bou, Dch., hovorem, Vlč., válkou. Šmb.
Stř. II. 297. Král Gejza bude zaměstknán
králem německým. Ddk. III. 131. Aby byl
tím zaměstknáván. Žer. 125. Krále tím za-
městnávali a obtěžovali. Čr. Zásluhami svými
se zaměstknávají. BR. II. 260. Cierkev
vešken svět svým kázáním zaměstnala a
Naplnila jest. Hus III. 77. — se s čím,
s kým: s pracemi, Štelc., s rolí, Kom., se
žáky se z. Sych. — koho, se kde. Z. ně-
koho při něčem, Rk-, se okolo něčeho.
Lpř. Slov. I. 41. Udatného Velfa v Bavo-
řích zaměstknával. Ddk. III. 81. Z. někoho
v chrámě, Gníd., v nejvyšších věcech. Pam.
trag. I v prázdnosti se z. Kom. V duchu
se s někým z. Sych. V chválách jejich se
zaměstknává. Lom. Kanc. sv. — kdy. Po
ukončení války z-val krále přede vším olo-
múcký biskup Robert. Ddk. V. 203.

Zaměstnání, vz Zaměstknání.

Zaměstnáníčko, a, n., eine kleine Be-
schäftigung. Kos. Ol. I. 11.

Zaměstnaný, zaměstknaný, -án, a, o. Z.
duch. Sá.

Zaměstnatel, e, m., der Beschaftiger,
Brotherr. Kaizl 76., 287.

Zaměstnávací, Beschäftigungs-. Z. ústav
(pracovna). Nz.

Zaměstnávatel, zaměstnavatel, e, m., der
Beschäftiger, Brotherr.

Zaměstnávati, vz Zaměstknati.

Záměstský = venkovský, ausserhalb der
Stadt, ländlich. Z. rozkoše. Lesl. leg. 171.

Zaměšati = zamísiti. Na Slov. Bern.

Zaměšilý = mechem porostlý, vermoost.
Puchm.

Zaměšiti, il, en, ení, zaměšovati = zamísiti
zamíchati. Vz Zamísiti.

Záměška, y, f. = nádivka? Krestan div
sa nepretrhne v práci a sotva má kus planej
z-ky ku naďatiu prázných svojich klobás.
Zbr. Lžd. 159.

Zameškal, a, m., osob. jm. Šd.

Zameškalý, versäumt. Z-lý čas nahraditi.
CJB. 355.

Zameškání, n., die Versäumung, das
Versäumniss. Us. Z. vyučování. Us.

Zameškaný = zameškalý. Z. příležitosť,
čas. Us.

Zameškati, zameškávati = zanedbati,
čas k tomu prominouti, versäumen, verab-
säumen, zu spät kommen. — co, koho:
úřad, práci, Us., póhon, Kn. rožm. 7., stání,
Šp., službu, Us., příhodný čas. Kom. Kdo
kázání zamešká, bývá trestán. Pal. Děj. IV.

I. 401. Jako u desk, kdo zamešká primu,
ten vše ztratí. Hus I. 149. Žák zameškal
20 hodin. Us. Pdl. — Št. — se = zdržeti se,
obmeškati se. Zameškal se tam. Us. Děvečka
k muzice odešla a tam se z-la. Slez. Šd. —
se v čem (zanedbati se). Jg. Aby se druhý
v svém zameškal. Št. — se kde. Z-li se
tam dlouho a přijeli pozdě na svadbu. Kld.

II. 180. Vlak na cestě, v městě se zameškal.
Us. Tč. — co, se čím. Z. se prací. Us.
Hned všetci napospol hrozne lajú, toľké že
zameškali hodmi koristi. Hol. 260. Ti mají
pomněti na Ezau, jenž sprostnú šočovicí
zameškal své požehnání. Hus III. 187. Své
právo v této při zamlčením zameškal. NB.

Tč. 290. — kdy. A v úterý kvas dělala,
ve středu ho zameškala, ve čtvrtek ho po-
válala a v pátek ho posázala. Sš. P. 681.

