164

spojovací, k snížení tlaku páry, vzdušná,
průchodní, k zmírnění tlaku parního, za-
souvací na vodu i plyn, vodní, zkušební,
zavírací, Wld., průchodící, rohová, s vnitřní
závitnicí na roury, železná s čepem železným,
mosazná, vzdušní. W. Vz Záklopka.

Zámyčkárna, y, f., die Ventilkammer.
Šp.

Zámyčkový, Ventil-. Z. otvor, die Ventil-
öffnung. Techn. Parní stroje se z-vou za-
rážkou. Dch. Z. sedla, soustava, R. Čermák;
hlavice. Wld.

Zamydlení, n., vz Zamydliti.

Zamydlený; -en, a, o, vz Zamydliti.

Zamydliti, il, en, ení, an-, beseifen. —
co: skvrny, čím: obyčejným mýdlem. —
co komu: oči, zrak = 1) podplatiti, be-
stechen, Us., Bdl.; 2) ošiditi, betrügen, Sand
in die Augen streuen. Us. Tč., Kšá., Č. M.
578. Mně oči nezamydlíš. Šml. Z. komu
vlasy, ale ne mýdlem, die Haare zausen.
Na Ostrav. Tč.

Zamyji, vz Zamyti.

Zámyk, u, m. = zámek, das Schloss, na
Slov. Dvere za ňou zachlopila a z. zatisla;
Do tej väže skryl dievku, že ju tam drak
nenajde, alebo devätero zámykov nepreborí.
Dbš. Sl. pov. II. 41., VII. 74.

Zamykací, sperrbar, Verschluss-, Sperr-.
Z. zámek, Us., kapsa, D., pytlík, Zlob., stůl,
skříně, Šp., kohoutek. Hrm. 32.

1. Zamykač, e, m. = kdo zamyká, der
Schliesser, Verschliesser. Us. Z. u varhan,
das Sperrventil. Van.

2. Zamykač, e, zamykák, u, zamykáček,
čku, m. = nůž k zavírání, zavírák, klesák,
das Schnapp-, Taschenmesser.

Zamykadlo, a, n. = nástroj k zamykání,
Verschluss, m. Plk.

Zamykal, a, m., osob. jm. Šd.

Zamykání, n., das Verschliessen. Zamy-
kání kontrolní, die Kontrollsperre, Šp.; z.
vozů; šňůry k z. vozů, Plombenschnüre. Jos.
Šípek.

Zamykati, vz Zamknouti.

Zámyl, u, m. = očist. Na Slov.

Zamýliti, il, en, ení = zmýliti, irren,
fehlen. Někdy sem též zamýlila. Slez. Šd.

Zamyňárati {zamiňárati?) = zabečeti,
losblöcken. Z-lo jehně. Us. Jg. Slov. Dle
Prk.: zamiňárati, ano jest onomatopoion
od miňau.

Zámys, u, m. = zámysl, zámínka, der
Vorwand. Udělala si zámys, že se jí ztratila
koza. Sá. To si vzal k tomu takový zámys.
U Rychn.

1. Zámysl, u, m. = zamyšlení i co za
myšleno, myšlénka, die Ersinnung, Erdichtung,
Erfindung, das Ersonnene. Ovid mnoho zá-
myslóv k zámyslom přiložil. Své z-sly ně-
komu pověděti. Troj. Zlé z-sly odmysliti.
St. — Z. = zástěra, barva, záminka, der
Schein, Vorwand. Anstrich, Mantel, die Maske.
Pod z-slem; z. bráti, z-slu hledati. V. Pod
z-slem příměří. D. Pod jalovým z-slem.
Sych. Pod zámyslem myslivosti do jeho země
táhl. Abr. z G. 168. Pokrytci pod zámyslem
dobrých skutků své lakomství provodí. BR.
II. 117. b. — Z. = úmysl, der Vorsatz,
Plan, die Absicht, das Ansinnen, Vorhaben.

