Předchozí (191)  Strana:192  Další (193) |
|
|||
192
|
|||
|
|||
soudech, jakž zápisové svědčí, peníze sklá-
dejte. Zř. sel. Proti světlým z-sům a zá- vazkům svým uvodil lidi pod jednou do Prahy. Pal. Děj. III. 3. 258 Listem i z-sem smluvním. Arch. II. 271. — Z. = zapsání, die Einschreibung, die Inskription. Z. žáků do školy; k z-su jíti; byl při z-su; jdeme právě od zápisu. Us. Tč. Z. k vojsku (od- vod). Čsk. — Z. = poslední vůle, das Te- stament. Svědě ten z. nebo kšaft dětem a otci, bratřiem nebo strýcóm, nebo jiným jakýmžkoli zápisníkóm. Vš. Jir. 267. Zapísání, n., vz Zapísati, Zápis.
Zapísaný; -án, a, o, eingeschrieben. Z.
historie. Hdž. Rkp. Zapisatel, e, m., lépe: zapisovatel. Šm.
Zapísati, vz Zapsati.
Zapísávati, vz Zapsati.
Zápisce, e, m. = zápisník, der Verschrei-
ber. Sp. Zápisčík, a, m. = zapisovač. Šf. Strž. I.
84. Zapísčiti, il, en, ení; zapískovati, ver-
sanden. Ta krajina se zapísčila (pískem za- nesla). Zápisek, sku, m., zápisky, p!., die Auf-
zeichnung, Notiz, Eintragung. Podívati se do z-sků. Us. Dch. Jungmannův z. o poru- šenosti češtiny. Ht. Brs. 118. Z jehož z-sků také čerpal více nežli podezřelou závěrku. Ddk. III. 210. Domácí z-sky; v z-cích za- znamenati. Dch. Vz Zápiska. Zápiska, y, f. = krátká zpráva, die No-
tiz, Aufzeichnung, Inskription. Nz. Inkon- trovací z-ky, Inkontrirungsdaten. Šp. — Z., zápisky = knížka poznámek, das Notizen- buch, Anmerkebuch. Šp. — Dle Jg. lépe: zápisek. Zapískání, n., die Verunreinigung. Na
Slov. Bern. Vz Zapískati. Zapískám, n., der Pfiff.
Zapiskaný; -án, a, o, verunreinigt, be-
schmutzt. Na Slov. Bern. Má ruce z-né. Mor. Šd. Vz Zapiskati. Zapískaný, gepfiffen. Z. píseň.
Zapískati (zapyskati, Plk ) = zanečistiti,
beschmutzen. Bern., Koll. — koho čím. Také na mor. Šd Zapískati; zapísknouti, knul a kl, utí:
zapištěti, ěl, ění = zahvízdati, anfangen zu pfeifen, einen Pfiff thun. — abs. Někdo tu zapískl. Zapištěla tu myš. Us. Lokomotiva zapískla. Us. Šd. Staříček zapískli a přišel k nim ohnivý chlopek. Slez. Šd. Iba vták vyrusený vaším krokom zapiskne a letí. Phld. III. 3. 301. Vyskočiť, patama sa uhodiť a zapísknúť. Pck. Ps. 103. Šel tudy, měl dudy, ani nezapískal. Prov. — komu. Já tobě, sobě zapískám. Ros. Rád zapískám tomu, kdo rád tancuje. Dvorsk. — co: skoč- nou. Lpř. Jestli slůvko zapísknete (= po- víte)! Kká. Td. 354. Dbá on (na napome- nutí), jakoby mu hus zapískala Ros. — čím: píšťalou, hubou. — na koho, nač: na píšťalu, Kld. II. 268., na psa. Z. na prsty, na klíč. Šd. Zapískni naň, ať stojí. Šd. Z. někomu na klarinet. Němc. Vezmi bača tú fujeru a zapískaj na tú hrubú. Sl. spv. V. 187. Hneď si zapískala na dieročku spodňú. SI. ps. 13. — koho: housata. (Sedí-li husa |
na vejcích a někdo u ní hvízdá, říká se,
že zapíská housata, že se nevylíhnou). Na vých. Mor. — jak. Pronikavě z. Vlč. Raz junák zapískne— z dvanásť pušiek blyskne; druhý raz zapískne, tisíc chlapcov zvýskne, tretí raz zapískne, šabličky zazvonia. Btt. Sp 9. Na něco zjemňounka z. Osv. I. 181. (Sá.). A já jsem si zpomněl na jednu bo- hatú, hned mně zapískala (má píšťalka), až na tu devátů (dírku). Sš. P. 708. Zapiskávati, vz Zapiskati.
