152

Zamhouřiti, mhuř, il, en, ení; zamhou-
rati, zamhurovati, v obec. mluvě: zamou-
řiti, die Augen zumachen, zudrücken. —
co kdy: oči (přivříti). Sych. Zamhouřil (za-
vřel) oči= umřel. Tkč. Bětuška se ulekla
a oči z-la, aby ani panny neviděla. Er. Sl.
čít. 31. Z-řil jedno oko a na druhé dal
pěsť (měl ohled). U Kr. Hrad. Kšť. Celou
noc jsem ani oka nezamhouřil. Us. Šd.
Zvyk mám radše oči zamhuřovať, nežli
schválné činiť výskumy. Koll. I. 86. — kde.
Před světlem oči zamhuřovali. BR. II. 308.
a — jak. S Hrůzou z-1a Běla oči a polí
bila hada. Bož. Němc. I. 82.

Zamhuřovati, vz Zamhouřiti.

Zamiesiti, vz Zamísiti.

Zamigati, zamignouti = zamíhati. Na
Ostrav. Tč.

Zamíhati, zamihnouti, zamihotati = mí-
haje se zasvítiti, aufblinzen, auffunkeln. —
abs. Hvězda vymigla na nebe a hned za-
migla. Na Ostrav. Tč. — se jak. Jasné
světlo střelhbitým zablesknutím so zamihlo.
Měst. bož. — se (komu) kde. Purpura se
mi v očích zamihoce. L. Aj sa mu ten
(vrch) skoro zamihotal v očách, čistý, jasný
ako oko. Dbš. Sl. pov. VII. 66. Len čo to
z huby vypuscil, zamihotalo sa znenazdajky
svetélko pred nimi. Ib. V. 32. Kteréžto
místo, zda se, zamihlo před duchovním zra-
kem jejím. Sš. L. 21. Uprostřed Něhož se
to zamihlo jako postava mužská. Sá (Osv.
V. 181.). — jak odkud Divukrásně z po-
bledlé líce zamihly se zraky. Čch. Bs. 73. —
čím: metlou, zu schwingen anfangen. Tč.—
se kdy. Že se mu ni ve snu nezamihne
její smutná tvář. Čch. Bs. 96. Náhle jako
v letě na obloze rudý oblak, zamihne se
had. Tč. Exc.

Zamihykati = zařehtati, aufwiehern. —
kde jak. Tátoš veselo z-kal před ním.
Dbš. Sl. pov. I. 315.

Zamíchání, n., die Umrührung. Us.

Zamíchaný; -án, a, o, umgerührt. —
čím kde: kaše v hrnci měchačkou z-ná.
Us.

Zamíchati, vz Zamísiti,

Zamíknouti se, sich emporschnellen. —
kde. Cosi se tam zamíklo ve vodě. Mor.
Šd.

Zamílati, vz Zamleti.

Zámile, ves. Arch. V. 561.

Zamilenec, nce, m., lépe: zamilovanec.
Dch.

Zamilovaně, verliebt. Z. na někoho hle-
děti, se dívati. Sych.

Zamilovanec, nce, m. = zamilovaný, der
Verliebte. D., Nitra VI. 319. Z-ci spoznali
to naráz. Tóth.

Zamilování, n., die Liebgewinnung. Z.
něčeho n. někoho = oblíbeni. — Z., z. se =
lásky pojetí k někomu, das Verliebtwerden,
Sichverlieben, die Liebschaft. Har.

Zamilovanosť, i, f., die Verliebtheit, Jg.

Zamilovaný = zalíbený, oblíbený, lieb
gewonnen, Lieblings-, Leib-. Z. jídlo, víno,
hřích, D., píseň, Mus. 1880. 321., slovo,
Lieblingsausdruck. Sš. — Z. = láskou po-
jatý, verliebt. To je z. člověk. Dva zami-
lovaní se sejdou (sešli) dohromady (když

dva najednou po jedné věci sahají). Č. Z.
děvče rádo jídla přesolí. Us. Tu míli mě-
řili dva z-ní (je příliš dlouhá). Us. Kšť. —
jak: až po uši, Šd., na smrť (sterblich v.).
Dch. — Z. = k lásce se vztahující, Liebes-,
buhlerisch. Z. pohled, oči, báseň (o lásce),
D., psaní, Us., knihy (romány), Sych., lístek,
Billet-doux. Dch. Básník napísal zamilovanú
odu na tlustú židovu dievku. Zbr. Báj.
(dod. 4).

