Zamlčeti, vz Mlčeti; zamlkati, zamlčívati,
zamlkávati, zamlčovati (zastr. zamlkovati) =
mlče zatajiti, neříci, verschweigen; nehlásiti
se k svému právu, sich nicht melden, schwei-
gen ; se = zamlknouti, sich verschweigen,
keinen Laut von sich geben, Rede abbrechen.
Jg. Zamlčen a zamlčán (od zamlčati). Cf.
držeti — držán, slyšeti — slyšán. — abs. Za-
mlčí a sní jako hrušku z popela. Ctib. Hád.

— co: výčitky, D., psaní. Bart. Poslední
slovo vždy zamlčel. Us. Tč. To ovšem za-
mlčel. Ddk. II. 354. Pravda len to, čo za-
mlčujete. Zbr. Lžd. 163. Radši by o kordy
šel, nežli slovo zamlčel. Hkš. — V., Kom. —
co, se kde. Z. něco před někým. Biancof.
Z. se v něčem. Bart. I jest mu v knize po-
slední tolik zamlčeti, že jeho historické vy-
pravování ztrácí půvabnou pestrosť oddílů
předešlých. Ddk. IV. 121. Vypravuje věci,
jež sv. Luka v dějech apoštolských zamlčel.
Sš. II. 14. — se. Dítě se zamlčelo. D. A tu
se zase zamlčel. Us., Lipa 304. — se, co
proč. Pohnutím se z-čel. Osv. I. 261. Jan,
miláček Páně, panenskou jakousi stydlivostí
jméno své zamlčuje. Sš. J. 32. — se o čem
(kdy). Z. muož-li se dědic o dědictví ve
dni a v roce. Mus. 1880. 553. Dějepisec
polský Dlugoš z úmysla z-čel se o přátel-
ských úmluvách, tehdáž mezi oběma národy
prošlých; Tím dána císaři možnosť vyko-
nati to, co při žádání berně přede vším na
zřeteli měl, ačkoli v řeči k sněmu o tom
se byl z-čel. Pal. Děj. III. 3. 53. a 237. (Šd.).

— jak. Kozma schválně z-čel zde některá
další ustanovení papežských legatů; Kozma
zamlčuje se náhle a úmyslně zrovna k r.
1120.; Které věci, nechtěje zjevením pravdy
stati se Nelibým, raději zcela z. se rozhodl
Ddk. II. 241., 450., 457. (Tč.). Na chvíli
se zamlčeli. Šml. Akže bol nepriatel, toho
zamlčal, kdo to našiel. Sl. spv. Úv. — kdy.
Ako povstal dualismus, o tom bysme jedno
druhé povedať mohli, ale zamlčíme nateraz.
Rtk. 24. — čeho: hříchů, šp. m.: hříchy.
D., Brt.

Zámlčka, y, f. = zamlčení -se, obticentia,
Abbrechung der Rede. Chmel. Vz Vymítka.

Zámlčný. Z. otázka. Sš. Sk. 260.

Zamlčovati, vz Zamlčeti.

Zamlečovati se (dostávati v zrně mléko),
milchartig werden. Žito se zamlečuje. Č. M.
423. Žito dvě neděle se zelená, dvě neděle
metá, dvě neděle odkvetá, dvě neděle za-
mlečuje, dvě neděle usýchá. Brt. Skl. 22.,
Bž.

Zamlekov, a, m., vz Zavlekov.

Zamleti, meli, el, et, etí, vermahlen. —
abs. Zamlela, akoby ho omelom dobil. Mt.
S. I. 112. — co: kámen (dopustiti, aby díra
šrotem se zacpala). Kámen se zamlel. Us.

— se. Sedláci se v podzim zamílají (mletím,
moukou se zásobují). Us. — kým jak. Učitel
zamlel sebou (trhl) netrpělivě a obrátil hlavu
k sousedům. Exc. — za koho kde. Zamli
trochu za mne na žernách. Na Ostrav. Tč.

Zamlhnouti = zamhliti se, sich umne-
beln. Louky zamlhly. Mor. Tč.