Svého z-slu dokonati nemohl. Pulk. A v zá-
myslech tvých budu obykati. Ž. wit. 76. 13.
Míti něco v zámyslu, im Schilde führen.
Dch. Za pobožným tím zámyslem kryly se
také záměry politické. Pal. Děj. Tk. 2. 480.
Aby zámysly spiklenců sebe svésti nedali;
Ti se mu zdáli býti způsobilejšími k pod-
porování jeho zámyslu. Ddk. III. 96., V.
275. Nenie přikázání božie, ale z. bludný
lidský. Čr. Jich šlechetný zámysl skutkem
se dovedl. BO. Ješitného zámysla dievko!
Pass. mus. 320.

2. Zamysl, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.
128.

Zamyslený = zamyšlený. Na Slov.

Zamyslitel, e, m. = klamař, simulator.
Hran. 1418.

Zamysliti, il, šlen, ení; zamýšleti, ejí,
ej, eje (íc), el, en, ení = vymysliti, smysliti,
ersinnen, erdenken, erfinden, erdichten ; umí-
niti si, té mysli býti, sich vornehmen, ge-
denken ; zámysl bráti, vorgeben, Vorwand
nehmen, zum Vorwande haben i myšlením na
něco zapomenouti, vergessen se == v my-
šlénkách se pohřížiti, sich in Gedanken ver-
tiefen o. verlieren. Jg. — co. Měděnou minci
z. (vymysliti); nový způsob honění (vymy-
sliti). V. Veliké věci zamýšlíme (vymýšlíme).
Sych. Homerus zamyslil (vymyslil) mnohé
věci. Troj. Mysli na něco jiného a tak to
zamysli (na to zapomeň). Us. Co zamýšlíš?
Was hast du vor? Was beabsichtigst du?
Was zu thun bist du im Begriffe? Was
führst du im Schilde? Womit trägst du
dich? Was planst du? Was bist du Willens
zu thun ? Us. Dch. Donášači šepcú, čo za-
myšlia a on súdi, jako zvyknul tyran; Čiňme
ale, aby nezbadali, že sme lovy zamysleli
na nich. Shovárajma sa len medzi sebou.
Zbr. Lžd. 75., 96. Moře neunese, co rozum
zamyslí. Brt. S. 101. Kteráž ještě dosti záhy
zpravila chotě o tom, co Soběslav zamýšlel.
Ddk. IV. 128. A jedna strana z těch kněží
cestu různice zamyslila. List z r. 1532. Z-slil
těžké muky. Výb. II. 19. Musil to z., aby
jie odbyl. Kšch. 24. Robenec nemoha jie
odbyti zamysli (finxit) toto. IB. 24. Z-sliv
vše horšie práva. Alx. El. v. 231. (HP. 65.)
Nebývalú věc zamysli. Alx. B. v. 292. (HP.
79.) Tenť uzří súd boží, ktož je to zamyslil.
Št. N. 22. — sobě co. Pekelný bůh, jakéhož
si pohané zamyslili (vymyslili). V. Z. si pouť.
Kom. Matka zalamovala rukama na prahu
pozerajúc za ňou, že čo si to dievča zamy-
slelo. Dbš. Sl. pov. II. 47. — co s kým.
Přemysl s Libušiú vše právo zemské zamysli
(vymyslil). Dal. 14. -- si, sobě = umíniti si.
V. Obe si hovely, ako si kedy zamysleli; Ako
si zamyslel, tak schystal sa. Dbš. Sl. pov.
III. 25., 58. Zamýšlí sobě, aby své práce
zbyl. Pass. 368. — co jak. Tohoť jsem sám
od sebe nezamyslil (nevymyslil). Smrž. Či
ma už celkom ožobračit chcete? vzdýchal si
neboráčik. Ale tí sa raz zl'e boli zamysleli
a na všetky prosby nedali nič; Matka po-
krútila hlavou, kus zamyslela sa, ale na
ostatok dovolila dievke probovať. Dbš. Sl
pov. I. 264., III. 89. Na okamžik se zamyslil.
Osv. I. 266. Z. se na chvíli. Hrts. Podlé níž
(dobroty své Bůh) spásu lidí zamýšlí. Sš.