Předchozí (166)  Strana:167  Další (168) |
|
|||
167
|
|||
|
|||
ho pochovati. Br. Přes to z-bal to opatřiti.
NB. Tč. 269. Zanedbal-li bráti moha .... Vš. Jir. 212. — Haj. — se v čem: v učení. Us. Tč. — kdy. Ach, jak mnozí litovali, že se z mladí zanedbali. Kamar. Zanedbávání, n., die wiederholte Ver-
nachlässigung. Z-ním dobrého hřešiti. Mž. 17. Zanedbávati, vz Zanedbati.
Zanedlho = za nedlouho. Na Slov. Šd.
Za nedlouho, bald, in kurzer Zeit. Z.
přijde, tu bude. Us. Tč. Zánehet, htu, m. = záděrek u prstu. L.
Zanehloubení, n., die Veruntiefung. D.
Zanehloubiti, il, en, ení = zanésti, ver-
untiefen. Za něho, zu seiner Zeit, unter ihm. —
Z. On za něho prosil, lépe: zaň. Vz Zaň. Zanehoditi = poscati, beseichen. Na
Slov. Plk. Zánehtí, n., das Fleisch unter den Nä-
geln. Us. Bern. Zánehtice, e, f. (ne: zánechtice) = zá
děr, odděrek u nehtu, kůže u nehtu se od- lupující, der Nietriagel am Finger, die beim Nagel sich ablösende Haut. Na Slov. O z-ci se starati (o malou věc). Bern. — Z. = červ na prstu, vidlák, pajeď, příměť, noční, do- brá neštovice, der Fingerwurm, das Nagel-, Fingergeschwür. Ja Vz Nehtojed. Vil. Šel. Zanehýtkovati = zanýtovati, vernieten.
Mor. Chmela. Zanechalý = zanechaný, be-, verlassen.
— kde: v dluhu z. Zlob.
Zanechanec, nce, m., der Hinterlassene, Zurückgelassene. Ros.
Zanechání, n., die Hinter-, Unterlas-
sung. Zanechaný; -án, a, o, hinterlassen, un-
terlassen, zurückgelassen, verlassen. Vz Za- nechati. Z. věci někomu vydati. Har. Z žena (které muž odešel). — po kom. Sta- tek po někom z. V. — kde. Pročež soldati v něm od kurfirsta z-ní. Jir. Anth. II. 322. Statek se všemi svršky při něm z-nými prodán jest. Žer. L. III. 25. Zanechati, zanechávati = po sobě ne-
chati, zůstaviti, hinter-, nach-, zurück-, verlassen ; opustiti, nechati, pustiti, přestati od čeho, ustoupiti něčeho, verlassen, bleiben lassen, unterlassen, sein lassen, fahren las- sen ; zůstaviti, nechati, lassen, belassen. Jg. — čeho: války, boje, V., díla svého, Br.,
hýření, Sych., pití, hraní, D., strachu, bázně, starosti, Us., dolu, hledání rudy. Vys. Za- nech svých otázek. Us. Z. studií. Hrts. Zanechej chození darebného. Er Edem ty dzevečko, světa zanechaj; Šohajíčku mladý, poslechni mé rady, zanech toho ženění; Tož hospody z-chal a domů pospíchal. Sš. P. 61., 645., 688. Zanechte svárů. Us. Tč. Za- nechav hradu pražského téměř pustého. Skl. II. 16. Z. dobrého jména. Faukn. Zanechaj, synečku, zanechaj střílání, ostaň mezi námi. Čes. mor. ps. 61. Roztržek a rozštěpek za- nechajíce; A když masné chrámy duše za- nechá. Sš. I. 403., Bs. 18. V tom jsem jich Napomínal několikrát, aby těch řečí zane- chali; Protož jsem tej věci zanechal tak. NB. Tč. 235., 216. Přineseno poručení, aby |
týž kněz kázání zanechal. Dač. I. 101. Za-
