173

ulitis, z. žlábečku (pichů) močových, urete-
ritis, z. žeberní (klání v bocích, podžeber-
nice), pleuritis costalis sicca, z. žlázy ža-
ludkové, pancreatis inflammatio. Jg. Slov.
O z-tu a hnisání vz Čs. lk. VII. 61. O proti-
zánětném léčení nemocí vz Ib. X. 109. Z.
kopyta, die Hufentzündung. Čsk. Z žalud-
kový, střevní, Magen-, Darmkanal. Čsk.

Zanetbání = zanedbání. Aťby se oni
i jiní dobří lidé nad námi nerozpáčili, vi-
dúce naše k tomu z. Arch. IV. 23.

Zanetbati = zanedbati. Vz toto.

Zánětlivý = zaněcující se, phlogistisch,
entzündlich. Z. oheň. Č., Nz. lk. Z. náhlý
zákal zelený, glaucoma acutum inflamma-
torium; z. dočasný zakal zelený, glaucoma
chronicum inflammatorium. Schb.

Zánětný, -tní = od zánětu, Entzündungs-.
Z. kožka, nemoc (horká). Tabl. Z. horečka;
z. kůra, Fieberkugelchen. Nz. lk.

Zanetovati, vernieten. — co čím. Mor.
Tč. Vz Zanytovati.

Zanevážiti, il, en, ení, zanevažovati =
zanevražiti, zanevříti. U Olom. Sd.

Zanevděčiti, il, en, ení, zanevděčovati
se komu zač, sich undankbar bezeugen.
Na Ostrav. Tč.

Zanevražiti, il, ení; zanevražovati, Hass
auf Jem. werfen, ihm Feind werden. — na
koho. Ros., Háj.

Zanevražovati, vz Zanevražiti.

Zanevřela, y, m. = zanevřelý. Mor. Šd.

Zanevřelec, lce, m. = zanevřelý. Us.
Šd.

Zanevřelosť, i, f. = zanevřeni, der Hass,
Groll, die Feindschaft. Zlob.

Zanevřelý, gehässig, aufsässig, tückisch.
Dch.

Zanevření, n., das Feindwerden, die Auf-
sässigkeit.

Zanevreť = zanevříti. Na Slov. Bern.

Zanevříti, vru, vřel, ení = v nenávisti
míti, unhold, feind, tückisch, Jem. aufsässig
sein, grollen. — na koho. Ros., D., Tč.,
Šd. Na malé dítě nesmí voda klokočovati
(na koupel), sic naň lidé zanevrú. Mor. Vck.
Ktorá by to urobiť nechcela, na tu ostatnie
(děvčata) zanevrú a stráňa sa jej. Dbš. Ob.
158. Zanevrel na všetku zemianskú krú.
Zátur. Priat. I. 6. Tak na sebe zanevřeli,
že se nemohli ani čůť. Mor. Šd. Zanevřel
by na mne vinník. Msn. Or. 128. Císař bez
něho se obejíti, apoštolská stolice pak na
něho z. nemohla. Ddk. II. 339. (445). Vy
kdybyste moc měli (kněžie), běda by těm
bylo, na koho byste zanevřeli. 1534. —
proti komu. Us. Tč. — na koho proč:
pro jeho chování. Lpř. J. Ale z-li pro vý-
kon svrchované moci takové na Ježíše vele-
knězi. Sš. L. 187.

Zanavriveť = zanevříti. Na Slov. Bern.

Zanevrivosť, i, f. = zanevřelosť. Na
Slov. Bern.

Zanevrivý = zanevřelý. Na Slov. Bern.

Zanezdobiti, il, en, ení, verunreinigen.
Na Slov. Ssk.

Zanezdravěti, ěl, ění. ungesund wer-
den. — kde: na službě. Na Ostrav. Tč.

Zanguebar, a, m., v Africe, východní
pobřeží nad Mozambikem. Vz S. N.

