167

ho pochovati. Br. Přes to z-bal to opatřiti.
NB. Tč. 269. Zanedbal-li bráti moha ....
Vš. Jir. 212. — Haj. — se v čem: v učení.
Us. Tč. — kdy. Ach, jak mnozí litovali,
že se z mladí zanedbali. Kamar.

Zanedbávání, n., die wiederholte Ver-
nachlässigung. Z-ním dobrého hřešiti. Mž.
17.

Zanedbávati, vz Zanedbati.

Zanedlho = za nedlouho. Na Slov. Šd.

Za nedlouho, bald, in kurzer Zeit. Z.
přijde, tu bude. Us. Tč.

Zánehet, htu, m. = záděrek u prstu. L.

Zanehloubení, n., die Veruntiefung. D.

Zanehloubiti, il, en, ení = zanésti, ver-
untiefen.

Za něho, zu seiner Zeit, unter ihm. —
Z. On za něho prosil, lépe: zaň. Vz Zaň.

Zanehoditi = poscati, beseichen. Na
Slov. Plk.

Zánehtí, n., das Fleisch unter den Nä-
geln. Us. Bern.

Zánehtice, e, f. (ne: zánechtice) = zá
děr, odděrek u nehtu, kůže u nehtu se od-
lupující, der Nietriagel am Finger, die beim
Nagel sich ablösende Haut. Na Slov. O z-ci
se starati (o malou věc). Bern. — Z. = červ
na prstu, vidlák, pajeď, příměť, noční, do-
brá neštovice, der Fingerwurm, das Nagel-,
Fingergeschwür. Ja Vz Nehtojed. Vil. Šel.

Zanehýtkovati = zanýtovati, vernieten.
Mor. Chmela.

Zanechalý = zanechaný, be-, verlassen.

— kde: v dluhu z. Zlob.
Zanechanec, nce, m., der Hinterlassene,

Zurückgelassene. Ros.

Zanechání, n., die Hinter-, Unterlas-
sung.

Zanechaný; -án, a, o, hinterlassen, un-
terlassen, zurückgelassen, verlassen. Vz Za-
nechati. Z. věci někomu vydati. Har. Z
žena (které muž odešel). — po kom. Sta-
tek po někom z. V. — kde. Pročež soldati
v něm od kurfirsta z-ní. Jir. Anth. II. 322.
Statek se všemi svršky při něm z-nými
prodán jest. Žer. L. III. 25.

Zanechati, zanechávati = po sobě ne-
chati, zůstaviti, hinter-, nach-, zurück-,
verlassen ; opustiti, nechati, pustiti, přestati
od čeho, ustoupiti něčeho, verlassen, bleiben
lassen, unterlassen, sein lassen, fahren las-
sen ; zůstaviti, nechati, lassen, belassen. Jg.

— čeho: války, boje, V., díla svého, Br.,
hýření, Sych., pití, hraní, D., strachu, bázně,
starosti, Us., dolu, hledání rudy. Vys. Za-
nech svých otázek. Us. Z. studií. Hrts.
Zanechej chození darebného. Er Edem ty
dzevečko, světa zanechaj; Šohajíčku mladý,
poslechni mé rady, zanech toho ženění; Tož
hospody z-chal a domů pospíchal. Sš. P.
61., 645., 688. Zanechte svárů. Us. Tč. Za-
nechav hradu pražského téměř pustého. Skl.
II. 16. Z. dobrého jména. Faukn. Zanechaj,
synečku, zanechaj střílání, ostaň mezi námi.
Čes. mor. ps. 61. Roztržek a rozštěpek za-
nechajíce; A když masné chrámy duše za-
nechá. Sš. I. 403., Bs. 18. V tom jsem jich
Napomínal několikrát, aby těch řečí zane-
chali; Protož jsem tej věci zanechal tak.
NB. Tč. 235., 216. Přineseno poručení, aby

