165

I. 34. Jakož člověk vysoko zamyslil nechtě
v božiem býti poslušenstvie, tak Buoh člo-
věčenstvie příjem nízko sstúpil. Št. Kn. Š.
20. 32. Bych tuto věc sám o sobě zamyslil.
Alx. B. v. 319. (HP. 79.). — s inft. Ji za
choť pojíti pomínil a zamyslil. Leg. Zamýšlel
jsem dáti syna na studie. Ml. Chránil si
všechen zbrojný lid k hlavní bitvě, kterou
s králem Belou svésti zamýšlel; Kníže zprvu
prý zamýšlel vojsku královu vstříc táhnouti;
Zdá se, že také zamýšlel držeti sněm cír-
kevní na půdě německé; Soběslav zamýšlí
je přepadnouti příští noci. Ddk. III. 51.,
107., 167., IV. 29. Pravil, že nebylo příčiny
k dalšímu odporu, ledabychom prý zamyslili
pod nižádného pána neslušeti. Pal. Děj. III.
3. 174. — se, nachdenklich werden, ins
Sinnen versinken. Dch. Syn nič neodpovjedau,
hiba sa velmi zamysleti. Er. Sl. čít. 49. Když
se na to komorník zapřísáhl, zamyslil se
král a celý den o tom rozjímal. Němc. I.
88. — (se) kam. A Žižka v noci táhl,
kamž zamyslil a tři posádky tu noc sbořil.
Let. 33. Z. se do něčeho, sich vertiefen.
Dch., Tč. — co, se nad čím. Kráľ nad
vetrom sa zamyslel a dlho krútil z boka na
bok hlavou, nemôhol mu dať istoty. Č. čt.
II. 481., Ht. Sl. ml. 211. A to, co's z-slil
nade mnú, konaj! Pass. 45. Jezero nad vlastní
hlubinou se z-lo. Kká. Š. 34. — proč. Z-slil
jsem se ze slov těchto. Kos. Ol. I. 172. —
co na kom: křivdu. Bs. — se v čem.
Člověk se zamyslí v podivení (v myšlénkách
se pohřížiti). Hlas.

Zámyslice, dle Budějovice, Zamislitz,
ovčárna u Zavlekoma.

Zámyslně = pod zámyslem. V z Zámysl.
Jedni z. hlásají Krista. Sš. II. 158.

Zámyslnosť, i, f., die Absichtlichkeit,
Vorsetzlichkeit. Hněvk., D.

Zámyslný = co se zámyslem jest, vor-
setzlich.

Zámyšl, a, m., hora. Tk. I. 271., 272.

Zámyšle, Zamischl, ves u Sušice. Arch.
IV. 500.

Zamyšleně, in Gedanken vertieft. Z cho-
diti. Hrts. Oči její spočívaly z. na protější
stěně. Šml. I. 42.

Zamyšlení, n., vz Zamysliti. Něčí z. zna-
menati, Berg., pozorovati. Šla zahradou
v z., šp. m.: zamyšlena jsouc. Pk. Ze z.
jeho vyburcoval jej brechot psa. Nitra VI.
334.

Zamyšlénka, y, f. = zámysl, smyšlení,
die Ersinnung, Einbildung, Erdichtung. Br.

Zamyšlenosť, i, f., der Tiefsinn, die Ver-
tieftheit in Gedanken. Ja., Hlas.

1. Zamyšlený; -en, a, o, tiefsinnend, in
Gedanken vertieft. Dch., Vrch. Z. skráň.
Kká. Jest zamyšlen. Dch. Stále jako z-ný
chodí. Pal. Děj. V. 2. 144. Zamyslená sedela
u brehu, na milého čekala. Ppk. I. 22.
A jedna devečka krásna snuje priadzu za-
myslená na motovidlo z vretena. Lipa II.
306. Chodím zamyslený ako dubový peň.
Zátur. Priat. I. 9. — Z. = vymyšlený, erson-
nen. V. — k čemu. Písmena k znamenání
z. Víd. list.