— proč. A vždyť věřím, aby toho času
nezameškal pro nižádnú věc. Arch IV. 22.

Zameškávati, vz Zameškati.
Zaměšovati, vz Zamísiti.

1. Zámět, u, m. (nové) = zaměstknání,
die Beschäftigung. — Z. = záněť, zámínka.
Kb.

2. Záměť, i, f. = závěj (sněhu, prachu,
písku), die Schneewehe, Staub-, Sandwehe.
Kld., Kčr., Tč., Vck., Ktz., Rgl, Mkr. Vo-
zataj nás do záměti vyklopil. Sych. — Br.
Čím větší zámětě, tím více trávy. Slez. Šd.
Veliké z-tě sněhu — mnoho ječmene. Kld.
Jak jdou z-tě před vánocemi, tak se zdaří,
ječmeny. Na Zlínsku. Brt. Když jsou skoré
zámětě, povedou se skoré ječmeny. Ib. Brt.

— Z. Kolo na záměť (když se klátí, točí-li
se; zamítá se). Us. u Chrud.

Zametač, e, m., der Kehrer. Z. ulic. D.

Zametačka, y, f., die Kehrerin. Us. —
Z. = zametání, das Auskehren. Dnes máme
velikou zametačku. Us. Vck.

Zametadlo, a, n., ein Auskehrmittel.
U Římanů, vz Vlšk. 159.

Zameták, u, m., der Kehrbesen. Z. ze
štětin, z rýžové slámy, ze žíní. Dch., Tč.

Zametati, metám a meci, (zastr. zamětati);
zamítati; zamésti, metu, meť, meta (ouc),
tl, ten, ení; zamítnouti, tnul a tl, ut, utí,
zamítávati, zametávati = zaházeti, bis hin-
ter etwas hinwerfen, wegwerfen; odmítati,
von sich weisen, widerlegen; zavrhovati,
verwerfen, verschmähen, verachten, Verstos-
sen; koštětem, smetákem mésti, aus-, weg-
kehren, fegen; na Mor. také = kulhati,
hinken; se = zakryti se, sich bedecken o.
schützen. Jg. — abs. Sníh zametá (dělá
záměti, závěje). Mor. Šd., Vck. Ale z-tá (běží)
len sa tak za ním práši. Mt. S. Budeš drevo
nosiť, kúriť, zametať a pratať. Dbš. Sl. pov.

I. 147. — co: jámu, příkopy, studnici z.
(zaházeti). Solf., Háj., Flav., důvody, slávu,
prosby (odmítati), Jg., Jel., něčí radu, Troj.,
kacířstvo, Kom., něčí domnění, práci, šle-
chetnosť, Jel., cestu, dům, pokoj, prach,
smeti (metením vyčistiti). Us. Naše právo
nezametávejte. Sl. let. IV. 77. (Smylní) za-
miecúce slova božie. Hr. rk. 353. Já tvú
moc zamieci. Pass. 506. Sníh ho zametl (za-
vál). Us. Vck. Mizlo to z toho stolu, akoby
to bol z-tal. Dbš. Sl. pov. 1. 22. Něčí žádosť
z. Šp. Z. něčí svědomí. NB. Tč. 22., 151.,
179. Z. svědka, NB. Tč. 232., nabídnutí,
Ddk. III. 143., radu. BO. Což by k smilství
sloužilo, všecko zamítej. BR. II. 23. Abraham
zamietá jemu službu neužitečnou ; Nezamietaj
člověka, jenž se obracuje od hřiecha. Hus

II. 248., I. 250. — co, koho, se čím: co,
koho kamením, Bib., Har., pokoj smetákem,
Jg, sukní ulici, D., šachty a doly kamením
(zavaliti). Vys. Se pavezou (zakryti se), Cyr.,
se štítem proti šermům pomluvy. Kom. Štít,
jímž se mají rytíři zamítati a šípy naň bráti.
Kanc. sv. Štěp. Vůl zametá nohama (šantá).
Šd. Vítr tam zamětá sněhem. Us. Šd. Braň
sě a zamietaj písmem, kněže! Hus I. 179.
Jimiž (smlouvami) se strana odporná proti