Zapískávati, vz Zapískati.
Zapísknouti, vz Zapískati.
Zapísknutí, n., der Pfiff. Dch.
Zapisknutý; -ut, a, o, verunreinigt, be-
sudelt, beschmutzt. Vz Zapiskati. Zapísknutý; -ut, a, o, gepfiffen. Z. ton.
Zapískovati vz Zapísčiti.
Zápisna, y, f. = písárna, die Schreib-
stube, v horn. das Zechenhaus. Bc. Zápisně = zápisem, verschriebenermas-
sen. Prodal některá zboží sva na dobro a dědičně a nikoli jako před tím toliko zá- pisně. Mus. 1880. 237. Zápisné, ého, n., die Einschreibgebühr.
Vz Vlšk. 245. Zápisní, -sný = k zápisu náležící, Ein-
schreib-. Z. knihy, summa, list (zástavní, Pfandbrief). Us. Z. arch, Aufnahmsbogen, J. tr., lhůta, taxa, Immatrikulationstaxe. Šp. Z. knížka, das Notizbuch, Aufzeichnungs- buch. Dch., Šp. Mocí tohoto listu z ho svo- lujem společně. Arch. III. 214. Kdyžby kdo komu zapsal dluh jmenovitý, jakožto v zá- pisných knihách svědčí. Ib. II. 513. Po vy- jití toho půlletí vezmúce summu z-nú mají město zase postúpiti. List z r. 1514. — Z. (allodialní a zpupný), emphyteutisch. Z. domy, Pr. měst., dsky zemské, V., vz Vš. VI. 32., dvory, Pr., statek (emphyteusis), dědina, Faukn. 27., Zříz. Ferd., Dač. I. 82., lidé. Apol. Na z-né dědiny práva vedení způsob. Zř. zem. Jir. 6. 24. Zápisné dědiny spravoval-liby kdo dskami památnými. Vz Zř. zem. G. 2. Z-né dsky dvoje, veliké a maié. Vš. Jir. 280. Z. ves. Dač. I. 118. Z. dědiny; V kraji pracheňském lidé z-ní jsú se zdvihli; Z ným samým zbožiem u desk žádný se s žádným spolčiti nemůže; Velké dsky z-né jsú pro bohaté pány a zemany, kteříž zbožie široka, znamenitá a veliká mají. Vš. Jir. 22., 268., 280. Z. právo, vz Kus. Že nám chce beze všech peněz a beze všeho úplatku ty všecky vsi z-né vrátiti. Arch. V. 548. — Z. = zastavený, verpfän- det. Na z-ných gruntech nemůže se věno klásti. Vš. 217., 263. — Vz S. N. Zapisnice, e, f. = zápisní kniha, das
Gedenkbuch, Protokoll. Let. Mt. S. VIII. 1. 89. Městské z. boly německé, ale už sú slovenské. Sl. let. I. 150. Vz Zápisník. — Z., die Reversausstellerin. Z. živá a pozů- stalá. List z r. 1604. Tč. Zápisnička, y, f., das Vormerkungsbuch. Šm. Zápisničný = zápisný. Z. kniha. Sl. let.
V. 238. Zápisník, a, m., zápisnice, e, f. = který
n. která má na něco zápis, na koho zápis v knihách jest, zní, dem o. der etwas ver- |
||
|
|||
Předchozí (191)  Strana:192  Další (193) |