Předchozí (155)  Strana:156  Další (157) |
|
|||
odplata toho býti rač. Faukn. 74. Netáhne
se k slovům, nýbrž ke smyslu a obsahu zámluv veškerých Bohem Abrahamovi uči- něných; Z. se stala Abrahamovi před zá- konem; Tehda přijal od Boha prvou ale poněkud temnou z-vu; Posvěcení, smíření s Bohem, odpuštění hříchův a z-va věčné spásy se ovšem usyněncům dává. Sš. I. 1.. 54., II. 33.. 81. (Hý.). A z-vy starého zá- kona vyplnění svého došly; A slibové a z-vy slyší se ty, jež se ku potomstvu od- nášejí. Sš. Božské zámluvy nevztahují se k mrtvým. BR. II. 98. b. — Z. = smlouva, der Vertrag, Bund, die Verabredung. Státi sluší k smlouvání a z-vám. Kom. Pod tou z-vou v Boj svolil. Pulk. Z vu, jížto se jest zamluvil s jich otci (pactum pepigit). Bj., .Apol. — Z. k manželství = námluvy, za- snoubení, das Eheverlöbniss. J. tr., Sl. let II. 247., V. Vz Věra. — Z. = zámysl, zá- stěra, barva, der Vorwand Z-vu měl, že uvidí. Har. — Z. = odpovědnosť. Aby činil na z-vu svou, co chce. Ve sněmovní knize kníž. Opavského k r. 1646. Myslím, že pro svoje děti nebudu měť žádné zámluvy, ne- boť dobře sem jich vychovala. Slez. Šd. — Vz Zamluviti. Zamlúvač, vz Zamlouvač.
Zamlúvačka, vz Zamlouvačka.
Zamlúvati, vz Zamluviti.
Zámluvce, e, m. = objednatel, odkupce,
odběrač, der Kundmann, Auftraggeber, Be- steller, Kommittent. J. tr., Nz. Z. = kdo si u někoho Něco zamlouvá, aby mu to ob- staral. Vz Obstarávatel. Skř. — Z. = řeč- ník, der Advokat. Aqu. Zámluvec, vce, m. = zámluvce. Slov.
Bern. Zámluvek, vku, m., das Engagement.
Šm. Vz Zámluvka. Zamluvení, n. = zámluva, die Bestel-
lung. Vz Zámluva. Zamluvený; -en, a, o, durchs Reden
unterbrochen. Z. návrh. — Z.= objednaný. bestellt. Z. máslo, zboží. Us. Šd. Má ruka jest již zamluvena. D. — komu Panna mládenci z. V. — k čemu. Th. — Vz Za- mluviti. Zamluviti, il, en, ení; zamlouvati, za-
mluvovati = něco jiného počíti mluviti, řeč jinam obrátiti, etwas verreden, das Ge- sprach auf etwas anderes lenken; zjednati, ujednati, besprechen, behandeln; objednati, bestellen; zaklínati, velmi prositi, beschwö- ren, sehr bitten; sočiti, anklagen; zodpoví- dati, verantworten; se = zakázati se, při- slíbiti, versprechen, geloben, sich anheischig machen, sich verpflichten; v mluvení se omý- liti, sich versprechen, sich im Sprechen irren. Jg. — abs. Jen nezamlouvej, není ti to platno. Us. Ntk. — co, koho. On to zamluvil (řeč jinam obrátil). Ros., Kom. Z. zboží (objednati, zjednati). D. Nechť on pak sám spravuje jak chce, že potom bude věděti, jak tu věc v místě náležitém za- mlouvati; Aby to budoucně pan nejvyšší Vorlovský dostatečně zamlouval (zodpoví- dal). Ve sněmovní knize kníž. Opavského k r. 1646. Chtěl to z., proto jinou řeč za- čal. Dch. Z. věc = za ni odpovědným býti. |
V arch. slez. Lpř. J. Šla mletí zamlouvat
(ptát se, kdy bude moci mleti). Us. Ntk. —
