Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |
|
|||
151
|
|||
|
|||
stavům Hájí a zamítá (zastírá). Skl. V. 351.
Kdo jazykem zametává svých bližních pi- tvory, zanedbává pohlednúti do svojej ko- mory. Na Slov. Tě. — co kam = odkládati. Něco do dlouhé truhlice z.. V., za hřbet. Sych. Skalkami chlieb drví a metličkou do studničky zametá (= ústa. Hádanka). Mt. S. I. 133. Avšak poroučeje se pánu Bohu zamítám to za sebe (unbeachtet lassen) a svým obyčejem předce kráčím. Žer. 318. Něco na hromadu z. Us. Boží slovo za hřbet z. BR. II. 305.— co, čím odkud (od sebe) = odhazovati. Jg. Nezamietej mne od obličeje tvého. Ž. wit. 50. 13. Od své milosti je za- mítá. BR. II. 96. — koho = jím zavrhovati. Jel. — co, koho proč: pro nepravosti (zavrhovati). Us. — Ve své prchlivosti ně- koho z. (zavrhovati) Pís. br. Boha zamietá pýchú zamietaje jeho kázanie. Hus. I. 75. — se = zakrývati se. Jg. - co, se čemu:
se ranám. St. skl. Rybám udici zamítati. Bech. — se k čemu. Tak duše pravá mi- lovnice k žádné sě škodě nezamítá. Hugo. — kde. Každý den ve třech pokojích za-
metá. Ml. Každý ať zametá před vlastními dveřmi. Ml. A posaváde Krista v nauce i ve svátostech nejvíce lidé učení zamítají. Sš. L. 188. Zboží na humně na hromadu z. Us. Tč. Sedí-li kdo nebo stojí a jiný okolo něho zametá, odmetá mu štěstí (onen se ne- ožení). Us Brt. — se proti komu. A na hradu obvýšné mysli se dobrými radostmi proti zlým jiných úmyslům zamítati; Pavel zamítá se proti takovým nářkům a proro- kům ; Která (města) tedy jím (Pavlem) co svým učitelem proti bludařům zamítati a zaštitovati se nemohla. Sš. II. 158, 177., 208. Vz Z. co čím. — jak. Nová metla (nové koště) dobre zametá. Mt. S I. 118. — koho kdy: při zkoušce zamítnouti. Dch. Zametávač, e, m. = zametač.
Zametávačka, y, f. = zametačka.
Zametávati, vz Zametati.
Zámětek, tku, m. = pláštík, přístěra,
zástěra, poklička, der Deckmantel. Kron. hořek. Zametení, n., das Aus-, Wegkehren atd.
Vz Zametati. Zametený; -en, a, o, aus-, weggekehrt
atd. Vz Zametati. Zámětmo, modo tollente. Zamítá-li se
dolejšek, tedy i hořejšek zamítnouti nutno a to slove z. Mark. Log. 96., 104. Zámětný. Z. zavírání (které se zámětmo
děje . Mark. Log. 104. Zamětu = zamatu. Vz Zamásti.
Zámez, e, f. = zámezí. Šd. — Z, ves
v Bydžovsku. Jg. Zámeza. y. f. = zámezí. Šd.
Zámezdnictví, n., die Entlohnung. Zá-
sada z. = nabídky a poptávky. Opav. tý- deník 1883. Zámezdný poměr. Vz Zámezdnictví. Opav.
týdeník. 1883. Zamezení, n, die Verhinderung, Hintan-
haltung, Steuerung, die Be-, Ausgränzung. Neměli přes to z. jedni druhým v požitky sahati. Gl. 370. Učinil to k z. mnohých Ne- příslušností. Dch. Z. Nákazy, die Desinfek- tion. Šp. |
Zamezenosť, i, f., die Verschränktheit,
Begränzung. Z. lidského poznání. Marek. Zamezený; -en, a, o, verhindert, hintan-
gehalten, gesteuert, verboten. — čím. Ra- ději jakéžkoli vaření jí, nežli maso zákonem z-né. BR. II. 522. a. — Z., begränzt. Zámezí, n. = místo za mezí, die Gegend
hinter dem Rain, hinter der Gränze. Jg. Ku zámedziu idú husy a na zámedzí pasúce sä gádžu. Hdž. Šlb. 22. S mečem v ruce bouří zástupy z rodných krajů do zámezí. Šbr. — Z., das Extrem. Mus. V z. ubíhali; Tím více sobě v z-mích libuje. Sš. Sk. 175., 290. Náruživý až do zámezí. Šml. — Z., ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 536., 778. Z. horní, tamtéž. Vz lb. 777. Zameziti, il, en, ení; zamezovati, meze
klásti, einschränken, eingränzen; překaziti, zabrániti, wehren, hemmen, verbieten. V. — co: zahálku, D., pokoutní obchod Sych. Les zamezoval vyhlídku. Šml. Nepořádky z. — co odkud kam: průchod z Holandu do Angličan. Berg. — co komu: cestu. J. tr., Berg., Cyr. Aby obleženým dovoz špíže zamezil. Ddk. III. 105. (114.). Roz- hled někomu z. Šml. — co čím: zahálku předpisy. Us. Z. pole mezníky. Us. Tč. Soběslav všelikou pomoc tím zamezil. Ddk. III. 8. Snesením tímto mělo se z, co se očekávalo. Ddk. VI. 110. — co jak. Ten průhon zamezte na šíř podlé vyznání sta- rých lidi. Boč. Něco někomu pod Nejvyšší nemilostí z. Kom. Kterýžto plat skrze tento list zamezuje se a spústie. Arch. IV. 261. Zamezili, -zný = co za mezí jest, hinter
der Gränze befindlich. Z. končiny. Hlas. Cf. Pomezní. V. Z jmění. Pal. Děj. III. 1. 232. — Z. = excentrický. Mus. Z. filosof. Jg. Z. horlivosť, übertrieben. Jg. Sbr. sp. 1841. 152. Z. mínění a tudyž bludné. Pal. Děj. III. 1. 232. Zamezník, a; m. = kdo za mezí bydlí,
zahraničný, fremdländisch. Tč., Kln. Bs. 207. Zámeznosť, i, f = zámezí, extrem. Krok.
III. 42., Km. Aniž jsme kde na z-sti zabí- hali. Sš. Mr. předml. Zámezný, vz Zámezní.
Zamezovací, Einschränkungs-. Z. úsudky.
Mark. Log. 59. Zamezovati, vz Zameziti.
Zamezující, prohibitiv. Z opatření.
Nz. Ik. Zamhleně = obscure. Sn. trid. (Šd.).
Zamhlení, n., das Uiberziehen der Berge
mit Nebel, der Höhenrauch. Cf. Vymnati. Zamhlený; -en, a, o, umnebelt. Z. ráno.
Sldk. 4., Mkr. — čím. Žádnou závistí a nenávistí zamhlen nejsa. Sš. Sk. 79. (Hý.). Zamhliti, il, en, ení = mhlou zakryti,
zatmíti, mit Nebel überziehen. — kdy co. Známe hodiny, ve kterých nadšenie, strach, túžba, nádej, tušenie zamhlia život nášho žitia. Sldk. 337. — se. Hory se zamhlily, bude pršeť. Na Ostrav. Tč. Zamhourati, ein wenig blinzeln. — čím:
okem. Kká. Td. 249. Vz Zamhouřiti. Zamhouření, n., vz Zamhouřiti.
Zamhouřený; -en, a, o, vz Zamhouřiti.
Z-nýma očima. Us. Šd. |
||
|
|||
Předchozí (150)  Strana:151  Další (152) |