Předchozí (201)  Strana:202  Další (203) |
|
|||
202
|
|||
|
|||
1. Zápoj, e, m. = nápoj po jídle, der
Nachtrunk. Us. Protivnosť všakú čil lehcě v tom zápoji. Pravn. 2094. 2. Zápoj, e, m. = zapojení, spojení, die
Schliesse. D. Z. lesa, der Schluss des Wal- des. Šp. Zapojati si = umíniti si, sich vorneh-
men Na mor. Val. Vck. Zapojatý, eingenommen (vom Kopfe).
Rk. Zapojčání, n. = zapůjčení. Na Mor. a
Slov. Bern. Zapojčati = zapůjčiti. Na Mor. a Slov.
Tč., Bern. Zapojčávati = zapůjčovati. Bern.
1. Zapojení, n., die Tränkung, Benetzung
2. Zapojení, n , die Verbindung.
1. Zapojený, getränkt, benetzt. — Z. =
opojený, trunken. Bern. — čím. Tím po- vstalo, že tito nenávistí proti Slovanstvu z mládí z-ní svědkové. Šf. III. 415. 2. Zapojený; -en, a, o, verbunden. —
čím. 1. Zapojiti, poj, poje (íc), il, en, ení;
zapájeti, ejí, ej, el, en, ení; zapojovati — napojiti, navlažiti, tranken, benetzen; píti, trinken; opiti, betrinken, berauschen. — abs. Zapájí (= pije) jako hus (pomálu pije). Ros. Vína a všeho, jenž z. móž, nepila jsem. Bj. Ktož zapojuje, sám bude zapojen. Anth. Jir. I. 3. vd. 67. 15. — co, koho. Navští- vil jsi zemi i zapojil jsi ji. Ž wit. 64. 10. Potoky jeho zapojí osenie jeho. Ib. 64. 11. I bude se pak sám zapájeti zře a pomně na to, že se jest někdy podpíjel otec jeho. Kšch. 5. Kedy církev všekřesťanská rody naše zapojí, srdce slávy zahojí? Hrbň. Jsk. Netoliko od zapitie vínem mají střiezvi býti, ale aby jich nezapojila ani milosť, ani nenávisť, ani strach, ani naděje. Kšch. 30. — co, koho, se čím. Vlahou se zapájí. Kom. Vínem koho z. Jel., BO. Duši slad- kostmi zapájeti. Kram. Když se již (bohové) lahodným pitím zapojí, tehdy na té se straně nebe, která jest nejvyšší, usadí. Jel. Enc. m. 51. Město, ješto jest vínem vilnosti své zapojilo všecky lidi. ZN. Jímž jest zapojila všecky národy. Pal. Děj. IV. 1. 418. (Čch.). - koho jak. Všecky v jednoho ducha z. Ros., Br. 2. Zapojiti, il, en, ení; zapojovati — spo-
jiti, vereinigen. — co s čím. Zapojívati = zapojovati. Bern.
Zapojovati, vz Zapojiti.
Zapokel = zakel, zapokud, zakud, so
lang als. Stalo se to, z. tam nebyl. Na Ostrav. Tč. Zapokojiti, il, en, ení; zapokojovati =
spokojiti, zufrieden stellen; zaplatiti, be- zahlen, befriedigen. Kom. — koho. Us., Omyl. Zapokojovati, vz Zapokojiti.
Zápol, u, m. = zápas, das Ringen, der
Ringkampf. Z. o cenu. Dch., Kka. K sl. j. 45. Zápola, y, f. = křik, sváda. Vz Zápolé.
