Zaorati (v obec. mluvě: zavorati), orám
a oři, orej a oř, oral, án, aní; zaorávati =
začíti orati, zu pflügen anfangen; oráním
přikryti, einackern, einpflügen; podorati,
unterackern, unterpflügen; oráním zahubiti,
verackern, verpflügen, wegackern. — co:
pole (zorati), semeno. Ros., hnůj (oráním
přikryti, unter-, zupflügen, vz Šňorek), Us.,
jetel (podorati), Us., cestu (oráním zničiti).
Us. Jede s nima do pole zaorávat kobzole;
jak kobzole zaoral, na tvú milú zavolal.
Pís. slez. Šd. Jede synek do pole zaorávat
kúkole. Pck. Ps. 30. — co čím: pluhem.
Námi zavláčili a zaorali. Hus. I. 307. — kde.
(Kněz dobrý) sv. slovo, jenž jest siemě,
v zemi t. j. v srdci zaorává a z plev zrno
vytiskuje, to věř, že pravdu od nálezkóv
lidských a ode lži dělí. Hus II. 199. — kdy.
Na holomraznicách navezu hnoja a na vesno
zaořu. Slez. Šd.

Zaorávání, n., die Ein-, Zu-, Unteracke-
rung. Vz Zaorati.

Zaorávati, vz Zaorati.

Zaorávka, y, f. = zaorávání, zaorání.
Šd.

Záosek, sku, záosník, u, m. = zákolník,
lonek, der Kothnagel. Us. na Mor. Vz Zá-
losek.

Zaosídliti, il, en, ení = v osidla zaplésti,
verschlingen, in Schlingen verwickeln. Krok.

Zaositi, seji, il, et, etí, besäen. Toms.

Záoska, y, f. = záosek. Hk.

Záosní, extraaxilis, ausserachsenständig
= kromě osy umístěný na př. kel pepřiky,
prstáku. Rst. 521.

Záosník, u, m., vz Záosek.

Zaosniti, il, ěn, ění, zuspitzen. Šm.

Zaostalosť, i, f. = zopozdilosť, zanedba-
nosť. Kojila ho krása prírody, rmútila z.
ľudu na ľavom brehu. Phld. III. 2. 130. Zo
zaostalosti k pokroku (národu pomáhať).
Let. Mt. S. VIII. 2. 82. - Z., der Rest.
Daňová z. Dbš. Obyč. 77.

Zaostalý = stehen geblieben, rückständig.
Na Slov. Jestli zaplatia všetky zaostalé
úroky. Let. Mt. S. VIII. 1. 92. — Z. = za-
nedbalý, vernachlässigt. Duševně zaostalý
národ. Ruch 1879.

Zaostati, zurückbleiben. Na Slov. Zaostala
sbierka prítomná. Dbš. Obyč. Slovania boli
náramne zaostali. Phld. III. 2. 166. Historia
dostala sa do pút politických . . . tak, že
pri mnohých dejepisných otázkach zaostane
a nás zanechá vo tme. Sl. let. V. 265.

Zaostati, n., das Zurückbleiben. Na Slov.
Jedni zaostatie zeme našej pripisovali tu
zaostatiu poľného hospodárstva, iní zlým
cestám. Phld. III. 2. 153. Že by bez oškodenia
a zaostatia krajiny zachránily sa dla možnosti
práva jednotlivcóv. Lipa 168.

Zaostřelý, zugespitzt. Z. list (zašpičatělý),
acuniinatus. — Z. = trochu ostrý, etwas
scharf. Z. jícha. Zlob. — Z. = důtklivý,
zugespitzt, scharf, anzüglich. Z. kontrakt,
Rkp. 1684., protestace. Jg. Z. výrok (Oxy-
moron). Sš. J. 167.

Zaostření, n., die Zuschärfung. Z. nože.
Us. — Z. = výtka, vytčení, die Hervorhebung,
Pointirung. Nz., Dch.

