201

Zapocívati, vz Zapodsévati.

Zapocovati, vz Zapotiti.

Započať = započíti. Na Slov. Bern.

Započátečný, Anfangs-. Šm.

Započatý; -at, a, odpočatý, in An-
griff genommen, angefangen. Z. předsevzetí.
Har. Táhl ve směru započatém dále. Lpř.
J. Děj I. 33. Aby dokonáno bylo dílo za-
počaté. Ddk. II. 56.

Započetí, n., das Beginnen, der Beginn.
Z. útoku, Šem. S. I. 224., válečné hudby,
Ddk., kvašení, der Eintritt der Gährung.

Započínací, Eröffnungs-. Šm.

Započínati, vz Započnouti.

Započinek, nku, m. = započetí. Šd.

Započísti, počtu, čti, četl, čten, ení; za-
počítati = spočísti, verrechnen. — co kam:
do summy, D., mezi ostatní peníze. Puch.

Započítati, vz Započísti.

Započíti, vz Započnouti.

Započnouti a započíti, počnu, počni,
počna (ouc), čal, čat, četí; započínati = po-
číti, počínati (tato slovesa z pravidla stačí
na místě: započnouti, započíti. Bs., Š. a Z.,
Jv.), anfangen, beginnen. — abs. Kvašení
už započalo. Zpr. arch. IX 43. — co: spa-
sení. Br. Co si ten člověk započne? Us.
Tč. Teraz len cítime, že nový deň nastáva
a my nový život započíname. Lipa 210.
Všetko, co som ja bol dobré započal, zdárne
ke koncu priveď. Hol. 388. Čo otec zapo-
čal, dokoná syn. Na Slov. Tč. — co jak:
s rozvahou. Ml. Tresti (trestej), Bože, tresti,
len dobre započni, od mojho milého, lebo
je falešný. Sl. ps. Tímto výkonem započala
vlastní vláda biskupův olomúckých. Ddk.
IV. 266. — s infinit. Započal psáti epištoly.
Štelc. Nad našou krajinou započalo svítať.
Na Slov. Tč. V tom zahrmí, až zem sa
celá započínala strásať. Hol. 8. — odkud.
Od východu slunce vojnu započali. Sš. P.
591. — kdy. Na počátku června bylo oblé-
hání města započato a trvalo až do září.
Snad již v květnu se započaly předběžné
úmluvy o sňatku. Ddk. IV. 78., III. 199.
Pět dní po datum listu tohoto nepřátelství
započne. Ddk. On úřad svůj vlastně teprv
po vzkládání jemu rukou započal. Sš. II.
17. — v čem: v díle. Kká. K sl. j. 240.—
proč. Válka, kterouž ve prospěch Bedři-
chův započal vévoda Leopold v měsíci
červnu proti Soběslavovi. Ddk. IV. 22. —
co s kým: s bratrem nějakou živnosť z
Us. — co kde. Započal svou činnosť na
Moravě. Ddk. V. 5. V jednotě obnovení
pravdy započal. Kom. — s čím: se stav-
bou, dle Brs. 2. vyd. 269. správně: začíti
stavěti. S Vladislavem z. jest nám počí-
021tání nepřetržené řady markrabat morav-
ských; Započněme s vychovatelstvím; Ten-
kráte chtělo se z. s ženěním nižšího ducho-
venstva a končiti s manželstvím biskupů.
Ddk. IV. 111., 245., 289.

Zapodíti, ději, děl, ěn, ění; zapodívati =
založiti někde, verlegen. — se = podíti se
lam, wohin gerathen, sich wohin verlieren.
L. — Zapodívati se (zapoděvati se) = zaná-
šeti se, obírati se, sich abgeben, beschäf-
tigen. Na Slov. — se s čím. Koll. Když
člověk s myšlénkami zapodívať se začne.

Nitra VI. 321. S takými ľuďmi zapodie-
vať sa nechcem. Zbr. Hry 88. Potrebná
je známosť řeči slovanskej každému, kto
s uhorskou zapodieva sa historiou. Lipa
1864. p. 5. Ktokolvek má pred sebou dielo,
j s ktorým zapodieva sa celkom duša jeho,
j ten nemôže býť nešťastlivým. Lipa 391. Ja
mosím mójmu pánovi jesť variť a nie sa tu
s vámi zapodievať; Ale tento sa nechcel
s obludou dľho zapodievať; Čo sa s tou
mrcinou zapodievaš?; Kráľovým rádcom to
hneď nebolo po vôli, že tak a tak — kňažna
jediná — s popelvárom zapodieva sa. Dbš.
Sl. pov. I. 82., 301., 321., II. 3. Nezapodie-
vaj sa s čertom. Mt. S. I. 92. Ani sa nejdem
s tebou z. (opovržlivě někomu se povídá).
Na Slov. Zátur. — se čím. Moravania za-
podievali sa tiež kupectvom a tržbou. Let.
Mt. S. X. 1. 21. V tejto době ešte nebars
zapodieval sa človek roľníctvom. Tóth. Sl.
báj. I. 94.

Zapodjevať, zapodívati se s čím =
obírati se. Na Slov. Vz Zapodíti se.

