161

Zamřele = mrtvě; zamrle. Bern.

Zamřelosť, i, f. = ochablosť, umrtvělosť,
die Schlaffheit, das Erstorbensein. Z. srdce,
očí, rány. Č. Co tuto čteme, to nám jeví,
jaká mravná z. mezi lidem božím zavládla;
Nerozumí toliko z. mravnou, ke zlu sklonnou,
k dobru nestatečnou. Sš. Mr. 31., II. 92.
(Hý.).

Zamřelý = mrtvý, todt, abgestorben. Z.
moře, V., maso (odleželé; u jiných: zamřené,
mürb, abgelegen), rána (hojiti se počínající).
Us. Jg., Dch. A od těla jejího (církve) takové
zamřelé či nakažené údy odřezati. Sš. Sk.
56. — v čem. Lidé v bludech a Nepravostech
z-lí; Kteří lidstvo ve hříších a nepravostech
z-lé k životu vzbuzovali. Sš. J. 16., 90. (Hý.).
Vz Zamříti.

Zamření, n., das Mürbewerdeu. — Z. =
zemdlení, die Ermattung Bern.

Zamřený; -en, a, o = zamřelý, todt,
nicht frisch. Z. zvěřina. Vz Zamřelý. Maso
visením uleželé, visením mrtvené, z-né, ab-
gehangenes Fleisch. Šp. Vz Zamříti.

Zamřeti = zamříti. Na Slov. Bern.

Zamřežiti = zamřížiti. Na Slov. Bern.

Zamřežkovati = zamřižkovati.

Zamrhati = přijíti, kommen. — kam:
do kostela. Slez. Šd.

Zamrholiti, zu rieseln, zu nieseln anfangen,
schwach regnen, nebeln. Vz Mrholiti. Tč.
Trochu z-lo a zase přestalo. Šd

Zamříti, mru, mřel (zastr. zamrl), ení;
zamírati = omdleti, ohnmächtig werden.
Na Slov. — Z. = oslaběti, schwach werden.
Maso již zamřelo (křehkým se stalo, mürbe
werden; vz Zamřelý). Us. Jg. — komu.
Zamřel mu žaludek. Puch. — proč. Pojez
chleba živého, těla pána Ježíše, aby lač-
nosti nezamřela. Hus III. 121. — Z. = zavříti,
zumachen, schliessen. Z. oči. Na Ostrav Tč.
— co jak. Oči na poly z. Ib. Tč. — Z. =
umříti, sterben. — na čem proč. Co jich
již zamřelo na duši pro ten jed (svatoku-
pectví). Hus I. 414. — kde. Keď počula, že
sa osadil v Klátove, zamrelo v nej jej tiché,
skromné srdce. HVaj. BD. I. 188.

Zamřivosť, i, f. = rána střelná, krví
zalitá, zelená a modrá, der Brand. Šp.

Zamřížení, n., die Vergitterung. Vz Za-
mřížiti.

Zamřížený; -en, a, o, vergittert. Z. okno.
Us. Pdl.

Zamřížiti, il, en, ení; zamřežovati =
mřížemi opatřiti, vergittern, ver-, übergattern,
mit Gitter versehen. — co: okno, V., Kom.,
světnici, Sych., pomník. — co kde: vodu
na splavu. Tč. — Z. = zamříti, zavříti,
schliessen. — co. I sta u dveří zamříživ
oči, aby nehleděl na sestru. Žvt. otc. 56.
a. — koho jak. Zamřížoval i je na dva
roky (zavřeli do vězení). U Kr. Hrad. Kšť.

Zamřížování, n., die Vergitterung.

Zamřížovaný; -án, a, o, vergittert, vz
Zamřížený.

Zamřížovati, vergittern. — co: díru
v punčoše z. (zašiti na způsob mřížky, ein
Loch verstechen). D.

Zamrkání, n., vz Zamrkati.

Zamrkati, vz Zamrknouti.

Zamrkávati, vz Zamrknouti.

Kottův: Čenko-něm. slovník. V.

