odplata toho býti rač. Faukn. 74. Netáhne
se k slovům, nýbrž ke smyslu a obsahu
zámluv veškerých Bohem Abrahamovi uči-
něných; Z. se stala Abrahamovi před zá-
konem; Tehda přijal od Boha prvou ale
poněkud temnou z-vu; Posvěcení, smíření
s Bohem, odpuštění hříchův a z-va věčné
spásy se ovšem usyněncům dává. Sš. I. 1..
54., II. 33.. 81. (Hý.). A z-vy starého zá-
kona vyplnění svého došly; A slibové a
z-vy slyší se ty, jež se ku potomstvu od-
nášejí. Sš. Božské zámluvy nevztahují se
k mrtvým. BR. II. 98. b. — Z. = smlouva,
der Vertrag, Bund, die Verabredung. Státi
sluší k smlouvání a z-vám. Kom. Pod tou
z-vou v Boj svolil. Pulk. Z vu, jížto se jest
zamluvil s jich otci (pactum pepigit). Bj.,
.Apol. — Z. k manželství = námluvy, za-
snoubení, das Eheverlöbniss. J. tr., Sl. let
II. 247., V. Vz Věra. — Z. = zámysl, zá-
stěra, barva, der Vorwand Z-vu měl, že
uvidí. Har. — Z. = odpovědnosť. Aby činil
na z-vu svou, co chce. Ve sněmovní knize
kníž. Opavského k r. 1646. Myslím, že pro
svoje děti nebudu měť žádné zámluvy, ne-
boť dobře sem jich vychovala. Slez. Šd. —
Vz Zamluviti.

Zamlúvač, vz Zamlouvač.

Zamlúvačka, vz Zamlouvačka.

Zamlúvati, vz Zamluviti.

Zámluvce, e, m. = objednatel, odkupce,
odběrač, der Kundmann, Auftraggeber, Be-
steller, Kommittent. J. tr., Nz. Z. = kdo si
u někoho Něco zamlouvá, aby mu to ob-
staral. Vz Obstarávatel. Skř. — Z. = řeč-
ník, der Advokat. Aqu.

Zámluvec, vce, m. = zámluvce. Slov.
Bern.

Zámluvek, vku, m., das Engagement.
Šm. Vz Zámluvka.

Zamluvení, n. = zámluva, die Bestel-
lung. Vz Zámluva.

Zamluvený; -en, a, o, durchs Reden
unterbrochen. Z. návrh. — Z.= objednaný.
bestellt. Z. máslo, zboží. Us. Šd. Má ruka
jest již zamluvena. D. — komu Panna
mládenci z. V. — k čemu. Th. — Vz Za-
mluviti.

Zamluviti, il, en, ení; zamlouvati, za-
mluvovati = něco jiného počíti mluviti, řeč
jinam obrátiti, etwas verreden, das Ge-
sprach auf etwas anderes lenken; zjednati,
ujednati, besprechen, behandeln; objednati,
bestellen; zaklínati, velmi prositi, beschwö-
ren, sehr bitten; sočiti, anklagen; zodpoví-
dati, verantworten; se = zakázati se, při-
slíbiti, versprechen, geloben, sich anheischig
machen, sich verpflichten; v mluvení se omý-
liti, sich versprechen, sich im Sprechen
irren. Jg. — abs. Jen nezamlouvej, není ti
to platno. Us. Ntk. — co, koho. On to
zamluvil (řeč jinam obrátil). Ros., Kom.
Z. zboží (objednati, zjednati). D. Nechť on
pak sám spravuje jak chce, že potom bude
věděti, jak tu věc v místě náležitém za-
mlouvati; Aby to budoucně pan nejvyšší
Vorlovský dostatečně zamlouval (zodpoví-
dal). Ve sněmovní knize kníž. Opavského
k r. 1646. Chtěl to z., proto jinou řeč za-
čal. Dch. Z. věc = za ni odpovědným býti.