co komu. Z. někomu telata. Us. Šd. Z-li ji Jiříkovi Landekovi (slíbili). Dač. II. 5 Já sem svou dceru žádnému z. nechtěl. Žer. 315. — se komu. Vám jsem se za- kázal a z-vil. Lom. Jeho dílo se nám velmi z-vá, empfiehlt sich. Dch. Otázka ta právě nyní se jeho mysli nezamlouvá. Šml. Nám se z-vá druhý výklad. Bdl. Obr. 46. Pavel se mu (Kristovi) poslušenstvím zamlouvá: Aby tím líbezněji se z-val těm, k nimž řeč jeho čelí; Nebo nyní lidem-li se z-vám čili Bohu?; Nauka ta jejich theosofická obzvláště se povaze Fryžanů zamlouvala. Sš. Sk. 109 , 210., II. 8, 192 (Hý.). Z-vil se jí. BR. II. 61. a. Nechtějí se takovým pánům zamlu- viti. V. — co, se čím. V., Plác. Ta kniha zamlouvá se vkusnou úpravou. Dch. Jež (tvorby) tak se zamlouvají svou přiroze- ností. Kos. Ol. I. 288. Čim se Bůh lidu israelskému z-vil; Jenž (židovci) se všelijak Bludy svými Filipanům zamlouvali; Zaslí- bení, jimiž se Hospodin Davidovi z-vil. Sš. Sk. 83., II. 174, Sk. 162. (Hý.). ― sobě co kde (s kým) = objednati. Střevíce u ševce si z. D. — Sych, Th. Vz Z. co, se s inft. — koho, se k čemu. Má odpo- věď se dobře k mysli jeho zamlouvala. Šml. Zamlouval se králi k věrnosti stálé. Pal. Děj. III. 1. 384. Pavel nyní obrácený neváhal činiti, k čemu se byl Kristu pánu zamluvil. Sš. Sk. 113. Ženě, kteráž tornu odpírá, že se jest k manželství nezamlu- vila, věřiti se nemůže, kdyby osoba mužská jinače, nežli ona praví, toho dokázala. Bdž. 105. — se s inft. Petr zamluvil se před jinými při Pánu setrvati. V. Zamlouval se západné končiny země poznovu navrátiti. Ddk. I. 148. Vyšed z Hradu odebral se na dvorec svůj, kamž prve jeti se zamlouval. Ib. II. 231. Někteří křesťanům pomáhati se zamluvili. Dač. I. 182. — se oč. Zamluvili se o švarnú děvčinu, verloren sich ins Ge- spräch. Sš. P. 369. — se (komu) kam. On se sám na vojnu zamluvil. V. Z-vil se mu do duše. Šml. Daj mi věděti něco na- před, aťbych se jinam nezamluvil. Arch. II. 15. Vinil jej, že ho v nějaké spolky z-val. Mus. 1880. 502. Rozumiete sami dobře, žeby nám neslušelo to dietě znova v ty věci za- rnlúvati, neb ještě mlado jest. Arch. I. 278. Pannu k stavu manželskému, k manželství, V., se k stavu manželskému, Žer., se k pra- cem, Kron. mosk., se s kým k boji, Leg., se s kým k manželství, Pr., Mus. 1880. 101., někoho k službě. J. tr., Čsk. — se, že. Za- mluvil se mu, že tam půjde. Plk. — se o čem. Zamluvil jsi se o domu služebníka svého (sliby jsi učinil). Br. — na koho = sočiti. Ms. pr. cís. — se v čem. V něčem se někomu z. Br. Ve všem přátelství se vám zamlouvám. Žer. V čem se Bůh Abra- hamovi z-vil? BR. II. 631. — Apol., Sych. — se (komu) jak. Lom. Hned té chvíle sám od sebe vším dobrým stavům se za- mluvil. Skl. 805. Kaplani se obyčejně fará- řům zamlouvali na tři léta. Borový. Který (Aretas) prý Kristu pánu dřívěji útočištěm a přítulkem se zamlouval. Sš. Sk. 115. (Hý.). |
||
|
|||
Předchozí (155)  Strana:156  Další (157) |