151

stavům Hájí a zamítá (zastírá). Skl. V. 351.
Kdo jazykem zametává svých bližních pi-
tvory, zanedbává pohlednúti do svojej ko-
mory. Na Slov. Tě. — co kam = odkládati.
Něco do dlouhé truhlice z.. V., za hřbet.
Sych. Skalkami chlieb drví a metličkou do
studničky zametá (= ústa. Hádanka). Mt.
S. I. 133. Avšak poroučeje se pánu Bohu
zamítám to za sebe (unbeachtet lassen) a
svým obyčejem předce kráčím. Žer. 318.
Něco na hromadu z. Us. Boží slovo za hřbet
z. BR. II. 305.— co, čím odkud (od sebe)
= odhazovati. Jg. Nezamietej mne od obličeje
tvého. Ž. wit. 50. 13. Od své milosti je za-
mítá. BR. II. 96. — koho = jím zavrhovati.
Jel. — co, koho proč: pro nepravosti
(zavrhovati). Us. — Ve své prchlivosti ně-
koho z. (zavrhovati) Pís. br. Boha zamietá
pýchú zamietaje jeho kázanie. Hus. I. 75.

— se = zakrývati se. Jg. - co, se čemu:
se ranám. St. skl. Rybám udici zamítati.
Bech. — se k čemu. Tak duše pravá mi-
lovnice k žádné sě škodě nezamítá. Hugo.

— kde. Každý den ve třech pokojích za-
metá. Ml. Každý ať zametá před vlastními
dveřmi. Ml. A posaváde Krista v nauce i ve
svátostech nejvíce lidé učení zamítají. Sš.
L. 188. Zboží na humně na hromadu z. Us.
Tč. Sedí-li kdo nebo stojí a jiný okolo
něho zametá, odmetá mu štěstí (onen se ne-
ožení). Us Brt. — se proti komu. A na
hradu obvýšné mysli se dobrými radostmi
proti zlým jiných úmyslům zamítati; Pavel
zamítá se proti takovým nářkům a proro-
kům ; Která (města) tedy jím (Pavlem) co
svým učitelem proti bludařům zamítati a
zaštitovati se nemohla. Sš. II. 158, 177.,
208. Vz Z. co čím. — jak. Nová metla
(nové koště) dobre zametá. Mt. S I. 118.
— koho kdy: při zkoušce zamítnouti. Dch.

Zametávač, e, m. = zametač.

Zametávačka, y, f. = zametačka.

Zametávati, vz Zametati.

Zámětek, tku, m. = pláštík, přístěra,
zástěra, poklička, der Deckmantel. Kron.
hořek.

Zametení, n., das Aus-, Wegkehren atd.
Vz Zametati.

Zametený; -en, a, o, aus-, weggekehrt
atd. Vz Zametati.

Zámětmo, modo tollente. Zamítá-li se
dolejšek, tedy i hořejšek zamítnouti nutno
a to slove z. Mark. Log. 96., 104.

Zámětný. Z. zavírání (které se zámětmo
děje . Mark. Log. 104.

Zamětu = zamatu. Vz Zamásti.

Zámez, e, f. = zámezí. Šd. — Z, ves
v Bydžovsku. Jg.

Zámeza. y. f. = zámezí. Šd.

Zámezdnictví, n., die Entlohnung. Zá-
sada z. = nabídky a poptávky. Opav. tý-
deník 1883.

Zámezdný poměr. Vz Zámezdnictví. Opav.
týdeník. 1883.

Zamezení, n, die Verhinderung, Hintan-
haltung, Steuerung, die Be-, Ausgränzung.
Neměli přes to z. jedni druhým v požitky
sahati. Gl. 370. Učinil to k z. mnohých Ne-
příslušností. Dch. Z. Nákazy, die Desinfek-
tion. Šp.

Zamezenosť, i, f., die Verschränktheit,
Begränzung. Z. lidského poznání. Marek.