Zamrklík, a, m. = nevzrostlý tvor, za-
mrklý, der Knirps, Zwerg. Us.

Zamrklosť, i, f. = zakrsalosť, die Ver-
buttetheit; 2) malomyslnosť, die Verzagtheit,
Siechheit. Jg. Vz Zamrklý.

Zamrklý = kdo zamrkl, von der Däm-
merung übereilt. — Z. světlo = zatemněné,
dämmernd, düster. Za dlouhé, z-lé zimy.
Kos. v Km. 1884. — Z. = nemocný, zakr-
salý, krank, nicht gehörig aufgewachsen,
siech. To děvče je pořád z-lé. Us. Ntk. Z.
maso (hnijící). Us. — Z. osení = nerostoucí.
'L. obilí = zamlklé, zuna. — Z. = choulo-
stivý, malomyslný, srdcem kleslý, verzagt.
D., Jg. Z. mládež. Kos. 01. I. 175.

Zamrknouti, knul a kl, utí, zamrkati =
od soumraku postiženu býti, von der Finster-
niss ereilt werden, sich verspäten. — kde.
Zamrkli jsme v hoře. Koll. Než přijdeme
domů, zamrkneme na cestě. Us. Šd. Zamrkl
šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma
světidlama. Sš. P. 403. Byli jsme v městě,
až jsme tam zamrkli. Us. Vck. — Z. s čím:
s prací = opozditi se s ní až do večera. Mor.
Vck. — Z. = zajíti, untergehen, sich ver-
finstern. Když slunce zamrkne, vše utichne.
Us. Tč. — Z. — zakrněti, zakrsati; zmalo-
myslněti. Us.. D. — abs. Ovoce zamrklo
(nevyrostlo). Us. — Z. = mrknouti, mit den
Augen winken. — na koho. Us. Jg., Šd.,
Tč. — čím: očima. Tč.

Zamrknutí, n , der Augenwink. Dch.

Zamrktati = zamihnouti, blinzeln. —
čím: svíčkou. Us.

Zamrlanec, nce, m. = malé, zakrnělé
zvíře (jehně a p.). Na mor. Val. Vck.

Zamrle, mürbe, weich. Bern.

Zamrlosť, i, f., die Mürbigkeit; Schwäche.
Bern. Vz Zamrlý.

Zamrlý, mürbe, weich. Z. pečeně. Bern.

— Z. = slabý, od hladu atd., kraftlos. St.
skl. II. 216. Jakžtokoli vlk z-lý, jenž pro
hlad otvěsí krli, za ním lační štěnci tekú.
Alx. V. v. 1412. (HP. 34.). Z. obilí (nevy-
rostlé, zakrnělé). Us. Ltk.

Zamrmlati = zamumlati, zu brummen
anfangen, ein wenig brummen. Na Slov. Tč.

— abs. Zamrmlal starý Tur, keď mladý
Turec rozjavil náruč, podávajíce ruky bratom
rozpadlým v dávnovekom spore. Sldk. Mart.
17. — co. Ale ký že toto parom z-lal? Er.
Sl. čít. 65. Poňuchtal všetke kúty a z-lal:
Fuj! tu člověčina smrdí. Dbš. Sl. pov. I.
103. — kde. On cosi pod nosem z-lal. Us.
Tč.

Zamrněný = zakrnělý. Us.

Zamrňkati, vz Mrňkati. — co. Cosi tam
zamrňkal a nevím co. Mor. Šd. — co ke
komu (komu) jak. A (kmotrovi) ku kmo-
trovi len tak pod fúzom zamrňkol. Lipa I. 7.

Zámrsk, u, m. = zamrsknutí (bičem), das
Schnalzen mit der Peitsche. — Z. = hořejší
díl bičiště, der obere Theil des Peitschenstiels.
D. — Z., a, m., něm. Zamersk, ves u Hra-
nice na Mor; něm. Zamrsk, ves u Vys. Mýta.
PL. Vz S. N., Blk. Kfsk. 247., 768., Sdl. I.
259., II. 281. — Zámrsky, pl, m., Adersbach
v Čech. Anna ze Zámrsk. Žer. Záp. I. 26.,
41. — Z-ky, ves u Hranice na Mor. Vck.