Zámlka, y, f. = úsudek, v němž jedna
návěsť zamlčena jest, év&vpr^a, durch Aus-
lassung einer Prämisse abgekürzter Schluss.

Nz., S. N., Dk. P. 88., Jdč. 72. Každá hmota
jest těžka, tedy jest i vzduch těžek (vy-
puštěna jest navěšť: vzduch jest hmota).
S. N. Zbytečná, nepravá a oslabná je do-
pověď té zámlky; V odsečných větách a
z-kách sobě vede žalosť. Sš. Sk. 360., L.
86. Vz Zamlkavý.

Zamlkati, vz Zamlčeti, Zamlknouti.

Zamlkávati, vz Zamlčeti.

Zamlkavý = který se zamlká, der sich
verschweigt. — kdy. Dítě v pláči z. Jád.
— Z. rozsudek, enthymema. Vz Zámlka.
Mark. Log. 94.

Zamlklenec, nce, m. = zamlklý člověk.
Mor. Knrz.

Zamlklivosť, i, f. = chraplavosť, die
Heiserkeit. Víno vařené s vodou pité za-
hání z. Jád.

Zámlklivý = chraplavý, heiser. Jg. Slov.

Zamlklosť, i, f. = bezřečí, aphasia. Nz.
lk., Sá., Kká. Td. 103. Z. hlasu = chrapla-
vosť, die Heiserkeit. — Z. zrna = nezpů-
sobilosť k zrůstu, die Taubheit. Jg. Slov.

Zamlklý, schweigsam, verschlossen (nicht
mittheilsam. Dch., Šml. Z. ústa. Šd. Stojí
z. (nemluvě). Us. Od poslední volby jest
jaksi zamlklý, zlobí se na všechny sousedy
a nechce s nikým mluviť. Exc. Zamlklo
bylo po celém kraji (ticho). Jrsk. Z. hlas =
chraplavý, heisser, Ja.; zrno (nevyrostlé),
taub, nicht voll, Kom., obilí (zuna). Us. Vz
Zamlknonti.

Zamlknouti, knul a kl, utí; zamlkati,
zamlkovati = oněměti, mlčeti, stumm wer-
den, verstummen, schweigen; zakrsati, ver-
butten, taub, schwach werden. — abs.
Každý z. musí (mlčeti). L. Símě hluboko
zadělané neb zaorané zamlkne a udusí se.
Kouble. A hromy ztíchnu, vetry zaml'knu,
len blesky nebies tu i tu zbl'knu. Sldk.
334. Zamlkla (umlkla) aj sama slovenská
liturgie. Phld. I. 1. 57. Keď zamľkla, on
ju mocne dopieral, aby len ešte vravela
ďalej. Dbš. Sl. pov. 1. 373. — jak. Všichni
zamlkli maní, jen otec slovem odvece takto.
Cimrh. Mth. 150.

Zamlknutí, n. = umlknuti.

Zamlkovati, vz Zamlknouti.

Zamlouvací = objednávací, Bestellungs-.
Z. list. Nz.

Zamlouvač, e, m. = kdo zamlouvá. Vz
Zamluviti.

Zamlouvačka, y, f. = která zamlouvá.
Vz Zamluviti.

Zamlouvání, n., vz Zamluvení.

Zamlouvaný, vz Zamluviti, Zamluvený.

Zamlouvati, vz Zamluviti.

Zamlsati se na něco, durchs Naschen
nach etwas lüstern werden. Us. Cf. Zamla-
diti.

Zámluva, y, f. — objednáaní, zákazka,
die Bestellung, Kommission. Roucha dle
z-vy pracovaná. Ddk. III. 185. Na z-u
pracovati. Nz. Z. k službě, das Engagement,
die Anwerbung. J. tr., Čsk. — Z. = přípo-
věď, slib, das Versprechen, die Zusage, Ange-
lobung. Na z-vu zapomenouti. V. Jakoby
svým z-vám dosti nečinil. Br. Ze z-vy ně-
koho propustiti. Žer. A pán Bůh všemo-
houcí vedlé svých milostivých zámluv hojná