Zamilovati = oblíbiti si, počíti milovati,
lieb gewinnen, lieben ; zamilovati se do ně-
koho, sich verlieben, verliebt werden. —
abs. Ještě se nenarodil, kdo by zamilován
nebyl. Dch. - co, koho: statek, rozkoše,
Kom., zisk. Us., někoho. Br. Kristus nás
zamiloval. Štelc. Seznámivši se s jiným
kupcem zamilovala ho. V. Viděl dievku,
kterou zamiloval. V. Tichá slova, platný
čin zamiluje vlasti syn. Kmp.Č. 143. Také
oči ten mal, čo ma z-val. Čjk. 50. Jenž
svět z-val. BR. II. 113. b. Hore Vahom,
dolu Vahom duha vodu pije, kdo Slováka
zamiluje, nech žije, nech žije! Sl. ps. Za-
nahaj, zanahaj, čo si z-val, ale tak zanahaj,
žebys něbanoval. Sl. ps. Šf. I. 73. Tak nás
milý Ježíš, tak nás zamiloval, že své drahé
tělo pro nás nelitoval. Sš. P. 51. Ťažko
človek to opúšča, čo raz zamiluje a jestli
to nějak ztratí, velice banuje. Na Slov.
Tč. — se do koho, do čeho: do děvčete,
do hudby, do peněz. Us., D., Ml. Je do ní
zamilovali co vůl do hrachoviny (do otepi
slámy). Č. Vodníkův syn z-val se do jed-
noho mlynáře dcery. Kld. II 262. Čtenář
jeho díla bezděky zamiluje se do starého
pána pro jeho povídavosť. Ddk. IV. 121.
A oni obidvaja odrazu z-li sa do švarnej
princézky až po samé uši. Mt. S. I. 55. —
Pozn. Z. koho, si koho lépe než: z. se do
koho. Brt. Cf. Zalíbiti.— si koho. D., Ml.
Že si ledakoho věrně zamiluje. Sš. P. 228.
Z-val si ju král, za Dorotou listy psal; Ešče
jednú za svú milú půjdu, co jsem si z-val,
to m. budu; Jeden si ju z-val, druhý si ju
vzal, třetí sobě srdce probod, že ji nedo-
stal; Z-val som si černooké děvče, ale mi
ho nechcú dáť Sš. P. 8., 230., 310., 403.
(Tč.). Jakú sem si frajirenku zamiloval ?
Brt. P. 57. — se. A to tak a to tak ako
na hore vták; Keď sa dvaja z-jú, musia sa
nechať tak. Sl. spv. II. 60. Lúbosť, Bože,
lúbosť, ved je to dobrota, ako keď sa holub
v pazderí zamotá! Darmo hlávku dvíha,
darmo podletuje, kto mu chce uveriť, nach
sa zamiluje. Čjk. 92. — si co, se jak. Z.
si někoho (s) vší prudkostí. Sá. Z. se až
po uši. Us. Tč., Mt. S. A jakou z-val nás
syn boží láskou!; Láskou z-val Kristus cír-
kev útlou, čistou, upřímou, stálou, obětov-
nou až k smrti. Sš. II. 29., 133. Zamiloval
s plnou vášní dívku. Šml. I. 44. — kde.
Ej z-val som si dievča na majeri (na dvoře).
Mt. S. I. 9. — proč. Israelité modlářství
pro obřady telesnosti hovící z-li; Titul ten
(syn člověka) Pán z lásky k lidstvu z-val.
Sš. Sk. 85., 202. (Hý.). Vz Z. se do čeho.

Zámina, y, f. = záminka. Rk.

Zamíhati si = zaměňovati si. — co
s kým. O čom si so Štúrom myšlienky za-