Předchozí (167)  Strana:168  Další (169) |
|
|||
168
|
|||
|
|||
sobě zanechal. Br. Z-chal po sobě značné
jmění. Us. Pdl. Z-chal po sobě pověsť pa- novníka dobrého. Ddk. II. 373. Byl člověk rozumný zanechav po sobě ve vdovství manželky své Anny s dětmi (zanechav po sobě mladé vdovy). Dač. I. 154., 285., 315., II. 16. Z. po sobě manželky. Er. Vz Ne- chati. — čeho, co jak. Dy němam žad- ného krom Boha sameho, tomu će zaněcham pod ochranu jeho; Proč ty mia, můj milý, z razu (po jednou, náhle) zanecháváš, jakú mně, můj milý, jakú hanu dáváš? Sš. P. 368., 389. Buď nořičem, z hrudi své jen sličné perly vynášej a v sličný odkaz otčině své je zanech; Což o své váze zanecháno buď. Sš. Srn. bs. 112., Sk. 60. Pozname- náním, psaním a tisknutím minulé příběhy potomkům zanechávati. Dač. I. 2. Někoho bez odpovědi, Kom., na sirobu z V. Všeho až do dalšího času z. Háj. Dům boží poust- kou zanechávají. Br. — koho, čeho při čem (kde): někoho při vůli, V., při hrdle, Sych., při službě. Har. Zanech toho při tom, lass es dabei. Har. Zanechává se to při tom. Kom. Zanech to při sobě. D. Císař při tom jich zanechal. Dač. I. 149. Tedy se to i nyní při jejich uvážení zanechává. Mus. 1880. 23. Žádajíce, aby ráčili nás při slobodách našich z. Sl. let. V. 169. Do sv. Jiří toho jsem já taky při tom zanechal. Žer. 316. Při životě z. Sš. II. 161. Že to při sobě zanecháte. Skl. II. 124. Při tom zanechána bude. Er. — co, čeho kde: na pobřísle (nedodělati). Cyr. Z. něčeho v ně- čem. Us. Ml Aby takových vyslání z-li na straně. Skl. I. 159. Z-chal ve sněhu stopy. Us. Pdl. Z. ve městě posádku. Us. Lpř. Ten v prostřed krojenej zanechává radlicu brázdy, ten zoraný a už obsáty nedozavleče úhor. Hol. 8. Komu si ma, komu, mamičko, chovala? Ty si ma chovala bielemu sokolu a on ma zanechal na širokom poľu. Btt. Sp. 17. Prátela v súžení z cnosť není. Na Slov. Tč. Že sa s jinú shovává a mňa tu zanechává; dyž zanecháš, zanechaj . .. Čes. mor. ps. 89. Zanechám ťa pod dubem, živ sa tady, má panenko, bukvou, žaludem. Čes. mor. ps. 260. Jan Zygel ujel tajně zanechav tu Anny manželky své s dítkami jich v ža- losti. Dač. II. 7. Ej, ostaň, mila, komu ty chceš, už ty mojou milou viac nebudeš; za- nechavam ťa ja na slobode, ako ta rybečka v bystrej vode. Sl. spv. I. 11. Sľuboval si, že ma vezmeš, že ma nenecháš, a teraz ma zarmútenú v žiali zanecháš! Sl. spv. IV. 144. I nemoha takového nářku na sobě z., poněvadž by to s ublížením pravdy bylo. Štr. Bratra zanechte u mne. Br. — čeho k čemu: k následování. Protož nevidí mi se, aby se tím na ten čas hybati mělo, avšak i toho k dalšímu rozmyslu sobě zanechám. Žer. 332. — čeho, koho nač: na památku, Chmel., na jiný čas (odložiti, verschieben). Us. — co. Har. Zanechám ti strom zelený pod okjenkem zaščepený. Sš. P. 275. Z-chal si trůn nebeský, človekom si zostal. Na Slov. Tč. Než raz majte rozum, práznu za- nechajte nemúdrosť. Hol. 385. Veliké jmění zanechal. D. Velikou slávu po sobě zane- chal. Chmel. Zanechal tu pýrka, er hat da |