Zapodleti, el, ení = podlým se státi.
Slabá je vlasť oná, ktorá syna má len jed-
neho ! Bo keď tento zapodlie, zmarnie sa
a zkoná, na pomoc už nemá žiadneho. Hdž.
Rkp.

Zapodobalý. Řepa je letos z-lá (podobá
se, že jí bude dosť). U Rychn. Ntk. Ozimní
obilí bylo z jara tuze z-lé (podobalo se, že
bude pěkné). Ib. Ntk.

Zapodobati se. Ten ječmen se pěkně
zapodobal (podobalo se, že bude pěkný).
Vz Zapodobalý. U Rychn. Vk. — se komu
= zalíbiti se, Gefallen woran finden. Ta
ženská se mi zapodobala. Na Ostrav. Tč.
Zapodobalo se mu k nám chodiť. Ib. Tč.

Zápodobno, zastr. = slušno. Jakož i tomu
víru dáti z. Měst. bož. Mužu vlásti mužem
z. Rkk. 74. Vz Zápodobný a Bdl. Obrana
Libušina soudu. V Brně 1879.

Zápodobný, aequus, rectus, debitus, de-
cens, billig, gerecht. Vz Zápodobno. Mají
moc rok na jiné miesto, kamžkoli se jim
z-né zdálo, odložiti. Arch. III. 242. Jakož
se vám bude zdáti z-né. Pulk. M. S. v arch.
z. brn. p. 18. Také zdá se všem z-né. Výb.

I. 852. Smil. Jako se mu zdálo z-né. Půh.

II. 27. Jestližeby radě se to z-né zdálo.
Arch. I. 952. Dokudžby se KMti a pánóm
za podobné zdálo. Tov. k. 31.

Zapodsévati, zapodsívati = začíti pod-
sévati, anfangen zu sieben.. Ros. V obecné
mluvě: zapocívati.

Zapoháněti, vz Zapohnati.

Zapohnati = drobet pohnati, anfangen
zu treiben, ein wenig antreiben. — koho.
Půh. brn. 1459. Z. koně. Tč. — komu. Oře,
synek, oře, čtyrma koňma za vodú, němá
mu kdo zapohoniť, dyž já němohu. Čes.
mor. ps. 56. Oraj, oraj, můj synečku, oraj
za vodú a kdož tobě zapoháňá, dyž já ne-
možu? Brt. P. 77. — koho kam: k soudu
(zažalovati). Sd. kn. op.

Zapohoniti, il, ěn, ění, vz Zapohnati.

Zápohoří, n., les u Zašové. Pk.

Zapochvatnouti, tl, ut, utí = lapiti,
fangen, ergreifen. — koho kde: v ložci.
Smrť Jer. ms.



