Předchozí (181)  Strana:182  Další (183) |
|
|||
182
|
|||
|
|||
Zápala, y, f., das Morgen-, Abendroth.
Vz Zápal. Když je zapala ranní červena, bude pršeti (červena-li večerní, budou větry). Na Zlínsku. Brt. — Z., y, m , osob. jm. Šd. Zapálač, e, m., osob. jm.
Zapálaní, n. = červenání se, rdění se,
das Erröthen vor Scham. Zápalčivosť, i, f., die Entzündlichkeit.
Snadná z. fosforu. Mj. 38. — Z. = popudli- vosť, die Entbrennbarkeit, Reizbarkeit, der Jähzorn. Krok., Bdl., Tč. Zápalčivý, entzündlich, entbrennbar. Vz
Zápalný. Kos. Z. uhlí. — Z. = zápalný, leicht auzündbar, Feuer fangend. Ros. — Z. = prudký, jähzornig, reizbar, verbissen, hitzig, aufbrausend. Zlobivé a z-vé vztěkání. Reš. Z. člověk, kůň (zlý). Ros. — Jg. Zápalec, lce, m. = čím se zapaluje, der
Zünder. Bur. Zápalečný = zápalný. Z. věci. Zlob.
Zápalečník, u, m., der Fidibushobel.
Slov. Zápalek, lku, m., zápalka, y, f. = ovoce,
které se zapaluje. Dch. — Z. = čím se co zapaluje, das Brandrohr, der Zünder. Vz Zápalka. — Z., lka, m. = výrostek, který za děvčaty běhá. To je z. ! U Král. Hrad. Kšť. — Z. = prudký člověk, ein reizbarer, jähzorniger Mensch. Rgl. Zapáleně, entbrannt, flammend. Z. proti
sobě hořeti. Plác. Zapálenec, nce, m. = zapálený, zardělý
člověk, ein entbrannter, erröthender, jäh- zorniger Mensch. Slez. Šd. Zapálení, n. = zanícení, die An-, Ent-
zündung, Ansteckung. Z. nebe, V., lesa. D. Z. své majetnosti, die Ansteckung (Anzün- dung) seines Vermögens. J. tr. Z. uhlí. Chy- titi od z. Dch. — Z. mysli, srdce, v hněvu, die Entflammung. V. U příkladě má někto zapálenie k ženě krásné, neb žena k muži. Proč? Neb se často vídají a snad spolu ob- cují; Ktožkoli obejme ženu cizí s z-ním libosti tělesné, každý smrtedlně hřeší. Hus I. 464., III. 199. — Z. = zánět, zápal, die Entzündung. Z. plic, V., jater, D., mozku, hrdla, ledvin atd. Vz Zánět. Zapálenina, y, f. = snět, die Entzün-
dung. Vz Zápal. Z. klapek. Ja. Jistě je to nějaká z. Us. Šd. — Z., der Brand. Zapálenosť, i, f. = začervenělosť, die
Röthlichkeit. Z. jablek. — Z. = zápal. Ale sa touto z-sťou pohnúť nědajú. Phld. I. 1. 8. Z. krve. Zapálený; -len, a, o = rozohněný, roz-
žený, zanícený, entzündet, entbrannt, ent- flammt. V. Z. vesnice, Vrat., oběti. Ctib. Z-ná tvář jest svědek nevinnosti. Na Slov. Tč. Z-né oči. Us. Šd. Zaspieval kohútik na zelenom dvore, vstaňže už šuhajko, veď sú biele zore, už sú z-né, už deň znamenajú, drahý je tomu čas, koho preč volajú. Čjk. 47. Oud těla nemocný a zapálený. BR. II. 23. a. Úmyslem zřiezeným spolu aby by- dleli, ne z zapálené chlípnosti tělesné. Hus III. 210. — čím: hněvem. V. Človek hne- vem z-lý zdraví svoje ruší. Na Slov. Tč. Milostí zapálen jsa chtěl obětovati syna. Ctib. Hád. 1. (Shorela) ešte jedna plná hro- |
mom z-ná stodola. Sl. let. II. 66. — do
čeho. D. — jak. Neobětujte viece oběti darmo z-né. Exc. Z-ný, žeby od něho roz- žehl. Km. II. 332. A ten bude jeden hlavní v zlosti velice zapálený. Hus III. 302. Zapalice, e, f., isopyrum, die Tolldocke,
rostl. Z. žlutochovitá. Vz Čl. Kv. 280., FB. 70., Slb. 672. Zapalicovati se někam = zatoulati se.