ein wenig Haare gelassen. Prov. Komu bych
husy zanechala? Er. Pro jednoho všecky zanechala. Suš. Vz předcházející. — Pozn. Znamená-li zanechati = přestati čeho, upu- stiti od čeho, užívá i lid genitivu. Zanech toho ženění. Suš. Pakli znamená opustiti koho, zůstaviti po sobě, klade se akkusativ. Brt. — s inft. Na to se bezpečíc shled- nouti zanechal. Har. Kteráž jména jmeno- vati zanechám. BN. — se. Nechcela som veriť, čo mi povedali, že by sme sa my dva boli zanechali; Aj, pozdraví ju nasto- krát, že sa musíme zanechať. Sl. ps. 101., 181. — kdy. Mý pantličke červený, kolo- vaný bílý, kemu ja jich zanechám po ma- ličké chvíli? Sš. P. 443. Za nič je to, za nič, ej keď sa má poznati a po krátkom čase zase zanechati. Sl. ps. 149. — jak dlouho. Zaněchaj mne ešče do dně devá- tého, do roka sedmého. Sš. P. 11. Bůh za- nechával Pavla po dvě létě v Caesarei u vě- zení. Sš. Sk. 236. Aby té věci zanechali do jeho příštie. NB. Tč. 290. — odkud. Gejza II. zanechal z manželství s ruskou kněžnou Eufrosinou dva syny. Ddk. III. 252. Zanechávati, vz Zanechati.
Zanechtěti se komu čeho, die Lust
verlieren, nicht wollen. Zanechtělo se mi toho. Kom. Zánechtí, n., šp. m.: zánehtí.
Zánechtice, e, f., šp. m.: zánehtice.
Zanechutnati; zanechutněti, ěl, ění, an-
fangen nicht zu schmecken. — komu. Papr. — komu kde: v žaludku. Optat. Zanechutněti, vz Zanechutnati.
Zanechutniti, il, ěn, ění ; zanechutňo-
vati = nechuť zbuzovati, Ekel machen. — komu kde: v žaludku. Rad. zv. — se = zanechutněti, zu Ekel werden. Ros. Zanechutňovati, vz Zanechutniti.
Zaněkdy, manchmal. Z. k nám chodí.
Us. Tč. Zanelíbiti se, il, ení, zu Missfallen an-
fangen. — se komu kde. To se mi na něm zanelíbilo. Us. — s infinit. Hneď sa mu na krásné zaneľubi obrazy patriť. Hol. 44. Zaněmělý, verstummt. Spytuj tajomství
bájov na bralách dávno z-lých. Hrbů. Rkp. Sp. st. d. Zaněměti, ěl, ění, stumm werden, ver-
stummen. — abs. Bača zanemel, zarazil sa. Dbš. Sl. pov. IV. 93. Kým nezachrípnem, jazyk nezanemie, postačím sypať na to tvoje temä! Phld. III. 1. 57. — s čím. S tým všetko zanemelo. Dbš. Sl. pov. I. 12. Zaněmiti, il, en, ení, stumm machen. —
koho. Zaněmila ho radosť. L. Zanepokojiti, il, en, ení, zanepokojovati,
beunruhigen. Us., Jg., D Zanepráždka, y, f. = zaneprázdnění.
Zaneprázdnění, n., die Beschäftigung,
das Geschäft, die Arbeit, Angelegenheit. Vz Zaneprázdniti. Mnoho z. a práce míti; z. neměti; býti bez z.; z-ním obtížený, roz- tržitý; z. komu činiti, dělati; s ním jest mnoho z. V. Od z. prázdnost' míti. Kom. Z-ním se zavaliti. D. Mnoho z. s něčím míti. Ros., Jg. Bez z. jest duše na mučidlu. |
||
|
|||
Předchozí (167)  Strana:168  Další (169) |