Na Slov. Bern. — Z. = převislý skalní bal- van, ein überhängender Felsblock. Na Slov. V Tatrách nejedna zápoľa či skalná stena. Phld. IV. 259. Viesť kone a voly cez úzke |
z-ly. Hrbň. Rkp. Sp. st. d. Stojí šuhaj na
zápole, na z-le rozpukanej, jako dáka pustá bašta v zrúcanine rozsypanej. Phld. III. 473. Pod kterou z-lou zavalený je poklad? Dbš. Obyč. 91. Na sedem míl do vôkola posháňal som všetky pramene na jedno miesto a prichlopil som veličiznou z-lou, ktorú ani tisíc chlapov z miesta nepohne; Hrom za hromom udieral do tých zápol; Chcel už pod z-lu do jednej diery odskočiť: v tom okamžení udrel hrom do tej z-ly; Hnal neborku pred sebou, až ju priviedol na vysokú z-lu; Taliga letela dolu z-lou. Dbš. Sl. pov. I. 35., 168., 169., 205. Zápolé, n. = zápolí. — Z. — mírná hádka.
Mieł s ním z. Na Zlínsku. Brt. — Z. = zá- pola, převislý skalní balvan. Němc. VII. 73. Zablúdili do jednej Hlbokej tesnej doliny. Samé z. se vypínaly z jednej i z druhej strany doliny. Dbš. Sl. pov. I. 21. Zapoleďnovati, über die Mittagszeit
bleiben. — kde: v lese. Na Ostrav. Tč.— si v lese. Mor. Šd. Zápolení, n., das Ringen, der Ringkampf.
Vz Vlšk. 47., 366. Vz Zápoliti. Zapolení, n., das Entbrennen. Z. pluc,
die Lungenentzündung. Ostrav. Tč. Vz Za- poleti. — Z., das Erröthen. Vz Zapoliti se. Zapolený; -en, a, o = zapálený, roz-
horlený, entbrannt, entzündet. Z. líca, glü- hend roth, krankhaft roth. Na Ostrav. Tč. Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky i pěniem dále srdce jímáše. Rkk. 9. — čím: zlobú. Rkk. 26. Zapoletěti, ěl, ění = zaletěti, odletěti,
eine kurze Strecke weiter wegfliegen, sich entfernen. Hlas II. 6. Zapoleti, el, en, ení (koř. -pl, Gb. Hl.
146.), zastr. = zapáliti, anzünden, entbrennen machen. Vz Opoleti. — se k čemu. I za- polesta sě oba k ranám. Rkk. 12. — jak. Z. se velmi rúče. Ž wit. 6. Tateré sě vele zapolechu. Rkk. 48. — Z. se = erubescere, začervenati se, erröthen. Zapolejí sě všickni (erubescent); Obličej sě zapolé (erubescit); Zapolé sě měsiec (erubescet); Čelo nechtělo sě zapoleti (erubescere); Ale brž se neza- hanbili a zapoleti sě neuměli. BO. Zápolí (zastr. zápolé), n. = místo za po-
lem, der Ort, die Gegend hinter dem Felde. D., Pl. Již nemám pokoje, bloudím po zá- polí. Hdk. C. 334. — Z. — oklika, nepřímá cesta, obcházení, der Umweg, Umschweif, Schleichweg, die Schwenkung, Biegung. Pocestný kam směřuje, přímo bez z. ať se ubírá. Kom. Z. řeči = okliky. V. Z. činiti řečí. Br. Přímo a bez z. na někoho dorá- žeti. Kram. S barvou ven! k čemu to pro- tivné z.? Sych. Z. hledati. D. Z. dělati = (řečí okolkovati), Umschweife machen. Cyr., Nz., Pl. Řekové je (Bulhary) zápolími lsti- vých úkladův i násilím od stolice římské odtrhli. Šb. vel. III. 118. Tak se rozcházejí na z. rozličná zoufalí vykladatelé; Jan se opět po svém z. vrací do koleje k vypra- vování o vojácích. Sš. J. 145., 288. Leda- jakés z a závratí neužitečné dělal. Ler. Evangelista začav psáti o sv. Petrovi a pádu jeho z. učinil a od věci se poodnesl. BR. II. 371. b. |
||
|
|||
Předchozí (201)  Strana:202  Další (203) |