Předchozí (160)  Strana:161  Další (162) |
|
|||
161
|
|||
|
|||
Zamřele = mrtvě; zamrle. Bern.
Zamřelosť, i, f. = ochablosť, umrtvělosť,
die Schlaffheit, das Erstorbensein. Z. srdce, očí, rány. Č. Co tuto čteme, to nám jeví, jaká mravná z. mezi lidem božím zavládla; Nerozumí toliko z. mravnou, ke zlu sklonnou, k dobru nestatečnou. Sš. Mr. 31., II. 92. (Hý.). Zamřelý = mrtvý, todt, abgestorben. Z.
moře, V., maso (odleželé; u jiných: zamřené, mürb, abgelegen), rána (hojiti se počínající). Us. Jg., Dch. A od těla jejího (církve) takové zamřelé či nakažené údy odřezati. Sš. Sk. 56. — v čem. Lidé v bludech a Nepravostech z-lí; Kteří lidstvo ve hříších a nepravostech z-lé k životu vzbuzovali. Sš. J. 16., 90. (Hý.). Vz Zamříti. Zamření, n., das Mürbewerdeu. — Z. =
zemdlení, die Ermattung Bern. Zamřený; -en, a, o = zamřelý, todt,
nicht frisch. Z. zvěřina. Vz Zamřelý. Maso visením uleželé, visením mrtvené, z-né, ab- gehangenes Fleisch. Šp. Vz Zamříti. Zamřeti = zamříti. Na Slov. Bern.
Zamřežiti = zamřížiti. Na Slov. Bern.
Zamřežkovati = zamřižkovati.
Zamrhati = přijíti, kommen. — kam:
do kostela. Slez. Šd. Zamrholiti, zu rieseln, zu nieseln anfangen,
schwach regnen, nebeln. Vz Mrholiti. Tč. Trochu z-lo a zase přestalo. Šd Zamříti, mru, mřel (zastr. zamrl), ení;
zamírati = omdleti, ohnmächtig werden. Na Slov. — Z. = oslaběti, schwach werden. Maso již zamřelo (křehkým se stalo, mürbe werden; vz Zamřelý). Us. Jg. — komu. Zamřel mu žaludek. Puch. — proč. Pojez chleba živého, těla pána Ježíše, aby lač- nosti nezamřela. Hus III. 121. — Z. = zavříti, zumachen, schliessen. Z. oči. Na Ostrav Tč. — co jak. Oči na poly z. Ib. Tč. — Z. = umříti, sterben. — na čem proč. Co jich již zamřelo na duši pro ten jed (svatoku- pectví). Hus I. 414. — kde. Keď počula, že sa osadil v Klátove, zamrelo v nej jej tiché, skromné srdce. HVaj. BD. I. 188. Zamřivosť, i, f. = rána střelná, krví
zalitá, zelená a modrá, der Brand. Šp. Zamřížení, n., die Vergitterung. Vz Za-
mřížiti. Zamřížený; -en, a, o, vergittert. Z. okno.
Us. Pdl. Zamřížiti, il, en, ení; zamřežovati =
mřížemi opatřiti, vergittern, ver-, übergattern, mit Gitter versehen. — co: okno, V., Kom., světnici, Sych., pomník. — co kde: vodu na splavu. Tč. — Z. = zamříti, zavříti, schliessen. — co. I sta u dveří zamříživ oči, aby nehleděl na sestru. Žvt. otc. 56. a. — koho jak. Zamřížoval i je na dva roky (zavřeli do vězení). U Kr. Hrad. Kšť. Zamřížování, n., die Vergitterung.
Zamřížovaný; -án, a, o, vergittert, vz
Zamřížený. Zamřížovati, vergittern. — co: díru
v punčoše z. (zašiti na způsob mřížky, ein Loch verstechen). D. Zamrkání, n., vz Zamrkati.
Zamrkati, vz Zamrknouti.
Zamrkávati, vz Zamrknouti.
