168

sobě zanechal. Br. Z-chal po sobě značné
jmění. Us. Pdl. Z-chal po sobě pověsť pa-
novníka dobrého. Ddk. II. 373. Byl člověk
rozumný zanechav po sobě ve vdovství
manželky své Anny s dětmi (zanechav po
sobě mladé vdovy). Dač. I. 154., 285., 315.,
II. 16. Z. po sobě manželky. Er. Vz Ne-
chati. — čeho, co jak. Dy němam žad-
ného krom Boha sameho, tomu će zaněcham
pod ochranu jeho; Proč ty mia, můj milý,
z razu (po jednou, náhle) zanecháváš, jakú
mně, můj milý, jakú hanu dáváš? Sš. P.
368., 389. Buď nořičem, z hrudi své jen
sličné perly vynášej a v sličný odkaz otčině
své je zanech; Což o své váze zanecháno
buď. Sš. Srn. bs. 112., Sk. 60. Pozname-
náním, psaním a tisknutím minulé příběhy
potomkům zanechávati. Dač. I. 2. Někoho
bez odpovědi, Kom., na sirobu z V. Všeho
až do dalšího času z. Háj. Dům boží poust-
kou zanechávají. Br. — koho, čeho při
čem (kde): někoho při vůli, V., při hrdle,
Sych., při službě. Har. Zanech toho při
tom, lass es dabei. Har. Zanechává se to
při tom. Kom. Zanech to při sobě. D. Císař
při tom jich zanechal. Dač. I. 149. Tedy
se to i nyní při jejich uvážení zanechává.
Mus. 1880. 23. Žádajíce, aby ráčili nás při
slobodách našich z. Sl. let. V. 169. Do sv.
Jiří toho jsem já taky při tom zanechal.
Žer. 316. Při životě z. Sš. II. 161. Že to
při sobě zanecháte. Skl. II. 124. Při tom
zanechána bude. Er. — co, čeho kde: na
pobřísle (nedodělati). Cyr. Z. něčeho v ně-
čem. Us. Ml Aby takových vyslání z-li na
straně. Skl. I. 159. Z-chal ve sněhu stopy.
Us. Pdl. Z. ve městě posádku. Us. Lpř.
Ten v prostřed krojenej zanechává radlicu
brázdy, ten zoraný a už obsáty nedozavleče
úhor. Hol. 8. Komu si ma, komu, mamičko,
chovala? Ty si ma chovala bielemu sokolu
a on ma zanechal na širokom poľu. Btt.
Sp. 17. Prátela v súžení z cnosť není. Na
Slov. Tč. Že sa s jinú shovává a mňa tu
zanechává; dyž zanecháš, zanechaj . .. Čes.
mor. ps. 89. Zanechám ťa pod dubem, živ
sa tady, má panenko, bukvou, žaludem. Čes.
mor. ps. 260. Jan Zygel ujel tajně zanechav
tu Anny manželky své s dítkami jich v ža-
losti. Dač. II. 7. Ej, ostaň, mila, komu ty
chceš, už ty mojou milou viac nebudeš; za-
nechavam ťa ja na slobode, ako ta rybečka
v bystrej vode. Sl. spv. I. 11. Sľuboval si,
že ma vezmeš, že ma nenecháš, a teraz ma
zarmútenú v žiali zanecháš! Sl. spv. IV.
144. I nemoha takového nářku na sobě z.,
poněvadž by to s ublížením pravdy bylo.
Štr. Bratra zanechte u mne. Br. — čeho
k čemu: k následování. Protož nevidí mi
se, aby se tím na ten čas hybati mělo, avšak
i toho k dalšímu rozmyslu sobě zanechám.
Žer. 332. — čeho, koho nač: na památku,
Chmel., na jiný čas (odložiti, verschieben).
Us. — co. Har. Zanechám ti strom zelený
pod okjenkem zaščepený. Sš. P. 275. Z-chal
si trůn nebeský, človekom si zostal. Na
Slov. Tč. Než raz majte rozum, práznu za-
nechajte nemúdrosť. Hol. 385. Veliké jmění
zanechal. D. Velikou slávu po sobě zane-
chal. Chmel. Zanechal tu pýrka, er hat da