300



	161

	Zamřele = mrtvě; zamrle. Bern. Zamřelosť, i, f. = ochablosť, umrtvělosť, die Schlaffheit, das Erstorbensein. Z. srdce, očí, rány. Č. Co tuto čteme, to nám jeví, jaká mravná z. mezi lidem božím zavládla; Nerozumí toliko z. mravnou, ke zlu sklonnou, k dobru nestatečnou. Sš. Mr. 31., II. 92. (Hý.). Zamřelý = mrtvý, todt, abgestorben. Z. moře, V., maso (odleželé; u jiných: zamřené, mürb, abgelegen), rána (hojiti se počínající). Us. Jg., Dch. A od těla jejího (církve) takové zamřelé či nakažené údy odřezati. Sš. Sk. 56. — v čem. Lidé v bludech a Nepravostech z-lí; Kteří lidstvo ve hříších a nepravostech z-lé k životu vzbuzovali. Sš. J. 16., 90. (Hý.). Vz Zamříti. Zamření, n., das Mürbewerdeu. — Z. = zemdlení, die Ermattung Bern. Zamřený; -en, a, o = zamřelý, todt, nicht frisch. Z. zvěřina. Vz Zamřelý. Maso visením uleželé, visením mrtvené, z-né, ab- gehangenes Fleisch. Šp. Vz Zamříti. Zamřeti = zamříti. Na Slov. Bern. Zamřežiti = zamřížiti. Na Slov. Bern. Zamřežkovati = zamřižkovati. Zamrhati = přijíti, kommen. — kam: do kostela. Slez. Šd. Zamrholiti, zu rieseln, zu nieseln anfangen, schwach regnen, nebeln. Vz Mrholiti. Tč. Trochu z-lo a zase přestalo. Šd Zamříti, mru, mřel (zastr. zamrl), ení; zamírati = omdleti, ohnmächtig werden. Na Slov. — Z. = oslaběti, schwach werden. Maso již zamřelo (křehkým se stalo, mürbe werden; vz Zamřelý). Us. Jg. — komu. Zamřel mu žaludek. Puch. — proč. Pojez chleba živého, těla pána Ježíše, aby lač- nosti nezamřela. Hus III. 121. — Z. = zavříti, zumachen, schliessen. Z. oči. Na Ostrav Tč. — co jak. Oči na poly z. Ib. Tč. — Z. = umříti, sterben. — na čem proč. Co jich již zamřelo na duši pro ten jed (svatoku- pectví). Hus I. 414. — kde. Keď počula, že sa osadil v Klátove, zamrelo v nej jej tiché, skromné srdce. HVaj. BD. I. 188. Zamřivosť, i, f. = rána střelná, krví zalitá, zelená a modrá, der Brand. Šp. Zamřížení, n., die Vergitterung. Vz Za- mřížiti. Zamřížený; -en, a, o, vergittert. Z. okno. Us. Pdl. Zamřížiti, il, en, ení; zamřežovati = mřížemi opatřiti, vergittern, ver-, übergattern, mit Gitter versehen. — co: okno, V., Kom., světnici, Sych., pomník. — co kde: vodu na splavu. Tč. — Z. = zamříti, zavříti, schliessen. — co. I sta u dveří zamříživ oči, aby nehleděl na sestru. Žvt. otc. 56. a. — koho jak. Zamřížoval i je na dva roky (zavřeli do vězení). U Kr. Hrad. Kšť. Zamřížování, n., die Vergitterung. Zamřížovaný; -án, a, o, vergittert, vz Zamřížený. Zamřížovati, vergittern. — co: díru v punčoše z. (zašiti na způsob mřížky, ein Loch verstechen). D. Zamrkání, n., vz Zamrkati. Zamrkati, vz Zamrknouti. Zamrkávati, vz Zamrknouti. Kottův: Čenko-něm. slovník. V.	