nech si těch špiček, ještě Nejsou švestky zralé. Prov. — Flav., Ros., Jel., Kom. — koho (gt. n. akkus.; vz dole pozn.). Můj milej se hněvá, pozdravení nedá, snad mne myslí zanechať. Čes. mor. ps. 113. Ani nechcem panenkou zostaci, ane teba, milý, zanechaci. Sl. ps. 75. Zelený rozmarýn jako tráva, už mne moja milá zanechává. Brt. P. 84. Zelený rozmarýn ako tráva, už ma môj milený zanechává; Keď ma on zanechá, a já nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Sl. spv. II. 42. Nebylo to kvítí, bylo to hřebíček, už mě zanechává, můj milý syneček; Ja, dyž mě zanechal, šak se já mu neprosím, dyť já ešče ráda červenú pentlu nosím; Zeleny jalovec juž dozdrava (dozrává), že mne ma milenka zaněchava; Musím pryč maširovať a mý starý rodiče tady zanechať; Už mne má panenka zane- chává a dyž mne zanechá, nech nechá tak. Sš. P. 256., 270., 312., 578., 628. Cero, cero má, zanechej dragúna, dragún půjde, od- rukuje, ty zůstaneš sama. Ps. mor. Potom jsme jí řekli: Potřebuješ-li nás ještě viece? A ona řekla: Prosím vás, zanechte mne dneska! NB. Tč. 200. Nepôjdem ja od nás preč, tu mám otca, tu mám mať, hanba svojich zanechať. Čjk. 82. Pošiel, pošiel on na veky, nešťastnicu sklamal a zanechal. Ppk. I. 26. Tu tě nechávám a zanechávam, Anička. Sl. p. Šf. I. 60., Sl. spv. III. 89. Však já to dobre viem, že mne zanecháváš. Sl. ps. Šf. I. 73. Nebudem veselá, ani ne- môžem byť, šuhaj ma zanechal, čo ma po- čal ľúbiť. Sl. spv. 1. 21. Ej, klinčok, klin- čok, fijaločka, zanechala ma fsajerôčka, za- nechala ma a ja ju, nech si ju doma trí- majú. Sl. spv. V. 178. Němci děvečky té zanechali. Dač. II. 12. Zanechal Hospodin národu těch. Br. — co, koho, čeho komu (sobě, sich behalten, vorbehalten, beibe- halten). Budoucím potomkům paměti z. V. Někoho rozkošem. Chmel. Posmíšky po- směvačům z. se mají. Kom. Něco něčímu uznání z. Us. Sbírání klasů potřebným z. Kom. J. 395. Čehož jsem já sobě samému zanechal. Br. Čo si mi zanechal, keď sas' tak nenahle ze světa odebral? Sl. ps. 130. Komus' ma zanechal, starodávny frajer? Ja som ťa z-chal, dobre ty vieš, komu. Sl. spv. III. 114. Zanechte starého hříšníka zaslú- ženému dobre zúfalstvu. Zbr. Lžd. 99. Až budeme všichni o své jen dbáti zanechavše němčiny Němcům. Havlíček. Kemus' mě za- nechal, švarný šohajíčku ? Sš. P. 582. Za- nechal (Bůh) je (pohany) pochotem, žádo- stem, nepravostem, jak lodník v čas bouře vida nezbytí koráb proudům a příbojům mořským zanechává. Sš. I. 30. Zanechal si kozích vratec. Prov. Jg., Šml. — čeho, co proč. Háj. Hany ti, duše má, nikaké nedávám, pro rodiče tvoje tebe zanechá- vám Čes. mor. ps. 184. Felix pro umalení nenávisti židů apoštola u vězení a v oko vech zanechal. Sš. Sk. 270. — co, čeho po kom (komu). Nesmrtelné památky po sobě z.; Zanechal po sobě dvou dcer osi- řalých; Zanechal po sobě lidu českému velikého smutku. V. Zboží svého cizím po |
||
|
|||
Předchozí (166)  Strana:167  Další (168) |