Kottův: Čenko-něm. slovník. V.
|
Zamrklík, a, m. = nevzrostlý tvor, za-
mrklý, der Knirps, Zwerg. Us. Zamrklosť, i, f. = zakrsalosť, die Ver-
buttetheit; 2) malomyslnosť, die Verzagtheit, Siechheit. Jg. Vz Zamrklý. Zamrklý = kdo zamrkl, von der Däm-
merung übereilt. — Z. světlo = zatemněné, dämmernd, düster. Za dlouhé, z-lé zimy. Kos. v Km. 1884. — Z. = nemocný, zakr- salý, krank, nicht gehörig aufgewachsen, siech. To děvče je pořád z-lé. Us. Ntk. Z. maso (hnijící). Us. — Z. osení = nerostoucí. 'L. obilí = zamlklé, zuna. — Z. = choulo- stivý, malomyslný, srdcem kleslý, verzagt. D., Jg. Z. mládež. Kos. 01. I. 175. Zamrknouti, knul a kl, utí, zamrkati =
od soumraku postiženu býti, von der Finster- niss ereilt werden, sich verspäten. — kde. Zamrkli jsme v hoře. Koll. Než přijdeme domů, zamrkneme na cestě. Us. Šd. Zamrkl šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma světidlama. Sš. P. 403. Byli jsme v městě, až jsme tam zamrkli. Us. Vck. — Z. s čím: s prací = opozditi se s ní až do večera. Mor. Vck. — Z. = zajíti, untergehen, sich ver- finstern. Když slunce zamrkne, vše utichne. Us. Tč. — Z. — zakrněti, zakrsati; zmalo- myslněti. Us.. D. — abs. Ovoce zamrklo (nevyrostlo). Us. — Z. = mrknouti, mit den Augen winken. — na koho. Us. Jg., Šd., Tč. — čím: očima. Tč. Zamrknutí, n , der Augenwink. Dch.
Zamrktati = zamihnouti, blinzeln. —
čím: svíčkou. Us. Zamrlanec, nce, m. = malé, zakrnělé
zvíře (jehně a p.). Na mor. Val. Vck. Zamrle, mürbe, weich. Bern.
Zamrlosť, i, f., die Mürbigkeit; Schwäche.
Bern. Vz Zamrlý. Zamrlý, mürbe, weich. Z. pečeně. Bern.
— Z. = slabý, od hladu atd., kraftlos. St.
skl. II. 216. Jakžtokoli vlk z-lý, jenž pro hlad otvěsí krli, za ním lační štěnci tekú. Alx. V. v. 1412. (HP. 34.). Z. obilí (nevy- rostlé, zakrnělé). Us. Ltk. Zamrmlati = zamumlati, zu brummen
anfangen, ein wenig brummen. Na Slov. Tč. — abs. Zamrmlal starý Tur, keď mladý
Turec rozjavil náruč, podávajíce ruky bratom rozpadlým v dávnovekom spore. Sldk. Mart. 17. — co. Ale ký že toto parom z-lal? Er. Sl. čít. 65. Poňuchtal všetke kúty a z-lal: Fuj! tu člověčina smrdí. Dbš. Sl. pov. I. 103. — kde. On cosi pod nosem z-lal. Us. Tč. Zamrněný = zakrnělý. Us.
Zamrňkati, vz Mrňkati. — co. Cosi tam
zamrňkal a nevím co. Mor. Šd. — co ke komu (komu) jak. A (kmotrovi) ku kmo- trovi len tak pod fúzom zamrňkol. Lipa I. 7. Zámrsk, u, m. = zamrsknutí (bičem), das
Schnalzen mit der Peitsche. — Z. = hořejší díl bičiště, der obere Theil des Peitschenstiels. D. — Z., a, m., něm. Zamersk, ves u Hra- nice na Mor; něm. Zamrsk, ves u Vys. Mýta. PL. Vz S. N., Blk. Kfsk. 247., 768., Sdl. I. 259., II. 281. — Zámrsky, pl, m., Adersbach v Čech. Anna ze Zámrsk. Žer. Záp. I. 26., 41. — Z-ky, ves u Hranice na Mor. Vck. 300
|
||
|
|||
Předchozí (160)  Strana:161  Další (162) |