Zamrklík, a, m. = nevzrostlý tvor, za- mrklý, der Knirps, Zwerg. Us. Zamrklosť, i, f. = zakrsalosť, die Ver- buttetheit; 2) malomyslnosť, die Verzagtheit, Siechheit. Jg. Vz Zamrklý. Zamrklý = kdo zamrkl, von der Däm- merung übereilt. — Z. světlo = zatemněné, dämmernd, düster. Za dlouhé, z-lé zimy. Kos. v Km. 1884. — Z. = nemocný, zakr- salý, krank, nicht gehörig aufgewachsen, siech. To děvče je pořád z-lé. Us. Ntk. Z. maso (hnijící). Us. — Z. osení = nerostoucí. 'L. obilí = zamlklé, zuna. — Z. = choulo- stivý, malomyslný, srdcem kleslý, verzagt. D., Jg. Z. mládež. Kos. 01. I. 175. Zamrknouti, knul a kl, utí, zamrkati = od soumraku postiženu býti, von der Finster- niss ereilt werden, sich verspäten. — kde. Zamrkli jsme v hoře. Koll. Než přijdeme domů, zamrkneme na cestě. Us. Šd. Zamrkl šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma světidlama. Sš. P. 403. Byli jsme v městě, až jsme tam zamrkli. Us. Vck. — Z. s čím: s prací = opozditi se s ní až do večera. Mor. Vck. — Z. = zajíti, untergehen, sich ver- finstern. Když slunce zamrkne, vše utichne. Us. Tč. — Z. — zakrněti, zakrsati; zmalo- myslněti. Us.. D. — abs. Ovoce zamrklo (nevyrostlo). Us. — Z. = mrknouti, mit den Augen winken. — na koho. Us. Jg., Šd., Tč. — čím: očima. Tč. Zamrknutí, n , der Augenwink. Dch. Zamrktati = zamihnouti, blinzeln. — čím: svíčkou. Us. Zamrlanec, nce, m. = malé, zakrnělé zvíře (jehně a p.). Na mor. Val. Vck. Zamrle, mürbe, weich. Bern. Zamrlosť, i, f., die Mürbigkeit; Schwäche. Bern. Vz Zamrlý. Zamrlý, mürbe, weich. Z. pečeně. Bern. — Z. = slabý, od hladu atd., kraftlos. St. skl. II. 216. Jakžtokoli vlk z-lý, jenž pro hlad otvěsí krli, za ním lační štěnci tekú. Alx. V. v. 1412. (HP. 34.). Z. obilí (nevy- rostlé, zakrnělé). Us. Ltk. Zamrmlati = zamumlati, zu brummen anfangen, ein wenig brummen. Na Slov. Tč. — abs. Zamrmlal starý Tur, keď mladý Turec rozjavil náruč, podávajíce ruky bratom rozpadlým v dávnovekom spore. Sldk. Mart. 17. — co. Ale ký že toto parom z-lal? Er. Sl. čít. 65. Poňuchtal všetke kúty a z-lal: Fuj! tu člověčina smrdí. Dbš. Sl. pov. I. 103. — kde. On cosi pod nosem z-lal. Us. Tč. Zamrněný = zakrnělý. Us. Zamrňkati, vz Mrňkati. — co. Cosi tam zamrňkal a nevím co. Mor. Šd. — co ke komu (komu) jak. A (kmotrovi) ku kmo- trovi len tak pod fúzom zamrňkol. Lipa I. 7. Zámrsk, u, m. = zamrsknutí (bičem), das Schnalzen mit der Peitsche. — Z. = hořejší díl bičiště, der obere Theil des Peitschenstiels. D. — Z., a, m., něm. Zamersk, ves u Hra- nice na Mor; něm. Zamrsk, ves u Vys. Mýta. PL. Vz S. N., Blk. Kfsk. 247., 768., Sdl. I. 259., II. 281. — Zámrsky, pl, m., Adersbach v Čech. Anna ze Zámrsk. Žer. Záp. I. 26., 41. — Z-ky, ves u Hranice na Mor. Vck. 300