V arch. slez. Lpř. J. Šla mletí zamlouvat

(ptát se, kdy bude moci mleti). Us. Ntk. —
co komu. Z. někomu telata. Us. Šd. Z-li
ji Jiříkovi Landekovi (slíbili). Dač. II. 5
Já sem svou dceru žádnému z. nechtěl.
Žer. 315. — se komu. Vám jsem se za-
kázal a z-vil. Lom. Jeho dílo se nám velmi
z-vá, empfiehlt sich. Dch. Otázka ta právě
nyní se jeho mysli nezamlouvá. Šml. Nám
se z-vá druhý výklad. Bdl. Obr. 46. Pavel
se mu (Kristovi) poslušenstvím zamlouvá:
Aby tím líbezněji se z-val těm, k nimž řeč
jeho čelí; Nebo nyní lidem-li se z-vám čili
Bohu?; Nauka ta jejich theosofická obzvláště
se povaze Fryžanů zamlouvala. Sš. Sk. 109 ,
210., II. 8, 192 (Hý.). Z-vil se jí. BR. II.
61. a. Nechtějí se takovým pánům zamlu-
viti. V. — co, se čím. V., Plác. Ta kniha
zamlouvá se vkusnou úpravou. Dch. Jež
(tvorby) tak se zamlouvají svou přiroze-
ností. Kos. Ol. I. 288. Čim se Bůh lidu
israelskému z-vil; Jenž (židovci) se všelijak
Bludy svými Filipanům zamlouvali; Zaslí-
bení, jimiž se Hospodin Davidovi z-vil. Sš.
Sk. 83., II. 174, Sk. 162. (Hý.). ― sobě
co kde (s kým) = objednati. Střevíce
u ševce si z. D. — Sych, Th. Vz Z. co,
se s inft. — koho, se k čemu. Má odpo-
věď se dobře k mysli jeho zamlouvala.
Šml. Zamlouval se králi k věrnosti stálé.
Pal. Děj. III. 1. 384. Pavel nyní obrácený
neváhal činiti, k čemu se byl Kristu pánu
zamluvil. Sš. Sk. 113. Ženě, kteráž tornu
odpírá, že se jest k manželství nezamlu-
vila, věřiti se nemůže, kdyby osoba mužská
jinače, nežli ona praví, toho dokázala. Bdž.
105. — se s inft. Petr zamluvil se před
jinými při Pánu setrvati. V. Zamlouval se
západné končiny země poznovu navrátiti.
Ddk. I. 148. Vyšed z Hradu odebral se na
dvorec svůj, kamž prve jeti se zamlouval.
Ib. II. 231. Někteří křesťanům pomáhati se
zamluvili. Dač. I. 182. — se oč. Zamluvili
se o švarnú děvčinu, verloren sich ins Ge-
spräch. Sš. P. 369. — se (komu) kam.
On se sám na vojnu zamluvil. V. Z-vil se
mu do duše. Šml. Daj mi věděti něco na-
před, aťbych se jinam nezamluvil. Arch. II.
15. Vinil jej, že ho v nějaké spolky z-val.
Mus. 1880. 502. Rozumiete sami dobře, žeby
nám neslušelo to dietě znova v ty věci za-
rnlúvati, neb ještě mlado jest. Arch. I. 278.
Pannu k stavu manželskému, k manželství,
V., se k stavu manželskému, Žer., se k pra-
cem, Kron. mosk., se s kým k boji, Leg.,
se s kým k manželství, Pr., Mus. 1880. 101.,
někoho k službě. J. tr., Čsk. — se, že. Za-
mluvil se mu, že tam půjde. Plk. — se
o čem. Zamluvil jsi se o domu služebníka
svého (sliby jsi učinil). Br. — na koho =
sočiti. Ms. pr. cís. — se v čem. V něčem
se někomu z. Br. Ve všem přátelství se
vám zamlouvám. Žer. V čem se Bůh Abra-
hamovi z-vil? BR. II. 631. — Apol., Sych.
— se (komu) jak. Lom. Hned té chvíle
sám od sebe vším dobrým stavům se za-
mluvil. Skl. 805. Kaplani se obyčejně fará-
řům zamlouvali na tři léta. Borový. Který
(Aretas) prý Kristu pánu dřívěji útočištěm
a přítulkem se zamlouval. Sš. Sk. 115. (Hý.).