159

Mor. Sd. Čo si sa tak zamotala ako Mo-
rena. Sl. let. VI. 291. — co, se kam. Za-
motal maso do šátku. Us. Šd. Z. se v síť,
v oka. Jg. Ten se do toho zamotal. Us.
Ani nevíš, do čeho blázen tě zamotá. Tč.
Zamotáš sa do bídy, když sa se zlým to-
varyšíš. Na Slov. Té. Pan Joachim sa za-
červenal. Nevedel, či na pravo, či na ľavo,
jako vrabec, keď si do pazderia nohy za-
motá. HVaj. BD. I. 206. Pavouk zamotával
mouchy ve předivo své. Kos. v Km. 1884.

Zamotávati, vz Zamotati.

Zámotek, (ku, m., zvl. vaječko, v němž
se zapřádá housenka, kokon, der Kokkon.
Um. les.. Frč. 178., Dch.

Zámotka, y, f. = zmotání, die Verwir-
rung, Cvy/vOic, wenn die Wörter zu sehr
versetzt sind. Nz.

Zámotkový, Kokkon-. Z. slupka. Us.
Techn. Z. budka (housenkám bourcovým).
NA. IV. 110.

Zámotok = zámotek. Na Slov. Ssk.

Zamotrchati, zamodrchati, zamotrchá-
vati, zamodrchávati = zamotati, zaplésti,
verwickeln, verfitzen, verwirren, verstricken,
verschlingen. — co: niti, slámu. — se kam:
do nití. — co čím: z. niti špatným naví-
jením.

Zamoucení, n., vz Zamoutiti.

Zamoucený; -en, a, o, vz Zamoutiti. —
proti komu. Všichni byli z-ni proti mně.
Pal. Děj. IV 2. 189.

Zamoucení, n., vz Zamoučiti.

Zamoučený; -en, a, o = moukou zaprá-
šený, mit Mehl bestaubt. Us. Šd. Vz Zamú-
čený.

Zamouči'i, il, en, ení, mit Mehl bestreuen,
bestauben. — koho, se. Kdo často do mlýna
chodí, zamoučí se. Prov.— čím: moučným
pytlem. — Vz Zamúčiti.

Zamouliti, il, en, ení, zamulovati, mit
Seh amm überziehen, verschlämmen. Na
Slov. Bern

Zamouřiti, vz Zamhouřiti. — co. Ani
sem oka nezamouřil. Us. Hnšk.

Zamoutění, n. = zamoucení. Na Slov.
Bern.

Zamoutěný = zamoucený. Na Slov. Bern

Zamoutiti (zamútiti), muť., moutil, cen,
ení; zamucovati = zamíchati, mutným uči-
niti, durch Aufrührung trüben, umrühren,
aurtrüben, aufmischen, querlen; znepokojiti,
in Verwirrung bringen, betrüben, beunru-
higen. Jg. — abs. Rovnosť práva zamúcena
a pravedlnosť poražena. Hr. rk. 145. Kosti
mé zamúceny jsú. Ž. wit. 30. 11. Duše má
zamúcena jest; Tehdy zamucena sú kniežata
edomská. Anth. Jir. I. 3 vyd. 8., 7. — co:
vodu. Us. Zamucuješ hlubokosť mořskú;
Proč zamucuješ mě? Ž. wit. 64. 8., 42. 5.,
38. 12. Dělá se, jakoby ani vody zamoutiť
(zakaliť) nevěděl. Prov. Ten, čo sa tak svatým
robí, ako čoby nevedel ani vody zamútiť.
Klčk Zb. III. 6. Strepoce krídlami, zamúti
vodičku. Sl. ps. Šf. II. 111. Nezamucujte mne
nynie, však od statku mého odděleni nemáte
býti. NB. Tč. 209. Proto jež si sv. Ana-
stazji zamútil. Pass. XIV. Aby dlužníka
nezamútili, ale ovšem ještě více jemu dali,
než jest on dal. Hus. I. 217. — co s čím.

Polévku s vejcem z. (zamíchati). D. — koho
= znepokojovati, zkormucovati. Tkadl., Výb.