Zaňho, vz Za něho. Zaňho tuhý vede
boj; Tak nám všetko za ním teskné, čím
bývalo zaňho veselšé. Hol. 128., 353. No
len sem aj toho, nach ho vidíme, co je zaňho
(čo je zač). Mt. S. I. 55.

Zanice, e, f., diervilla, die Dierville, rost-
lina. Z. žlutá, d. Tournefortii. Vz Rstp.
788.

Zanícenec, nce, m., der Enthusiast. Šm.

Zanícení, n., die An , Entzündung. Z.
z každé jiskry, dopustíš-li, pochází. Kom.
Po z. slunce. BO. — Z. = zánět, die Ent-
zündung. Z. v zádech. Sych. — Z. = nadšení,
die Begeisterung, der Enthusiasmus. D. V po-
božném z. Schz. Nastalo z. obecné. Ddk.
II. 357. Se z-ním poslouchati. Us. Pdl.

Zanícený; -cen, a, o, entbrannt, entzün-
det, enthusiasmirt, entzückt. Z. zrak, Šml.,
Dch., Čch. Bs. 148., Kká. K sl. j. 28., ret,
Čch. Bs. 47., 51., pohled, Sbn., mysl, Us.,
Pdl., vidjna. Mus. 1880. 154. Z. pel, Bibl.,
objetí. Č. — čím: vroucí milostí, Troj.,
myslí, duchem. Chmel. Tvář Boha zanícená
hněvu bleskem. Kká. K sl. j. 10.

Zaničemněti = zničemněti. Bern.

Zaničemniti = zničiti. Na Slov. Bern.

Zaničení, n., vz Zaničování.

Zaničiti, il, en, ení, zaničovati, verach-
ten, verwerfen, Böses nachsagen. Us. u Olom.
Sd. — Z., verderben. — koho. Zbojníci
jeho tak zaničili, že potom z toho umříti
musil. Sl. let. I. 314.

Zaničování, n., die Ver-, Missachtung.
U Olom. Sd. — Z., das Verderben.

Zánik, u, m. = zaniknutí, das Eingehen,
Zugrundegehen. Šarvátka byla už v z-ku.
Pokr. Z hor. 58. Z-ky národů. Hlk. Vznik
a z. Bkř. Snáč niet jej zo z ku zbaví. Hdž.
Rkp. — Dch., MP.

Zanikání, n. = zánik. Z. bolesti, das
Aufhören der Schmerzen. Us. Šp.

Zanikati, vz Zaniknouti.

Zanikl, e, m., lépe: sanikl. Jg.

Zaniklý, eingegangen, verschollen, ver-
schwunden, zu Grunde gegangen. Vz Za-
niknouti. Dch. Z. zdroj, časopis. Dch. Z-klé
místo Žirakovice. Ddk. IV. 97. — kde.
Smysl ve skutcích zlých z-klý. Sš. II. 202.
— čím. Chrám požárem z-klý. Lpř. Děj.
I. 89.

Zaniknouti, knul a kl, utí; zanikati =
zajíti, eingehen, zu Grunde gehen, unter-
gehen, verschwinden, aufhören. Jg., Dch. —
abs. Vznikati a z. Dch. Zanikl, er ist ver-
schollen. Dch. Ne žeby přirodilá povaha
obou byla zanikla. Sš. II 98. — kam.
Slunce za horu zaniklo. Tkad. Svätoboj
len dial a vždy dial zaniká a za ním oko
točí sa koníka. Č. Čt. II. 95. — s čím.
Přátelství obecné s štěstím zaniká. Mudr._—
kde. Posléze i jméno hříšníků z-klo v Če-
chách a na Moravě. Ddk. II. 406. Všichni
lidé v tom o Šimonu bludném mínění za-
nikli ; Ve které (debře) Sykus po nekterý
prostor v zemi zanikal; Přehluboké v cestě
stojí sklepy, v jichžto hloubech (proud ten)
často zaniká. Sš. Sk. 97., II. 191., Bs. 165.
(Hý.). — odkud. Z povědomí pohanů nikdá
docela nezanikla idea věčného Boha. Sš.
Sk. 170. — jak. Pozvolnu zaniká umělecká