Zaostřenosť, i, f., die Pointe. Dch.

Zaostřený; -en, a, o, zugeschärft, zu-
gespitzt. Vz Zaostřiti. Chodí s zaostřenými
patami (= má ostruhy). Kom.

Záostří, n. = ostrý konec, das zugeschärfte
Ende. L.

Zaostřiti, ostři, ostře (íc), il, en, ení;
zaostřovati = zostřiti, poostřiti, schärfen,
zu-, verschärfen. — co: jehlu, nůž, břitvu
(poostřiti), Us., trest, Z., oči, Plk., omáčku
(zakyseliti). Ros. Dále vykladači ti významy
slov těch zaostřují. Sš. J. 171. Výčitky své
z. Dch. — si co nač: zuby na pečeni (chuť
na ni dostati), jazyk na někoho (pomlouvati).
L. — co proti komu: nos (s pohrdáním).
Kom. — co čím: nůž brouskem. Us. — se.
Spor se zaostřuje, spitzt sich zu. Dch. Klenba
představ se zaostří. Dk. P. 32.

Zaostřovati, vz Zaostřiti.

Záostroví, n. = místo za ostrovem, der
Ort hinter der Insel.

Zaoškliviti, il, en, ení; zaošklivovati,
Ekel gegen etwas erregen. — si co: mrzkosť
a nečistotu. Rad. zv.

Zaotáčaný = zaotáčený, herumgedreht.
Na Slov. — kde. V osudoch svojich z-ný
duch národní. Phld. I. 4. 128.

Zaotáčeti, vz Zaotočiti.

Zaotočiti, il, en, ení, zaotáčeti, el, en,
ení, herumdrehen. Vz Zatočiti. — co kam:
dítě do plachty, se do pláště. Us. Tč.

Zaozhřiti (v obec. mluvě: zavozhřiti) =
ozhrem zamazati, verrotzen, verschleimen. —
co. Us.

Zap, a, m. Z. Karel Frant., prof. a spi-
sovatel český, f y, 1871. Vz S. N., Tf. H.
1. 125., 155., 163., Jg. H. 1. 658. Šb. H. 1.
308.

Zapaběti, vz Zapavovati.

Zapabrati se kam. Zas do čehosi se
tam zapabral. Vz Pabrati se. Mor. u Bzence.
Šd.

Zapabúcati, anfangen zu rumpeln. —
kde. Cosi tam venku v síni zapabúcalo.
Mor. u Bzence. Šd.

Zapácati, bewerfen, beschmutzen. Na Slov.
a Mor. Ssk. — se čím: blátem. Šd.

Zapackati, schlecht vermachen. — co
čím. Na Mor. Tč. — Z., bewerfen, beschmut-
zen. Na Slov. Ma šaty až po pas zapackané.
HVaj. BD. IL 198.

Zapackovati = klopýtnouti, straucheln,
stolpern. — oč: o kámen. Us. na Mor. Šd.
Na Slov. Ssk.

Zápač, i, f. = kladená obtížnosť, nátisk,
útisk, die Bedrückung, Erpressung von Ab-
gaben. Držeti statek beze všie přiekazy a
a bez zápači. Výb. I. 1024. Aby to beze
vší mé a mých budúcích překazy i bez zá-
pačí držal; A jiných poplatků, robot, pocty,
zápačí a obtížení. Arch. I. 339. — Z. =
zápačí, vz toto.

Zapačechovati, abgesprungenes Tünch-
werk zustreichen. Na Slov. Ssk.

Zapačený, occupatus. Boč. exc.

Zápačí (západčí), n., zápač, i, f., zápak,
u, m. = stinná strana, kam slunce nepadá;
místo v stínu, za stavením, die Schattenseite.
Hlavně na Slov. V zápaku ještě sníh leží.
Us. Ta komora leží od slunce v zápačí