— se. Voda se zamútila. Us. Zamútily jsú
se vody. Ž. wit. 45, 4., 64. 8. Zamútil se.

Pass. XIV. Tisa milá, Tisa, zamútila si sa;
moja milá duša, z-la si sa. Sl. ps. 248. I poče
sě velmi z., coepit contristari. BO. Ihned
neb sě lekne neb zamútí neb sě hněvá; Tak
se pohoršil onen mládec, jenž jest odšel od
Krista zamútiv se, kdy jest mu řekl. Hus
I. 247., II. 17. — koho, se čím. Zamútím
se tím. Jel. Jako se církev sv. Pavlem často
zamucovala, tak jeho obrácením obveselena
byla. Pass. 183. Tím psaním byls mě velmi
zamútil. Arch. III. 374. Velmi se tiem za-
mútichu. Hr. rk 219. Těmito slovy jeho za-
mucováše. BO. A ještě má věděti pravý
cedič hněvu, aby nikakéž nebyl v duši za-
múcen hněvem; čím sem tě zamútil?; Za-
múcena sem v duši prielišnú pečlivostí;
Cierkev svatú nepokojem a búřkú vždy za-
mucovati hledají. Hus I. 167., 298., III. 79,
95. Zamútie se hrozným strachem. Št. Kn.
š. 24. — proti komu. Mus. Nic sě neza-
mútil proti Bohu. BO. — odkud. Zamúti
sě ot krajin ote všech. Rkk 7. Tu sám ty
jak sklo čistý čisté bereš potočky; tam od
zamútených sa struh často sám zamútiš. Hol.
430. — na čem. Jejie otec nerodil jie na
tom zamútiti. Pass. 32. (Hý.). — kdy. V bo-
lestech se zamucovati. Tkadl. Nezamucujte
mne nynie. NB. Tč. 209. A tak sú Němci
v ten den velmi zašli a zamútili se. Let.
83. — kde. A tak váživ pádu velikosť z-til
sě v duchu a omdlel jest až do krvavého
putu. Hus II. 431. Vz Z. koho čím. — jak.
Se všech stran zamúti jej strach; Zamútil
se král do duše. BO. Zamúcena duše má
až do smrti (Mat. 26.); Jest plakal na mrtvého
Lazara, neb na zkaženie jerusalemské, neb
se byl zamútil na zatracenie Jidášovo. Hus
I. 335., III. 67. U styďte sě a zamuťte sě
náhle všichni nepřátelé moji. Z. wit. (Pdl.).

— proč. Zamútil sě jest král pro přísahu;
Duše má zámútila jest mě pro čtvero kola
Amihadabova (Pís. Šal. 6. 12.). Hus I 106.,
III. 79.

Zamožení, n. = zámožnosť, der Wohl-
stand. Beri. kr. I. 293.

Zámoženství, n., das Bemitteltsein. Dch.

Zamožený; -žen, a, o, versehen. Berl.
kr. I. 270. — čím. Jest všemi věcmi z. =
opatřený. Us. — Z. = bohatý, reich. Na
Slov.

Zamožitě = bohatě. Slov. Bern.

Zamožiti se = zbohatnouti. Slov. Bern.

Zamožitosť, i, f. = bohactví. Slov. Bern.

Zamožitý = bohatý. Slov. Bern.

Zámožně = bohatě. Bern.

Zamožněti, ěl, ění, reich, wohlhabend
werden. Úsilovní ľudia zamožnejú a bohatnú.
Hdž. Šlb. 56.

Zámožník, a, m., ein Wohlhabender.

Zámožnosť, i, f. = jmění, statek, zboží,
nábytek, der Wohlstand, die Wohlhabenheit,
der Vermögensstand. Vz Zámožný. Nezá-
možnosť = chudoba. Kšaft činící má moc
z. svou rozděliti, komu se vidí. Kom. Do
z-sti koho uvésti. D. Z. svou zvelebiti; z-sti
nabyti; K z-sti si zase pomoci. Us. Dch.