Vz Palicovati se. Mor. Šd. Zapalička, y, f., tordylium, der Zirmet,
das Ruthenkraut, rostl. Z. obecná, t. offici- nale. Vz Rstp. 747., Čl. Kv. 343., FB. 93., Slb. 603. Zapaličkový, Ruthenkraut-. Šm. Vz Za-
palička. Zapalidlo, a, n., der Zündstoff. J. tr.,
Nz. Zapalisadování, n., die Verpallisadirung.
Z. škarpy. Čsk. Zapalisadovati, verpallisadiren.
Zápalistě = se zápalem, eifrig. Na Slov.
Z. hovorí. Klčk. Zb. IV. 78. Nadeja ho len dráždila z. Zbr. Báj. Zápalistý = zapálený, entbrannt. Na
Slov. Z. iskra, Slov. Šd., blesk. Lipa I. 149. Máme pekné z-sté zpevy a piesne ná- rodnie. Dbš. Sťa růžička z-stá, láska k Bohu zahorí. Ppk. I. 161. Slovenský dohán, aro- mom svojim čarovné vyvádzal kruhy a kráže života z-tého. Phld. III. 1. 72. Na to prišli ta aj ostatní so z-stým a iným drevom. Ib. III. 377. Zápalistě, ě, n. = prostor v děle, jejž
zápal v komoře hlavně zaujímá, das Zünd- feld. S. N. Z. u patrony, der Zündspiegel. NA. III. 109. Zapá(a)litelnosť, i, f., die An-, Ent-
zündbarkeit, Entbrennbarkeit. Techn. Zapá(a)litelný, anzündbar. Z. plyn,
Krok., věci. Tabl. diet. Červený kostík jest nesnadno z-ný. Kk. Fys. 74. Silice jsou ka- paliny snadno z-né. Kk. Zapáliti (zastr. zapoleti), pal, pále (íc),
il, en, ení; zapalovati, zapálívati, zapalo- vávati = zažíci, dáti ohni se zejmouti, an- zünden, anbrennen, anstecken, in Brand stecken; vzbuditi, entflammen, entzünden, erregen, anfachen; se = oheň chytiti, Feuer fangen, sich entzünden, aufflammen; velice pohnutu býti k něčemu, entbrennen, sich entflammen, sich ereifern.; zardíti se, začer- venati se, feuerroth werden, erröthen (vor Scham). Jg. — abs. Zloděj zapálil. Us. S ohněm pozorně zacházej, aby nezapálil. Jg. Nuž nechže zapáli, keď sa mu páči. Klčk. V. 116. Jdi dál, ať nezapálíš (říkají žertem zrzounům). U Král. Hrad. Kšť. — co: slámu, dům, stodolu, ves, dříví, Us., město, nenávisť, Jel., oheň, V., žádosť, hněv, lásku, hromadu, milíř, hranici. Us. Slunce zapaluje švestky (barví). Us. Jg. Vyhlíží, jakoby pět vesnic zapálil. Us. Všecka naraduvaná, že dobrú večeru mať bude, potom zapálila pec (= podpálila v peci). Dbš. Sl. pov. VIII. 71. Mesto za- paľte celé a na horní berte sa zámek. Hol. 122. Vyhrožoval mu, že ho (mu) z-lí. Us. Šd. Ta barva (červená) zapaluje srdce udat- ného. Výb. II. 45. Z-lil hrom kostel. Dač. |
||
|
|||
Předchozí (181)  Strana:182  Další (183) |