2. Zamýšlený;-en, a, o, beabsichtigt, ge-
plant. Z. opatření, geplante Massregel. Dch.

Dávno zamýšlenou stavbu kostela dokončil;
Mluvilo se živě o z-né křižácké výpravě.
Ddk. III. 68., 70. Záštie vzniklo zvlášť
o trhy nynie v nově z-né. Arch. I. 223. Z
přestupek. Trest. zák.

Zamýšleti, vz Zamysliti.

Zamyšlování, n., die Bcabsichtigung.

Zamyšlovaný; -án, a, o, beabsichtigt.
Kdež trhové nejsú vysazeni, aby tu nikdež
držáni a z-ni nebyli. Arch. IV. 435.

Zamyšovaný. Z. kabáty, barchanové
šaty. Bl. Živ. Aug. 79.

Zamyti, myji, vz Mýti; zamývati = my-
tím neznalým učiniti verwaschen; zaprati,
vorwaschen. — co: hrnec, skvrny. — čím:
louhem.

Zamželý = mlhavý, nebelig. Z. nebe. Us.

Zamžení, n., vz, Zamžíti.

Zamžený = zamželý, bereift, mit Reif
überzogen. Z. okna, Us., rokle. Kká. K sl.
j. 187. — čím: okno rosou z. — Z. = za-
mhouřený. Z-nýma očima přezříti něco (jako
nevidě). Troj.

Zamžiknouti, knul a kl, utí. — na koho
čím: očima, blinzeln. Us. Šd., Tč. Vz Za-
mžuknouti.

Zamžírati, anfangen zu blinzeln. Chmela.

1. Zamžíti, el, ení = počíti mžíti, meho-
liti, anfangen zu siefern. Jg.

2. Zamžíti, il, en, ení = zamhouřiti oči,
die Augen zublinzeln, zumachen. — co: oči.
Výb. II. 132., 37., Troj., Vck., Tč., Knrz.
Zamža oči bych tam zašel; Spi, Anenko,
spi, dám ti jabka tři, očička zamži! Slez.
Šd. Sotva oči zamžil (sotva umřel), už se
prali. U Rychn. Črk. Až tatíček oči zamže,
syneček se hladu namře. Čes. mor. ps. 242.
A jak máti oči zamže, dosť sa synek hladu
namře. Sš. P. 502. Spi, synáčku, spi, zamži
očka svy. Brt. P. 45. Spi, diťátko, spi, za-
mži očka svy. Na jihových. Mor. Hrb.

Zamžitý; -it, a, o = zamhouřený. Z. oči.
Mor. Brt.

Zamžuknouti = zamžiknouti. — jak.
Zamžukl jedním okem. Na již. Mor. Šd.

Zaň = za něj, za něho, vz On. Tohoto
tvaru v již. Čech. není. Kts. Kterýž zaň (za
Boha) nic Nedbá. V. Tretí pláče a narieka,
že neidem zaň (že ho nechci). Sl. ps. 160.
Málo jsem zaň dal. NB. Tč. 12. Ak chcete
na staré dm plakať, nuž si zaň dievku vy-
dajte. Zátur. Priat. IV. 111. Do ohna by
zaň skočil, i tu dušu by dal zaň. Na Slov.
Zátur. Hocaj aky malý kríček, ale sa predsa
zaň ukryje (o muži říkají ženy). Na Slov.
Zátur. — Zanž = za nejž. St. skl.

Zana, y, m., osob. jm. Šd.

Záňadří, n. = ňadra, der Busen des
Kleides um die Brust. Č., V. Do z. něco
schovati. Na cestě vytáhla ze z. prsten a
hodila ho do koflíku. Němc. 1. 156. Vyndal
ze z. řetízek. Kká. Td. 105. Cos vyndal ze
z.? lb. 315., Nitra VI. 223.

Zanahati = zanechati. — koho. Ta ma
zanahala, tá dobrota moja. Sl. ps. Ovce
moje, ovce moje, len pomálu, nekonajte
veľmi moju starú hlavu, lebo keď sa ja
dokonám, nemám komu vás zanahám. Sl.
spv. I. 15. Co mi milý dar naháš, keď mä
smutnú zanaháš? Zanahám ti strom zelený