Zamezený; -en, a, o, verhindert, hintan-
gehalten, gesteuert, verboten. — čím. Ra-
ději jakéžkoli vaření jí, nežli maso zákonem
z-né. BR. II. 522. a. — Z., begränzt.

Zámezí, n. = místo za mezí, die Gegend
hinter dem Rain, hinter der Gränze. Jg.
Ku zámedziu idú husy a na zámedzí pasúce
sä gádžu. Hdž. Šlb. 22. S mečem v ruce
bouří zástupy z rodných krajů do zámezí.
Šbr. — Z., das Extrem. Mus. V z. ubíhali;
Tím více sobě v z-mích libuje. Sš. Sk. 175.,
290. Náruživý až do zámezí. Šml. — Z.,
ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 536., 778.
Z. horní, tamtéž. Vz lb. 777.

Zameziti, il, en, ení; zamezovati, meze
klásti, einschränken, eingränzen; překaziti,
zabrániti, wehren, hemmen, verbieten. V. —
co: zahálku, D., pokoutní obchod Sych.
Les zamezoval vyhlídku. Šml. Nepořádky
z. — co odkud kam: průchod z Holandu
do Angličan. Berg. — co komu: cestu.
J. tr., Berg., Cyr. Aby obleženým dovoz
špíže zamezil. Ddk. III. 105. (114.). Roz-
hled někomu z. Šml. — co čím: zahálku
předpisy. Us. Z. pole mezníky. Us. Tč.
Soběslav všelikou pomoc tím zamezil. Ddk.
III. 8. Snesením tímto mělo se z, co se
očekávalo. Ddk. VI. 110. — co jak. Ten
průhon zamezte na šíř podlé vyznání sta-
rých lidi. Boč. Něco někomu pod Nejvyšší
nemilostí z. Kom. Kterýžto plat skrze
tento list zamezuje se a spústie. Arch. IV.
261.

Zamezili, -zný = co za mezí jest, hinter
der Gränze befindlich. Z. končiny. Hlas. Cf.
Pomezní. V. Z jmění. Pal. Děj. III. 1. 232.
— Z. = excentrický. Mus. Z. filosof. Jg.
Z. horlivosť, übertrieben. Jg. Sbr. sp. 1841.
152. Z. mínění a tudyž bludné. Pal. Děj.
III. 1. 232.

Zamezník, a; m. = kdo za mezí bydlí,
zahraničný, fremdländisch. Tč., Kln. Bs. 207.

Zámeznosť, i, f = zámezí, extrem. Krok.
III. 42., Km. Aniž jsme kde na z-sti zabí-
hali. Sš. Mr. předml.

Zámezný, vz Zámezní.

Zamezovací, Einschränkungs-. Z. úsudky.
Mark. Log. 59.

Zamezovati, vz Zameziti.

Zamezující, prohibitiv. Z opatření.
Nz. Ik.

Zamhleně = obscure. Sn. trid. (Šd.).

Zamhlení, n., das Uiberziehen der Berge
mit Nebel, der Höhenrauch. Cf. Vymnati.

Zamhlený; -en, a, o, umnebelt. Z. ráno.
Sldk. 4., Mkr. — čím. Žádnou závistí a
nenávistí zamhlen nejsa. Sš. Sk. 79. (Hý.).

Zamhliti, il, en, ení = mhlou zakryti,
zatmíti, mit Nebel überziehen. — kdy co.
Známe hodiny, ve kterých nadšenie, strach,
túžba, nádej, tušenie zamhlia život nášho
žitia. Sldk. 337. — se. Hory se zamhlily,
bude pršeť. Na Ostrav. Tč.

Zamhourati, ein wenig blinzeln. — čím:
okem. Kká. Td. 249. Vz Zamhouřiti.

Zamhouření, n., vz Zamhouřiti.

Zamhouřený; -en, a, o, vz Zamhouřiti.
Z-nýma očima. Us. Šd.