týž kněz kázání zanechal. Dač. I. 101. Za-
nech si těch špiček, ještě Nejsou švestky
zralé. Prov. — Flav., Ros., Jel., Kom. —
koho (gt. n. akkus.; vz dole pozn.). Můj
milej se hněvá, pozdravení nedá, snad mne
myslí zanechať. Čes. mor. ps. 113. Ani
nechcem panenkou zostaci, ane teba, milý,
zanechaci. Sl. ps. 75. Zelený rozmarýn jako
tráva, už mne moja milá zanechává. Brt.
P. 84. Zelený rozmarýn ako tráva, už ma
môj milený zanechává; Keď ma on zanechá,
a já nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka
nemám. Sl. spv. II. 42. Nebylo to kvítí,
bylo to hřebíček, už mě zanechává, můj
milý syneček; Ja, dyž mě zanechal, šak se
já mu neprosím, dyť já ešče ráda červenú
pentlu nosím; Zeleny jalovec juž dozdrava
(dozrává), že mne ma milenka zaněchava;
Musím pryč maširovať a mý starý rodiče
tady zanechať; Už mne má panenka zane-
chává a dyž mne zanechá, nech nechá tak.
Sš. P. 256., 270., 312., 578., 628. Cero, cero
má, zanechej dragúna, dragún půjde, od-
rukuje, ty zůstaneš sama. Ps. mor. Potom
jsme jí řekli: Potřebuješ-li nás ještě viece?
A ona řekla: Prosím vás, zanechte mne
dneska! NB. Tč. 200. Nepôjdem ja od nás
preč, tu mám otca, tu mám mať, hanba
svojich zanechať. Čjk. 82. Pošiel, pošiel on
na veky, nešťastnicu sklamal a zanechal.
Ppk. I. 26. Tu tě nechávám a zanechávam,
Anička. Sl. p. Šf. I. 60., Sl. spv. III. 89.
Však já to dobre viem, že mne zanecháváš.
Sl. ps. Šf. I. 73. Nebudem veselá, ani ne-
môžem byť, šuhaj ma zanechal, čo ma po-
čal ľúbiť. Sl. spv. 1. 21. Ej, klinčok, klin-
čok, fijaločka, zanechala ma fsajerôčka, za-
nechala ma a ja ju, nech si ju doma trí-
majú. Sl. spv. V. 178. Němci děvečky té
zanechali. Dač. II. 12. Zanechal Hospodin
národu těch. Br. — co, koho, čeho komu
(sobě, sich behalten, vorbehalten, beibe-
halten). Budoucím potomkům paměti z. V.
Někoho rozkošem. Chmel. Posmíšky po-
směvačům z. se mají. Kom. Něco něčímu
uznání z. Us. Sbírání klasů potřebným z.
Kom. J. 395. Čehož jsem já sobě samému
zanechal. Br. Čo si mi zanechal, keď sas'
tak nenahle ze světa odebral? Sl. ps. 130.
Komus' ma zanechal, starodávny frajer? Ja
som ťa z-chal, dobre ty vieš, komu. Sl. spv.
III. 114. Zanechte starého hříšníka zaslú-
ženému dobre zúfalstvu. Zbr. Lžd. 99. Až
budeme všichni o své jen dbáti zanechavše
němčiny Němcům. Havlíček. Kemus' mě za-
nechal, švarný šohajíčku ? Sš. P. 582. Za-
nechal (Bůh) je (pohany) pochotem, žádo-
stem, nepravostem, jak lodník v čas bouře
vida nezbytí koráb proudům a příbojům
mořským zanechává. Sš. I. 30. Zanechal si
kozích vratec. Prov. Jg., Šml. — čeho,
co proč. Háj. Hany ti, duše má, nikaké
nedávám, pro rodiče tvoje tebe zanechá-
vám Čes. mor. ps. 184. Felix pro umalení
nenávisti židů apoštola u vězení a v oko
vech zanechal. Sš. Sk. 270. — co, čeho
po kom (komu). Nesmrtelné památky po
sobě z.; Zanechal po sobě dvou dcer osi-
řalých; Zanechal po sobě lidu českému
velikého smutku. V. Zboží svého cizím po