ein wenig Haare gelassen. Prov. Komu bych
husy zanechala? Er. Pro jednoho všecky
zanechala. Suš. Vz předcházející. — Pozn.
Znamená-li zanechati = přestati čeho, upu-
stiti od čeho, užívá i lid genitivu. Zanech
toho ženění. Suš. Pakli znamená opustiti
koho, zůstaviti po sobě, klade se akkusativ.
Brt. — s inft. Na to se bezpečíc shled-
nouti zanechal. Har. Kteráž jména jmeno-
vati zanechám. BN. — se. Nechcela som
veriť, čo mi povedali, že by sme sa my
dva boli zanechali; Aj, pozdraví ju nasto-
krát, že sa musíme zanechať. Sl. ps. 101.,
181. — kdy. Mý pantličke červený, kolo-
vaný bílý, kemu ja jich zanechám po ma-
ličké chvíli? Sš. P. 443. Za nič je to, za
nič, ej keď sa má poznati a po krátkom
čase zase zanechati. Sl. ps. 149. — jak
dlouho. Zaněchaj mne ešče do dně devá-
tého, do roka sedmého. Sš. P. 11. Bůh za-
nechával Pavla po dvě létě v Caesarei u vě-
zení. Sš. Sk. 236. Aby té věci zanechali do
jeho příštie. NB. Tč. 290. — odkud. Gejza II.
zanechal z manželství s ruskou kněžnou
Eufrosinou dva syny. Ddk. III. 252.

Zanechávati, vz Zanechati.

Zanechtěti se komu čeho, die Lust
verlieren, nicht wollen. Zanechtělo se mi
toho. Kom.

Zánechtí, n., šp. m.: zánehtí.

Zánechtice, e, f., šp. m.: zánehtice.

Zanechutnati; zanechutněti, ěl, ění, an-
fangen nicht zu schmecken. — komu.
Papr. — komu kde: v žaludku. Optat.

Zanechutněti, vz Zanechutnati.

Zanechutniti, il, ěn, ění ; zanechutňo-
vati = nechuť zbuzovati, Ekel machen. —
komu kde: v žaludku. Rad. zv. — se =
zanechutněti, zu Ekel werden. Ros.

Zanechutňovati, vz Zanechutniti.

Zaněkdy, manchmal. Z. k nám chodí.
Us. Tč.

Zanelíbiti se, il, ení, zu Missfallen an-
fangen. — se komu kde. To se mi na
něm zanelíbilo. Us. — s infinit. Hneď sa
mu na krásné zaneľubi obrazy patriť. Hol.
44.

Zaněmělý, verstummt. Spytuj tajomství
bájov na bralách dávno z-lých. Hrbů. Rkp.
Sp. st. d.

Zaněměti, ěl, ění, stumm werden, ver-
stummen. — abs. Bača zanemel, zarazil sa.
Dbš. Sl. pov. IV. 93. Kým nezachrípnem,
jazyk nezanemie, postačím sypať na to tvoje
temä! Phld. III. 1. 57. — s čím. S tým
všetko zanemelo. Dbš. Sl. pov. I. 12.

Zaněmiti, il, en, ení, stumm machen. —
koho. Zaněmila ho radosť. L.

Zanepokojiti, il, en, ení, zanepokojovati,
beunruhigen. Us., Jg., D

Zanepráždka, y, f. = zaneprázdnění.

Zaneprázdnění, n., die Beschäftigung,
das Geschäft, die Arbeit, Angelegenheit.
Vz Zaneprázdniti. Mnoho z. a práce míti;
z. neměti; býti bez z.; z-ním obtížený, roz-
tržitý; z. komu činiti, dělati; s ním jest
mnoho z. V. Od z. prázdnost' míti. Kom.
Z-ním se zavaliti. D. Mnoho z. s něčím
míti. Ros., Jg. Bez z. jest duše na mučidlu.