183

I. 41. Diviš z-liv sám Plačice utekl; Všecka
děla pojednou z-li, aby dým od prachu a
ohně na hrad se obrátil. Pal. Děj. III. 3.
225., 256. Tento aby duom neb stodolu a
onen duši zapálil; Ten hřiech zapaluje lidi
a činí je hovadné. Ten hřiech (němý) viece
zapaluje člověka a obracie ho v obyčeje
hovadné. Hus I. 97., 201. — koho k čemu:
k milosti. V. Slova nečistá srdce ku zlému
zapalují. Mor. Tč. — co, se kde. Zapálil
les okolo hrobu. Flav. Z. pýr na poli,
slámu pod kolnou. Z. někomu chalupu nad
hlavou. Kdo fúkne na hněvlivého, hneď za-
pálí hněv u něho. Na Slov. Tč. Jabka se
už na stromech zapalují (červenají). Us.
Byl odsouzen, neb z-lil v Kunovicích. Us.
Tč. Večer je, tmie sä; v izbách zažihajú
sviece a pod kozúbkami zapaľujú lúče a
triesky. Hdž. Čít. 110. Zapal tri svičky na
stole. Sl. spv. V. 200. Z-lil se v obličeji.
Us. Vlč. Aj svetla sme z-li okolo neho. Dbš.
Sl. pov. IV. 63. Tu již zapalovalo se, i to
ubránieno; Ježto sě i tu již zapalovalo (ho-
řeti počalo); Přišli sme zasě v pondělí o po-
ledni a v Spytinově se zapálilo, pomáhali
sme hasiti. NB. Tč. 85., 125. Upálilo se
děťátko, košilku na sobě svíčkou zapálivši;
Hrom z-lil v jedné věži mnoho prachu ruč-
ničného. Dal. I. 103., 301. Sehnali je do
kaply a z-li o (= okolo) nich. Let. 42.
Vzem oheň pokoj o nich zapálil. Pass. 383.
Jednoho dvoru zapáliti nemohli, ač zapa-
lovali onde i onde. Let. 288. Veť mi nik
konope v močidle nezapálí! Zátur. — se.
Ovoce se zapaluje. Prach se zapálil. Har.
Panna se zapálila (se zarděla). Střechy se
zapálily, die Dachungen fingen Feuer. Dch.
Trnky se už zapalují. Mor. Vck. Kdo sa
zapaluje zlé řeči slyšíce, móžeš o ňom
dobře mysleť a chváliť co najvíce. Na Slov.
Tč. Skočil pod most a ešte si kus odpo-
činul, kým sa zore začaly zapalovať, bis
der Himmel anfing sich zu röthen. Dbš. Sl.
pov. I. 326. Sotva že se zory zapalovať po-
čínaly (sotva že svítalo). Němc. VIL 171.
A Úlice sú sě zapálily. Arch. V. 316. Jistě
zapálilo by sě naše srdce, abychom pokorně
modlili se. Hus I. 317. — co, koho, se
čím. Ohněm ducha sv. srdce z.; se hněvem;
se milostí z. V. Láskou se z., Vrat., studem.
Z. ves střelbou. Us. Dch. Zapal srdce moje
ohněm svaté lásky. Mž. 127. Že lúčom neb
sirkou mesto zapáli. Hol. 116. Dílem ducha
sv. jako nějakým ohněm srdce jejich za-
paluje. BR. II. 14. a. Zapálili sa bratia hne-
vom a hanbou a neozvali sa viac. Dbš. Sl.
pov. I. 315. Z-lil se žádostí upřímnou. Pal.
Děj. V. 1. 217. Z. se něčí nešetrností. Har.
I. 57. Z. se žádostí, Bart., láskú. BN. Srdce
naše radostí se zapalovalo. Hus II. 140. —
čím k čemu, kam. Rozpovedá; ihneď ta-
kovouto do bitky zapáli srdca rečou. Hol.
20. On ho k hnevu zapaluje svojú hlúpu
rečí. Na Slov. Tč. Duch sv. srdce učedlní-
kóv láskú k Bohu zapálil; Srdce lidí ne-
zatvrzených písmem božím zapaluje se k do-
brému ; Viděním nákladných a velmě div-
ných marností zapalují sě lidé viece k ofě-
rovánie než k modlenie. Hus I. 112., II. 143.,
I. 78. Čistú milostí jsú k Bohu zapáleni.