	201

	Zapocívati, vz Zapodsévati. Zapocovati, vz Zapotiti. Započať = započíti. Na Slov. Bern. Započátečný, Anfangs-. Šm. Započatý; -at, a, odpočatý, in An- griff genommen, angefangen. Z. předsevzetí. Har. Táhl ve směru započatém dále. Lpř. J. Děj I. 33. Aby dokonáno bylo dílo za- počaté. Ddk. II. 56. Započetí, n., das Beginnen, der Beginn. Z. útoku, Šem. S. I. 224., válečné hudby, Ddk., kvašení, der Eintritt der Gährung. Započínací, Eröffnungs-. Šm. Započínati, vz Započnouti. Započinek, nku, m. = započetí. Šd. Započísti, počtu, čti, četl, čten, ení; za- počítati = spočísti, verrechnen. — co kam: do summy, D., mezi ostatní peníze. Puch. Započítati, vz Započísti. Započíti, vz Započnouti. Započnouti a započíti, počnu, počni, počna (ouc), čal, čat, četí; započínati = po- číti, počínati (tato slovesa z pravidla stačí na místě: započnouti, započíti. Bs., Š. a Z., Jv.), anfangen, beginnen. — abs. Kvašení už započalo. Zpr. arch. IX 43. — co: spa- sení. Br. Co si ten člověk započne? Us. Tč. Teraz len cítime, že nový deň nastáva a my nový život započíname. Lipa 210. Všetko, co som ja bol dobré započal, zdárne ke koncu priveď. Hol. 388. Čo otec zapo- čal, dokoná syn. Na Slov. Tč. — co jak: s rozvahou. Ml. Tresti (trestej), Bože, tresti, len dobre započni, od mojho milého, lebo je falešný. Sl. ps. Tímto výkonem započala vlastní vláda biskupův olomúckých. Ddk. IV. 266. — s infinit. Započal psáti epištoly. Štelc. Nad našou krajinou započalo svítať. Na Slov. Tč. V tom zahrmí, až zem sa celá započínala strásať. Hol. 8. — odkud. Od východu slunce vojnu započali. Sš. P. 591. — kdy. Na počátku června bylo oblé- hání města započato a trvalo až do září. Snad již v květnu se započaly předběžné úmluvy o sňatku. Ddk. IV. 78., III. 199. Pět dní po datum listu tohoto nepřátelství započne. Ddk. On úřad svůj vlastně teprv po vzkládání jemu rukou započal. Sš. II. 17. — v čem: v díle. Kká. K sl. j. 240.— proč. Válka, kterouž ve prospěch Bedři- chův započal vévoda Leopold v měsíci červnu proti Soběslavovi. Ddk. IV. 22. — co s kým: s bratrem nějakou živnosť z Us. — co kde. Započal svou činnosť na Moravě. Ddk. V. 5. V jednotě obnovení pravdy započal. Kom. — s čím: se stav- bou, dle Brs. 2. vyd. 269. správně: začíti stavěti. S Vladislavem z. jest nám počí- 021tání nepřetržené řady markrabat morav- ských; Započněme s vychovatelstvím; Ten- kráte chtělo se z. s ženěním nižšího ducho- venstva a končiti s manželstvím biskupů. Ddk. IV. 111., 245., 289. Zapodíti, ději, děl, ěn, ění; zapodívati = založiti někde, verlegen. — se = podíti se lam, wohin gerathen, sich wohin verlieren. L. — Zapodívati se (zapoděvati se) = zaná- šeti se, obírati se, sich abgeben, beschäf- tigen. Na Slov. — se s čím. Koll. Když člověk s myšlénkami zapodívať se začne.	Nitra VI. 321. S takými ľuďmi zapodie- vať sa nechcem. Zbr. Hry 88. Potrebná je známosť řeči slovanskej každému, kto s uhorskou zapodieva sa historiou. Lipa 1864. p. 5. Ktokolvek má pred sebou dielo, j s ktorým zapodieva sa celkom duša jeho, j ten nemôže býť nešťastlivým. Lipa 391. Ja mosím mójmu pánovi jesť variť a nie sa tu s vámi zapodievať; Ale tento sa nechcel s obludou dľho zapodievať; Čo sa s tou mrcinou zapodievaš?; Kráľovým rádcom to hneď nebolo po vôli, že tak a tak — kňažna jediná — s popelvárom zapodieva sa. Dbš. Sl. pov. I. 82., 301., 321., II. 3. Nezapodie- vaj sa s čertom. Mt. S. I. 92. Ani sa nejdem s tebou z. (opovržlivě někomu se povídá). Na Slov. Zátur. — se čím. Moravania za- podievali sa tiež kupectvom a tržbou. Let. Mt. S. X. 1. 21. V tejto době ešte nebars zapodieval sa človek roľníctvom. Tóth. Sl. báj. I. 94. Zapodjevať, zapodívati se s čím = obírati se. Na Slov. Vz Zapodíti se. Zapodleti, el, ení = podlým se státi. Slabá je vlasť oná, ktorá syna má len jed- neho ! Bo keď tento zapodlie, zmarnie sa a zkoná, na pomoc už nemá žiadneho. Hdž. Rkp. Zapodobalý. Řepa je letos z-lá (podobá se, že jí bude dosť). U Rychn. Ntk. Ozimní obilí bylo z jara tuze z-lé (podobalo se, že bude pěkné). Ib. Ntk. Zapodobati se. Ten ječmen se pěkně zapodobal (podobalo se, že bude pěkný). Vz Zapodobalý. U Rychn. Vk. — se komu = zalíbiti se, Gefallen woran finden. Ta ženská se mi zapodobala. Na Ostrav. Tč. Zapodobalo se mu k nám chodiť. Ib. Tč. Zápodobno, zastr. = slušno. Jakož i tomu víru dáti z. Měst. bož. Mužu vlásti mužem z. Rkk. 74. Vz Zápodobný a Bdl. Obrana Libušina soudu. V Brně 1879. Zápodobný, aequus, rectus, debitus, de- cens, billig, gerecht. Vz Zápodobno. Mají moc rok na jiné miesto, kamžkoli se jim z-né zdálo, odložiti. Arch. III. 242. Jakož se vám bude zdáti z-né. Pulk. M. S. v arch. z. brn. p. 18. Také zdá se všem z-né. Výb. I. 852. Smil. Jako se mu zdálo z-né. Půh. II. 27. Jestližeby radě se to z-né zdálo. Arch. I. 952. Dokudžby se KMti a pánóm za podobné zdálo. Tov. k. 31. Zapodsévati, zapodsívati = začíti pod- sévati, anfangen zu sieben.. Ros. V obecné mluvě: zapocívati. Zapoháněti, vz Zapohnati. Zapohnati = drobet pohnati, anfangen zu treiben, ein wenig antreiben. — koho. Půh. brn. 1459. Z. koně. Tč. — komu. Oře, synek, oře, čtyrma koňma za vodú, němá mu kdo zapohoniť, dyž já němohu. Čes. mor. ps. 56. Oraj, oraj, můj synečku, oraj za vodú a kdož tobě zapoháňá, dyž já ne- možu? Brt. P. 77. — koho kam: k soudu (zažalovati). Sd. kn. op. Zapohoniti, il, ěn, ění, vz Zapohnati. Zápohoří, n., les u Zašové. Pk. Zapochvatnouti, tl, ut, utí = lapiti, fangen, ergreifen. — koho kde: v ložci. Smrť Jer. ms.