává jeho pozornosť. Us Pdl. Prosa jest vše, co za- městnává toliko rozum. KB. 1. A tím sebe, proč Pána zaměstnával, omlouval. BR. II. 76. — koho = pracemi zanésti; obtěžo- vati. — koho, se čím: pracemi. V., Žer., Apol. Mnohou prací. V. Někoho psaním z. Slon, šelma, kterážby sebou dům zaměst- knala (vyplnila). Jel. Ničím jiným svět za- městnávající časové. Kom. Z. někoho služ-