Št. N. 72. 23. Horlivým milováním zapálen
bude k nim. Ib. 280. 11. — co, se v čem.
Z. se v hněvu, Bibl., v závisti. V. Zapálil se
v žádosti její. Sych. V jeho milování svou
žádosť zapálila. Troj. V jejíž žádosti se
neřádně z-lil. V. Z-li sě k ní v žádosti; Tiem
podnětem člověk byl zapálen v hřiechu. Št.
N. 61. 35., 113. 18. Též i mužie, opustivše
obyčej přirozený ženy, z-li sú sě v žádo-
stech svých spolu, mužie na mužech ohav-
nosť činiece; A také zasě ti, kteříž pomnie,
že sú co nehodného činili, z bolesti srdečné
v milovánie božiem sě zapalují; Vnitřním
nadchnutím srdce navštěvuje a ku prospěchu
v ctnostech zapaluje; Duch sv. dává se,
aby v dobrém hojně zapálil. Hus I. 193.,
II. 265., III. 60., 158. — co, se jak. Z. se
v horlivosť. Troj. Z-lil mimo svou vůli,
bez zlého úmyslu. Us. Zapálil sa ako va-
rený rak. Zbr. Hry 120. Zapálila sa ako
růža, ako zora. Mt. S. L 98., Dbš. Sl. pov.

I. 203., 147. Z-lil se až po uši, co ho bylo
hanba. Mor. Šd. Dybych veďel, kde zahynu,
zapálil bych tú dedinu, zapálil bych od
kostela, aby milá nezhorela. Pck. Ps. 23.
Aby žádosť byla viece zapálena. Hus I.
308. Z ženy žádosť jako oheň zapálí (Ecc.
9.). Hus I. 279. — co, se oč. Co sa o to
tak zapaluješ (zasazuješ, usiluješ) ? Na Zlín-
sku. Brt. Hoří ve tváři, že by o něho mohl
sirku zapáliti. Kos. Ol. I. 252. — se od čeho.
Žlázy se mu od křiku zapálily. Sych. Ná-
ramnými tedáž sa zapáli od jedu hnevmi.
Hol. 113. Zapálily sa čerešne, višne od slnca.
Mt. S. I. 32. Zapalte se zelené višně od
slnka. Sš. P. 410. — co, se komu. Z. si
doutník, dýmku. Us. Ohně jejich mně za-
pálaly oko (haben mich geblendet). Mš. exc.
Běžel, jakoby mu hlavu zapálil. Us. Vlč.
Z-lo se mu lýtko, líce atd. Us. Šd., Němc.
Zapalte si! Podej mi sirku, ať si zapálím.
Us. Z-lil mu stodolu. Us.— proč. Pro své
záviny se zapáliti (se zapýřiti). Št. Ř. 232. a.
Ten se studem zapálil. Us. Cf. Bratia sa
zapálili i od ohně i od hanby a zatichli.
Dbš. Sl. pov. I. 314. Z. se čím. — kdy.
Po kterémžto zavěšenie tudiež u jednoho
z těch dvú spolupřísežných zapálili. NB.
Tč. 85. Na večer před sv. Janem Křti-
telem zapalují lidé v okolí rožnovském na
pahorcích tak zvané svatojanské ohně. Kld.

II. 301. — odkud. Z jisker žertvy si za-
palují druzí pochodně. Vrch. Myth. I. 217.
A keby mi ne pre milu, zapalil bym tu
dzedzinu, ej zapalil bym od koscela, že by
mila neshorela. Sl. ps. 329. Z horka lesové
sa zapalovali. Let. 208. Odtud všeckno jiné
se zapalovalo. Dač. I. 71. — čím s kým.
Zapálil s bratrem sirkami stoh, aby se sou-
sedu pomstil. Us.

Zápalitý = popudlivý, reizbar, jähzornig,
verbissen. U Olom., na Ostrav. Sd., Tč.

Zápalivosť, i, f., die Zündbarkeit.

Zápalivý = který snadno zapaluje, leicht
zündend. Slovo boží má moc zápalivou.
Ctib. — Z. = který se snadno zapálí, reiz-
bar. — k čemu: k chlípnostem těla. Volk.

1. Zápalka, y, f. = kapsle, Hupina, zá-
palníček, šešulka, klobouček, čepička, das
Zündhütchen. Z. selhala. Šp. Z. na komínek